EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Žabí muži z Decima MAS a jedna z nejúspěšnějších akcí italských ozbrojených sil za 2. světové války

 30. 09. 2021      kategorie: Vojenská historie      3 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Italská vojenská historie v období 2. světové války není českému čtenáři příliš známá. Je to bez větších pochybností dáno tím, že historici, ať už naši nebo zahraniční, o toto bojiště neprojevovali příliš velký zájem. Hlavním faktorem, který způsobil takový nezájem nepochybně je, že Itálie nedosahovala velkolepých vítězství, jako tomu bylo v případě ostatních válčících mocností. Autorsky se tak může účast Italského království v největším konfliktu dějin zdát marginální až zanedbatelná. Přesto, při bližším pohledu zjistíme, že italský voják uměl projevit obdivuhodnou chrabrost, pustit se do velice nebezpečných operací a dokonce pro sebe urvat kousek té vojenské slávy.

IMG_3320Foto: ,,Žabí muž" A Decima MAS | comandosupremo / CC BY-NC-ND

V noci z 18. na 19. prosince 1941 dosáhla Itálie v rámci 2. světové války pravděpodobně svého největšího úspěchu. Impressa di Alessandria, neboli Nájezd na Alexandrii je jedním z nejodvážnějších podniků, do kterých se Italové pustili. Tato ambiciózní akce měla potenciál změnit vývoj války, přinejmenším na středomořském bojišti.

Operace, italským námořním velením pojmenovaná G.A.3, měla být provedena tzv. "žabími muži" ze zvláštní jednotky Královského námořnictva Xª Flottiglia MAS (10. flotila torpédových člunů), zvané též Decima MAS. Nájezd měl být proveden za použití řiditelných torpéd SLC (pomalu plující torpédo) s oddělitelnými hlavicemi, které se pak měly použít jako přísavné miny.

Decima pro plnění svých úkolů využívala velmi nekonvenčních způsobů. Mezi ty nejdůmyslnější patřily motorové čluny naložené výbušninami, speciální "přísavné" miny, které vybuchly, až když byla nepřátelská loď v pohybu a nebo právě výše zmíněná řiditelná torpéda. Ty měli na starost "žabí muži", oficiálně nazývaní 'operátoři Gamma'.

SMS-Viribus-Unitis-sinkingFoto: Loď SMS Viribus Unitis se potápí | comandosupremo / CC BY-NC-ND

Původ této jednotky lze hledat už v první světové válce, kdy italští "žabí muži" s řízeným torpédem 'Mignatta' tenkrát pronikli obranou přístavu v Pule a přísavnými minami potopili rakousko-uherskou válečnou loď Viribus Unitis a nákladní loď Wien.

Druhoválečná operace Impressa di Alessandria byla zahájena 3. prosince, když kapitán ponorky Scirè, a pozdější velitel Decimy, Junio Valerio Borghese, vyplul z přístavu v La Spezia. Jeho ponorka, nesoucí na speciálně upravené palubě tři SLC ve voděvzdorných schránkách, dorazila k řeckému ostrovu Leros po šesti dnech plavby. Muži z Gammy dorazili o pár dní později letecky, protože dlouhé plavby ponorkou měly neblahý vliv na fyzickou, ale hlavně psychickou kondici námořníků. Luigi Durand De La Penne a Emilio Bianchi dostali na starost SLC 221, Antonio Marceglia a Spartaco Schergat SLC 222 a konečně Vincenzo Martellotta a Mario Marino SLC 223.

Na další plavbu se vydala Scirè čtrnáctého prosince a po dalších čtyřech dnech na moři ponorka zhasla své motory přibližně 1,3 námořní míle od alexandrijského přístavu.

