Futuristické lodě Littoral Combat Ship (LCS) se začaly vyvíjet již v roce 2004. Mělo se jednat o menší hladinové válečné lodě, které by sloužily k operacím v pobřežních vodách či ochraně větších lodí na otevřeném moři. Američtí námořníci těmto lodím dali nelichotivou přezdívku FPG – Floating Pile of Garbage (plovoucí hromada odpadků). Celý program se totiž ukázal jako bezedná kasička na peníze. V rámci zkušebního nasazení prototypu (2010) se pak objevila řada nedostatků, jako je přetížení lodi, zhoršená stabilita či nespolehlivost elektronického vybavení.

Americké křižníky vycházely ze situace studené války, kdy byly určeny především k dálkovým a vytrvalostním plavbám po otevřeném oceánu, boj měl být veden na velkou vzdálenost – nezřídka až na cíl schovaný za horizontem. Studená válka skončila a velké námořní války se již neočekávaly, očekával se boj spíše kolem pobřeží na mnohem menší vzdálenost, na to však americké křižníky nebyly určeny a tak vyvstala potřeba nového plavidla, které by bylo schopno vést účinné bojové operace několik desítek kilometrů od pobřeží. 

Foto: USS Independence odešla „do důchodu“ po pouhých 10 letech. | Wikimedia Commons / Public domain

Americká generalita požadovala plavidlo menší než fregata, avšak větší než hlídkový člun, aby mohlo plnit úkoly u pobřeží, což bylo pokládání námořních min, jejich odminování, či podpora speciálních sil. Problém byl v tom, že loď měla plnit spoustu rozličných úkolů. Námořnictvo v roce 1994 spustilo program SC-21 (Surface Combatant for the 21st century, hladinové plavidlo pro 21. století), který vyústil v projekt DD-21 (Destroyer for the 21st century, projekt torpédoborce pro 21. století), zkrácené DD-21.

V rámci výše uvedeného projektu však vznikl i odlišný koncept, se kterým přišli námořní kapitán ve výslužbě Wayne Hughes a viceadmirál Art Cebrowski. Ti navrhovali vylepšit koncept plavidla Streetfighter, což bylo menší, avšak těžší ozbrojené plavidlo, které bylo možné v případě vážného poškození opustit. Jednalo se o takový koncept jednorázového fotoaparátu, ale ve formě lodě. 

V roce 2001 byl projekt SC-21 a s ním i DD-21 zrušen, z DD-21 však vznikl nakonec projekt DD (X) v rámci programu Future Surface Combatant Program (FSC). Program nakonec vyprodukoval torpédoborce třídy Zumwalt. Loď vypadala velice futuristicky a hlavní výhody třídy Zumwalt byla velice nízká spotřeba paliva a malá posádka, která čítá pouze 147 námořníků.

Foto: Z programu SC-21 vznikla nakonec třída Zumwalt | Wikimedia Commons / Public domain

Výše zmíněný koncept Streetfighter se nakonec přetvořil v program Littoral Combat Ship (LCS), do jehož čela byl ustanoven admirál Vernon Clark. Jak bylo psáno výše, loď se měla stát velice univerzální a její primární úkoly minonosky a minolovky vzrostly na boj s hladinovými plavidly, protidrogové a protipirátské hlídky, či přepravu jednotek speciálních sil. Koncept „jednorázového“ plavidla byl nakonec opuštěn a loď musela být větší s kompletně přepracovaným uspořádáním. Na loď byl nakonec kladen nárok i v rámci plavby Tichým oceánem, takže se ve skutečnosti nejedná o plavidlo pro pobřežní boje, jak bylo původně zamýšleno. Jak se hromadily nároky na loď, rostla i samotná loď a s ní samozřejmě finanční náklady.  To, co kdysi mělo být pobřežní lodí za 90 milionů dolarů, bylo nyní mohutné oceánské plavidlo za 220 milionů dolarů. 

