V meziválečném období chtělo mnoho armád světa zavést do výzbroje samonabíjecí pušku - jak však z historie víme, ve výsledku se to povedlo pouze dvěma armádám. Málokdo však ví, že chybělo málo a vítěznou samonabíjecí puškou pro US Army mohla být puška československé konstrukce.

Když US Army vyhlásila výběrové řízení na výše uvedený typ pušky, přihlásila se také Československá zbrojovka s typem ZH-29 v žádané ráži .276 Pedersen. V obchodním duchu dávných dnů tak Emanuel Holek (1899-1982), nejmladší bratr z legendární konstruktérské rodiny Holků a sám konstruktér pušky ZH-29, zabalil několik pušek do zavazadel a vydal se do Ameriky. Mohla to být nová zbraň Americké armády, ale nestalo se - výběrové řízení tehdy vyhrála zbraň vyvinutá konstruktérem Springfieldské státní zbrojovky Johnem C. Garandem.

Foto: ZH-29 | archiv VHÚ

Psali jsme:Ruské systémy S-500 dokáží údajně ničit hypersonické zbraně ve vesmíru

Československá ZH-29 je ukázkovým a komplexním příkladem konstrukce raných poloautomatických pušek. Zbraň využívala selektor režimu střelby (je zmiňována i plně automatická varianta), a také několik variant vyměnitelných zásobníků. Pro zajištění lepšího ochlazení hlavně během intenzivní střelby, byla hlaveň opatřena žebrovaným hliníkovým předpažbím, které sloužilo jako velmi efektivní chladič.

Foto: ZH-29 | archiv VHÚ

Hlaveň byla oproti závěru vyosena o 1°, toto řešení bylo velmi náročné na přesnost výroby a mělo výrazný vliv na finální cenu pušky. Puška využívala standardní československý náboj Mauser 7,92x57. Zásobníky měly kapacitu 5, 10, nebo 20 nábojů a doslova revoluční funkcí byla možnost použít zásobník lehkého kulometu ZB vz. 26. Pozdější vylepšená verze ZH-32 se od ZH-29 lišila jen úpravami vnitřního mechanismu; na první pohled nelze pušky rozeznat.

Foto: ZH-29 | archiv VHÚ

Konstrukce Emanuela Holka nedošla přílišného rozšíření, zejména z důvodu enormního podílu třískového obrábění. Obsahuje ale "konstrukční perlu" v podobě spoušťového/bicího mechanismu, který byl mnohokrát napodoben a přispěl ke spolehlivosti a rozšíření jiných zbraní - třeba je nápadně podobný tomu, který byl později použit ve zbraně MKb-42 a následně tedy i v Maschinenpistole 43/44 (více známá pod názvem StG44).

Foto: ZH-29 | archiv VHÚ

Je nutné ještě zmínit, že HZ-29 byla prachsprostě okopírována Japonským koncernem Tokyo Gas & Electric pro místní armádní zkoušky v roce 1932 a 1935. TG&E se v té době zabývala mnoha odvětvími, a ačkoliv výrobní kvalita byla na vysoké úrovni, tak koncern postrádal odborníky na konstrukci zbraní. Což se projevilo na zásadních problémech s přesností, které byly způsobené přerážováním na Japonskou munici 6.5x50SR takříkajíc "od rýsovacího prkna". Pušek bylo vyrobeno kolem dvou desítek a v armádních zkouškách neuspěly.

Video: ZH-29 na známém kanále Forgotten Weapons / YouTube

Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/