Asi ve třičtvrtě na devět večer žabí muži opustili ponorku speciální přechodovou komorou a za pomoci svých SLC se vydali směrem k přístavu. Během rozruchu, který způsobilo několik proplouvajících torpédoborců nepřítele, se jim podařilo asi v jednu hodinu v noci nepozorovaně proklouznout mezi kotvící lodě. Na místě se pak námořníci rozdělili a každý tým se vydal za svým cílem. Dodejme, že v přístavu se tehdy nacházela i část internované francouzské flotily s bitevní lodí Lorraine. Poražení Francouzi nebyli zrovna nadšení ze způsobu, jak se k nim bývalý spojenec zachoval a vzájemná nevraživost později posloužila k rozšíření fámy, že Francouzi o útoku věděli, nebo snad dokonce Italům pomáhali.

teseo-teseiFoto: Teseo Tesei zdokonalil koncept ,,lidského torpéda" | comandosupremo / CC BY-NC-ND

SLC 221 řízené De La Pennem a Bianchim zamířilo přímo k bitevní lodi Valiant, ale jejich stroj se asi 50 metrů od lodi kvůli poruše potopil. Oba muži se snažili torpédo z hloubky 17 metrů vyprostit a dotáhnout pod cílovou loď, avšak Bianchi začal omdlívat vlivem závady na dýchacím přístroji. Aby neohrozil výsledek celé akce, napůl v bezvědomí doplaval k nejbližší bóji, kde se skryl před hlídkami nepřítele. Osamocený De La Penne, kterému se navíc v ledové vodě protrhl skafandr, tak musel SLC táhnout po dně zcela sám. Aby snížil riziko odhalení, musel synchronizovat tahy s hlukem čerpadel na lodi.

Když po asi 40 minutách dostal SLC pod kýl bitevní lodi, nastavil časovač na hlavici, kterou připevnil asi 4 metry od kormidla. Následně se vynořil a vydal za Bianchim. V ten moment byl zpozorován a po několika výstražných výstřelech byli oba zajati a převezeni k výslechu právě na Valiant.

Oba Italové dosud prozradili jen své jméno a hodnost, kapitán lodi však doufal, že z nich dostane více informací. Avšak De La Penne dokázal udržet jazyk za zuby a na smrt unavený Bianchi dokonce usnul.

Několik minut před očekávanou explozí požádal De La Penne o rozhovor s kapitánem, kterému sdělil, ať evakuuje posádku, protože loď co nevidět exploduje. Kapitán se své lodi nechtěl vzdát, a tak nařídil, aby byli oba muži odvedeni zpět do útrob lodi, doufaje že prozradí, kde mají Angličané hledat nálož. Italové však neřekli ani slovo. Kapitán tak pro jistotu nařídil uzavřít vodotěsné přepážky a posádku uvedl v pohotovost. V tuto chvíli už nezbývalo než čekat.

Marceglia a Schergat s SLC 222 dosáhli bez větších obtíží bitevní lodi HMS Queen Elizabeth. Avšak když se jim při přiblížení podařilo torpédem nabourat do trupu lodi, oba považovali svou misi za předčasně ukončenou. Naštěstí hlučná kovová rána nezalarmovala hlídky, a tak Marceglia nastavil časovač na usazené naloži a oba zamířili na pláž. Tam se vyhnuli britským světlometům, nastavili na torpédu sebedestrukci a převlečení za francouzské námořníky zamířili do Alexandrie.

xa-mas-slc-MaialeFoto: Italští ,,žabí" muži z Decima MAS se připravují na úder na Siluri a Lenta Corsa | comandosupremo / CC BY-NC-ND

Jejich mise se zdařila, nicméně ve městě následně Italové zjistili, že jejich vyfasované britské libry se v Egyptě nepoužívají. Při pokusu o směnu si jich všimla egyptská policie, která je začala sledovat. Na druhý den se námořníkům podařilo dosáhnout pobřeží a tak začali hledat loďku, se kterou by dopluli k ponorce, které je měla vyzvednout. V tu chvíli je ovšem zadržela policie a předala Britům.

Cílem třetího SLC měla být v ideálním případě letadlová loď. Ta se však v přístavu nenacházela a tak Martellota a Marino museli najít jinou velkou loď. Nakonec zahlédli norský tanker Sagona, vedle kterého navíc kotvil torpédoborec HMS Jervis. Při přibližování k lodím byl však Martellota zasažen do hlavy veslem proplouvající egyptské loďky, následkem čehož začal opakovaně zvracet. Marino tak musel pokračovat sám. Protože se mu nedařilo umístit nálož ve středu délky lodi, pokračoval s bombou až k zádi. Po úspěšném usazení nálože a nastavení časovače se oba vydali na pobřeží. Tam se ještě stihli převléknout do civilních šatů, ale záhy byli zadrženi při pokusu opustit přístav.

