Studená válka byla dobou nejistoty na celém světě, včetně Spojených států, kde se většina obyvatel obávala sovětského jaderného útoku. Vláda tehdy udržovala ve vzduchu nepřetržitě své bombardéry B-52 Stratofortress vyzbrojené jadernými pumami, aby zajistila, že jejich posádky takový případný útok přežijí a budou schopny adekvátní odvety. Právě jeden z těchto bombardérů – "Keep 19", bombardér B-52G-95-BW ze 4241. strategického pluku – byl na jedné z těchto misí nad Atlantickým oceánem, když došlo ke katastrofě, v jejímž důsledku dopadly jeho dvě termonukleární bomby na americké území. 

Koncem ledna 1961 letounu Keep 19 velel major Walter S. Tulloch z amerického letectva a pilotovali ho kapitán Richard W. Hardin a nadporučík Adam C. Mullocks. Bombardér a jeho osmičlenná posádka se vydali z letecké základny Seymour Johnson v Goldsboro v Severní Karolíně na rutinní let podél východního pobřeží. Na palubě letadla byly dvě termonukleární bomby Mark 39. Mark 39, vyráběná v letech 1957 až 1959, byla dvoustupňová termonukleární bomba. Každá z nich vážila více než 2800 kg a měla dvě jaderná jádra. Při odpálení dokázaly uvolnit energii 3,8 milionu tun TNT, což mělo za následek výbuch, který by okamžitě zabil všechny v okruhu 30 km.

Foto: Vyzvedávání jaderné bomby Mark 39 po havárii | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Jak vznikla tradice uctívání hrobu neznámého vojína

Bomba mohla být odpálena při kontaktu se zemí, ve vzduchu, nebo tzv. "položena" – několik padáků by bombu zpomalilo a ta by před výbuchem dopadla na cíl, což by bombardéru poskytlo čas dostat se z oblasti výbuchu. Aby došlo k odpálení, muselo proběhnout sedm kroků: bylo třeba natáhnout odjišťovací dráty, aktivovat generátory impulzů, odpálit aktivační výbušniny, spustit časovače, zapnout barometrické spínače, aktivovat nízkonapěťové baterie a přepnout přepínač ARM/SAFE do polohy "ARM".

Když se tehdy B-52 setkala s tankovacím letounem, pilot si všiml, že z pravého křídla bombardéru uniká palivo, kterého během tří minut ztratilo 20 tisíc litrů. Posádka proto dostala rozkaz otočit se a nouzově přistát. Bohužel než k tomu došlo, odlomilo se prstencové křídlo a následně i část ocasu bombardéru. Tulloch nařídil posádce vyskočit a letoun se zřítil přídí napřed do tabákového pole nedaleko Goldsboro. Při incidentu zahynuli tři členové posádky.

Když B-52 padal k zemi, otevřela se jeho pumovnice a jedna z pum Mark 39 rozvinula padák a skončila zaseknutá ve stromě, přičemž se její špička sotva dotýkala země. Když pak vojenská posádka pumu prozkoumala, zjistila, že přepínač ARM/SAFE je stále přepnutý do polohy "SAFE", což znamená, že nehrozí její výbuch. U druhé bomby to však dopadlo  jinak. Rozvinula padák, dopadla na zem a zmizela hluboko v hlíně tabákového pole. Trvalo pak týden, než ji posádka vykopala, což zahrnovalo i odčerpávání podzemní vody z místa. Bomba sice nevybuchla, ale po dopadu se rozpadla, což znamenalo, že součástí operace bylo i hledání chybějících částí. Když byl nalezen přepínač ARM/SAFE, posádka zjistila, že byl přepnut do polohy "ARM", což vedlo k otázce, proč bomba nevybuchla.

Zatímco většinu druhé Mark 39 se podařilo najít, jednu klíčovou část nikoli: sekundární jádro. Zpráva o incidentu naznačovala, že se pravděpodobně nachází v hloubce 30 až 60 m pod zemí. Na rozdíl od prvního jádra obsahovalo především uran 238, tedy materiál, který není vhodný pro výrobu zbraní. Obsahovalo však také určité množství uranu 235 – neboli HEU – který je klíčovou složkou při vývoji atomových bomb.

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Psali jsme:Od zákopů k továrnám: Proč bude dostatek munice rozhodovat budoucí konflikty

Odhaduje se, že kdyby druhá bomba tenkrát vybuchla, jednalo by se asi o 250x silnější explozi než byl výbuch bomby Little Boy, která v závěrečné fázi druhé světové války zdevastovala Hirošimu. Její spad by se usadil na celém severovýchodě až po New York. V době incidentu Pentagon tvrdil, že bomby neměly šanci vybuchnout, protože nebyly aktivovány jejich odjišťovací mechanismy. Mluvčí ministerstva obrany rovněž uvedl, že bomba, která dopadla na pole, nebyla odjištěná, a tudíž by nevybuchla.

V roce 2013 pak deník The Guardian o tomto incidentu zveřejnil odtajněný dokument, ve kterém se uvádí, že v roce 1969 Parker F. Jones zjistil, že bomby "mají nedostatečné bezpečnostní kontroly a že koncový spínač, který zabránil katastrofě, mohl být snadno zkratován elektrickým nárazem, což by vedlo k jadernému výbuchu." Ze čtyř bezpečnostních mechanismů zabudovaných do bomby tenkrát tři nefungovaly správně. Jak napsal deník The Guardian: "když bomba dopadla na zem, byl do jaderného jádra zařízení vyslán signál k odpálení a katastrofě zabránil pouze tento poslední, velmi zranitelný spínač." V další odtajněné zprávě, tentokrát od ministra obrany Roberta McNamary, se uvádí, že jen "díky nepatrné náhodě, doslova díky tomu, že se dva dráty nezkřížily, se podařilo zabránit obrovskému jadernému výbuchu."

Podle zpráv je dnes pole, na kterém se tenkrát B-52 zřítil, dostatečně bezpečné na to, aby se na něm dalo hospodařit. V červenci 2012 stát pak Severní Karolína vztyčil v městečku Eureka, pouhých 5 km severně od místa havárie, pamětní ceduli připomínající tuto událost.

Zdroj: warhistoryonline