V současné době se AČR chystá na příchod nových bojových vozidel pěchoty, která by měla vzejít z výběrového řízení, táhnoucího se již od roku 2016. Po dlouhých letech čekání mají být konečně nahrazena již zastaralá, notně opotřebovaná vozidla BVP-2 ( BMP-2) sovětské provenience, pocházející ještě z dob ČSLA. Na druhou stranu jsou vozidla řady BMP, BMP-2 a stejně tak i starší BMP-1, rozsáhle používána v současném konfliktu na Ukrajině, a to jak ruskou, tak i ukrajinskou armádou. A nutno říci, že tato bojová vozidla pěchoty jsou zde nasazována až překvapivě úspěšně. To vede k hlubšímu zamyšlení nad vozidly BMP, a i nad jejich budoucností.

Foto: Bojové vozidlo pěchoty BVP-2 | AČR

 Sovětská vozidla řady BMP

Vozidla řady BMP jsou velice známá, přesto lze uvést aspoň základní fakta. Vozidla BMP představují nejrozšířenější BVP, a navíc se stala průkopníkem této kategorie obrněné techniky. První z nich, vozidlo BMP-1, se totiž objevilo již v r. 1966. Ve své době bylo vozidlo BP-1 revoluční konstrukcí. Vozidlo BMP-1 dovolovalo převážet pěší družstvo, a navíc se vyznačovalo se dobrými jízdními vlastnostmi. Revolučním prvkem bylo použití velice silné výzbroje, tvořené primárně kanonem 2A28 ráže 73 mm.

Psali jsme:Novinky v programu nového evropského tanku MGCS

Praxe ale ukázala, že kanon 2A28 nesplnil původní představy, a že pro BVP je vhodnější zbraní malorážový kanon. To spolu s dalšími požadavky vedlo k vývoji vozidla BMP-2, které si zachovávalo charakteristické prvky vozidla BMP-1, od kterého se lišila právě primární výzbrojí, tvořenou automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm.

Vozidla BMP-1 a BMP-2 byla rozsáhle použita v celé řadě konfliktů, a v nich se objevily i jejich neduhy. U vozidel BMP1/2 je kritizován především nízký a stísněný prostor pro výsadek. Často se objevuje i kritika výzbroje, a to nejen kanonu 2A28, ale překvapivě i kanonu 2A42. Vážným nedostatkem byla nízká úroveň pancéřové a protiminové ochrany. Zde je ale nutno říci, že ona nízká úroveň pancéřové ochrany vyplývá již ze samotného pojetí vozidel BMP, která se vyznačují velmi nízkou hmotností (13-14 tun, zatímco ve stejné době sloužící západní BVP dosahovaly hmotnosti dvojnásobné), kvůli které nemohou nést silnější pancéřování.

Je poněkud překvapivé, že tyto nedostatky neodstranilo ani další sovětské BVP, typ BMP-3, který je dnes také na Ukrajině používán ruskou armádou. Vozidlo BMP-3 se sice vyznačovalo mimořádně silnou výzbrojí, tvořenou nízkotlakým kanonem 100 mm spřaženým s 30 mm kanonem 2A72, zato prostor pro výsadek byl ještě menší než u vozidel BMP-1/2, a řešení výstupu a nástupu výsadku je také ještě horší než u vozidel BMP-1/2.

I přesto jsou vozidla BMP-1 a BMP-2, potažmo i BMP-3 používána celou řadou armád, a v případě vozidla BMP-3 dokonce stále běží jeho sériová výroba.

Psali jsme:Abrams X: Nástupce legendárních tanků Abrams

Vozidla řady BMP dnes

Z dnešního pohledu jsou pak nedostatky vozidel BMP-1/BMP-2 ještě zřetelnější než v sedmdesátých letech, kdy se kritika vozidel BMP-1 po jejich nasazení na Blízkém východě začala objevovat. Konflikty posledních let totiž jasně ukázaly význam pancéřování. To je proto u moderních BVP mnohem silnější, obvykle dosahuje úrovně Level 5 podle normy STANAG 4569. Asymetrické konflikty poslední doby, v nichž jsou rozsáhle používány jak miny, tak i různé improvizované nálože, navíc jasně ukázaly i na nutnost silnější protiminové ochrany. Proto jsou také moderní BVP tak těžká, jejich hmotnost běžně přesahuje 40 tun a je tak trojnásobná než u vozidel BMP.

