Zemřít přirozenou smrtí nebo na následky nemoci bývalo tou nejhorší představou bojovníka. Ale zemřít v boji, to byl způsob odchodu ze života, na který se těšil...

Řeč je o maorských bojovnících, původních obyvatelích Nového Zélandu - Země dlouhého bílého oblaku, jak se překládá maorský název Aotearoa ..

Foto: Maorský prapor při výcviku v Egyptě

Psali jsme:Ostré střelby houfnic DANA na mezinárodním cvičení Joint Fires 2019

Příloha1: Na Nový Zéland přišli kolem devátého století z bájné země zvané Hawaiki (ostrovy Polynésie, pravděpodobně Cookovy ostrovy), ale hlavní vlna osadníků sem dorazila až ve století čtrnáctém.

Jak se Nový Zéland v průběhu staletí postupně zalidňoval, tak začalo ubývat původních potravinových zdrojů, nejspíše v souvislosti s postupným vybitím ohromných nelétavých ptáků Moa, kteří po dlouho dobu tvořili základ jídelníčku Maorů. I proto postupně začalo docházet ke sporům o půdu, která byla klíčem ke zdrojům potravy. Jejich nedostatek je velice pravděpodobný důvod, proč se původně mírumilné kmeny přeměnily v bojové, proč začalo docházet k pojídání nepřátel. To nemělo jen rituální účel, ale také jednoduchý smysl nasytit hladové žaludky chtivé masité stravy ...

Foto: Maoři byli stateční bojovníci, jaké Evropští kolonizátoři při svých pokusech podrobit si domorodé obyvatelstvo nenašli jinde na světě. Pravděpodobně i díky svému válečnému umění získali Maoři respekt a uznání.

Tak se z původních zemědělsky zaměřených Polynésanů stali bojovníci, kteří smysl života podřídíli válečnému umění. Bojové přípravě se děti učily již od útlého věku a bojovníka provázela po celý život. Mezi prvními a nejvíce důležitými bojovými návyky se učila schopnost za neustálého pohybu nepřetržitě držet pozornost očí na dvou bodech - protivníkově rameni a palci nohy.

Psali jsme:Podívejte se, jak vypadá voják v akci využívající prototyp pomocné mechanické paže

Pozorováním pohybu předsunuté nohy protivníka mohl být bojovník varován a využít drahocenné setiny vteřiny k odražení úderu. Stejným způsobem mohl vypozorovat přípravu na úder podle cukání ramenních svalů. Být neustále v pohybu bylo považováno za výraznou výhodu při přímém kontaktu s protivníkem.

Foto: 28th Maori Battalion (28. Maorský prapor)

V Polynésii můžeme najít krátké zbraně - hole a dlouhé zbraně - oštěpy. Na lesnatém Novém Zélandu byly vyvinuty nové více specializované zbraně jak dlouhé hole a oštěpy, tak ty krátké, tvarem připomínající ploché kyje. Dvě nejvíce používané dlouhé zbraně - taiaha a tawhatewha byly unikátní díky jejich lehkosti a že byly obouruké. Našly uplatnění u mimořádně zručných bojovníků, vynikajících v rychlosti pohybu a hbité manipulaci. Krátké zbraně se nazývaly mere nebo patu a byly vyrobeny z kamene (hlavně z jadeitu), dřeva nebo kosti ...

Foto: Maoři ve službách novozélandské armády

Poté co utichly mezikmenové války, Maoři nadále pokračovali v podávání důkazů o kvalitách svého bojového umění jako dobrovolníci ve službách novozélandské armády - válčili s oddaností během búrské války v Africe. Během bitvy u Gallipoli a ve Francii během první světové války prosluli svým hrdinstvím ...

Foto: Neuvěřitelné, co vše dokázal tak malý počet lidí na bitevním poli

Legendární hrdinské kousky 28. Maorského praporu během druhé světové války nenechají zapomenout na to, co vše dokázal tak malý počet lidí na bitevním poli. Od té doby jsou Maoři stále životně důležitou součástí novozélandských vojsk

Foto: 28. Maorský prapor při výcviku v Egyptě

Děkujeme autorce článku, která je členkou FB stránky 2. světová válka