Před zařazením legendárních vrtulníků Sikorsky UH-60 Black Hawk tu byl stroj UH-1 Huey – první vrtulník v americké armádě poháněný turbohřídelovým motorem a zakládající člen vzdušné kavalerie. Huey se proslavil především během války ve Vietnamu, ovšem sloužil pak i nadále, především během operacích v Grenadě (1983), Panamě (1989) a operacích Desert Shield a Desert Storm (1990-1991).

Americká armáda ve spolupráci s americkým letectvem v polovině 50. let hledala náhradu za neohrabané vrtulníky Piasecki H-21 “Shawnee” a Sikorsky CH-34 “Choctaw“, které byly buď příliš velké, poddimenzované, nebo příliš složité na údržbu. Z několika návrhů od různých společností se nakonec armáda rozhodla dát šanci Modelu 204 společnosti Bell Helicopters, Finální rozhodnutí padlo v roce 1955.

Foto: Prototyp XH-40, ještě s malou kabinou pro piloty. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Čím si svítí operátoři speciálních jednotek včetně Navy Seals?

Jednalo se o první vrtulník poháněný turbohřídelovým motorem přijatým do americké armády. Všechny předchozí typy používaly klasické pístové motory. Nový americký vrtulník vlétl poprvé v říjnu roku 1956 pod označením XH-40. Testovací let proběhl hladce a podle plánů. Testovací piloti si však stěžovali na málo místa v kabině. Společnost Bell tak svůj původní návrh poupravila a postavila celkem šest prototypů, které měly kabinu prodlouženou o 30 centimetrů. Tyto stroje dostaly označeny YH-40. Armáda již byla s touto verzí spokojena a tak v roce 1960 dala firmě zelenou ke stavbě prvních 100 vrtulníků pod názvem HU-1A. Armáda dala vrtulníku přídomek Iroquois, podle indiánského kmene Irokézů, čímž pokračovala v tradici pojmenovávat vrtulníky po indiánských kmenech. Ovšem kvůli primárnímu označení HU dostal přezdívku „Huey“. V září 1962 byl vrtulník předesignován na UH-1A.

I když byl Huey masivně vyráběn pro civilní trh, samozřejmě sloužil také v armádě a proslavil se především svojí nenahraditelnou rolí během války ve Vietnamu, kde primárně sloužil jako létající ambulance, jehož úkolem bylo dostávat zraněné vojáky pryč z oblasti bojů. Vrtulník měl však za úkol také vojáky do oblasti bojů dopravit a v podstatě tak vznikla vzdušná kavalerie, která na bojišti prováděla aeromobilní výsadky. 

Foto: Huey byl ideální na aeromobilní výsadky. Častokrát ani nedosedl na zem a vojáci skákali ze vzduchu. | Wikimedia Commons / Public domain

Během války ve Vietnamu dokázala společnost Bell produkovat úctyhodných 100 vrtulníků měsíčně, a to ve spoustě verzích. Kromě již zmíněných ambulancí a transportních verzí existovaly i těžce ozbrojené verze tzv. „Gunship“, které byly určené k přímé podpoře bojujících jednotek a byly vyzbrojené odpalovači raket, granátomety, či rotačními kulomety, včetně ikonických "door gunnerů", tedy střelců z kulometu ve dveřích po obou stranách vrtulníku. Ti byli vyzbrojeni jak standardními kulomety M60, ale také rotačními kulomety GAU-17/A „Vulcan“. Pro vrtulníky Huey existuje celkem 25 možných kombinací výzbroje, mezi nejznámější jistě patří systém M23, který se skládá z kulometů M-60 umístěných ve dveřích po obou stranách vrtulníku, ale nejvíce asi M21, tedy základní verze pro přímou podporu bojující pěchoty. Výzbroj se skládá ze dvou rotačních kulometů M134 a dvou raketnic XM157, z nichž každá obsahuje 7 neřízených raket Mk 4 FFAR. Tuto verzi proslavil hlavně film Údolí stínů.

Psali jsme:Záhada potopení německé druhoválečné bitevní lodi Bismarck vyřešena

Video: Údolí stínů - scéna s helikoptérami / YouTube

Během velikonoční ofenzívy roku 1972 dokonce vznikl systém XM-26, který umožňoval vrtulníku odpalovat protitankové střely TOW. Během celé války ve Vietnamu nalétaly vrtulníky Huey více než 7,5 milionů letových hodin a 11 pilotů a členů posádek obdrželo nejvyšší americké vyznamenání, Medal of Honor. Celkově podle společnosti Bell nalétaly vrtulníky UH-1 již více než 9 milionů letových hodin.

