Vojenská historie zná jen hrstku lidí, kteří obdrželi tolik vyznamenání jako seržant John Basilone z americké námořní pěchoty. Držitel Medaile cti, který se vyznamenal na tichomořském bojišti během druhé světové války, vždy upřednostňoval službu a prospěch svých spolubojovníků před vlastním. Jeho statečnost v boji byla ztvárněna v úspěšném seriálu HBO z roku 2010 s názvem The Pacific.

Foto: Kulometné postavení námořní pěchoty na Guadalcanalu v červenci 1943 | USMC / Public domain

Psali jsme:Stále jsou obutí, mají na hlavách helmy a čekají...

John Basilone se narodil 4. listopadu 1916 v Buffalu ve státě New York jako šestý z deseti dětí. Vyrůstal v Raritan Town, kde chodil do školy do 15 let, ale střední školu nedokončil. Poté pracoval jako nosič holí v místním golfovém klubu, ale zanedlouho narukoval do americké armády. Basilone byl nejprve přidělen k 16. pěšímu pluku ve Fort Jay v New Yorku. Po skončení služby byl propuštěn, ale jako civilista vydržel jen jeden den, než se přihlásil znovu. Byl přidělen k 31. pěšímu pluku a spolu se svými kamarády byl poslán na Filipíny, kde se proslavil svými boxerskými schopnostmi.

Po třech letech v armádě našel Basilone práci jako řidič náklaďáku v Reisterstownu v Marylandu, ale myšlenky na vojenskou službu ho neopustily. Prožil v civilu jen několik let, než se jeho touha vrátit se na Filipíny stala příliš silnou a dovedla ho ke vstupu do americké námořní pěchoty. Věřil, že se tak dostane do zámoří rychleji než v armádě.

Basilone absolvoval výcvik v Marine Corps Recruit Depot v Parris Islandu, na základně Marine Corps Base Quantico a v kasárnách Marine Barracks New River (dnes Marine Corps Base Camp Lejeune). Po dokončení výcviku byl poslán do Guantánama na Kubě a poté na tichomořské bojiště. Byl přidělen k rotě D, 1. praporu, 7. pluku námořní pěchoty, 1. divize USMC, a byl jedním z těch, kteří se zúčastnili obtížné a krvavé bitvy o Guadalcanal. Na ostrově přistál v září 1942 a o pouhý měsíc později, během bitvy o Hendersonovo letiště, prokázal svou sílu a odhodlání.

Krátce po desáté večerní 24. října 1942 bylo letiště napadeno 20 tisíci japonských vojáků. Basilone, jeho kolegové z námořní pěchoty a další vojáci měli za úkol bránit oblast a perimetr „Lunga“ a věděli, že je čeká těžká noc plná bojů. Basilone a jeho jednotka čelili zejména třem tisícovkám vojáků z divize Sendai, vyzbrojeným minomety, kulomety, granáty a puškami s bajonety.

Psali jsme:Orlice po válce – poválečné využití německých balistických raket

Basilone měl za úkol velet dvěma kulometným oddílům. Dvě ze zbraní se během první přestřelky zasekly, což jej přimělo k tomu, aby s velkým rizikem pro svůj život popadl kulomet, sprintoval 200 metrů a pustil se do opravy nefunkční zbraně. Poté strávil noc střelbou z jednoho kulometu za druhým, až mu začala docházet munice. V určitém okamžiku dokonce přišel o rukavice, ale pokračoval v boji. Vystavil své ruce a paže popáleninám od horkého kovu rozpálené hlavně, bolesti však nedbal a palbu nepřerušil.

S ubývajícím množstvím munice a Japonci, kteří se na několika místech dostali Američanům do týlu a přerušili jejich zásobovací trasy, vypadala situace pro mariňáky beznadějně. Basilone však nebyl typ člověka, který by se vzdal. Probojoval se zpět, pobral co nejvíce munice a vrátil se na své místo. Když zbraně přestaly fungovat, Basilone vytáhl svůj kolt ráže .45 a mačetu a pomocí nich zadržoval nepřítele, dokud nedorazily posily.

