Medaile cti (Medal of Honor) je nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním. Prvním z jejích statečných držitelů z dob 2. světové války, kteří ji mnohdy získali posmrtně, byl i příslušník Pacifické flotily John William Finn. Jeho se udělení in memoriam naštěstí netýkalo. Kdo vlastně byl John Finn?

      Foto: Alice Finn (vlevo) obdivuje Medaili cti, kterou její manžel John William Finn (vpravo) obdržel za obranu námořní letecké stanice Kaneohe Bay během japonského útoku na Pearl Harbor | Wikimedia Commons / Public domain

John se narodil 24. července 1909 v Comptonu, tedy jižní části obrovské aglomerace Los Angeles. Školu nemá příliš v oblibě a možná proto ji opouští již v 7. třídě. Ve věku 17 let rukuje v červenci 1926 do řad námořnictva Spojených států. Základní výcvik absolvuje v San Diegu. Finn projde mnoha funkcemi a služebními zařazeními. Na námořní letecké základně North Island se zpočátku stará o údržbu letounů, ale později je určen k údržbě protiletadlových kanonů a kulometů. Neslouží ovšem jen na souši. Jako správný námořník si „odkroutí“ několik let i službou na různých válečných plavidlech, např. na těžkém křižníku USS Houston, který v roce 1942 klesne v bitvě s Japonci v Sundském průlivu ke dnu. Finn se také „podívá“ na paluby dvou letadlových lodí, legendárních plavidel USS Lexington a USS Saratoga. V roce 1935 je povýšen na hlavního poddůstojníka a díky své službě si „odskočí“ i do Washingtonu či do Panamy.

Psali jsme:Falešná Paříž – maketa města měla ochránit Paříž před německými bombardéry

7. prosince 1941 je zkušený námořník velitelem 20 mužů, kteří se na letecké základně Kaneohe na ostrově Oahu na Havaji starají o údržbu zbraní tamních létajících člunů PBY Catalina ze stavu perutě VP-11. Protože je neděle, je toho osudného rána doma, asi 1 600 metrů od základny. Náhle, v 7:48 hodin, uslyší hluk leteckých motorů a poté usilovné klepání na dveře. Později vzpomínal na vytřeštěné oči sousedky, která mu oznamovala, že se má okamžitě hlásit u jednotky. John na nic nečeká, skočí do svého vozidla a rychle zamíří na Kaneohe. Obloha je v té době již plná japonských letounů. Základna je napadena. Většina Catalin již hoří, nebo je rozstřílena na kusy. Finnovi námořníci přesto vedou palbu z kulometů, mnohdy z hořících letounů. Další vymontují zbraně z jejich leteckých lafet a umisťují je na improvizované podstavce, aby se postavili nalétávajícím Zerům.

Velitel nachází trojnožku, kterou na základně používají při výcviku protiletadlových dělostřelců, a umisťuje na ni těžký kulomet ráže .50. Je si dobře vědom rizika, i přesto svou zbraň přesouvá na široké prostranství, aby měl co nejširší palebné pole. Japonští letci létají tak nízko, že jim Finn vidí do tváře. John poté pálí na nepřítele téměř 2 hodiny, zásoben střelivem dalšími námořníky. Za tu dobu je zasažen střelou do pravé nohy a levého ramene. Kromě střel ho zasáhnou i šrapnely, a to mj. do břicha a hrudníku. Lékaři na jeho těle napočítají téměř 30 „děr“. Své stanoviště opustí až po odletu posledních nepřátelských strojů. Až teprve tehdy se nechává ošetřit. Přesto dál zůstává ve službě. Američané nevědí, zda Japonci ještě nezaútočí další vlnou, a proto se svými muži vyzbrojuje nezničené letouny a chystá je k boji. Třetí vlnu však velitel japonského úderného svazu admirál Nagumo na Pearl Harbor naštěstí již nepošle.

14. září 1942 se na palubě letadlové lodi USS Enterprise koná ceremoniální akt. Během něj je John Finn admirálem Chesterem Nimitzem dekorován Medailí cti. Později jen poznamená, že plnil svou povinnost a že nikdy nechtěl být hrdinou. Finn, jenž je povýšen na praporčíka, 2. světovou válku přežije. Po jejím skončení se v hodnosti poručíka stává příslušníkem bombardovací perutě VB-102, jež operuje z letadlové lodi USS Hancock. Do penze odchází v roce 1956.

Téměř až do konce života žije se svou ženou Alicí, se kterou adoptuje 5 indiánských dětí, na ranči v Live Oak Springs v Kalifornii. Celou řadu let se objevuje na různých událostech uspořádaných na počest veteránů. V březnu 2009 je dokonce pozván tehdejším americkým prezidentem Barackem Obamou do Bílého domu ve Washingtonu. Je to jeho první a poslední návštěva sídla amerických státníků. 27. června 2009 se Finnových 100. narozenin zúčastní na 2 000 lidí. Veterán je mj. obdarován americkou vlajkou, která předtím vlála na všech 11 ve službě aktivních letadlových lodích US Navy. Nejstarší žijící držitel Medaile cti John William Finn umírá v ranních hodinách 27. května 2010 v domě pro válečné veterány v Chula Vista ve věku nedožitých 101 let. Jeho tělo je následně se všemi vojenskými poctami pohřbeno na hřbitově v indiánské rezervaci Campo vedle jeho ženy Alice, která zemřela již v roce 1998. Na Finnovu počest bylo pojmenováno několik budov a dalších zařízení, např. výletní loď, která od roku 2009 převáží návštěvníky k vraku bitevní lodi USS Arizona v Pearl Harboru.

Psali jsme:Ušanka – ikonický kus výstroje sovětských vojáků

Zdroj: warhistoryonline.com