Zrůdy války v Jugoslávii: Željko Ražnatović „Arkan“
Občanská válka v Jugoslávii byla mimořádně krutá a patří mezi nejhorší konflikty v dějinách Evropy. Velký podíl na utrpení civilistů pak měly dobrovolnické jednotky, které nepodléhaly žádnému oficiálnímu velení, často ani neměly vojenský výcvik a od regulérní armády se lišily hlavně tím, že u nich byla absolutní absence vojenské morálky a cti. Podle zprávy OSN fungovalo v roce 1994 na území Bosny a Chorvatska 83 polovojenských jednotek, z toho 56 srbských, 13 chorvatských a 14 muslimských. Tyto jednotky měly za úkol terorizovat civilní obyvatelstvo a organizovat etnické čistky. Cílem těchto jednotek bylo loupení, drancování kořistní zisky.
Foto: Občanská válka v Jugoslávii byla mimořádně krutá a patří mezi nejhorší konflikty v dějinách Evropy. Velký podíl na utrpení civilistů pak měly dobrovolnické jednotky, které nepodléhaly žádnému oficiálnímu velení. | Shutterstock
Asi nejznámější polovojenská jednotka byla Srbská dobrovolnická garda, která je spíše známá jako Arkanovi tygři. Toto jméno jednotce dal její zakladatel Želko Ražnatović, který rád používal přezdívku Arkan. Arkan se narodil v roce 1953 v rodině důstojníka jugoslávského letectva na území dnešního Slovinska. Už v dětství se Ražnatović dal na dráhu zločince a společně s kamarády přepadal obyvatele Bělehradu. V roce 1974 Arkan emigroval do západní Evropy, kde se stal členem tamního podsvětí. Jeho zločinecká kariéra byla velmi pestrá. Arkan se svým gangem vykrádal banky, strávil nějaký čas za mřížemi, přičemž se mu podařilo z vězení v Německu a ve Švýcarsku utéct, dvakrát byl policií postřelen a spekuluje se, že spolupracoval s jugoslávskou tajnou službou, pro kterou likvidoval chorvatské nacionalisty v zahraničí. Přezdívku Arkan pak získal kvůli jednomu padělanému pasu.
V roce 1990 se Arkan vrátil do Jugoslávie, kde provozoval známou diskotéku Amadeus a patřil k vůdcům tvrdého jádra fanoušků Crvené zvezdy Bělehrad. Když začala válka v Chorvatsku Arkan založil Srbskou dobrovolnickou gardu, jejíž jádro tvořili právě fotbaloví fanoušci Crvené zvezdy. Zpočátku se jednalo o věčně opilé a nedisciplinované zločince, ale Arkan z těchto dobrovolníků rychle vycepoval kvalitní oddíl. V Srby kontrolované východní Slovonii pak založil výcvikový tábor, kde dal své muže do latě. Arkanovi tygři museli mít vojenský sestřih, pravidelně se holili, nepili alkohol a působili jako opravdová vojenská jednotka. Arkan své muže za peníze, které vydělal na podvodech a krádežích, vybavil kvalitními zbraněmi, tanky i několika bojovými vrtulníky a Arkanovi tygři se tak brzy staly největší a nejkvalitnější srbskou polovojenskou jednotkou, jejíž počet dosahoval až 6000 mužů.
Tygři se zapojili např. do bitvy o Vukovar, kde chorvatské oddíly statečně bránili srbské přesile. Chorvati nakonec museli kapitulovat, přičemž se Tygři „vyznamenali“ tím, že i přes znechucení a odpor vojáků jugoslávského vládního vojska tehdy povraždili zraněné chorvatské vojáky. Poté se podíleli na následné etnické čistce a odsunu 30 000 chorvatských civilistů. Tygři se následně podíleli na masakru 1400 lidí v okolí města Foča v dubnu 1992 a poté se přesunuli do Bosny, kde působili do roku 1996. V bojích Arkan projevoval velkou statečnost, často sám vedl své muže do útoku a oni ho za to milovali. Rád také své vojáky vyznamenával a raněným mužům platil štědré bonusy. Když se z Bosny vrátil do Srbska, organizoval hon na dezertéry nebo odpírače vojenské služby, protože válka v Bosně začínala být v Srbsku dost nepopulární a tisíce mužů odmítalo padnout za Srbsko v cizí zemi. Arkan pro odpírače vojenské služby zřídil tábor, kde tyto jeho muži mlátili a trápili hladem tak dlouho, dokud nesouhlasili, že vstoupí do armády. Celkem prošlo jeho táborem cca 5000 Srbů. Arkan podle zprávy OSN v Bosně prý osobně zastřelil 16 zajatých chorvatských a muslimských zajatců, ale také propustil na svobodu jednoho Chorvata, jenž v boji proti jeho mužům projevil mimořádnou odvahu, když sám kryl kulometnou palbou ústup své jednotky. Arkan tehdy nařídil, ať zraněný voják dostane lékařské ošetření a pak ho nechal džípem odvést k pozicím bosenského vládního vojska.
Později se Arkan začal věnovat politice a v roce 1998 byl zvolen do čela strany Strana srbské jednoty, která ve volbách v roce 2000 získala 14 křesel. Arkan byl celou tu dobu členem srbského kriminálního podsvětí, ale protože podporoval Miloševiče, policie jeho kriminální aktivity přehlížela a naopak nad ním držela ochranou ruku. Arkan za tuto ochranu uměl prokázat vděk a během protivládních demonstrací posílal své muže, aby stříleli do demonstrantů. Výsledkem tak byly desítky mrtvých. V roce 1995 se Arkan oženil se srbskou populární zpěvačkou Světlanou, která měla umělecké jméno Ceca, se kterou měl pak dvě děti. Díky svým veteránům z války Arkan prakticky ovládl srbské podsvětí a stal se z něj král zločinu.
15. ledna 2000 byl Arkan v bělehradském hotelu Intercontinental zavražděn. Jeho vrah byl policista spjatý s podsvětím a do Arkana tehdy vypálil celý pistolový zásobník. Ač byl Arkan několikrát trefen (i do oka), chvíli ještě žil a zemřel až v náručí své ženy během převozu do nemocnice. Podle oficiální verze šlo o válku gangů, ale většina lidí v Srbsku, a to včetně jeho ženy, si dodnes myslí, že ho nechal zabít sám Miloševič, protože věděl příliš mnoho o kriminálních aktivitách tehdejších srbských politických špiček. Arkanova pohřbu se zúčastnilo 10 000 lidí a dodnes je v Srbsku považován za národního hrdinu.
Zdroj: historie válek