Do obojživelného vylodění v den D zbývalo několik hodin, když ve Francii začaly první bojové mise americké armády. Invaze v Normandii začala rozsáhlým výsadkem, kterého se zúčastnilo 13 100 vojáků 82. a 101. výsadkové divize. Útok se uskutečnil v časných ranních hodinách 6. června 1944 a obě divize byly předvojem spojeneckých operací v Normandii.

Foto: Generál Dwight D. Eisenhower hovoří s nadporučíkem Wallacem C. Strobelem od 101. divize | U.S. Army / Public domain

Výsadkové divize byly součástí amerického VII. sboru určeného k dobytí Cherbourgu, pobřežního města v Normandii, které mělo po vylodění sloužit jako zásobovací přístav pro spojenecká vojska. Měly také za úkol plnit specifické úkoly: blokovat přístupy do blízkosti obojživelného vylodění na pláži Utah, obsadit výjezdy z hrází u pláží a zřídit přechody přes řeku Douve u Carentanu, aby pomohly americkému V. sboru spojit obě americká předmostí. Jakmile se výsadkáři vylodili, rozpoutalo se peklo. Těžké boje znamenaly začátek konce druhé světové války v Evropě.

Psali jsme:Ruský generál si naplánoval vítězství k narozeninám, místo toho dostal krvavou lázeň

Operace byla předmětem pečlivého plánování, které trvalo více než rok. Obě divize, kterým byla operace svěřena, si již vydobyly slávu v Itálii, kde sloužily během spojenecké invaze a prováděly noční výsadky. Tzv. IX Troop Carrier Command bylo zformováno v říjnu 1943 jako dopravní síly určené k provedení invaze do Evropy. V únoru 1944 bylo zřejmé, že vylodění proběhne v Normandii, a plány byly znovu vypracovány a nabídnuty americkému veliteli Dwightu D. Eisenhowerovi. V květnu 1944 proběhly zkoušky nočních seskoků a muži z 82. a 101. divize byli vybráni, aby byli vysazeni ve Francii, za nepřátelskými liniemi.

Výsadkáři měli narušit německé obranné linie a využít momentu překvapení, zatímco hlavní síly se vylodily na plážích. Mise se ukázala jako obtížná, neboť výsadky musely být provedeny přesně, aby se vojáci mohli efektivně shromáždit a rozvinout bojové operace. Výsadek byl rozdělen do dvou misí s kódovým označením Albany a Boston. Jako první seskočili Křičící orli ze 101. divize, která byla součástí mise Albany. Jejich výsadková zóna se nacházela severovýchodně od města Carentan. Mezi 00:48 a 01:40 hodinou seskočily na padácích do Francie tři pluky, každý v počtu 1800 mužů. Pátrači dostali pokyn nastavit navigační systémy Rebecca/Eureka krátkého dosahu. Tato zařízení měla pilotům v dopravních letounech pomoci najít zóny seskoku.

Hodinu po 101. výsadkové divizi přišli muži 82. výsadkové divize, připraveni zapsat se do historie v Sainte-Mère-Église. V 01:51 hodin zahájili výsadek v misi Boston, opět ve třech vlnách z flotily 369 dopravních letounů C-47. Do boje, který již zuřil na zemi, se zapojilo dalších 6 420 mužů. I když byla operace dobře naplánovaná, špatné počasí způsobilo, že stovky mužů přistály daleko od svých výsadkových zón a vytvořily provizorní uskupení, která se všude pustila do dobře organizovaných německých obránců. Kromě špatného počasí a mlhy bránil přesnosti výsadků také nedostatek navigátorů v mnoha letadlech, rádiové ticho, které znemožňovalo varování při nepříznivém počasí, německá protiletadlová palba a nouzové použití Rebeccy mnoha ztracenými letadly, rušení systému a technické potíže.

Foto: Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Market – Garden | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Stavba římských táborů: Pečlivě plánované a neporazitelné pevnosti legií

Jakmile byly jednotky 101. a 82. divize na zemi, začaly se organizovat a plnit své úkoly, a to navzdory obtížnému začátku a odhodlání Němců je zastavit. Počáteční ztráty mezi americkými jednotkami byly vysoké, na zemi došlo ke značným ztrátám velících důstojníků a hrozilo, že vojáci zůstanou bez odpovídajícího vedení. Jakmile se americkým jednotkám podařilo zajistit si své území, byla před úsvitem vyslána mise kluzáků s posilami a protitankovým vybavením. Následovalo několik dalších kluzákových misí s kódovými označeními Elmira, Galveston, Hackensack a včetně zásobovacích misí Freeport a Memphis, které 82. a 101. divizi posílily, zatímco pokračovaly boje v Carentanu a Sainte-Mère-Église.

Po prvních 24 hodinách bylo 2500 ze 6000 mužů 101. divize pod přímým velením velitelství divize. Mnoho dalších bylo buď mrtvých, nebo bojovalo o přežití hluboko za nepřátelskými liniemi. Tlak na Carentan se nacházel v rozhodující fázi a muži se nevzdávali navzdory chaosu, který po seskoku následoval. Dvaaosmdesátá konsolidovala své síly v Sainte-Mère-Église, ale západně od Merderetu byly izolovány významné kapsy vojsk, z nichž některé se musely držet několik dní. Rozptýlení amerických výsadkových jednotek a povaha terénu měly současně za následek zmatení Němců a roztříštění jejich reakce, což Američanům situaci naopak usnadňovalo. V rámci obranné taktiky Němci odklonili řeku Douve a oblast zaplavili, čímž se terén stal pro vozidla neprůjezdným. To se jim vymstilo, protože zaplavené oblasti chránily americké jižní křídlo před protiútokem.

Boje pokračovaly více než týden. Dne 13. června zaútočily německé jednotky využívající útočná děla, tanky a pěchotu 37. pluku SS-Panzergrenadier 17. divize SS spolu s prvky 6. výsadkového pluku na 101. divizi jihozápadně od Carentanu. Němci v ranní bitvě zatlačili levou část americké linie, dokud nebylo bojové velitelství A 2. obrněné divize vysláno vpřed, aby útok odrazilo. Významnou roli v bojích v těchto dnech sehrála také 82. divize, která získala kontrolu nad mostem u Merderet a několika dalšími strategickými body podél řeky Douve, než se 14. června spojila s prvky 101. divize u Baupte.

Po bitvě činil počet amerických ztrát během výsadkové operace 42 dopravních letounů C-47 , 1240 (182 padlých, 557 zraněných a 501 nezvěstných) příslušníků 101. divize a 1259 (156 padlých, 347 zraněných a 756 nezvěstných) z 82. divize. Strategický význam výsadků pro celkový úspěch invaze v Normandii je obrovský. Mise Albany a mise Boston zůstávají dvěma nejodvážnějšími operacemi v dějinách moderního válčení.

Zdroj: warhistoryonline.com