Československo se v době svého vzniku po první světové válce snažilo budovat nejen prosperující demokratickou republiku, ale také silnou a moderní armádu. V souvislosti s prvorepublikovou armádou se do historie zapsalo poměrně velké množství obrněných vozidel domácí konstrukce. Mezi „domácími pancíři“ má dominantní postavení symetricky elegantní PA-II „Želva“. Koncem roku 1922 byla zahájena výroba nového typu obrněného automobilu podle projektu por. Františka Bergra (bývalého velitele obrněného vlaku). Nové vozidlo bylo vyrobeno v počtu dvou zkušebních prototypů a v roce 1923 je převzal prapor útočné vozby v Milovicích pod označením PA-I (pancéřový automobil, typ I). PA-I charakterizoval symetrický tvar korby, na které byla umístěna otáčivá věž s dvojicí těžkých kulometů. Zcela revoluční podvozek typu 4×4 byl konstruován tak, aby byla možná jízda vpřed i vzad stejnou rychlostí. Vozidlo mělo dva řidiče, kteří si mohli v plném rozsahu předat řízení, takže každá náprava byla řiditelná volantem za předpokladu, že vždy zadní náprava byla zablokována v přímém směru a vozidlo poháněla. Tímto konstrukčním tahem byl odstraněn problém s otáčením na úzkých komunikacích a byly minimalizovány zbytečně nebezpečné manévry.

Foto: Obrněný automobil PA-II „Želva“ (OA vz. 23) | Wikimedia Commons / Public domain

Na základě kritických připomínek vojenské komise k obrněnému automobilu PA-I zpracovaly Škodovy závody zásadní projekt, který reagoval na všechny nedostatky předchozích typů. Sejmutím věže, rekonstrukcí některých systémů, zvýšením palebných prostředků a především aerodynamickým řešením pancéřové korby vznikl fenomén a dnes již legendární symbol našich prvorepublikových obrněných vozidel, PA-II „Želva“. Tento typ byl zástupci MNO posouzen jako vhodný pro zavedení do výzbroje, takže Škodovy závody obdržely 23. června 1923 objednávku na sérii dvanácti vozidel. Prototyp byl zkušební komisi MNO předveden v dubnu 1924 a nový obrněný automobil obdržel označení PA-II (pancéřový automobil, typ II). Podvozek, motorový agregát, převodovka a systém oboustranného řízení byl s patřičnými úpravami převzat z předchozího typu PA-I.

Psali jsme:Další jaderné raketonosné ponorky Borej-A pro ruské námořnictvo

Nejnáročnější se ukázala výroba pancéřové korby. Absence rovných ploch představovala složité tvarování plechů pomocí šablon, které v huti Poldi Kladno zvládali za cenu vysokých výrobních nákladů.

V neposlední řadě se ukázala i složitost slícování jednotlivých zaoblených dílů. Finální podoba korby představovala symetrické elegantní tvary, které ovšem plnily funkci pasivní ochrany posádky v duchu tehdejších poznatků o balistice.

V červenci 1924 bylo zhotoveno devět vozidel, které továrna dočasně zapůjčila praporu útočné vozby v Milovicích, aby byly provedeny jízdní a provozní zkoušky. V srpnu 1924 se vozy „Želva“ zúčastnily závěrečných vojenských cvičení v Milovicích a byly vráceny do továrny k dílčím úpravám podle poznámek a nedostatků, které připomínkovaly cvičící posádky. Celá dvanáctikusová série byla na konci roku 1924 dokončena a armáda přebírala vozidla během prosince 1924 až ledna 1925. Plzeňská Škodovka si účtovala za každé plně vyzbrojené a vystrojené vozidlo 627 159 korun, což byla v tehdejší době velká částka, prakticky nesrovnatelně větší oproti současnosti. Vojenská správa odkoupila dodatečně ještě jeden kompletní podvozek s motorem bez pancéřové korby. Tento podvozek byl určen k výcviku posádek a pořizovací cena byla 340 287 korun.

