Někteří muži se narodili pro boj, a to natolik, že se nenechají zastavit nějakými armádními "pravidly", jako je zákaz dezertovat od své jednotky. Plukovník Lewis Millet byl veteránem 2. světové války, Koreje a Vietnamu, obviněným z dezerce, ale také vyznamenaným Medailí cti.

Je těžké si představit, že by tak zkušený válečník s vynikající kariérou byl někdy postaven před vojenský soud za dezerci, ale přesně to byl případ tohoto nositele Medaile cti. Jeho dědeček bojoval v občanské válce a strýc v 1. světové válce. Dalo by se říci, že Millet je jedním z předobrazů poručíka Dana z populárního filmu Forest Gump. Millett od raného dětství věděl, že chce sloužit, ale především chtěl bojovat. A když se zdálo, že Amerika do bojů 2. světové války nevstoupí, opustil svou jednotku a zamířil do nejbližší země, která už v boji byla. V té době, stejně jako dnes, to nebylo zrovna legální, ale Millettovi šlo jen o to, aby se dostal do boje.

Foto: Plukovník (v.v.) Millet při návštěvě své bývalé jednotky | U.S. National Archives / Public domain

Psali jsme:Merriell Allesandro Shelton: „Situace je normální, všechno je v hajzlu“

Lewis Millett vstoupil do Národní gardy ještě před dokončením střední školy v roce 1938. Vyzýval své spolužáky, aby byli připraveni na nadcházející válku, a považoval za svou povinnost být připraven sloužit od prvního dne. V roce 1940 vstoupil do amerického armádního letectva. Když však prezident Franklin D. Roosevelt pronesl projev, v němž prohlásil, že Amerika do války proti Hitlerovi nepůjde, Millett se rozhodl, že už strávil dost času čekáním, a rozhodl se, že prostě odejde a najde si do boje svou vlastní cestu.

V polovině roku 1941 se připojil ke svému příteli, který byl propuštěn z námořní pěchoty za špatné chování, a dezertoval z armádního stanoviště, aby se vydal do Kanady. Kanaďané jako součást Britského společenství národů již byli ve válce a on usoudil, že to je jeho nejlepší šance. On i jeho kamarád se připojili ke kanadské dělostřelecké jednotce a byli převeleni k přísně tajné jednotce radarového odposlechu. Později si posteskl nad tím, jak je směšné, že k takové přísně tajné jednotce byl vybrán dezertér z armády a mariňák, který byl propuštěn z armády pro špatné chování.

Ale byla válka. Svět byl ve víru událostí a Milletova potřeba skutečné akce byla větší než potřeba řídit se pravidly. V době, kdy Millett dorazil do Anglie, aby se konečně zapojil do boje, Amerika již sama vstoupila do války – po japonském bombardování Pearl Harboru. V důsledku toho mu bylo umožněno, aby byl převelen k americké jednotce polního obrněného dělostřelectva v Irsku.

Po službě v různých bojových nasazeních v severní Africe obdržel Stříbrnou hvězdu za to, že odvezl od svých spolubojovníků přívěs plný hořící munice, ale to by člověk jako Millett nazval jen běžným odpolednem. Při pobytu v Itálii ho starý případ dezerce z americké armády nakonec dostihl, protože jeho nadřízení ustoupili tlaku, aby ho pohnali k odpovědnosti. Byl shledán vinným z dezerce, dostal pokutu 52 dolarů, ale jen o několik týdnů později byl povýšen na podporučíka. Pravděpodobně mu neublížilo, že předtím také sestřelil Messerschmitt Bf 109 kulometem namontovaným na polopásovém podvozku. A armáda v té době už měla mnoho důvodů respektovat jeho bojové schopnosti a přistupovat k dávným hříchům shovívavě.

Psali jsme:Král Pyrrhos I. proti Spartě aneb jak vznikl slavný citát „Pyrrhovo vítězství„

Po 2. světové válce se Millett znovu ocitl v Národní gardě, než byl povolán zpět do aktivní služby.  Poté sloužil v Koreji jako kapitán. V této válce také získal Medaili cti –⁠ nejvyšší vojenské vyznamenání udělované jménem Kongresu prezidentem Spojených států amerických. Tehdy projevil Millett mimořádnou odvahu v boji, kdy se na hlídce se svou jednotkou v roce 1951 Millett spolu s jeho muži dostali do kleští spojených severokorejských a čínských sil. Millett byl pověřen obsazením kopce, a tak s nasazeným bajonetem vedl své muže na kopec, zatímco nepřítel házel na jejich pozice granáty. Přestože byl Millett zraněn střepinami granátu do nohy, odmítl evakuaci, dokud nedobyl kopec. Se svými muži, kteří ho následovali s nasazenými bajonety, kopec nakonec opravdu dobyli. Z celkového počtu 50 mrtvých nepřátel bylo tehdy minimálně 20 zabito bajonetem.

Foto: Tehdy projevil Millett mimořádnou odvahu v boji, kdy se na hlídce se svou jednotkou v roce 1951 Millett spolu s jeho muži dostali do kleští spojených severokorejských a čínských sil. Millett byl pověřen obsazením kopce, a tak s nasazeným bajonetem vedl své muže na kopec, zatímco nepřítel házel na jejich pozice granáty. (ilustrační foto) | Shutterstock

Tato událost byla považována za nejvýznamnější bajonetový útok za posledních několik desítek let a žádný podobného rozsahu a průběhu se od té doby nestal. Millett dokonce poznamenal, že byl překvapen, jak snadno se bajonetem probodne lebka muže, a přičítal to síle, která přichází s adrenalinem při útoku. Za své velení na tomto kopci a nápadnou statečnost byl tento někdejší dezertér vyznamenán Medailí cti.

S tolika válečnými akcemi za sebou by si člověk mohl myslet, že bude mít války dost, ale on pokračoval ve službě v armádě Spojených států ještě ve vietnamské válce, kde sloužil jako plukovník.  Podílel se na kontroverzním programu známém jako Phoenix. Cílem programu, který trval od roku 1967 do roku 1972, bylo identifikovat a zničit Vietkong pomocí infiltrace, atentátů, mučení, zajetí, protiteroristických akcí a výslechů. CIA jej popsala jako "soubor programů, jejichž cílem bylo napadnout a zničit politickou infrastrukturu Vietkongu."

Nakonec však v roce 1973 z armády odešel, protože se zdálo, že v blízké budoucnosti ho nečeká žádný boj hodný jeho schopností. Ten muž chtěl prostě bojovat a jeho ocenění v boji to dokazovala. Co na tom, že byl postaven před vojenský soud za dezerci? Byl vojákem Národní gardy, armádním dezertérem, operátorem kanadského radaru, hrdinou se Stříbrnou hvězdou z 2. světové války, nositelem Medaile cti z Koreje a schopným důstojníkem ve Vietnamu. Prožil příkladnou kariéru. Zemřel ve věku 88 let v roce 2009.

Zdroj: warhistoryonline