V roce 2004 vybralo americké ministerstvo obrany dva týmy, vedené společnostmi Lockheed Martin a General Dynamics, které měly představit vlastní projekty LCS a postavit po dvou předsériových jednotkách verze Block 0. Podle výsledku jejich testování měl být následně zvolen další postup.

General Dynamics vytvořila v letech 2006–2010 loď USS Independence (LCS-2) a společnost Lockheed Martin vytvořila v letech 2005–2008 USS Freedom (LCS-1). USS Freedom je vysokorychlostní jednotrupá loď, zatímco USS Independence je trimaran. K únoru 2022 pak v rámci programu LCS existuje celkem 28 lodí, z nichž několik je ve výstavbě. Tyto lodě se podle tříd dělí na Littoral Combat Ship Squadron 1 (LCSRON ONE) se základnou v San Diegu a Littoral Combat Ship Squadron 2 (LCSRON TWO) se sídlem v Mayportu na Floridě.

Jak již bylo popsáno výše, změny velení a programů, novým lodím moc neprospěly. Navíc během vývoje inženýři v podstatě ani nevěděli, jaké všechny úkoly bude loď ve finále vykonávat a nakonec ani americké námořnictvo samo dost dobře nevědělo, k čemu bude loď vůbec využívat. 

Problémy se tak díky neustálým změnám jen kupily. Na základě kontroly výkonnosti Pentagon uvedl, že lodě nelze využít v konfliktu vysoké intenzity kvůli jejich pravděpodobným vysokým ztrátám. Spolu s tímto problémem se objevila dalších nedostatků, jako jsou například nízká výkonnost radarového systému, poruchy dělostřeleckého ovládání, problémy s protilodními raketami, poruchovost motorů a silné nedostatky ve vlastní obraně lodi, hlavně kvůli absenci obrany proti protilodním střelám. Původně se předpokládalo, že loď bude schopná operovat nezávisle na jiných plavidlech. Ovšem nepřítomnost jakýchkoli obranných programů z lodi udělaly snadný cíl nepřátelských hladinových i vzdušných útoků. V boji tedy loď musí chránit torpédoborce a fregaty, což z lodi dělá v podstatě nepoužitelné plavidlo k jakémukoliv účelu. 

Foto: USS Coronado půjde do zálohy tento rok. Po pouhých osmi letech služby. | Wikimedia Commons / Public domain

Loď LCS dokáže údajně zničit i jediný zásah protilodní střely. Ve skutečnosti se tak paradoxně jedná opravdu o plavidlo na jedno použití, tedy plavidlo, které námořnictvo původně odmítlo. Téměř dvě dekády vývoje tak skončily fiaskem a americké námořnictvo snížilo objednávku z původních 55 kusů na 32. 

Díky tomu, že jsou lodě kvůli množícím se problémům neustále v údržbě, jsou i náklady třikrát vyšší, než se původně očekávalo. Zatímco podle původního plánu měla jedna loď stát 90 milionů dolarů, později měla stát 220 milionů dolarů. Ve skutečnosti je však hodnota lodi cca 655 milionů dolarů za loď – téměř trojnásobek toho, co měla loď původně stát! V současné době má americké námořnictvo k dispozici 9 lodí třídy LCS Freedom a 13 lodí třídy LCS Independence. Kolik jich je však bojeschopných, není známo.

20. června 2020 americké námořnictvo oznámilo, že v březnu 2021 vyřadí první loď USS Independence, po pouhých deseti letech služby. Loď je již převedena do zálohy, stejně jako USS Fort Worth, USS Freedom, USS Little Rock, USS Detroit a USS Coronado, které by oficiálně měly přejít do zálohy v březnu tohoto roku.

Tyler Rogoway z online odborného magazínu The War Zone v roce 2018 výstižně poznamenal, že zkratka LCS nemá znamenat Littoral Combat Ship, ale Little Crappy Ship – malá mizerná loď. 

Zdroj: SOFREP