EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Betonové bunkry na Vyškovsku byly za 2. světové války využívány Wehrmachtem

 17. 01. 2019      kategorie: Vojenská historie      6 komentářů

Během své dovolené jsem si uvědomil, že jsem si nikdy nenašel čas a neprošel si bunkry, kterých je na Vyškovsku opravdu hojně.  Vyskytují se v oblasti  Drahanské vrchoviny, která byla za války označena jako vojenský výcvikový prostor Wehrmachtu tzv. Truppenübungsplatz Wischau. Betonové objekty jsou dnes již většinou silně zarostlé a kolikrát slouží jako základ pro posed. Některé bunkry jsou zavaleny nebo zavařeny, u jiných se dovnitř dostanete bez problémů. Ve vnitřních částech některých objektů jsou patrné stopy po výbuchu (deformovaná stropní část, zdivo a armatura). Můžeme se jen domnívat, zdali šlo o práci německých vojáků za 2. světové války nebo se jednalo o poválečnou činnost.

bunkryVyskov_01
Foto: Pozorovatelna č. 9. Nachází se cca 0,5 km západně od obce Lhota | davar.cz

V celém prostoru VVP rozšířeného v letech 1939 – 1945 dnes můžeme najít něco kolem stovky německých betonových objektů, v drtivé většině se jedná o tzv. pixle, tedy pozorovatelny, strojovny a úkryty určené k obsluze střelnic, především k tahání terčů a pozorování výsledků střeleb a cvičení. Kromě Truppenübungsplatz Wischau, jak se VVP za války jmenoval, se pixle stavěly i v jiných výcvikových prostorech protektorátu, jako například v Benešově či Milovicích. Ve VVP dědice sloužily objekty především pro výcvik tankových vojsk Německé armády. V dnešní době se několik tzv. „Kampfbahn“ (tedy bojových drah) nachází mimo území vojenského prostoru. Jedná se o oblasti u Opatovic, Rychtářova, Podivic a Ruprechtova. Tyto objekty jsou volně přístupné veřejnosti, z čeho však také vyplývá jejich chudost, co se do vnitřního vybavení týče. Větší část Německého cvičného opevnění je však skryta v nepřístupných částech vojenského prostoru, tudíž i jejich mapování je podstatně ztíženo. Na území VVP se však také nachází unikátní objekty jako je například Viktoria, Stříbrná a některé další, které nemají v celém bývalém protektorátu obdoby.

Psali jsme: Nebylo jim souzeno žít aneb osud umučené rodiny, která skrývala našeho výsadkáře

Jeden bunkr v prostoru obce Lhota má prostřelené dvojité pancéřové dveře. V okolí je na polích někdy i pouhým okem možné nalézt množství střepin z dělostřelecké munice. Netuším, zdali byly objekty za války nějak bojově využity, avšak domnívám se, že spíše sloužily jen jako pozorovací objekty zabezpečující činnost střelnic vojenského prostoru. Tomu napovídá samotný typ a orientace objektů (střílny/průzory).

bunkryVyskov_02
Foto: Pohled z průzoru jedné pozorovatelny | detektorweb.cz

V celém prostoru se jedná o prakticky dva typy bunkrů. Menší, které sestávají z jedné místností a dveřmi i střílnou/průzorem na stejné straně. A pak jsou větší objekty, které mají stejně orientované dveře i střílny/průzory, ale uvnitř jsou místnostni dvě. Pojďme se nyní podívat na historii celého vojenského objektu.

Psali jsme: Dnes je to přesně 25 let od krvavé bitvy v Mogadišu, kterou znáte z filmu Black Hawk Down

Narůstající nebezpečí ze strany nacistického Německa vedlo ve třicátých letech úřady k vybudování vojenského výcvikového prostoru na Drahanské vrchovině. K 1.11.1935 bylo zřízeno Velitelství výcvikového tábora v Dědicích u Vyškova. Všechny součásti střelnice (dělostřelecká, pěchotní a letecká) byly budovány velmi intenzivně, aby mohly co nejdříve sloužit výcviku vojenských jednotek na střední Moravě. Za účelem zřízení střelnice stát vyvlastnil lesní prostory, táhnoucí se od Vyškova na sever až ke Stínavě. V souvislosti se zahájením výstavby opevnění v ČSR se staly od roku 1936 nedílnou součástí vybavení vojenské střelnice cvičné a zkušební železobetonové objekty lehkého a částečně i těžkého opevnění (podrobnosti o něm najdete na stránkách Řopíky.net). V září roku 1938 při vrcholící předmnichovské krizi došlo k umístění generálního štábu československé armády do zámku v blízkém městečku Račice (podrobnosti viz Pavel Šrámek: Mobilizace v roce 1938).

