Po dlouhém putování se v létě 1918 dostaly československé legie na dostřel k městu Irkutsk, které se podařilo 11. července dobýt. Tím se otevřela cesta k Bajkalu, nejhlubšímu jezeru světa, a následné cestě domů.

Jedním ze sibiřských "majstršychů" našich legionářů v závěru jejich ruské pouti bylo ukořistění kolesového parníku Sibirjak. Praporčík Václav Podhora (1895-1963) a jeho 34 mužů podniklo překvapivý výpad do Nikolajevského závodu ležícího na řece Angaře. Cíl nebyl náhodný, neboť právě tento závod dodával a vyráběl dělostřelecké i ruční granáty pro bolševické jednotky. Podhorovi muži místní posádku překvapili a bolševiky zahnali. Podle literárních údajů jim následně místní rolníci prozradili, že se do nedalekého Dolonova chystá parník s vojáky, jejichž cílem je zkonfiskovat rolníkům jejich potraviny. Proto se s prosbou o pomoc obrátili právě na vítězné legionáře. Výsledkem bitvy byl zisk bočně kolesového parníku Sibirjak. Přeplout Bajkal na parníku byla totiž mnohem lákavější představa, než ho objíždět na koních.

Legionáři následně ukořistili další lodě, a dokonce i na vlečné čluny (barže) umístili děla, nejčastěji ráže 100 mm. Výzbroj byla důležitá, protože hladinu Bajkalu prorážely dva ledoborce Bajkal a Ankara, které byly v rukou bolševiků. Setkání s nimi by mohlo být smrtící. Dva mladí poručíci, Bohuslav Všetička s ruským námořním důstojníkem Šulgovskim, se rozhodli pro poněkud riskantní operaci. Jejich odvážný nápad spočíval v připlutí k bolševické základně Mysová (dnes Babuškin) a dělostřeleckou palbou se rozhodli poškodit nebo zničit zásoby a vybavení sovětského týlu. Jednalo se o operaci riskantní, ale díky momentu překvapení mohla být úspěšná. Svou úlohu sehrálo i počasí, kdy velmi nízká oblačnost dovolila parníkům Sibirjakovi a Feodosii dostat se velmi blízko.

Psali jsme:Lekce z Ukrajiny, aneb úvaha o budoucnosti obrněné techniky na bojišti 21. století

Foto: Přepravní ledoborec SS Bajkal byl vyzbrojen a během bitvy používán Rudou armádou | Wilkimedia Commons / Public domain

Když muži z posádky v Mysové zaznamenali blížící se lodě, zajásali. Očekávali totiž vlastní lodě s nákladem proviantu, takže následná palba je silně zaskočila. Zatímco Sibirjak a Feodosia útočily, parník Burjat pod legionářským vedením hlídkoval na jezeře. Mohlo by totiž dojít k nechtěnému překvapení. Co kdyby se do boje zapojily sovětské lodě, o jejichž pozici neměli legionáři ani ponětí? O takovéto překvapení nikdo nestál. Cílem palby se stal mimo jiné ledoborec Bajkal s houfnicí ráže 120 mm. Dnes je těžko říci, jestli za jeho potopením mohla náhoda nebo vskutku mistrovská střelba, faktem ale zůstává, že granát z děla vystřelený praporčíkem Kolínem dopadl do skladu paliva. Následná exploze a prudký požár donutily posádku k opuštění lodi. Ledoborec Bajkal se stal nejvýznamnější obětí této bitvy, ale rozhodně nebyl jedinou. Několik zásahů inkasoval parník Krugobajkalec, další střely zapálily sklad nafty, ostřelovány byly i další cíle. Nádraží i přístav byly v plamenech.

Další cesta již probíhala bez problému a legionáři se bezpečně vrátili do Listveničné. Po půlhodině ostřelování přijel obrněný vlak, z něhož byla vyndána děla, která zahájila na československé lodě palbu. Jelikož legionáři hlavní úkol splnili, odpluli. Cestou zpět potkali druhou nepřátelskou loď, ledoborec Angara. Ta se boji raději vyhnula. I přesto byla po několika dnech legionáři obsazena.

Zdroj: Kabinet Kuriozit, military-history.fandom.com

Psali jsme:O korupčních kauzách na Ukrajině a jak je Ukrajinci řeší