Adolf Hitler během 2. světové války navštívil frontové linie opakovaně. Válku znal. Přesto ji prodlužoval

 25. 11. 2022      kategorie: Vojenská historie      12 komentářů
Přidat na Seznam.cz

„Každý den,“ prohlásil Hitler ve své knize Mein Kampf, „jsem nasazoval svůj život a vždy jsem čelil smrti.“ Po přečtení takového vlasteneckého a hrdinského výroku si možná pomyslíte, že Adolf Hitler byl pak i později během 2. světové války přímo na frontě. Pravda je však úplně jiná. Několikrát se sice nacházel v blízkosti fronty, ale nikdy tam nestrávil mnoho času. Výše uvedený citát se samozřejmě týká jeho zkušeností z 1. světové války. Během 2. světové války byl o něco opatrnější, a měl k tomu důvod.

Hitler, přestože jich měl více, nosil pouze dvě, maximálně tři svá vyznamenání, a to vždy zlatý stranický odznak NSDAP, Železný kříž I. třídy a pak často nosil také černý odznak za zranění (německy das Verwundeten-Abzeichen) z roku 1918. Úplným opakem byl polní maršál Hermann Göring, který se zdobil jako vánoční stromeček.

Bundesarchiv_Bild_183-S55480,_Polen,_Parade_vor_Adolf_HitlerFoto: Hitler přehlíží armádu pochodující do Polska v září 1939 | Bundesarchiv, Bild 183-S55480 / CC-BY-SA 3.0

Hitler tedy sice strávil nějaký čas na frontě, ale bylo to hlavně během 1. světové války. Historici se na Hitlerovo působení během 1. světové války dívají rozdílně. Někteří tvrdí, že byl hrdinou, jiní tvrdí, že se do akce podíval jen krátce. Přesto se podle Hitlerových slov o jeho pobytu na frontě věci měly následovně: „Z celé mé party zbyl jen jeden, kromě mě, a nakonec i on padne.“ Krátce po tomto úvodu v Mein Kampfu Hitler napsal: „To byl začátek. Tak to šlo rok za rokem, ale místo bitevní romantiky přišla hrůza.“ Po tomto úvodním křtu ohněm v místě zvaném Gheluvelt ve Flandrech byl 9. listopadu 1914 převelen do štábu 16. záložního pěšího pluku jako spojař, kde strávil zbytek své služby v blízkosti fronty. 

Nejlepší způsob, jak odpovědět na otázku v titulku je vyjmenovat čas a místo, kdy skutečně navštívil frontové linie. Než to však uděláme, musíme definovat, co představuje frontu. Je to pobyt v ohnisku bojů, nebo pouze v jejich blízkosti? Pokud budeme uvažovat o druhé možnosti, Adolf Hitler navštívil frontové linie více než jednou. Když nacistické Německo v roce 1939 napadlo Polsko, Adolf Hitler následoval své vojáky ve Führersonderzug neboli "Hitlerově zvláštním vlaku" nejprve do místa zvaného Oppeln poblíž polských hranic a poté do Zoppotu u Gdaňska.

Adolf Hitler navštívil západní opevnění při jedné příležitosti během Sitzkriegu neboli "války v sedě", která probíhala od září 1939 do dubna 1940 po bleskovém útoku na Polsko. Ke skutečným bojům nedošlo, ale byla to horká zóna. Dne 10. května 1940 přijel do vojenského velitelství Felsennest neboli "Skalní hnízdo" u Münstereifelu zvláštní obrněný vlak s krycím názvem "Amerika". Svítilo slunce – Hitler později předal svému hlavnímu meteorologovi zlatý chronometr jako poděkování za přesnou předpověď. Téhož dne zaútočilo 118 německých divizí na Lucembursko, Nizozemsko, Belgii a Francii.

Odpoledne 21. června 1940, něco málo přes půl roku po vpádu Němců do Francie, dorazil Adolf Hitler do Compiègne severovýchodně od Paříže. Diktátor se chtěl osobně zúčastnit podmanění Francie a nařídil, aby byl pro symbolický obřad použit železniční vagón, v němž byla uznána německá porážka v listopadu 1918.

Když Hitler vstoupil na lesní mýtinu, kterou Francouzi udržovali jako národní poutní místo vítězství nad Německem v 1. světové válce, objevil žulový blok s nápisem: "Zde 11. listopadu 1918 selhala zločinná arogance německé říše, poražená svobodnými národy, které si chtěla podrobit." Hitler okamžitě nařídil pamětní kámen odstranit.

Během ceremoniálu byla přečtena preambule dohody o příměří. Hovořilo se v ní o "potupě a ponížení" Německa po první světové válce a o "nejhlubší hanbě všech dob", která je nyní konečně napravena. Tři dny po kapitulaci odletěl Hitler do Paříže, aby se svým hlavním architektem Albertem Speerem podnikl tajnou prohlídku francouzského hlavního města. Nenarazil na žádný odpor – boj proti Francii byl vyhrán.

Hitlerův osobní fotograf Heinrich Hoffmann později vzpomínal na návštěvu Invalidovny takto: "Hitler byl v Paříži: "Stál před Napoleonovým sarkofágem, mlčky a uctivě. Co se v něm odehrávalo? Kreslil paralely mezi sebou a mužem, který ovládl Evropu? Nakonec emotivně řekl: To byl největší a nejkrásnější okamžik mého života!"

První návštěva východní fronty se uskutečnila s Benitem Mussolinim, italským fašistickým vůdcem, v srpnu 1941, kdy oba diktátoři přiletěli do Brest-Litevska na inspekci vojsk. Druhá cesta, kterou oba vůdci Osy podnikli, je zavedla do ukrajinské Umaně, která byla obsazena na začátku měsíce, kde navštívili italské jednotky. Další návštěva Adolfa Hitlera na východní frontě se uskutečnila 2. prosince 1941, kdy se vydal na velitelství skupiny armád Jih v ukrajinském Mariupolu.

Zde se setkal s vrchním velitelem polním maršálem Gerdem von Rundstedtem a náčelníkem generálního štábu Erichem von Mansteinem a dalšími přítomnými veliteli. Důvodem vůdcovy návštěvy byly logistické a vojenské problémy, které trápily Wehrmacht u Rostova. Mnozí historici a současníci, jako například německý generál Alfred Jodl, tvrdí, že právě zde si Hitler poprvé uvědomil, že válka je prohraná.

Po setkání se svými generály se plánoval vrátit na své velitelství v Rastenburgu. Zpáteční let mu však znemožnilo špatné počasí, a tak musel přenocovat v Poltavě v rozpadlém a brouky prolezlém zámku. Co bylo ještě horší, Vůdce byl odříznut od zbytku světa a obával se, co se může dít za jeho zády.

Ke všemu byl Hitler pověrčivý člověk. Byl na místě, kde ruský car Petr před 250 lety porazil švédského krále Karla XII. Navíc Napoleon také trpěl rukou Rusů – nacistický diktátor si kladl otázku, zda i on nepodlehne. O dva dny později, po jeho neplánované návštěvě Poltavy, utrpěl německý Wehrmacht u Moskvy výraznou porážku od Sovětů – to se mělo ukázat jako začátek konce.

Zvláštní zmínku si zaslouží poslední tři Hitlerovy pobyty na východní frontě, protože právě tehdy se téměř střetl tváří v tvář se sovětskou nemesis. V únoru a později v březnu a pak konečně v září 1943 se Hitler vydal na velitelství skupiny armád Jih v Záporoží k ofenzívě a obraně Charkova. Byla přijata velká bezpečnostní opatření: Adolf Hitler měl s sebou početnou ochranku SS a dokonce měl neprůstřelnou vestu.

Kupodivu však právě v únoru 1943 hrozilo Vůdci největší nebezpečí – zvláštní proto, že v září 1943 byla situace v Záporoží ještě nebezpečnější. Město na Dněpru mělo padnout několik týdnů po jeho návštěvě, a to navzdory statečným pokusům generála Mansteina o protiofenzívu. Situaci v únoru 1943 nejlépe vystihují slova Hitlerova pilota: "Bylo mi řečeno, že ruské tanky prorazily od Dněpropetrovska a postupují k městu právě po silnici, která prochází v blízkosti letiště. Letouny Storch vyslané na průzkum se vrátily se zprávou, že asi desítka ruských tanků je vzdálena pouhé dvě hodiny cesty a že mezi nimi a letištěm není nic. A opravdu, ruské tanky se po chvíli objevily: bylo jich dvaadvacet. Pak ale naštěstí přišel i Hitler, a když byl na palubě, naše tři Condory, jejichž motory už běžely, vzlétly. Později jsme se dozvěděli, že k překvapení všech ruské tanky na letiště nezaútočily, ale zaujaly pozice v nedalekém kolchozu, protože jim došel benzín."

Podíváme-li se na to z pohledu nacistů, vůdcova poslední cesta na frontu, která se již nacházela na německém území, se uskutečnila počátkem března 1945 ve Frankfurtu. Jel zkontrolovat vojska a později se zúčastnil konference s generálem Bussem.

Hitlerovým posledním vystoupením na veřejnosti bylo slavné předávání vyznamenání Hitlerově mládeži v zahradě říšského kancléřství 20. března 1945. Skutečně naposledy okusil Adolf Hitler frontu během 2. světové války krátce před svými 56. narozeninami 21. dubna 1945. Začal plnohodnotný útok na Berlín. Bylo jen otázkou dnů, kdy Adolf Hitler a jeho nová manželka Eva Braunová spáchají 30. dubna 1945 ve vůdcově bunkru sebevraždu.
Souhrnně řečeno, nacistický vůdce skutečně nejednou trávil čas se svými vojáky na frontě nebo v její blízkosti. Je však třeba říci, že Vůdce tam vždy jezdil pouze udělovat vyznamenání nebo se účastnil vojenských porad se svými generály. 

Ani jednou Adolf Hitler nenavštívil vojenskou nemocnici nebo neutěšoval trpící Němce po náletech ve městech. Podobně jako ve filmu Velký diktátor Charlieho Chaplina byl Hitler až do konce showmanem. Jak napsal v Mein Kampfu: "ale na místo bojové romantiky přišla hrůza". Poznal skutečnou zkázu války a už ji nikdy nechtěl vidět. "Pouze" ji způsoboval a prodlužoval.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Dr. Beir

25. 11. 2022, 14:24

Je zajimave, že blabol Mein kampf byl přeloženy do francoustiny a angličtiny bez zúčtování z Židy. Nechtel své spojence vystrašit co vlastně zamýšlí.
I v tom blabolu se vynachvalil až až.
Tahle nacisticka "bible" byla povinnou cetbou a vsichni věděli co se chystá včetně genocidy na Slovanech. Kecy u mezinárodního soudu, že nic netusili je je další lež.

Dr. Beir

25. 11. 2022, 14:11

AH byl narkoman a feťák i předčasně zestárl Taková troska v 55 letech o něčem svědčí.
Podle záznamů Theodora Morella bral Hitler 74 různých léků a substancí, včetně heroinu, kokainu a injekcí testosteronu.
Jiz podle záznamu z 1. valky byl Hitler prasetem týlu. Tak se o nem vyjadřovali spolubojovnici.
Posledni válečné roky žil mimo realitu a věřil ve své velitelské "schopnosti." Za to mu bylo mnoho spojeneckých velitelů vděčných.

Zdeněk

25. 11. 2022, 15:03

Nesmysl, popisuješ A. Hitlera druhé poloviny roku 1944 a roku 1945, v žádném případě ne A. Hitlera roku 1933, 1938 nebo léta 1940.

p.s. je zvláštní, že se svědectví o jeho zbabělosti objevují dnes a ne na počátku jeho "kariéry", kdy byl nejdříve bezvýznamný policejní agent a později křikloun v mnichovských pivnicích nebo třeba v době jeho

Zdeněk

25. 11. 2022, 15:06

politických začátků, neboť tehdy byl boxer, nůž nebo pistole "běžným prostředkem politického boje".

Dr. Beir

25. 11. 2022, 15:59

Zdeněk
Máš pravdu, Áda nebyl žádný ranař na špinavou práci měl své věrné, z kterých udelal i velitele, většinou neschopné.
*Hitler se s Morellem seznámil v roce 1936 v Mnichově. Svým osobním lékařem jej učinil poté, co ho zbavil trávicích obtíží. Morell Hitlerovi zprvu vstřikoval do žíly vitaminy jako hercům. Drogy přidal až během druhé světové války mezi lety 1939 až 1945.*
Drogy hraly velkou roly v Německé armádě i behem tazeni na Francii i Polsko a dal na východ. Vojáci si domu psali o zásilky Pervitinu, protože ho dostávali od během tažení málo.
Jsky velitel, taková armáda. Fetky.

Zdeněk

25. 11. 2022, 13:45

Domnívám se, že se v obou svých závěrech mýlíte. A. Hitler se dá titulovat různě, ale jako zbabělec téměř jistě ne. V jeho chování se rysy zbabělce příliš nevyskytují, pokud vůbec, spíše jistá forma fatalismu a víra v předurčení osudem (podle mě by rovněž bylo zajímavé zjistit, jaký vliv na mysl a chování A.H. měly čarodějnické lektvary doktora Morella) ...