I když byly stovky vrtulníků během války ve Vietnamu ztraceny, jeho výroba pokračovala hrdě dál a vrtulník je v různých modernizacích využíván americkou armádou i armádami mnoha jiných států i nadále. Celkem vzniklo 48 variant pro různé situace, od transportních, přes zdravotní, bojové, cvičné, záchranné až o verze pro elektronický boj. Americká armáda Huey oficiálně vyřadila v roce 2005, kdy byl tento plně nahrazen vrtulníky UH-60 Black Hawk. Poslední vrtulník Huey byl slavnostně vyřazen až v roce 2016, tedy přesně po 60 letech služby. Nicméně tisíce dalších vrtulníků stále létá v armádách celkem 45 zemí po celém světě. 

Foto: Rychle tam a zase zpět. Huey nedisponoval žádným pancéřováním, takže ho bylo možné sestřelit i palbou z ručních zbraní. Nejvíce ztrát tak vrtulníky utrpěly při příletu a odletu z bojové zóny. | Wikimedia Commons / Public domain

Přímočarost designu vysloužila vrtulníku v armádě zvláštní místo. Původní verze byla osazena jedním turbohřídelovým motorem Avco Lycoming T-53, který dával výkon až 960 koní. Základní verzi tvoří dvoučlenná posádka. Pilot a kopilot. Vnitřní nosnost je až 1 500 kilogramů. Vrtulník může kromě dvoučlenné posádky přepravovat až 12 dalších vojáků (včetně dvou door gunnerů) nebo šest nosítek se zraněnými.

UH-1 měří na délku 12,31 metru a je 3,77 metru vysoký, s průměrem hlavního rotoru 14,63 metru. Jak již bylo psáno, Huey prošel za svou kariéru mnoha úpravami a upgrady, nejvýznamnějšími verzemi jsou nejspíše UH-1B se silnějším motorem, bojová verze UH-1C s rotačními kulomety a raketami, UH-1D s delším trupem a plně uzavíratelnými dveřmi, upravená verze UH-1E pro potřeby americké námořní pěchoty, nebo AH-1 Cobra, čistě vytvořený bojový vrtulník. 

Foto: Česká armáda obdrží vrtulníky UH-1Y Venom. Ty kromě názvu a podobného designu ovšem nemají nic společného se stroji z války ve Vietnamu. | Cpl. Sabrina Candiaflores / USMC

Jakýmsi duchovním pokračovatelem UH-1 bude disponovat i Armáda České republiky a sice verzí UH-1Y Venom. Byť se to tak může na první pohled laickému oku zdát, v žádném případě se nejedná o modifikované vrtulníky z vietnamské války, jak se někteří "odborníci" snažili líčit. Ve skutečnosti spolu tyto vrtulníky nemají kromě podobnosti ve vzhledu a názvu UH-1 nic společného. UH-1Y je zcela nový vrtulník, který byl k americké námořní pěchotě přiřazen až v roce 2008 a jedná se tak v podstatě o nový typ vrtulníku. Oproti UH-1 je verze Venom větší, rychlejší, výrazně modernější s mnohem větší kapacitou nákladu. 

V přiložené tabulce se můžete podívat na základní porovnání obou vrtulníků. Pro porovnání s Venomem byla vybrána varianta H, tedy nejrozšířenější verze vrtulníku UH-1:

                         Bell UH-1H                                                                              Bell UH-1Y Venom 
Kapacita:    11 vojáků nebo 6 nosítek (max. váha 1760 kg)       12 vojáků nebo 6 nosítek (max. váha 3021 kg)
Délka:         17,6 m                                                                              17,7 m
Šířka:           2,9 m                                                                                2,6 m
Výška:         4,4 m                                                                               4,4 m
Motor:           Lycoming T53-L-13 (820 kW - 1100 koní)              2x GE T700 (2726 kW – 3656 koní – dohromady) 
Maximální rychlost:   204 km/h                                                      367 km/h
Dolet:            511 km                                                                         611 km
Dostup:          3800 m                                                                        6100 m
Rotor:             Dvoulistý                                                                     Čtyřlistý

Zdroj: SOFREP, Bell Helicopters