Anglický dlouhý luk: zbraň, která změnila bojiště

 31. 01. 2024      kategorie: Vojenská historie      15 komentářů

Anglický dlouhý luk, v originále Longbow, je považován za jednu z nejdůležitějších zbraní středověkého bojiště. Anglická armáda se po dlouhou dobu spoléhala na zkušené lučištníky a bitvy stoleté války ukázaly správnost této taktiky. Nicméně anglický dlouhý luk není vůbec z Anglie.

Luk je jednou z nejstarších zbraní, které lidstvo vynalezlo. Luky byly využívány již před před tisíci let a postupem času se zdokonaloval. Středověký dlouhý luk, ovšem nebyl z Anglie, nýbrž ze Skotska. Luky se samozřejmě používaly všude po světě, dlouhý luk, který své jméno získal podle své velikosti, ovšem pochází ze Skotska, kdy první poznatky o něm máme z roku 600 našeho letopočtu. Luky dosahovaly délky 168-185 centimetrů, což bylo mnohdy více, než průměrný muž. Průměrná výška muže ve středověku totiž byla 173 centimetrů. 

Byť luk nepochází původně z Anglie, právě Angličané ho po Evropě proslavili. Angličané se rozhodli dlouhé luky zařadit do své výzbroje koncem 12. století, po několika prohraných válkách ve Skotsku a Walesu, kdy tyto luky rozhodly nejednu bitvu v neprospěch Angličanů.

LongbowmenFoto: Iluminace anglických lukostřelců | Wikimedia Commons / Public domain

Pojďme se podívat na konstrukci. Anglický dlouhý luk musí být vždy minimálně stejně dlouhý, jak vysoký je jeho lučištník, obvykle ale bývá ještě delší. Ramena luku byla standardně plochá, přičemž prostor, kde střelec luk držel byl vyřezán do tvaru písmene D. Skotové pro luky využívali nejčastěji jilmové dřevo, Angličané zase preferovali tisové dřevo, které bylo velice pevné a odolné. Bylo také více pružné, což bylo velice důležité. Tis je ovšem pro hospodářská zvířata jedovatý a tak byly v Anglii téměř všechny tisy vykáceny. Dospělo to do takového stádia, že Angličané byli nuceni tisové dřevo dovážet ze Španělska a Itálie. 

Na rozdíl od skotského předchůdce byly anglické luky ještě o něco větší, jejich délka dosahovala od 170 centimetrů až do dély 210 centimetrů. Anglické luky neměly žádné vybrání pro šíp a střelec do tak držel na svých prstech. Počínaje 14. stoletím se na koncích dlouhého anglického luku začaly objevovat speciální vložky se zářezy, vyrobené z rohoviny. Ty sloužily k zachycení tětivy, čímž se zvýšila celková životnost luku. Samotná tětiva byla vyráběna nejčastěji z konopného vlákna a v některých případech i z hedvábí. Ne výjimečně tedy tětiva dosahovala poloviny ceny luku. Průměr tětivy byl 3.2mm a proti vlhkosti byla natírána voskem. Výroba jednoho luku zabrala zkušenému řemeslníkovi celý den. 

Anglický luk nebyl stavěn přímo na přesnou střelbu, jeho síla byla ve vzdálenosti, na kterou mohl lukostřelec cíl zasáhnout. Lukostřelci tedy museli být dobře fyzicky stavění a silní. Aby mohl být lukostřelec přijat do armády, musel umět střílet na vzdálenost 400 yardů (365 metrů). Na tuto vzdálenost nemusel zasáhnout cíl, nicméně musel být natolik silný, aby byl na tuto vzdálenost schopný dostřelit. Ve skutečnosti ale bitvy probíhaly na kratší vzdálenost a angličtí lukostřelci stříleli na vzdálenost 200–300 yardů (zhruba 180-280 metrů).

Highlanders_by_Hieronymus_Tielsch,_c._1603–1616Foto: Dlouhý luk pochází původně ze Skotska. Iluminace skotských horalů, rok 1603 | Wikimedia Commons / Public domain

Maximální dostřel po vodorovné dráze byl 30 metrů, na tuto vzdálenost se dalo střílet poměrně přesně. Na větší vzdálenost musel lukostřelec luk zvednout a střílet pod větším úhlem, což samozřejmě výrazně snížilo přesnost. Podle dobových záznamů víme, že zkušení lukostřelci dokázali přesně zasáhnout cíl na maximální vzdálenost 100 yardů, tedy zhruba 90 metrů. Dostřel ovšem závisel na mnoha faktorech, jako byla kvalita výroby luku, kvalita tětivy, úhlu výstřelu, rovinnosti šípu či hmotnosti hrotu šípu. Angličané pro své luky vyráběli hroty od hmotnosti 6 gramů až do 24 gramů, čím těžší hrot, tím větší dostřel. 

Samotné šípy byly v Anglii standardizované. Jejich délka byla 76 centimetrů a hmotnost od 60 do 80 gramů. Pro srovnání: moderní sportovní šípy váží pouhých 20 gramů. Šípy byly vyráběny buď z topolu, nebo jasanu a byly vyráběny ve velkém. Armáda o několika desítkách tisíc lučištníků s sebou nesla klidně 400 – 800 tisíc šípů. I když byly míry šípů standardizované, tehdejší technologie nedovolovala vyrábět ve velkém zcela identické šípy. Každý šíp tak byl mírně odlišný, což samozřejmě ovlivňovalo jeho výkon.

Jako první začal využívat dlouhé luky anglický král Eduard I. Longshanks. Právě jemu se podařilo nějak sjednotit luky a utvořit jednotky efektivních lučištníků, se kterými porazil Skoty a Velšany jejich vlastní zbraní. Lučištníci se stali velice důležitou součástí armád a byli velice ceněni, jejich žold jim byl vyplácen zprvu každých šest dní, poté každé tři dny. Angličtí králové vsadili svou minci na lučištníky a starali se, aby byli jejich lučištníci spokojení a trénovaní. Postarali se také o to, aby mohla země v případě potřeby naverbovat velké množství lučištníků. Lučištníkem se mol stát každý, kdo byl fyzicky schopný lukem dostřelit na dříve uvedenou vzdálenost. Výcvik byl ale zdlouhavý, začínal již v sedmi letech a pokračoval poté v podstatě celý život. To dokládají i zkoumané kostry anglických lukostřelců, které mají z neustálého natahování luku pokroucenou páteř. Pokud se tedy lučištník dožil vysokého věku, ve stáří trpěl závažnými zdravotními problémy s páteří. Kromě páteře utrpěly také prsty pravé ruky, levé předloktí a zápěstí.

Anglický král Edward III zavedl v zemi povinné lukostřelecké soutěže, které se konaly každou neděli po návštěvě kostela. Výjimku měli pouze duchovní a úředníci. To zajistilo, že země může v případě potřeby povolat velké množství již vycvičených lukostřelců.

Důležitost lučištníků dokládá i obléhání Calais v letech 1346–1347, kdy podle záznamů Angličané dokázali postavit svou největší středověkou armádu. Podle záznamů mělo anglické vojsko celkem 32 303 bojovníků, z toho bylo 5 340 jezdců 6 887 pěšáků a 20 076 lučištníků. Již z počtu je patrné, že lučištníci tvořili vždy drtivou většinu anglické armády. Epidemie dýmějového moru, která v Evropě na dlouhou dobu následovala, připravila velitele všech zemí o možnost přivést na bojiště velké masy vojáků. 

Battle_of_crecy_froissart_(cropped)Foto: Vyobrazení souboje anglických lučištníků a francouzských kušníků během bitvy u Kresčaku. Zde sehrály anglické dlouhé luky stěžejní roli ve vítězství Angličanů. | Wikimedia Commons / Public domain

Samotný lučištník byl schopný vystřelit 10-12 šípů za minutu, zkušení lučištníci však zvládali vystřelit až 16 šípů za minutu. To bylo mnohem více než kuše, zkušení kušníci zvládali vystřelit maximálně čtyřikrát za minutu. Kuše byly samozřejmě výrazně přesnější, ovšem nepřesnost luku dalece převyšovala masivním počtem vystřelených šípů. Anglický lučištník s sebou do boje nesl i svazky se 72 šípy. To stačilo na 6-7 minut nepřetržité střelby. Ve 14. století angličtí lukostřelci nepoužívali toulce, jejich šípy byly uvázány ve svazky nejčastěji o 12 nebo 24 šípech. Šípy byly armádou přepravovány na speciálních kárách. V boji si lukostřelci šípy buď rozprostřeli před sebe, nebo je zapíchli do země, to bylo pohodlnější a rychlejší než je tahat z toulce. Nicméně tato praktika měla i druhotnou část, kdy byly šípy špinavé a pokud voják zasažený šípem nezemřel, velice často dostal následkem špinavého šípu infekci, což v porovnání se středověkou medicínou končilo po čase fatálně. 

Na počátku 100 leté války se ukázala velká výhoda v palbě na jezdce. Francouzští rytíři v té době koně nijak nechránili a střelba na ně tak byla velice účinná. Zasažený kůň shodil svého jezdce, kterého tím buď zabil, či vážně zranil. Zraněný kůň v panice utíkal po bojišti, čímž narážel do ostatních koní, které také shazovaly své jezdce. Mrtvý kůň na bojišti také představoval překážku, o kterou mohl zakopnout následující kůň.. Hromada mrtvých koní představovala překážku i pro nepřátelskou pěchotu, která se buď musela hromadou mrtvých koní proplétat, což snížilo morálku, případně nepřátelský vojevůdce musel svou pěchotu vést jiným směrem, než původně zamýšlel. 

Angličané tak dokázali masou dobře vycvičených lukostřelců postavit armádu, kterou bylo velice těžké porazit. Což natrvalo změnilo budoucí bojiště. I zde ovšem velkou zásluhu sehrál dlouholetý výcvik,protože i jako na moderním bojišti bitvy nevyhrávají zbraně, ale lidé, kteří je obsluhují.

Zdroj: Topwar.ru

 Autor: Tomáš Svoboda

Komentáře

Pepík Knedlík

01. 02. 2024, 19:13

Když už je článek o primitivní zbrani jako je luk, nesmíme opomenout skvělou bitvu u vesnice Crécy-en-Ponthieu, česky Kresčak. Tuhle bitvu ovládli převážně lučišníci z Walesu. Lučišníků na straně Anglie bylo kolem 5 000. Ti opravdu velkým dilem rozhodli tuhle bitvu, když za minutu dokázali vystřelit 10 000 šípů a opravdu rychlost střelby byla každých 5 až 6 sekund. Musel to být impozantní pohled jak vystřeleny šípy padají z nebe. Zraněn šípem byl i francouzský král Filip.

Czertik

02. 02. 2024, 05:54

pepik
jenze vtip je v tom, ze i anglicky dlouhy luk nebyl schopen zepredu prorazit brneni rytiru, cili bud musel ze predu zasahnout slabe misto, nebo sipi musely likvidovat rytire (a jejich kone) z jine stany nez ze predu.

Pepík Knedlík

02. 02. 2024, 11:25

Cz
Souhlasím, to dokázala šipka vystrelens s kuše. Asi v půlce 14 týho století? byla kuše zakazana, ale použití kuše proti muslimům bylo povolený. Už tenkrát platily výjimky .....

Pepík Knedlík

02. 02. 2024, 15:56

Oprava, kuše byly zakazany na druhym lateranskym koncilu 1139. To ovšem nevadilo krali Filipovi, aby nebyly použity v jeho armádě.

Vaclav Flek

01. 02. 2024, 00:00

Ocenuji zajimavy clanek s radou podrobnosti o tzv. anglickem luku, ktery po nekolik destek let dominoval evropskemu bojisti. Libi se mi, ze clanek nejenom ocenuje tolikrat predtim vynasene prednosti anglickeho luku, ale i jeho omezeni ci nedostatky. Dale si myslim, ze by za podrobnejsi rozbor stala v clanku nadnesena uvaha o tom, ze zabodnuti sipu u strelcovych nohou (s cilem jejich rychlejsi pouziti v boji) vedlo ke kontaminaci hrotu zeminou a v dusledku toho ke vzniku infikovanych, v te dobe v podstate smrtelnych, poraneni. Tak by se anglicke luky staly mozna jednou z prvnich biologickych na evropskem valcisti ?.

V clanku jsem ovsem vedle rady technickych podrobnosti o vzniku a konstrukci luku postradal vice informaci o jeho nasazeni na bojisti. Nejde pritom pouze o bitvy Stolete valky, i kdyz ty jsou zde asi klicove, ale treba o boje Anglicanu proti Skotum ci dokonce o boje Anglicanu mezi sebou pri rolnickem povstani pod vedenim Wata Tylera v roce 1381.

Czertik

02. 02. 2024, 05:51

vaclav flek

pokud vam tady chyby vicero informaci o jeho nasazeni na ruznych bojistis apod, co vam brani v tom, aby ste o tom sem napsal vlastni clanek ?

Vaclav Flek

02. 02. 2024, 19:31

pro Czertik

To jste nenapsal moc chytre. Smyslem podobnych clnku je, aby zajemci nemuseli studovat veskera prvotni data, ktera za ne nekdo nastuduje a srozumitelnou formou preda. Kazdy podobny clanek by mel mit jistou logickou strukturu - lze tedy predpokladat, ze, je-li tematem anglicky dlouhy luk, bude v textu alespon strucna zminka o jeho nasazeni na bojisti. To byla podstta me pripominky.

Jinak jsem za poslednich deset let publikoval ve specializovanych casopisech vice nez 130 clanku s vojensko-historickou tematikou. Prispival jsem take do casopisu "Historicke valky", jehoz vydavani vsak bylo v dobe covidu zastaveno.

Czertik

03. 02. 2024, 13:05

vaclav flek

jenze stucna zminka o nasazeni dlouheho luku v bitve byla v clanku zminena - oblehani calais.

neni mym problemem ze ste si toho nevsiml, ci byste preferoval jiny priklad nasazeni na bojisti.

a co se tyka logicke struktury - tak tu sem v clanku nasel. to ze vy mate jinou predstavu o logicke strukture, takrikajic neni problem autora.

Vaclav Flek

04. 02. 2024, 21:11

pro Czertik

Ja jsem puvodne psal svou pripominku jako obecnou s tim, ze si ji mozna precte autor clanku. Ty tri velke bitvy, ktere jsem mel na mysli, byly Crecy 1346, Poitiers 1356 a Azincourt 1415. Z vasi reakce soudim, ze o techto bitvach mnoho nevite, presto potrebujete reagovat...

Umim si predstavit, ze s mymi nazory muzete souhlasit nebo nesouhlasit. Pokud vas nezajimaji, jak mi davate okate najevo, nemusite je prece cist, a uz vubec ne na ne reagovat. Ostatne ten nezajem plati reciprocne i z druhe strany.

Czertik

05. 02. 2024, 18:56

vaclav flek

hahahaha, neni to zrovna tak moc davno co sem zrovna krescak vytahl v dizkuzi o tancich kv2.

takze vas musim zklamat hned dvakrat, nejen ze ony bitvy znam, ale musim vam rict, ze vase pamet uz evidentne neni to co byvala driv.

a ted spekulace z me strany, autor ony 3 jmenovane bitvy taky zna, ale jen chtel pripomenout daleko mene znamou bitvu kde dlouhe luky sehral dulezitou roli.

ale na to sem si uz u vas zvykl, ze nejste schopen premyslet o tom co chtel autor rici.

Czertik

05. 02. 2024, 19:01

vaclav flek

navic, primo v tomhle clanku pisu o tom, ze anglicke dlouhe luky nemeli tak velkou penetraci brneni jak se obecne soudi, coz krasne demonstrovala bitva prave u krescaku.

takze si myslim, ze moje znalosti, nejen one bitvy sou epsi nez u prumeru.

Vaclav Flek

05. 02. 2024, 21:16

pro Czertik

Vase pripominky k me pameti a schopnosti premyslet povazuji jiz za hranou slusne diskuse.

Naprosto nechapu, proc bych si v diskusi o sovetskych tancich mel pamatovat vasi naprosto nepodstatnou pripominku o bitve u Crecy, ktera se odehrala o 600 let drive ?.

Czertik

06. 02. 2024, 15:57

vaclav flek

prave proto, ze pokud byste si pamaoval to co sem napsal jinde, byt to primo s clankem nesouviselo (byt s naslednou diskuzi velmi), tak byste nemohl napsat takovou s prominutim pitomost, ze nevim ze nejaka bitva u krestacku byla.

a potom bych nemel duvod pochybovat o kvalite vasi pameti.

Vaclav Flek

06. 02. 2024, 23:11

pro Czertik

Mate mylnou predstavu o mych predstavach o kvalite vasich diskusnich prispevku. Ty ja vzhledem k jejich mizive hodnote, at jiz z pohledu nove informace ci noveho vhledu do debaty, zapominam kratce po precteni. Proc bych si je mel pamatovat ? Pro priklad uvedme tento vas prispevek k tzv. Stolete valce, kde o bitve u Crecy (nekdy pocestele jako u Krescaku) pisete jako o : " bitve u krestacku".

Mam vas pak brat jako partnera do diskuse ? Vase neznalost problematiky ve spojeni s vasimi neuhlazenymi zpusoby mne k tomu vubec nelaka.

Slavoslav

31. 01. 2024, 14:54

z dovodu, ze luk bol pre Anglicanov strategicka komodita tak napriklad anglicania vyberali aj pristavne poplatky od cudzich lodi v podobe tisoveho dreva na luky