V srpnu 1972 začalo v oceánu obklopujícím Severní Vietnam samovolně vybuchovat velké množství amerických magnetických min. Miny byly ve výše uvedené oblasti strategicky rozmístěny tak, aby vybuchly, pokud se ocitnou v těsné blízkosti lodi. Avšak ukázalo se, že to, co aktivaci min způsobovalo, nebyly lodě, ale překvapivě za to mohlo Slunce, které tehdy odhadem odpálilo až 4 000 kusů magnetických min.

V srpnu 1972 totiž zasáhla naši planetu Zemi jedna z nejsilnějších zaznamenaných slunečních bouří. Ten měsíc Slunce vykazovalo zvýšenou sluneční aktivitu a Země byla zasažena obrovskou sluneční erupcí, která způsobila geomagnetickou bouři.

Foto: Výbuch námořní miny (ilustrační foto) | U.S. Navy / Public domain

Psali jsme:Staré tanky v nové válce aneb T-34 ve válce v Koreji

Sluneční erupce je intenzivní výdej záření z povrchu Slunce způsobený interakcí silných magnetických polí uvnitř Slunce. Po výbuchu energie ze sluneční erupce může následovat výron koronální hmoty (CME). CME je magnetický oblak radioaktivních částic, které jsou ze Slunce vyvrženy do chladného meziplanetárního prostoru neuvěřitelně vysokou rychlostí a přestože je Slunce od Země vzdáleno asi 150 milionů kilometrů, běžné CME mohou tuto cestu urazit za pouhý jeden až dva dny. Nebezpečí způsobená bouřkami této síly se však neomezují jen na povrch Země. Družice a další kosmické sondy mohou být výtrysky koronální hmoty také vážně poškozeny.

Právě 4 srpna 1972 došlo k obrovské erupci, která vyslala zmagnetizovaný radioaktivní oblak směrem k Zemi. Ten dorazil k Zemi za pouhých 14,6 hodiny, což je mimochodem dodnes rekordní doba cesty výtrysku koronální hmoty.

Senzory a monitorovací zařízení po celé Zemi byly okamžitě zasypány nabitými částicemi, které jejich displeje vyřadily z provozu. Stejně tak byly přetíženy magnetometry. Interakce výtrysku se zemskou magnetosférou způsobila jasné polární záře mnohem jižněji než obvykle, pozorované až ve Španělsku.

Asi už tušíte, proč začalo v srpnu 1972 v oceánu kolem Severního Vietnamu samovolně vybuchovat velké množství amerických magnetických min. Tyto miny byly magneticky spustitelné a senzory uvnitř min tak neustále monitorovaly magnetické pole v okolí zařízení, které by se změnilo, kdyby se do jeho blízkosti dostala nějaká loď. Samotná síla sluneční bouře v roce však tehdy stačila k narušení magnetického pole Země a byla dostatečně silná na to, aby miny kolem Severního Vietnamu aktivovala.

Psali jsme:Křižáci: Jedni je mají za okupanty, jiní za osvoboditele

V té době už vojáci věděli, že sluneční bouře mohou narušit různé systémy na Zemi, avšak nikdo netušil, jaký skutečný dosah může taková geomagnetická bouře mít. V roce 1972 tak byly podivné události způsobené obrovskou CME přisuzovány jiným faktorům a pravý důvod explozí min tehdy unikl pozornosti většiny tehdejších vědců. Teprve když se událostí začala mnohem později zabývat Delores Knippová, profesorka výzkumu na Coloradské univerzitě v Boulderu, uvědomila si skutečný rozsah sluneční aktivity v 70. letech.

Výzkum Knippové začal po náhodném rozhovoru s kolegou, který v té době pracoval v pozdějším Centru pro předpověď kosmického počasí. Kolega byl tehdy svědkem schůzky jeho šéfa s představiteli amerického námořnictva a ačkoli podrobnosti schůzky neslyšel, dobře věděl, že se schůze týkala nedávné sluneční bouře a jejích dopadů na vojenské systémy. Poté, co se o této schůzce Knippová dozvěděla, ponořila se do vojenských archivů, kde narazila na dokument, který byl odtajněn v devadesátých letech a který obsahoval informace o samovolném odpalování námořních min v Asii.

Při dalším pátrání Knippová zjistila, že tehdejší odhady značně podhodnotily vlastní sílu bouře. "Myslím, že  tuto událost vědci podcenili," řekla Knippová. "Vědci v 70. letech o příčině problému námořních min ani o vlivu geomagnetické bouře na elektrické sítě moc nevěděli. O tom se psalo v technických časopisech, ne ve vědeckých." Knippová považuje sluneční bouři z roku 1972 za varování, jak jsme vůči ohromující síle Slunce zranitelní.

Zdroj: warhistoryonline