Nejvíce vyznamenaným bojovým pilotem všech dob nebyl, jak by se dalo očekávat, stíhač. I když sestřelil devět nepřátelských letadel, Hans-Ulrich Rudel se během druhé světové války na střemhlavých bitevních letounech Stuka na východní frontě soustředil hlavně na pozemní techniku. Jeho odvaha a houževnatost mu nakonec vynesly nejvyšší ocenění.

Stejně jako většina vojenských nováčků u letectva i Rudel snil původně o tom, že se stane stíhacím pilotem. Syn luteránského faráře byl současně nadšený nacista, který nepil alkohol ani nekouřil a fanaticky dbal na fyzickou zdatnost. Koncem 30. let prošel Rudel základním výcvikem v nově vytvořené německé Luftwaffe a jak se blížilo datum vyřazení, on i jeho kolegové se začali zajímat, do které složky letectva budou zařazeni.

Foto: Junkers Ju 87G s protitankovými kanóny pod křídlem | Bundesarchiv, Bild 101I-655-5976-04 / Grosse / CC-BY-SA 3.0

Většina doufala v přidělení ke stíhačům, ale školou se roznesla fáma, že všichni frekventanti z tohoto ročníku mají být přiděleni k těžkým bombardovacím eskadrám. To se Rudelovi vůbec nelíbilo, takže když se dozvěděl, že se hledají dobrovolníci k jednotkám střemhlavých bombardérů, okamžitě se přihlásil. Odůvodňoval to tím, že sice ve skutečnosti nechce být pilotem střemhlavého bombardéru, ale že to bude lepší než létat na těžkém bombardéru.

Nakonec však k jeho úleku byli téměř všichni piloti jeho ročníku přiděleni ke stíhacím eskadrám - příliš pozdě pro Rudela, který byl již přijat k výcviku na Stukách, tedy na letounu Junkers Ju-87. Jméno Stuka je odvozeno od termínu Sturzkampfflugzeug, což znamená "střemhlavý bombardér".

Stuka byla ve srovnání s tehdejšími stíhačkami pomalá. Model B, na kterém byl Rudel vycvičen, měl motor Jumo 211Da, který dával letounu maximální rychlost pouhých 340 kilometrů za hodinu. Nicméně Ju-87 byl stabilní a spolehlivý letoun, který mohl nést na vnějších závěsnících až 680 kg pum.

Po krátkém období létání u průzkumné jednotky během invaze do Polska se Rudel v červnu 1941 připojil k frontové Sturzkampfgeschwader (střemhlavé bombardovací eskadře) 2 "Immelmann" - právě včas, aby se mohl zúčastnit operace Barbarossa, německé invaze do Sovětského svazu.

Rudel následně pravidelně létal tři i více misí denně a rychle prokázal svou mimořádnou odvahu. V červenci 1941 mu byl udělen Železný kříž 1. třídy. V září téhož roku pak dostal rozkaz podniknout zvláštní operaci, která ho proslavila po celém Německu. Sovětská bitevní loď Marat, dreadnought z roku 1909, který předtím sloužil v carském námořnictvu jako Petropavlovsk, poskytovala z Finského zálivu palebnou podporu ruským obráncům Leningradu a Stuky StG 2 měly tehdy za úkol děla Maratu umlčet.

Foto: Hans-Ulrich Rudel | Wikimedia Commons / Public domain

První útok proběhl 16. září. Rudel ignoroval intenzivní protiletadlovou palbu a shodil jedinou bombu na záď plavidla, čímž mu způsobil vážné škody. Dne 23. září 1941 pak německý průzkumný letoun ohlásil, že Marat je v kronštadtském přístavu, kde prochází opravami. Rudel, vybavený tentokrát novou, 1 000 kg vážící protipancéřovou bombou, zaútočil na loď znovu.

Nedbaje velkého počtu protiletadlových děl, která loď chránila, Rudel shodil svou tunovou bombu z výšky necelých 300 m, a to i přesto, že byl varován, že střepiny z bomby mohou po explozi dosáhnout až bezmála kilometrové výšky.
Svůj střemhlavý nálet tehdy vybral tak nízko, že se kola jeho letounu smýkala po hladině. Bomba tehdy zasáhla muniční sklady lodi a roztrhla trup - Marat už na moře nikdy nevyplul. V říjnu 1941 byl Rudel za "zvláštní úspěchy ve vzdušné válce" vyznamenán Ehrenpokal der Luftwaffe (Čestným pohárem Luftwaffe).

Na jaře 1942, po absolvování více než pěti set bojových misí, při nichž byl nejednou sestřelen, byl Rudel vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže a vyslán jako instruktor k výcvikové jednotce v Německu.

V listopadu se vrátil na frontu, kde byl po absolvování své 650. mise přijat do nemocnice s vážným případem žloutenky. Když se dozvěděl, že jeho jednotka je nasazena v akci proti sovětským obráncům Stalingradu, léčbu přerušil a vrátil se k bojovému létání. Často podnikal deset i více misí denně, přestože byl stále velmi slabý. Po absolvování více než tisíce misí dostal Rudel rozkaz vrátit se do Německa, aby pomohl s vývojem nové zbraně určené speciálně k ničení sovětských tanků. Jednalo se o Ju 87G, tedy letoun Stuka vybavený dvěma upravenými 37mm kanóny umístěnými pod křídly letounu.

Přidání těchto kanónů učinilo těžkopádnou Stuku ještě pomalejší. Každý kanon byl navíc vybaven pouze dvanácti náboji s wolfram-karbidovým jádrem, protipancéřovou municí - ale nový Kanonenvogel ("kanónový pták") se v rukou zkušených pilotů, jako byl Rudel, ukázal být pro sovětské tanky smrtící hrozbou, nepoměrně účinnější oproti střemhlavému bombardování.

Od dubna 1943 byl Rudel opět v akci a schopností Ju 87G využíval k ničení sovětských tanků ve velkém. Dne 14. dubna byl vyznamenán Dubovými listy k Rytířskému kříži. V červenci pak létal proti Sovětům během bitvy u Kurska, největší tankové bitvy druhé světové války. Během prvního dne bitvy Rudel osobně zničil dvanáct sovětských tanků.

Do listopadu 1943 odlétal více než 1 500 misí a připsal si zničení více než stovky ruských tanků, za což byl 25. listopadu vyznamenán Meči k Rytířskému kříži.

V březnu 1944 byl jeden z jeho spolubojovníků nucen kvůli poškození stroje přistát za nepřátelskými liniemi. Rudel osobně přistál s vlastním letadlem, aby se pokusil vyzvednout posádku, ale jeho letadlo zapadlo a nemohlo vzlétnout. 
Rudel, jeho střelec a oba členové posádky druhé Stuky se tak ocitli 50 kilometrů za nepřátelskými liniemi, v hlubokém sněhu a krutém mrazu. Rudel se tehdy vydal pěšky zpět k německým liniím. Poslední část cesty absolvoval bosý a s průstřelem ramene. Nikdo z ostatních, kteří tehdy uvízli s ním, se nevrátil. Rudelovy nohy byly po tomto incidentu tak zmrzačené, že ho museli do letounu doslova nosit, i přesto však v bojových misích pokračoval. Při jedné příležitosti zničil sedmnáct sovětských tanků za jediný den.

Dne 29. března mu Adolf Hitler udělil k Rytířskému kříži brilianty. Rudel byl tehdy teprve desátý voják, který toto nejvyšší německé bojové vyznamenání obdržel. Hitler Rudelovi současně řekl, že kvůli jeho zraněním nastal čas přestat létat na bojové mise.

Rudel odpověděl, že pokud mu nebude umožněno pokračovat v létání, vyznamenání nepřijme. Hitler ustoupil a Rudel se mohl vrátit ke své jednotce. Do konce roku 1944 nalétal přes 2 400 bojových misí a osobně zničil 460 ruských tanků - ekvivalent tří kompletních sovětských tankových sborů. Mnoho z těchto misí odlétal zraněný, protože byl několikrát sestřelen protiletadlovou palbou.

1. ledna 1945 byl povolán zpět do Berlína, aby převzal další vyznamenání. Problém byl v tom, že nejvyšší bojové vyznamenání již obdržel. Proto bylo speciálně pro něj vytvořeno další: Zlaté dubové listy k Rytířskému kříži. Rudel byl jedinou osobou, která kdy toto vyznamenání obdržela. Hitler mu po předání vyznamenání opět nařídil přestat létat bojové mise a Rudel opět odmítl.

8. února, při misi nad Odrou a s nohou stále v sádře po předchozím zranění, které mu rozdrtilo stehenní kost, byla Rudelova Stuka zasažena sovětskou protiletadlovou palbou, která mu téměř odtrhla nohu. I přes značné bolesti tehdy Rudel bezpečně přistál. Když se později v nemocnici probral z bezvědomí, zjistil, že mu byla noha amputována.

V bojových letech Rudel nadále pokračoval i s nezhojeným pahýlem. Do kokpitu letounu jej museli opět nosit. Když válka v Evropě v květnu 1945 skončila, Rudel přivedl svou eskadru na letiště držené Američany, kde se Němci vzdali. V té době měl Rudel za sebou více než 2 500 bojových letů, zničil více než 500 sovětských tanků a sestřelil devět sovětských letadel.

Bezprostředně po válce se přestěhoval do Argentiny, kde byl příznivcem diktátora Juana Peróna. Počátkem 50. let se pak vrátil do Německa. Rudel zůstal fanatickým a nenapravitelným stoupencem nacistů a angažoval se v řadě neonacistických skupin v Německu i jinde. V roce 1958 vyšla v angličtině jeho autobiografie Pilot Stuky. Přinesla sice podrobnosti o jeho ohromující bojové kariéře, ale zároveň se kniha snažila Německo v řadě ohledů obhajovat. Rudel například vysvětloval, že německá invaze do Sovětského svazu v roce 1941 byla nutná, protože Sověti byli připraveni zaútočit na Německo, s čímž většina historiků dodnes nesouhlasí.

Rudel zemřel v roce 1982 ve věku 66 let. Byl pohřben v bavorském Dornhausenu. Dokonce i jeho pohřeb vyvolal kontroverze - někteří smuteční hosté salutovali nacistickým pozdravem a během obřadu nad hrobem v malé výšce přeletěla dvojice stíhaček F-4 Phantom německého Bundeswehru, i když se později tvrdilo, že to byla zcela náhodná událost.

Zdroj: warhistoryonline