Stejně tak je ještě výraznějším nedostatkem omezený prostor pro výsadek. Současný voják totiž nese mnohem víc vybavení než běžný pěšák v letech sedmdesátých, bojové zkušenosti navíc ukazují na nutnost patřičného komfortu vojáků. Proto jsou dnešní BVP nejen těžší, ale také rozměrnější. I přes všechny tyto nedostatky vozidla BMP i dnes slouží v celé řadě armád, a tvoří páteř pěchotní výzbroje jak armády Ukrajiny, tak i armády Ruska. Proč?

Foto: I přes všechny nedostatky vozidla BMP i dnes slouží v celé řadě armád, a tvoří páteř pěchotní výzbroje jak armády Ukrajiny, tak i armády Ruska. | Ministerstvo obrany Ukrajiny

Na prvním místě lze jmenovat důvody finanční. Jak ukrajinská, tak i ruská armáda nemá dostatek financí na to, aby zavedly nějaký moderní typ BVP. A to i přesto, že zbrojní průmysl těchto zemí již představil konstrukce nových BVP. V Ukrajině např. bylo již před lety představeno vozidlo BMPV-64, které technicky vychází z tanku T-64, a které přitom svými parametry (výzbroj tvořená kanonem 2A42; hmotnost cca 35 tun, blízká hmotnosti BVP CV-90) odpovídá modernímu BVP. Na Ukrajině byla zkonstruována i další, spíše provizorní BVP, například typ TUR, vycházející konstrukčně z obrněného transportéru MT-LB. Žádné z těchto BVP se ale nedostalo do výzbroje, protože něco takového si chudá Ukrajina, do vypuknutí konfliktu v r. 2014 vydávající na obranu jen nízké částky, nemohla dovolit.

Poněkud překvapivě něco obdobného lze konstatovat i v případě Ruska, které přitom na vojenství kladlo mnohem větší důraz, disponovalo navíc příjmy plynoucími z nerostného bohatství a vydávalo tedy na zbrojení nesrovnatelně vyšší částky. Také v Rusku již před lety bylo představeno bojové vozidlo pěchoty Kurganec, které mělo postupně doplnit a nakonec i nahradit vozidla řady BMP. Vývoj vozidla Kurganec se ale potýkal s až překvapivě velkým množstvím problémů. Mnohem závažnější bylo, že vozidlo Kurganec nikdy nezískalo patřičnou podporu, a rozhodně nebylo prioritním programem. Program Kurganec proto trpěl nedostatkem financí, ruská armáda na zavedení BVP Kurganec nijak nespěchala, a místo toho se rozhodla modernizovat svá vozidla BMP-2, která plánovala provozovat až do r. 2035.

Nejde ale jen o tyto finanční důvody, které bránily zavedení nějakého moderního BVP do výzbroje Ruska, resp. Ukrajiny. Stejně tak nejde ani jen o to, že oba státy tato BVP již ve výzbroji mají, a nemusí je tedy kupovat. Důvodem zachování vozidel řady BMP ve výzbroji armád obou států je i to, že tato vozidla se oběma státům osvědčila.

Vozidla BMP i přes svou zastaralost a výše zmíněné nedostatky mají i celou řadu výhod. Mezi jejich hlavní přednosti patří spolehlivost, nenáročnost a technická odolnost. Stejně tak mezi jejich výhody patří i relativně levný provoz, vyžadující jen nízké náklady, a nízká spotřeba paliva. Ta je u těchto čtrnáctitunových vozidel již z principu mnohem nižší než u moderních čtyřicetitunových BVP. V případě těch vozidel BMP-2, které byly vybaveny novým motorem, je pak tato úspornost ještě výraznější. Nízká hmotnost usnadňuje i jejich železniční transport atd. Dobré zkušenosti s vozidly BMP se navíc netýkají jen mírové služby, ale vyplývají i z jejich ostrého bojového nasazení v současném konfliktu.

V bojích na Ukrajině si vozidla BMP-1 a  BMP-2 vedou až překvapivě dobře, a to na obou stranách. Samozřejmě, v obou armádách tato BVP utrpěla výrazné ztráty. Je ale třeba vzít v potaz rozsah nasazení těchto vozidel, celkově vysokou intenzitu bojů, a stejně tak i fakt, že žádný zbraňový systém není nesmrtelný. Pokud se podíváme na procentuální ztráty, pak si vozidla BMP nevedou nijak špatně.

Je také zajímavé se podívat na to, jak obě armády BMP nasazují. Nejde o nějaké frontální střety, nejde o masové formace čítající stovky vozidel, jak se předpokládalo v dobách studené války (pro kterou tato BVP byla zkonstruována). Vozidla BMP jsou obvykle nasazovány v poměrně malých formacích, často jen na úrovni roty (10 vozidel). Vozidla BMP tak plní spíše různé dílčí úkoly, obchvaty, palebné přepady atd. Při těchto operacích tato vozidla využívají své přednosti, především vysokou rychlost a dobrou průchodnost terénem. A lze konstatovat, že tyto úkoly dokázala vozidla BMP splnit s dobrými výsledky.

Při tomto nasazení si dobře vede i výzbroj těchto vozidel. Hlavní výzbroj vozidel BMP-2, kanon 2A42, se zde opět ukázal jako spolehlivá, odolná zbraň, s vysokou přesností, ale i vysokou životností hlavně. Překvapivě dobře si vedou i stará vozidla BMP-1, vyzbrojená tolik kritizovaným kanonem 2A28. Jeho nasazení proti obrněné technice (což přitom původně byl jeho primární úkol) je samozřejmě nevhodné, proto k těmto úkolům vozidla BMP nejsou ani používána. Přesto se kanon 2A28 osvědčil při palbě proti různým zodolněným cílům, polním opevněním atd.

Stejně tak zajímavé je, že vozidla BMP v tomto konfliktu nejsou často používána jako BVP, ale spíše jako dopravní prostředek, de facto nosič různých systémů. Vozidla BMP používají pro přepravu protitankové týmy, vyzbrojené přenosnými PTŘS, stejně tak i protiletadlové týmy vyzbrojené systémy MANPAD. Vozidla BMP pak těmto týmům zajišťují vysokou pohyblivost a schopnost rychle měnit palebné postavení a tak uniknout odvetné palbě protivníka. V těchto úkolech se pak vozidla BMP díky své vysoké průchodnosti terénem osvědčila víc než běžné terénní automobily.

Celkově se dá říci, že vozidla BMP-1 a BMP-2 se v současném konfliktu na Ukrajině osvědčila. Je zjevné, že tyto současné zkušenosti se zcela liší od ne příliš dobrých zkušeností z nasazení vozidel BMP v arabsko-izraelských válkách, ale i při sovětské okupaci Afghánistánu. Jak ruská, tak i ukrajinská armáda si zřejmě pečlivě analyzovaly tyto negativní zkušenosti, a dokázaly se z nich poučit. Dokázaly změnit taktiku, způsob nasazení těchto vozidel – a tak se naučily plně využívat jejich potenciál. Právě tyto poměrně dobré zkušenosti z nasazení vozidel BMP ukrajinskou, resp. ruskou armádou zřejmě povede i k určitému přehodnocení vozidel BMP.

Vozidla BMP si zjevně i nadále zachovají své místo ve výzbroji celé řady armád. Jednotlivé státy si je budou chtít udržet ve výzbroji, a to zřejmě hodně dlouho. Vozidla BMP, vyrobená v sedmdesátých a osmdesátých letech, tak budou sloužit jistě za horizont roku 2040, a leckde zřejmě ještě déle. Týká se to přitom nejen armád chudých států, ale i armád poměrně vyspělých zemí (viz např. plány Kazachstánu).

Zřejmě se to bude týkat i evropských států, zemí střední a východní Evropy. Tyto státy nyní budou chtít spíše navyšovat své početní stavy, a tedy i počty své obrněné techniky. I přes celkové navyšování vojenských výdajů jim ale na kompletní přezbrojení nebudou stačit peníze. Proto si tyto státy sice třebas pořídí nová BVP, ale jen v relativně malých počtech. A vedle těchto moderních BVP si v záloze, nebo pro plnění doplňkových úkolů ponechají vozidla řady BMP. Ta pak budou různě modernizována, budou osazována jinou výzbrojí atd. Nicméně zůstanou i nadále nedílnou součástí armád.

Vozidla BMP pro budoucnost

Co je ale možná nejpozoruhodnější, je to, že nejsou jen udržována ve výzbroji starší vozidla řady BMP, ale že vznikají i zcela nové BVP, která jsou vozidlům řady BMP technicky podobná a která na ně navazují svou konstrukční filozofií. Nejde ostatně o nic nového, tento jev lze pozorovat již několik let.

Jedním z takových nových BVP je gruzínské BVP Lazika. BVP Lazika již na první pohled navazuje na vozidla řady BMP. Podobá se jim svými fyzickými rozměry, ale i svou nízkou hmotností 14 tun (tedy stejně jako BMP-2). Oproti vozidlům BMP se BVP Lazika vyznačuje poněkud vyšší korbou – tak byl alespoň částečně vyřešen problém nedostatečného vnitřního prostoru. Práci výsadku usnadňuje i rozměrná sklápěcí rampa, umožňující pohodlný výstup a nástup. U BVP Lazika byl také použit výkonnější motor, zajišťující vyšší pohyblivost. BVP Lazika disponuje i moderním systémem řízení palby atd. Velice zajímavým prvkem tohoto bojového vozidla je jeho výzbroj, tvořená dálkově řízenou věží vybavenou kanónem 2A14 ráže 23 mm, de facto polovinou známého kanonu Zu-23. Kanon 2A14 má sice nižší výkony než 30 mm kanon 2A42 použitý u vozidel BMP-2, přesto jde o velice účinnou a oblíbenou zbraň.

Foto: BVP Lazika již na první pohled navazuje na vozidla řady BMP | STC DELTA / CC BY 4.0

BVP Lazika se dosud (podle dostupných zdrojů) nedostalo do sériové výroby. To ale bylo dáno spíš potížemi výrobce a celkově slabou gruzínskou ekonomikou než samotnými technickými kvalitami tohoto BVP. Jako určitou chybu BVP Lazika lze vnímat jeho až příliš nízkou hmotnost – kdyby bylo vozidlo třebas jen o něco těžší, bylo by stále velice lehké (oproti moderním BVP), a přitom by tento nárůst hmotnosti mohl být investován do posílení pancéřování a zlepšení odolnosti. I přesto lze BVP Lazika hodnotit velmi vysoko, protože naznačilo cestu dalším obdobným konstrukcím.

Dalším, v lecčem podobným případem je nové egyptské BVP SENA 200, představené nedávno na egyptské zbrojní výstavě EDEX 2021. BVP SENA 200 je technicky velice zajímavé. Přestože jde o zcela nové BVP, již na první pohled je technicky blízké vozidlům řady BMP, resp. BVP Šakal, zmíněnému dále. BVP SENA 200 se vozidlům BMP podobá svými poměrně malými rozměry, nízkou siluetou, ale i provedením podvozku. Odlišujícím prvkem je opět částečně zvýšená korba, zlepšující pracovní podmínky posádky, modernější tvar přídě atd. Důležité je, že BVP SENA 200 je velice lehké, svou hmotností cca 14 tun (podle některých pramenů je hmotnost vyšší, až 16 tun) odpovídá jak vozidlům BMP, tak i popsanému gruzínskému BVP Lazika. I díky tomu si BVP SENA 200 zachovalo dnes poměrně vzácnou schopnost plavat.