Služba v Československu

Obrněné automobily PA-II sloužily v naší armádě od roku 1925 v eskadroně obrněných automobilů, která byla součástí 1. jezdecké brigády v počtu devíti kusů, zbylé tři „Želvy“ byly přiděleny k výcvikové rotě praporu útočné vozby včetně jednoho cvičného podvozku. Vozidla prokázala i takticko-technickou spolehlivost ještě v roce 1925, kdy tři stroje absolvovaly za dva dny jízdu napříč republikou z Milovic přes Žilinu do Košic a další dva dny trvala cesta přes Bratislavu zpět.

Psali jsme:Lisunov Li-2: Americký tahoun sovětských vojsk

„Želvy“ urazily více než 1600 kilometrů bez výrazných technických problémů. Ve výzbroji čs. armády bylo používáno tovární označení PA-II, přestože se v archivních materiálech objevuje označení Obrněný automobil vzor 23 (OA vz. 23) nebo OA vz. 24. Nejednalo se však o oficiální označení a ani nebylo používáno. Obrněný automobil Škoda PA-II byl všeobecně znám pod přezdívkou „Želva“. Toto pojmenování má svůj původ právě v podobnosti siluety s krunýřem známého plaza.

Vozidla obdržela pořadová čísla 18–29. Tato pořadová čísla vysoká 25 cm byla vyvedena v červené barvě s bílým okrajem a umístěna na obou dveřích pod továrním štítkem. Tovární štítky byly mosazné a uváděly název firmy, výrobního závodu a evidenční číslo výrobku. PA-II nesly armádní evidenční čísla NIX-58 až NIX-69 a školní podvozek číslo NIX-70. Evidenční číslo se malovalo bílou barvou na černé tabulce přímo na pancíři vozidla vpředu i vzadu. Od prosince 1932, kdy byla pro vojenská obrněná vozidla a traktory zavedena nová evidenční čísla řady 13.000, obdrželo zbylých devět vozidel evidenční čísla 13.267 až 13.275 a cvičný podvozek 13.276.

Tato nová bílá evidenční čísla byla umístěna na černé, bíle orámované tabulce o rozměrech 340×140 mm a namalována opět přímo na pravé straně pancíře vpředu i vzadu.

Konec slávy

Od roku 1935 probíhala reorganizace čs. útočné vozby a očekávalo se navýšení počtu obrněných vozidel vyspělejších vzorů. Bylo rozhodnuto vyřadit zastaralé prostředky a mimo jiné odprodat všechny PA-II. V říjnu 1936 bylo všech devět obrněných automobilů PA-II postaveno mimo službu a uskladněno. Ve skladu vozidla vydržela do 20. listopadu 1937, kdy ministerstvo vnitra zakoupilo od armády všech devět kusů a k nim dva cvičné podvozky (druhý podvozek byl z dělového PA-II-d). Ministerstvo vnitra přidělilo policejnímu ředitelství Liberec tři PA-II evidenčních čísel 13.270, 13.271, 13.275 a jeden cvičný podvozek 13.276, policejní ředitelství v Moravské Ostravě obdrželo tři PA-II (evidenční čísla nejsou dosud hodnověrně určena) a druhý cvičný podvozek ze zrušeného prototypu PAIId číslo 13.358. Poslední tři „Želvy“ byly přiděleny policejnímu ředitelství v Mostě. Tato vozidla měla jako jediná PA-II přemalována armádní evidenční čísla novými civilními registračními čísly (94.508, 94.509 a 94.510).