Nicméně zásadní omyl je, že by úspěšný atentát v roce 1944 zkrátil válku. Naopak, úspěch atentátu by válku téměř jistě prodloužil o celé měsíce. Důvodem je, že ti, kteří operaci Valkýra chtěli uvést v život, se nechystali k ukončení války, ale doufali v možnost separátního míru na západní frontě a chystali se vrhnout všechny síly proti sovětům. Nevím, zda by to ovlivnilo výsledky války, ale počet mrtvých by jistě výrazně narostl na obou stranách.

Výraznější vliv na průběh války jistě mohl mít úspěch atentátu v mnichovské pivnici v listopadu 1939, ovšem je otázkou, kdo by se poté ujal v Německu moci.

Pokud byste chtěl zabránit WWII v takovém průběhu v jakém proběhla, musel byste se vrátit podstatně dále do historie. Je smutnou skutečností, že podstatný vliv na vzestup A. Hitlera k moci měli Spojenci a především Francouzi. Nesmyslná tvrdost a podmínky Versailleského míru, stejně tak ponížení Německa po WWI, vytvořilo podhoubí, ve kterém se nacismus nádherně ujal a vzkvétal.

Jsem ovšem přesvědčen, že světová válka by proběhla tak, jako tak. Stačí se podívat na předválečné plány SSSR.

Zdeněk

25. 11. 2022, 13:46

Omlouvám se, toto měla být reakce na příspěvek p. Šebesty.

Šebesta

25. 11. 2022, 16:04

Pro Zdeněk To je otázka názoru a faktů jak je kdo interpretuje. Podle mne by se válka zkrátila. Roosvelt ani Churchil ani Stalin by určitě na žádné separatní podmínky nepřistoupili, podmínky by diktovali spojenci a protože se o dějiny 2.války zajímám již dlouho vím že i mezi atentátniky byly různé názory ale v podstatě byli ochotni akceptovat odchod z okupovaných územi v našem případě i návrát před Mnichov. Jistý rozpor by mohl u spojenců vzniknout kvůli pobaltským republikám a části Polska které Stalin okupoval po paktu Ribbentrop-Molotov. To by mohlo jistou komplikaci být to beru. Těžko ale dnes soudit co by bylo kdyby a jak by vše dopadlo. Apropos to že by válka netrvala tak dlouho po úspěšném atentátu si dnes myslí i mnozí naší historici i když pochopitelně je to choulostivé téma o jak dlouho by se zkrátila. Zbabělec Hitler určitě byl stejně jako Stalin když nebyl ochoten čelit svým následkům sám a zbaběle spáchal sebevraždu a taky když nikdy nenavštívil žádný koncentrační láger a by viděl to co se tam děje.

Šebesta

25. 11. 2022, 10:01

Jo byl to zbabělec. Je veliká škoda že se nepodařil ten atentát v červenci 1944. Byla to škoda dvojnásobná. Jednak by se dějiny vyvijely jinak asi bychom neprožili léta " slastného socialismu " a vše co s tím souviselo a také kolik by se zachránilo lidských životů ?

Jumpman

25. 11. 2022, 18:58

V tom socialismu bychom skončili tak jako tak, jelikož nás spojenci opět "podrželi" a předhodili stalinovi. Vůbec nešlo o to, kdo co osvobodí, evropu si rozparceloval roosewelt se stalinem za asistence churchilla a my jsme nikoho na západě nezajímali...

Šebesta

26. 11. 2022, 10:21

Pane Jumpman píšete bludy. Komunista Tito se vymknul ze Stalinova sevření v roce 1948 a  Jugoslávie přijala Marschallův plán. Proč podle vaší teorie ho  nenechali Amíci a spol na pospas Stalinovi ? Když nás tedy Československo předhodili Stalinovi jak píšete ? Vysvětlete mi to !

Šebesta

26. 11. 2022, 10:31

Veritas vicit píšeš bludy když tě vemu za slovo Poláci a Jugoši jsou také Slované a na rozdíl od Čechů bojovali udatně Poláci se bránili dvojnásobné přesile (Deutschland a SSSR) a kapitulovali až po měsíci to ani Francie tak dlouho nevydržela a v Jugošce zase Tito dělal jeden z nejlépe organizovaných odbojů v Evropě proti Němcům a když se v roce 1948 vyostřil rozopr mezi nim a Stalinem Tito byl ochoten postavit se Rusům na odpor pokud by přepadli Jugoslávii.