Foto: BVP-M2 SKCZ Šakal na veletrhu IDEB 2022 | Jan Juřica

Zde je nutno podotknout, že vozidlo SENA 200 převedené na výstavě EDEX2021 vlastně není BVP, protože jeho výzbroj tvořil pouze velkorážní kulomet. Výrobce ale deklaruje schopnost osadit toto vozidlo kanonem 25-30 mm, čímž by vzniklo plnohodnotné BVP.

Je poměrně překvapivé, že se Egypt pustil do výroby takto pojatého BVP (projekt navíc realizoval státní podnik, začleněný do struktury ministerstva obrany, nešlo o privátní aktivitu).  Egypt sice disponuje větším množstvím původních BMP-1, které bude potřebovat nahradit, na druhou stranu Egypt disponuje velkým počtem BVP YPR-765 a jejich domácí modifikací EIFV, která by mohla také vozidla BMP-1 nahradit. Přesto se Egypt rozhodl vyvinout BVP, které navazuje na vozidla BMP, a je de facto jen jejich moderní modifikací. Egypt je navíc tradičně silně zbrojící země, na obranu vydává obrovské množství financí, a zřejmě by pro něj nebylo problém nakoupit nějaké moderní BVP. I to o něčem vypovídá.

Dalším, obdobným příkladem je české, resp. československé BVP Šakal, zkonstruované společností Excalibur Army za pomocí slovenského zbrojního průmyslu. BVP Šakal, resp. BVP-M2 SK/CZ je v mnohém podobné výše popsaným vozidlům Lazika či SENA 200. Také BVP Šakal navazuje na vozidla řady BMP – podle vyjádření výrobce sdílí s původními vozidly BMP 60-70 % dílů. Oproti vozidlům BMP byla použita o 27 cm vyšší korba, došlo navíc k odstranění palivové nádrže v prostoru výsadku. Tím došlo k výraznému zlepšení komfortu výsadku. Zcela byla přepracovaná příď vozidla, které působí modernějším dojmem. Místo zastaralého sovětského motoru byl osazen moderní motor Caterpillar. Výrazně byla modifikována i výzbroj, kdy na BVP Šakal byla osazena slovenská dálkově řízená věž Turra 30, u dalšího prototypu pak byla použita dálkově řízená věž SAMSON MkII s americkým kanonem Mk44 Bushmaster, použitá na vozidlech Pandur. Vylepšeno bylo i pancéřování, stejně tak byla vylepšena i protiminová ochrana.

Bohužel, na vojskových zkouškách BVP Šakal neuspělo. U vozidla praskaly torzní tyče, vozidlo bylo nestabilní a těžké na příď. Jako až příliš těžká se ukázala i použitá věž Turra 30. Údajně se vyskytly i další, autorovi přesně neznámé problémy. I proto BVP Šakal nebylo zavedeno do výzbroje ani české, ani slovenské armády, přestože kvůli tomu bylo vlastně zkonstruováno.

Určitým problémem BVP Šakal bylo to, že se zastavilo kdesi na půli cesty. BVP Šakal bylo v lecčem až příliš ambiciózní – bylo v něm použito velké množství nových technických prvků. V jejich důsledku bylo vozidlo přetížené, stejně tak bylo v důsledku toho poměrně drahé. Patrně žádná armáda by si jej proto nezvolila jako modernizační balíček pro stávající BMP – to by ostatně ani technicky nebylo možné. A na druhou stranu ponechání až příliš velkého množství technických elementů podvozku způsobilo, že tento podvozek nebyl schopen vozidlo unést při zachování patřičné průchodnosti terénem. Nutno říci, že to není problém jen u BVP Šakal, a že se stejným problémem se potýkají i jiní výrobci, např. polská firma WZM se svým modernizovaným BWP-1.

Na druhou stranu BVP Šakal má i své přednosti oproti popsaným vozidlům Lazika, resp. SENA 200, která se jeví jako až příliš lehká. Jako správným krokem se ukázalo právě ono zvýšení hmotnosti na cca 18 tun – s tím, že získaná hmotnostní rezerva byla investována do posílení schopností nového vozidla. Je ale otázkou, zda skutečně všechny nové prvky byly skutečně racionální. Adekvátně tomu zvýšení hmotnosti měl být zesílen podvozek, což se zjevně nestalo. Je ale nutno říci, že něco takového by si vyžádalo další technický vývoj, a tedy i vyšší finanční náklady. I proto lze říci, že se BVP Šakal zastavilo někde na půli cesty. Buď mělo být méně ambiciózní, mělo obsahovat méně modernizačních prvků a směřovat na modernizaci stávajících vozidel BMP, nebo naopak mělo obsahovat více modernizačních prvků (především v oblasti podvozku) a mělo tedy směrovat víc ke zkonstruování zcela nového BVP, které by na vozidla BMP navazovalo spíše jen svým pojetím a svou konstrukční filozofií.

I přesto má BVP Šakal obrovský význam. Ukázalo na vysoký, v současnosti ne zcela využitý potenciál českého zbrojního průmyslu, především na jeho schopnosti pracovat s technologiemi vozidel BMP. Je proto otázkou, zda by nestálo za to pokusit se tento potenciál více využít – a navrátit se k projektu BVP Šakal, či spíše nějaké jeho modernější verze, k vytvoření nějakého nového českého BVP.

Takové nové BVP by nemohlo plnit roli nového hlavního BVP, jaké dnes MO ČR hledá v současném výběrovém řízení. Nešlo by to již jen z časového hlediska – vývoj nového BVP by si vyžádal dlouhý technický vývoj, a AČR nová BVP potřebuje mnohem dříve. AČR navíc skutečně potřebuje klasické těžké, silně pancéřované a mohutně vyzbrojené pásové BVP – takové, jakými jsou ony nabízené typy LYNX, CV-90 či ASCOD.  Nové české BVP by ale mohlo sloužit jako jakýsi lehký doplňkový typ k těmto těžkým BVP, mohlo by podobně jako vozidla BMP sloužit k dopravě týmů s PTŘS atd. Stejně tak by nové BVP mohlo sloužit u záložních jednotek, u Aktivních záloh (které zřejmě budou nyní v návaznosti na ukrajinský konflikt posilovány). Především zde by nové BVP mohlo vykonat spoustu užitečné práce.

Stejně tak je možné, že by nové BVP mohlo oslovit i zahraniční zájemce, a že by mohlo být exportováno. Vždyť v podobné situaci jako ČR jsou i další země. Je spousta zemí, které potřebují nová BVP, ale nemají dostatek prostředků na moderní těžká BVP. V mnoha zemích navíc ono použití těžkých BVP znemožňují terénní podmínky. Jedná se především o země jihovýchodní Asie - např. Vietnam a Indonésii, tedy státy, ve kterých již československý zbrojní průmysl zaznamenal celou řadu úspěchů. A podobných států je mnohem víc.

I zkušenosti ze současných bojů na Ukrajině navíc potvrzují jev, který lze pozorovat již řadu let. V návaznosti na celkové ztěžknutí moderních BVP, která v některých případech dosahují hmotnosti téměř 50 tun, zřejmě dojde k rozdělení kategorie BVP na dvě subkategorie. Jednu budou tvořit ona těžká BVP, a druhou budou tvořit naopak lehká BVP. BVP s hmotností do 20 tun, aby byla snadno transportovatelná i letouny kategorie C-130, a na druhou stranu silně vyzbrojená kanonem 30 mm a PTŘS. Patrně proto dojde i ke zkonstruování celé řady dalších lehkých BVP. Některá z nich vzniknou zcela nově (plánované nové jihokorejské BVP má mít hmotnost 20 tun), jiná zase zřejmě vzniknou na bázi vozidel AIFV, což je de facto hloubková modernizace amerických obrněných transportérů M-113. Stejně tak si ale svou popularitu zjevně zachovávají i lehká BVP konstrukčně vycházející ze starých vozidel řady BMP. Pro český zbrojní průmysl se tak nabízí cesta, kterou by stálo za to využít.

Zdroj: military-today.com, armyrecognition.com