Z technického pohledu

Z konstrukčně-technického hlediska byl obrněný automobil Škoda PA-II ve své době špičkovým výrobkem. Nosným základem byl rám z vylisovaných 5mm ocelových plechů, na kterém byla přišroubována pancéřová korba, která svůj aerodynamický tvar získala vykováním z oblých pancéřových plechů. Přední část, kryt motoru, kryt chladiče a prostory pro posádku měly pancéřování 5,5 milimetru. Ostatní plechy včetně spodní části korby měly 3 milimetry. Plechy 5,5 milimetru byly testovány jako neprůstřelné při střelbě z pušky Mauser vzor 98 na vzdálenost 150 metrů. Pro vstup a výstup z vozidla sloužily dvoje dveře umístěné v obou bocích korby. V horní části dveří byla malá krytá okénka pro boční výhled z vozu. Řidiči používali pro výhled čtyři otvory umístěné souměrně k oběma osám vozu. Tyto otvory měly příklopy s vybroušenými pozorovacími štěrbinami pro použití v bojové situaci. Ve stropě korby na bočních stranách se nalézaly dva kruhové otvory uzavírané otočnými poklopy, hojně využívané pro nekryté pozorování.

Na bočních stranách pod vstupními dveřmi byla umístěna podélná dvířka od prostoru na ukládání náhradních dílů a dalšího vybavení. Nad motorem se nachází dvoukřídlý příklop a na druhé straně vozu za chladičem je snímatelný žaluziový kryt, za kterým bylo umístěno náhradní kolo. Na levé straně chladičové části jsou umístěna pancéřová dvířka, která uzavírají hrdlo benzinové nádrže, tato dvířka byla vždy uzamčena visacím zámkem. Dále se na levé straně chladičové části nachází otvor kanálu, kterým se vyhání vzduch z chladicího systému, jehož ústí je opatřeno dvojitým pancéřovým kuželem. Čtyři reflektory, uchycené na blatnících, jsou ze stran chráněny válcovými kryty a zepředu sklápěcími kulovými kryty, které ovládal řidič pomocí bovdenového lana. Motorový agregát vozidla byl stejný, jako byl použit v obrněném automobilu PA-I.

Jednalo se o zážehový, čtyřválcový, licenčně vyráběný motor Hanomag WD-70HP. Převodové ústrojí tvořila vícelamelová mokrá spojka umístěná přímo za setrvačníkem. Rychlostní skříň systému Škoda měla čtyři rychlostní stupně pro jízdu vpřed a čtyři rychlostní stupně pro jízdu vzad. Tím bylo vozidlu umožněno jezdit oboustranně shodnou rychlostí. Změna směru jízdy, tzv. reverz, se prováděla hřídelem k ovládání změny směru jízdy, který procházel dutým hřídelem zasouvací páky rychlostních stupňů.

Převodová kola rychlostní skříně se pak řadila obvyklým způsobem. Odtud také pocházejí používané povely: motorovou nebo chladičovou stranou vpřed. Páky a celý systém byl uzpůsoben tak, že oba řidiči na první pohled bezpečně věděli, který z nich vozidlo povede. Podvozek vozidla tvořila čtyři disková snímatelná kola s pneumatikami Goodyear – Cord. Tato kola mohla být nahrazena i koly s plnými pryžovými obručemi, které ovšem snižovaly rychlost vozu. Ve službě u čs. armády není tento typ kol dosud fotograficky dokumentován.

Brzdový mechanismus tvořily bubnové brzdy s čelistmi, ovládané ruční pákou nebo pedálem. Po sešlápnutí některého z obou pedálů působily brzdy na všechna čtyři kola vozu, kdežto při zatažení jedné z ručních pák brzdila jen zadní kola ve směru jízdy.

Výzbroj tvořily čtyři těžké kulomety Maxim 08 ráže 7,92 milimetru, které byly uloženy v kulových lafetách.

Střelcům z kulometů sloužila dvě závěsná sedadla. Výzbroj doplňovalo 25 plechových truhlíků, každý s pásem o 250 nábojích. Celkem se jednalo o 6250 nábojů ráže 7,92 mm. Další vezená výzbroj představovala 18 kusů granátů vzoru 21, jednu osvětlovací pistoli s 12 raketami, sedm ekrazitových náloží a 10 kusů 2g rozbušek. Osádku tvořilo pět mužů (dva řidiči, dva střelci a velitel). Vozidla měla pětibarevnou kamufl áž tvořenou nepravidelnými skvrnami barev tmavě zelené, khaki, načervenale hnědé, světle šedé a okrové, ohraničenými tmavě hnědými linkami. Na krytu motoru a chladiče byly připevněny plechové čs. vlaječky.

