Blitzkrieg („blesková válka“) byla německá vojenská strategie používaná během druhé světové války. Prováděl ji Wehrmacht v úzké spolupráci s Luftwaffe a hrála klíčovou roli v počátečních úspěších Německa na začátku konfliktu. Pro postup armády byla charakteristická kombinace rychlosti, překvapení a drtivé síly, přičemž cílem bylo dosáhnout rychlých a rozhodujících vítězství. Krátkodobé výkony, motivaci a výdrž vojáků Němci motivovali drogami. A ty měly řady vedlejších efektů.

Německá vláda zastávala přísné protidrogové názory a její ideologie se teoreticky soustředila na silné a zdravé lidi tzv. čistého rasového původu. Uživatelé drog nebyli pro vítězství ve válce nezbytní, přičemž Vůdce jednou prohlásil: „Nepotřebujeme slabé lidi, chceme jen silné!“ Přesto se na všechny drogy nepohlíželo stejně. Například se věřilo, že opium uživateli nic nedá, zatímco metamfetamin udělá silného člověka ještě silnějším. Hitler sám, ač abstinent, se stane postupně na drogách podávaných jeho lékařem závislý. Ale to je jiný příběh – nás nyní zajímají vojáci.

Foto: Panzer III D během invaze do Polska v roce 1939 | Bundesarchiv / Bild 101I-318-0083-30 / Rascheit / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Zločiny bez výčitek: Japonská brutalita vůči americkým sestřeleným letcům

Metamfetamin se v roce 1938 prodával pod názvem Pervitin. Byl k dispozici jako droga bez lékařského předpisu, rychle se rozšířil a brzy si ho všiml Dr. Otto Friedrich Ranke, ředitel Ústavu pro všeobecnou a obrannou fyziologii na berlínské Akademii vojenského lékařství.

Ranke testoval lék na 90 univerzitních studentech. Zjistilo se, že při jejím užívání měli uživatelé zvýšenou koncentraci, sebevědomí a větší ochotu riskovat. Snižoval také hlad, potřebu spánku a citlivost na bolest. Když Ranke hovořil o výsledcích, poznamenal, že Pervitin by byl „vynikající látkou pro povzbuzení unaveného mužstva... Můžeme pochopit, jaký dalekosáhlý vojenský význam by mělo, kdyby se nám podařilo odstranit přirozenou únavu pomocí lékařských metod.“

V září 1939, po dokončení těchto zkoušek, bylo rozhodnuto, že Pervitin může Německu pomoci vyhrát druhou světovou válku. Pervitin byl považován za „ideální válečný lék“ a rychle si vysloužil řadu přezdívek. Letci Luftwaffe mu říkali „Stuka-Tabletten“ (Stuka-tablety), „Fliegerschokolade“ (Letecká čokoláda) a „Pilotní sůl“. Mimo Luftwaffe byl Pervitin vojáky označován jako „Panzerschokolade“ (Tankistická či pancéřová čokoláda).

Továrna Temmler-Werke vyráběla až 833 000 tablet denně. Od dubna do července 1940 bylo vyrobeno více než 35 milionů třímiligramových dávek Pervitinu, které byly vydány Wehrmachtu a Luftwaffe. Německá taktika bleskové války a užívání metamfetaminu šly ruku v ruce. Válečné úspěchy, při nichž německé jednotky velmi svižně projely Evropou, umožnilo mj. to, že vojáci potřebovali jen relativně malé množství spánku, který by je jinak zpomalil. Historik medicíny Peter Steinkamp kdysi napsal: „Blitzkrieg se řídil metamfetaminem. Neřku-li, že Blitzkrieg byl založen na metamfetaminu.“

Psali jsme:Jak Izrael v roce 2007 zabránil Sýrii ve vývoji jaderných zbraní – důrazný vzkaz Teheránu

Netrvalo však dlouho a objevily se vedlejší účinky, které spolu s abstinenčními příznaky přiměly Wehrmacht v roce 1940 užívání Pervitinu omezit. O rok později byl ještě více omezen, civilní použití vyžadovalo lékařský předpis a armáda přísně kontrolovala jeho zásoby. Vojáci, kteří dávky dostávali, dostávali vždy jen několik tablet a bylo jim řečeno, aby je nepoužívali v boji.

Historik Łukasz Kamieński jednou poznamenal: „Voják, který šel do boje s Pervitinem, obvykle zjistil, že následující den nebo dva není schopen efektivního výkonu. Trpěl drogovou kocovinou a vypadal spíše jako zombie než jako velký bojovník, musel se z vedlejších účinků vzpamatovat.“

Chování každého vojáka bylo jiné. Někteří se stali násilníky, což se někdy projevovalo jejich přehnaným násilím vůči nepřátelům nebo civilistům, jiní napadali dokonce důstojníky. Zhoubná byla především kombinace drog a válečného vypětí a hrůz, kterými vojáci procházeli i bez pervitinu. Přesto byl Pervitin po válce německé veřejnosti stále snadno dostupný, a to buď na lékařský předpis, nebo na černém trhu. Teprve v 70. a 80. letech 20. století se přestal předepisovat a po sjednocení Německa byl postaven mimo zákon.

Zdroj: warhistoryonline.com