bunkryVyskov_04
Foto: Poškozené vstupní pancéřové dveře | detektorweb.cz

Dne 15. března 1939 obsadila německá armáda zbytek okleštěné republiky a byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Říšskoněmeckou armádou byl výcvikový tábor převzat dne 26.3.1939 a dostal název Truppen-Übungs-Platz Wischau. Velitelství bylo umístěno v kasárnách na Kozí Horce, kde byla zřízena praporčická škola německých tankových vojsk.
Zrůdné plány představitelů fašistického Německa, které měly znamenat faktickou likvidaci českého národa, dostaly na Moravě konkrétní podobu již roku 1940, kdy říšský protektor Konstantin von Neurath vydal výnos o vystěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny. Účelem bylo vytvořit německý koridor, který měl propojit německé ostrůvky na Litovelsku a Olomoucku přes německý ostrůvek u Vyškova s německými obcemi na Brněnsku. Morava měla být rozdělena na dvě části, čímž se vytvářely předpoklady pro další postupné ovládnutí českých zemí a "úplnou germanizaci prostoru a lidí." Vysídlování obcí bylo rozděleno do pěti etap a týkalo se těchto obcí vyškovského, prostějovského a blanenského okresu: Etapa 1a (do 31. 3. 1941): Rychtářov, Lhota, Pařezovice, Opatovice a Hamiltony Etapa 1b (do 31.10. 1941): Radslavice, Radslavičky, Zelená Hora a Podivice Etapa 2 (do 31.11. 1942): Studnice, Odrůvky, Otinoves a Hartmanice (dnešní Niva) Etapa 3a (do 31.10. 1943): Nové Sady, Březina, Drahany, Bousín, Repechy, Rozstání a Hamry Etapa 3b (do 16. 4. 1945): Lipovec, Marianín, Kulířov, Senetářov, Rogendorf (dnešní Krasová), Molenburk, Housko, Jedovnice, Kotvrdovice, Baldovec, Krásensko, Podomí a Ruprechtov. 

bunkryVyskov_03
Foto: Naprostá většina objektů je dnes notně zarostlá | Wikimedia Commons

Prvotní záminkou pro vysídlení obyvatelstva z těchto vesnic bylo jejich zahrnutí do vyškovské vojenské střelnice. 
Německá armáda prováděla ve vojenském prostoru velmi intenzivní vojenský výcvik; dle pamětníků zde byly cvičeny i divize, které bojovaly o Stalingrad. Na kótě 483,3 vybudovali Němci okázalý památník, který měl být oslavou očekávaných německých vítězství, a proto byl nazván Viktorií Vítěznou. Mohyla byla asi 15 metrů vysoká, na vrcholu se rozpínala německá orlice, ve spodní části byl umístěn železobetonový bunkr. Byla zde zahajována a ukončována velká vojenská cvičení, kde byla zdůrazňována nadvláda německých vojsk a blízké vítězství ve válce (po válce byl památník zničen). Němci vybudovali též řadu železobetonových bunkrů, které lze v současné době (na rozdíl od předválečných, ležících v nepřístupném pásmu) spatřit a navštívit v okolí obcí Ruprechtov, Rychtářov, Lhota a Pařezovice. V některých vyklizených obcích (Hartmanice, Bousín) se konala cvičení, takže po skončení války byly obytné domy i ostatní budovy značně zdevastovány a pole byla plná nevybuchlé munice a min. 

Právní podklad pro vystěhování tvořily výkupní smlouvy, ve kterých byla úředně stanovená částka "odškodného" a "odbytného". Kdo na tyto ponižující podmínky nepřistoupil, tomu byly nemovitosti vyvlastněny. Jelikož Němci nevěřili v klidný průběh stěhování, zvýšili stavy četnických stanic a zřizovali početné strážní oddíly. Přistěhovalce z vyklizeného území čekal tvrdý osud. Jen málo rodin si našlo náhradní nemovitosti, lidé se stěhovali do nevyhovujících prostor, rodiny rolníků i řemeslníků, které přišly o půdu a výrobní prostředky, jen živořily. Vyhnanci se nesměli stěhovat na území tzv. německých ostrůvků na Moravě. Lidé, kteří se stěhovali v 1. etapě, si mohli bez omezení vzít živý i mrtvý inventář, avšak od roku 1943 byl lidem tento majetek zabavován a proplácen za směšné ceny (např. za vykrmeného vepře dostali jako za malé sele). Zabavovací komise z vyškovské Komandatury odebíraly sedlákům i drobným živnostníkům vše, co dříve patřilo k jejich obživě - dobytek, obilí, stroje, řemeslnické potřeby, nářadí apod. Vrcholem utrpení obyvatelstva byly nájezdy besarabských Němců z Rumunska, kteří na podzim roku 1943 přijížděli do ještě nevyklizených obcí a za asistence komisařů s hákovými kříži na rukávech kradli vše, co se dalo. Za tohoto bezvýchodného stavu byli obyvatelé vesnic pod trestem donuceni k tomu, aby před vystěhováním oseli bez náhrady svá pole. Do Lipovce se nastěhoval správce Komandatury, jenž zřídil německý velkostatek, na kterém pracovali jako námezdní dělníci lidé, kteří v obcích zůstali, nebo kteří se sem přestěhovali. V Lipovci měla pobočku i firma Lande, která vyráběla v Michalově jeskyni součástky do německých zbraní. Vlivem válečných událostí došlo ke zpomalování vysídlovacího procesu, takže např. v Podomí, Ruprechtově a v části Jedovnic ani k vystěhování nedošlo.

bunkryVyskov_05
Foto: Zde se pravděpodobně jedný o objekt strojovny, který sloužil pro tahání maket nebo ukořistěné bojové techniky | Wikimedia Commons

V dubnu 1945 se fronta začala přibližovat k Brnu a odtud i k Vyškovu. Civilní obyvatelstvo bylo nuceno provádět práce na opevnění a zákopech na úpatí Drahanské vrchoviny, které měly posílit obranu území s řadou již dříve zbudovaných pozorovatelen, bunkrů a pevnůstek. Poslední dubnový den byl osvobozen Vyškov a ruská i rumunská vojska zahájila postup směrem na Ježkovice, které byly dobyty 1. května. Němci podnikli od Ruprechtova několik protiztečí a fronta se ustálila na ose Ježkovice - Pařezovice - Lhota - Hamiltony. Až do 8. května probíhaly jen dílčí boje a linie dotyku nepřátelských vojsk se neměnila. 9. května kapitulovala německá vojenská jednotka mezi Ježkovicemi a Ruprechtovem a zbytek vojsk začal ustupovat severním směrem, aby se nedostal do ruského zajetí. 

Ihned po skončení bojů se lidé, kteří byli násilně vystěhováni, vraceli zpět do svých domovů, avšak situace ještě nebyla zcela vyjasněná. V některých domech bydleli přistěhovalci, kteří pracovali na německém velkostatku, jiné domy byly zcela či částečně zničené. Navíc nebyl znám ani postoj československých oficiálních úřadů k této situaci. Teprve 29. května 1945 bylo rozhodnuto, že vojenská střelnice a výcvikový prostor zůstanou v rozsahu, v jakém byly před rokem 1939. Občané ostatních vesnic se tak mohli vrátit zpět do svých domovů, avšak v mnohých případech, zejména když domy byly zcela zničené, lidé zůstali v novém bydlišti a většina z nich se později přestěhovala do pohraničí nebo do vyklizených německých ostrůvků na Moravě. 

bunkryVyskov_06
Foto: Pozorovací bunkr tzv. pixle | Wikimedia Commons

Po roce 1945 začal vojenský výcvikový prostor opět sloužit československé armádě. Střelnice je veřejnosti nepřístupná a vstup je možný pouze na povolení Újezdního úřadu Vojenského újezdu Březina. V současné době je vyškovský vojenský výcvikový prostor využíván nejen armádou ČR, ale slouží i jako cvičiště vojsk států NATO. 

Zdroj: Černý, E. - Zouharová, D.: Drahanskou vrchovinou. 1998, Mikš, J.: Na vyškovském směru. 1986, davar.cz 

 Autor: MG

CENOVÉ BOMBY (926)

Komentáře

Delta

12. 03. 2019

Chudým vojákům ze z blahobytu kde každý měl svou postel evidentně nechtělo.
Masaryk chudé neřešil a továrníci na ně házeli bobek.
Vysokých škol bylo na území dnešní ČR jen 13 a nejhorší situace byla v bydlení. Z celkového počtu sociálně potřebných rodin mělo 58,5 % jen jednu místnost, 22,9 % nemělo tekoucí vodu, 40 % bytů bylo vlhkých a na 100 osob připadalo 62 lůžek!

Ekonomika mezi deseti nejlepšími na světě

Tom

20. 01. 2019

to: vvvvv: Máte na mysli tzv. Kochbunkry?
Byly stavěny na konci války zřejmě jako pozorovatelny pro případ bombardování a nebo s ohledem na blížící se frontu. Jen u nich je trochu zvláštní směrová orientace...

vvvvv

17. 01. 2019

A co "hlídaly" bunkry ve Val. Meziříčí?

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací