Sovětský Wittmann se na svou kořist vrhal jako tygr z úkrytu – zničil 52 německých tanků
V každé soutěži, bez ohledu na to, zda se koná v době míru nebo v době ozbrojeného konfliktu, se průběžně zaznamenává určité skóre, které pak určí vítěze. Stejně tomu bylo i u velitelů tanků za 2. světové války a celkové hodnocení se počítalo podle počtu zničených tanků, po vzoru leteckých stíhacích es. Síly Osy měly množství schopných tankových velitelů, kteří bojovali od začátku do konce války a stali se díky svému skóre legendárními. Pojďme se podívat, kdo byl absolutním tankovým esem na ruské straně.
Foto: Lavriněnko (zcela vlevo) se svou osádkou před tankem T-34 (říjen 1941) | Wikimedia Commons / Public domain
Na prvním místě je třeba zmínit nejznámější německá tanková esa: Michael Wittmann zničil 132 spojeneckých tanků, Otto Carius 150, a Kurt Knispel jich má na kontě 168. Tito muži stojí také v čele celkového seznamu nejúspěšnějších tankových velitelů, přestože jejich statistiky mohly být díky propagandě více či méně zkreslené, jak už to ve válkách bývá zvykem. V rámci spojeneckých sil byl pak nejúspěšnějším tankovým velitelem Dmitrij Lavriněnko, ruský tankový velitel, který zničil celkem 52 nepřátelských tanků, a to v neuvěřitelně krátkém časovém období dvou a půl měsíců.
Dmitrij Fjodorovič Lavriněnko se narodil 10. září 1914 v Krasnodarském kraji v Rusku. Pocházel z kozáckého rodu a byl opravdu neohroženým tankovým velitelem, který se neváhal pouštět do soubojů i s přesilou nepřítele.
Lavriněnko byl velitelem tankové čety v rámci 4. tankové brigády a v září 1941 se ocitl, jako součást sil bránících ruské hlavní město Moskvu, před náporem německých vojsk. Jeho četa bojovala na středních tancích T-34, které poprvé sjely z výrobní linky v září 1940 a okamžitě sklidily uznání. Převaha tohoto tanku se silnějším pancířem a větší palebnou silou nad stroji nepřítele byla zřejmá od samého počátku.
Jedno z jeho prvních bojových střetnutí se odehrálo 6. října 1941, kdy se čtyřmi tanky čelil mnohem početnější síle tanků německé 2. tankové armády. Tato bitva "Davida a Goliáše" se odehrála v Orlovské oblasti.
Sovětské pěší jednotce tehdy hrozilo, že bude rozdrcena německými tankovými silami, když Lavriněnko a jeho malý tankový tým dorazili na místo. Malá skupina ruských tanků následně využila momentu překvapení a podařilo se jí zničit 15 německých tanků, což ruské pěchotě poskytlo čas potřebný k ústupu. Podobně Lavriněnko a jeho spolubojovníci zachránili také sovětskou minometnou rotu.
V prosinci roku 1941 se již Lavriněnko pevně etabloval jako mistr taktiky, který dokázal se svým tankem T-34 úspěšně čelit daleko početnějšímu protivníkovi. Lavriněnko byl možná neuvěřitelně odvážný, nebyl však lehkomyslný. Než nasadil své prostředky, pečlivě si prohlédl bojiště a dokázal maximálně využít terén. Často schovával své T-34 za stromy nebo v záhybech terénu, aby pak náhle a k absolutnímu překvapení nepřítele, zaútočil, aniž by Němci stačili jakkoliv zareagovat.
Další Lavriněnkovou výhodou byl fakt, že byl skvělým střelcem, a to ze všech možných zbraní. Schopnost přesné střelby na velkou vzdálenost dokázal přenést i na střelbu z tanku, přesto dával přednost střelbě zblízka, kdy se v rychlosti vyřítil z úkrytu a zaútočil na 150-300 metrů.
Lavriněnko byl nejen vysoce zdatným bojovníkem, ale také inteligentním a pečlivým velitelem. Vždy si uvědomoval, kde se on a jeho tým nachází a jaká potenciální nebezpečí na něho mohou číhat. Když Sověti během bitvy o Moskvu zahájili protiofenzívu, Lavriněnko a jeho tým překvapili německou jednotku v jedné vsi. Rusové nepřátelskou jednotku rozdrtili a cesta do nedalekého města tak byla otevřená. Lavriněnko se tehdy však nenechal strhnout k dalšímu postupu a útok intuitivně zastavil. Později se ukázalo, že dál na silnici byly rozmístěny německé jednotky, které by Lavriněnkovu skupinu snadno odřízly od hlavních sovětských linií.
Nadějný velitel tanku pak zahynul 18. prosince 1941, když ho poblíž města Volokolamsk nedaleko Moskvy zasáhla střepina z minometné střely. Lavriněnko se stal Hrdinou Sovětského svazu za zničení 37 německých tanků během pouhých dvou měsíců, kdy bojoval téměř nepřetržitě. Dalších 15 tanků pak zničil později.
Zdroj: warhistoryonline