Boje trvaly několik dní a přežili je pouze Basilone a dva další muži, přičemž Basilone měl na kontě nejméně 38 zabitých nepřátel. Podplukovník Chesty Puller, ohromený jeho statečností v boji, ho doporučil k udělení Medaile cti, nejvyššího vyznamenání udělovaného americkým vojákům. Medaile mu byla udělena v roce 1942. Odpověděl: „Jen část této medaile patří mně. Část patří chlapcům, kteří jsou stále na Guadalcanalu.“

V roce 1943 se John Basilone vrátil do Spojených států, kde byl uvítán jako hrdina. Byl vyslán na turné, aby propagoval prodej válečných dluhopisů, což bylo sice důležité pro válečné úsilí, ale on to nepovažoval za nejlepší využití svého času a schopností. Často žádal o převelení do Tichomoří, ale bylo mu řečeno, že je lepší, když zůstane na domácí frontě, na což odpověděl: „Nejsem žádný důstojník a nejsem muzejní exponát. Patřím ke své jednotce.“

Nakonec byla Basiloneho žádost vyslyšena a byl poslán jako instruktor na základnu Marine Corps Base Camp Pendleton. Tam potkal svou budoucí ženu, seržantku Lenu Mae Riggi z ženské zálohy námořní pěchoty. Pár se vzal ještě předtím, než byl Basilone poslán zpět do zámoří. John Basilone byl přidělen k rotě C, 1. praporu, 27. pluku námořní pěchoty, 5. divize USMC, a vyslán na Iwodžimu, kde přišel o život hned v první den americké operace na ostrově.

Jako velitel kulometné čety na Red Beach II, na jižním cípu Iwodžimy, čelil spolu se svými kamarády těžké palbě nepřátelských vojsk umístěných v bunkrech. Basilone si uvědomil, že pokud se situace nevyřeší, nepohnou se z místa. Plížil se proto k jednomu z bunkrů, vylezl na něj a zaútočil granáty a dalšími výbušninami. Poté se dostal až k letišti číslo 1, kde pomohl posádce tanku, která uvízla v japonském minovém poli. Přestože byla pozice pod intenzivní palbou dělostřelectva a minometů, Basilone vedl obrněné vozidlo přes náročný terén a úspěšně ho dostal do bezpečí.

Bohužel právě zde Basilone zahynul. O okolnostech jeho smrti se názory liší – některé zdroje uvádějí, že byl zasažen střepinou z japonského minometu, jiné tvrdí, že byl zasažen do levé paže a krku střelbou z ručních zbraní. Bez ohledu na to, jak zemřel, jeho činy umožnily jeho spolubojovníkům z námořní pěchoty postoupit snáze do vnitrozemí již v rané fázi spojenecké invaze. Za to mu byl posmrtně udělen Námořní kříž.

Po převozu těla do Spojených států byl Basilone pohřben na Arlingtonském národním hřbitově. Za svou vojenskou službu kromě Medaile cti a Námořního kříže obdržel i několik dalších ocenění, včetně Medaile za americké tažení, Purpurového srdce, Medaile za dobré chování námořní pěchoty, Odznaku ostrostřelce námořní pěchoty USA, Prezidentské citace jednotky námořnictva s jednou hvězdou, Medaile za vítězství ve druhé světové válce, Medaile za službu v americké obraně s jednou hvězdou a Medaile za tažení v Asii a Tichomoří se dvěma hvězdami.

Za svou statečnost a obětavost byl poctěn i několika dalšími způsoby. Kromě dvou lodí amerického námořnictva pojmenovaných po něm – torpédoborce třídy Gearing USS Basilone (DD-824) a soudobého torpédoborce s řízenými střelami třídy Arleigh Burke USS Basilone (DDG-122) – je po něm pojmenována také parašutistická přistávací zóna v Camp Pendleton, stejně jako jeden z vchodů do tábora. Většina fanoušků vojenské historie si vzpomene na Jona Sedu, který ztvárnil Basilona v seriálu The Pacific, kde byl hlavní postavou spolu s Robertem Leckiem a desátníkem Eugenem Sledgem.

Zdroj: warhistoryonline.com