Železný obr a jeho stíny: Co nám neřekly zprávy z fronty o skutečném dopadu Karl-Gerätu
V éře druhé světové války vznikaly zbraně, které někdy až překračovaly meze zdravého rozumu. Německý Karl-Gerät, samohybný obléhací minomet ráže 600 milimetrů, patřil mezi nejextrémnější výtvory nacistického zbrojního průmyslu. Měl bourat opevnění, která by jinak odolala všem konvenčním prostředkům. Tento mamutí kolos se stal symbolem slepé víry ve „zázračné zbraně“, které měly zvrátit vývoj války.
Foto: Karl-Gerät samohybná houfnice | Wikimedia Commons / Public domain
V polovině třicátých let začali němečtí konstruktéři uvažovat o zbrani, která by dokázala zničit i ta nejodolnější opevnění. Myšlenka vycházela z obav z Maginotovy linie, mohutného systému francouzských betonových pevností, které měly zastavit případnou německou ofenzivu. V rámci snah o co nejúčinnější eliminaci těchto pevností bylo rozhodnuto o vývoji obřího minometu. Projekt byl svěřen firmě Rheinmetall-Borsig AG, která v roce 1936 zahájila práce na projektu označeném jako Gerät 040. Zbraň později dostala přezdívku Karl podle generála Karla Beckera, který program podporoval.
Konstrukce se vyznačovala neobvyklou kombinací pásového podvozku a mohutného kolébkového závěru. Celý stroj vážil přes 124 tun, délka přesahovala jedenáct metrů a výška čtyři. Minomet střílel granáty o hmotnosti kolem dvou tun, které dokázaly prorazit i několik metrů železobetonu. Dostřel se pohyboval mezi 4,5 a 10 kilometry podle typu munice. Nabíjení probíhalo pomocí jeřábu a po každém výstřelu bylo nutné zbraň znovu srovnat – tak silná byla zpětná síla.
Pohonnou jednotku tvořil dvanáctiválcový motor Daimler-Benz MB 503A o výkonu 580 koní. Přesto byl Karl-Gerät mimořádně pomalý: po silnici dosahoval maximální rychlosti kolem 10 km/h. Na větší vzdálenosti se proto rozebíral a přepravoval po železnici na speciálních vagónech.
Vyrobeno bylo celkem šest sériových kusů a jeden prototyp. Každý z nich nesl jméno – Adam, Eva, Thor, Odin, Loki a Ziu. Stroje se lišily drobnými úpravami a část z nich byla později přezbrojena na menší ráži 540 mm (verze Gerät 041), čímž se zvýšil dostřel až na 12 kilometrů.
Nasazení v boji
Karl-Gerät byl poprvé nasazen v červnu 1941 při obléhání Brestské pevnosti, kde jeho granáty ničily betonové bloky sovětské obrany. Dalším významným nasazením byla bitva o Sevastopol v roce 1942, kde měl spolu s obřím kanónem Dora pustošit sovětská opevnění na Krymu. Zprávy o účinnosti minometu ovšem nejsou zcela jednoznačné. Podle hlášení z fronty byl minomet extrémně pomalý a obtížně zásobovatelný. Nesporný byl ovšem fakt, že jeho výstřely měly značný psychologický účinek.
V roce 1944 byl Karl-Gerät nasazen i při potlačování Varšavského povstání. Z pozic v okolí Mokotówa ostřeloval město dvoutunovými granáty, které způsobovaly povstalcům katastrofální škody. Vojensky šlo už spíše o symbolickou demonstraci síly než o reálný přínos. Některé stroje se objevily i na západní frontě, ale kvůli logistickým problémům byl jejich přínos malý.
Technický slepý směr
Karl-Gerät byl technickým zázrakem i slepou uličkou zároveň. Zbraň, kterou bylo nutné složitě přepravovat, rozkládat a připravovat celé dny, ztrácela smysl v éře, kdy rozhodovalo letectvo a pohyblivost. Jeho střely ničily města, ale nerozhodovaly bitvy. Na konci druhé světové války byly některé kusy zničeny posádkami, aby nepadly do rukou Spojenců. Jeden Karl přesto ukořistila Rudá armáda, další Američané. Dochovaný exemplář Ziu je dnes uložen v muzeu v Kubince u Moskvy.
Dědictví železného obra
Karl-Gerät zůstává fascinujícím dokladem technické odvahy i zbrojní posedlosti nacistického režimu. Ukazuje, jak Německo investovalo obrovské prostředky do zbraní, jejichž efekt byl především symbolický. Místo strategického dopadu přinesl Karl-Gerät jen další důkaz, že v moderní válce velikost sama o sobě není síla.
Zdroj: tanks-encyclopedia.com
Komentáře