Další osud PA-II

V dnešní době by bylo vnímáno poněkud restriktivně, kdyby policejní vozidla byla vyzbrojena těžkými kulomety. Zasahovat obrněnými automobily a nastolovat střelbou z nich pořádek se ale prokázalo jako nutnost nejen ve Vídni v první polovině třicátých let, ale i u nás v roce 1938, kdy celistvost naší republiky ohrožovaly ozbrojené akce Freikorpsu. Přesný popis bojového nasazení PA-II v čs. policejních službách není dosud znám, ale z dostupných materiálů a fotografií je zřejmé, že se „Želvy“ podílely na obnově pořádku v našem pohraničí. Jeden PA-II patřící libereckému policejnímu ředitelství hlídkoval na hraničním přechodu v Novém Městě pod Smrkem. Lze předpokládat, že ve Frýdlantském výběžku zasahovaly „Želvy“ ve prospěch Stráže obrany státu, což představovalo velkou morální vzpruhu pro jednotky SOS. V resortu ministerstva vnitra zůstaly „Želvy“ až do osudného března 1939, kdy je zabavili zástupci německých okupačních orgánů a soustředili v Přelouči u Heeres Kraft fahrzeug Werkstatt, v bývalé automobilní zbrojovce č. 1. PA-II s evidenčním číslem 13.273 (pořadové číslo 24) byl dopraven do Vídně a jako součást statické ukázky kořistní techniky ve vídeňském komplexu Arsenal chátral společně s polskou obrněnou technikou až do konce války. Nejméně na jeden původně československý PA-II byla instalována rámová anténa. Vůz byl odzbrojen a opatřen nátěrem tmavé šedi – „Panzergrau“ (RAL 7021), na předním pancíři dominoval trámový kříž. Tento vůz nesl runové označení na pancíři, které symbolizovalo příslušnost k SS pancéřové divizi Deutschland. Je velmi pravděpodobné, že tento PA-II Funkwagen se zúčastnil operace Barbarossa. V dnešní době se PA- II dočkala rekonstrukce, technická zdatnost našich předků nebyla zapomenuta. Bohužel se do dnešních dnů nedochoval ani fragment tohoto obdivuhodného vozidla, přesto můžeme doufat, že jednoho dne, snad za několik let, se „Želva“ předvede veřejnosti v celé své kráse…

Naše první obrněné automobily

Československá útočná vozba disponovala v roce 1920 dvojicí obrněných automobilů Lancia IZ, které přivezli do vlasti italští legionáři, a dvanácti improvizovanými obrněnými automobily Škoda-Fiat 18BL, na podvozcích nákladního automobilu Fiat 18BL. Tyto obrněné automobily byly v pravém smyslu slova improvizované a nesplňovaly požadavky zbrojního odboru MNO (ministerstva národní obrany). Na začátku dvacátých let následovaly první pokusy o výrobu obrněného automobilu vlastní konstrukce. Prototyp obrněného automobilu Škoda Praga L ovšem neodpovídal představám, armáda ho převzala pouze pod podmínkou, že Škodovy závody vyprojektují a vyrobí v krátké době nový, dokonalejší typ vozidla.

V roce 1938, když se národ semkl v odhodlání čelit německé agresi, se „malované Želvy“ staly součástí pohádkových příběhů. Symetrické elegantní tvary korby plnily funkci pasivní ochrany posádky zcela v duchu tehdejších poznatků o balistice. V dnešní době by bylo vnímáno poněkud restriktivně, kdyby byla policejní vozidla vyzbrojena těžkými kulomety.

Zdroj: Druhá světová válka