Všichni Italové tak nakonec skončili v zajetí, nicméně nálože byly připraveny k odpálení. Budou ale fungovat?

V 5:58 došlo k první explozi. Norský tanker šel ke dnu a výbuchem byla také poškozena příď vedle kotvícího torpédoborce Jervis. Ačkoliv Sagona byl do konce války odepsán, naštěstí pro Brity nedošlo k roztržení lodi a do přístavu tak uniklo jen minimum ropy. Jervis utrpěl lehčí poškození a musel být odtažen do suchého doku na opravy trvající asi měsíc a půl. Při explozi nikdo nepřišel o život.

O 7 minut později vybuchla nálož pod Valiantem. Ani zde nedošlo ke ztrátám na životech, avšak došlo k zatopení skladu munice a několika dalších oddělení. Poškozeno bylo asi 25 metrů boku lodi pod čarou ponoru. Také došlo k pokroucení výtahu pro nabíjení dělové věže A. Valiant byl silně poškozen a opravy v jihoafrickém Durbanu, kam byl odvlečen, trvaly až do července následujícího roku.

K poslednímu a zároveň nejničivějšímu výbuchu došlo v 6:16 na lodi Queen Elizabeth, kde většina její posádky už nervózně čekala na horní palubě. Zatopeny byly kotelny A, B, X a několik dalších oddělení. Zároveň došlo k výpadku proudu, což ještě prohloubilo zmatek na lodi. Bohužel se v podpalubí nacházelo několik motorářů a osm z nich zemřelo. Díra v trupu lodi byla velká zhruba 18x57 metrů. Loď musela být, po nejnutnějších opatřeních, následně odtažena do USA a zpět do bojů se zapojila až v červnu 1943.

Britská středomořská flotila byla náhle bez bitevních lodí a italské námořní velení, které získalo bezprecedentní námořní nadvládu ve východním středomoří, začalo přemýšlet nad invazí na Maltu. Němci nicméně nechtěli riskovat další extrémní ztráty výsadkářů, jako tomu bylo na Krétě. Operace tak byla odložena a prostředky odeslány na podporu italských sil a Afrika Korpsu bojujících v Libyi. Šance na vyřazení "nepotopitelné letadlové lodi Malta" tak byla promarněna, což se z dlouhodobého hlediska ukázalo jako velká chyba.

Po kapitulaci Itálie 8. Září 1943 byli všichni operátoři Gamma propuštěni a až na Emilia Bianchiho všichni vstoupili do 'Italské spojenecké armády'. Ta, věrna králi, pak bojovala po boku Spojenců. Jako příslušníci (jižní) Decimy se jim pak ve spolupráci s britskými žabími muži podařilo potopit nebo poškodit křižníky Gorizia a Bolzano a také rozestavěnou italskou letadlovou loď Aquila.

Šest mužů Gamma bylo v květnu 1945 Brity vyznamenáno Zlatou medailí za chrabrost. Ironií osudu jim ocenění předal kontradmirál Charles Morgan, tehdejší kapitán Valiantu během alexandrijské operace.

Zdroj: comandosupremo

CENOVÉ BOMBY (388)

Komentáře

Czert

30. 09. 2021

Kdepak, nejlepsi svetove diplomaty maji rakusaci
Dokazali presvedcit svet ze mozart byl rakusak, hitler nemec, a oni rakusaci hitlerovou obeti a ne spolupachately.

Tomáš napsal

30. 09. 2021

Itálie měla a má velmi schopné diplomaty, vojenská stránka italských ozbrojenych sil není prezentována a zůstává neznámá. Přesto Itálie vyšla za svoji účast ve II. světové válce na straně III říše v porovnání s ostatními státy např. Rumunskem dobře, přestože patřila k členům OSY. Československo bylo postiženo daleko tvrdeji, je to vždy záležitost vyjednávání a vtom jsou Italové mistry.

zojo

30. 09. 2021

Parádny ćlánok, vďaka. :thumbsup:

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací