Na jaře 1943, po povstání v ghettu, si gestapo dobře uvědomovalo, že mnoho Židů, bohatých Židů, se skrývá v tzv. „árijské“ části Varšavy. Gestapo mělo v té době k dispozici mnoho "nezaměstnaných" židovských informátorů, kteří v ghettu již neměli nic na práci. Vedení varšavského gestapa se rozhodlo "zabít dvě mouchy jednou ranou" - chytit zbývající Židy, kteří se schovávají na "árijské" straně Varšavy a současně se hojně finančně obohatit. Válka trvala čtvrtým rokem a po Stalingradu nastal čas přemýšlet o tom, jak zajistit sebe a svou rodinu po prohrané válce. K realizaci výše uvedeného záměru bylo použito právě židovských konfidentů.

Foto: Budova hotelu Polski ve Varšavě | wikimedia commons

Na jaře 1943 byla past na Židy připravena a plán pro vyhledání a následnou likvidaci bohatých Židů se začal realizovat. Expozitura tohoto zrůdného „stroje“ se nacházela v hotelu Polski na ul. Długa 29 (odtud název celé akce). Zde se usadil tým židovských naháněčů v čele s Leonem Skosowskim ("Lonek"), osobou s extrémně ponurou pověstí.

Psali jsme:Nehody, miny i útok spřátelených sil – od konce druhé světové války ztratili Američané na třicet válečných plavidel

Skosowski pocházel z Lodži, kde ho gestapo také pravděpodobně zverbovalo do svých služeb. Později se přestěhoval do varšavského ghetta, kde se mohl realizovat pod pozorným dohledem patronů z Álejí Szucha, kde sídlilo varšavské gestapo. Většina ze skupiny několika desítek dobrovolných agentů gestapa, kteří se účastnili akce "Hotel Polski", byli Židé, jelikož Němci moc dobře věděli, že Židé důvěřují pouze jiným Židům. Právě oni vyhledávali bohaté Židy, kteří se schovávali ve Varšavě a okolí, nabízeli jim za za značný peněžní poplatek pasy a víza, což jim umožňovalo výjezd do neutrální země, např. Portugalska. Z Portugalska se pak mohli Židé snadno dostat do Velké Británie nebo Spojených států. Poplatky za získání možnosti vycestovat se lišily, některé zdroje uváději až 20 zlatých dolarů za hlavu. Okupační zloté nebo říšské marky nepřicházely v úvahu. Gestapáci z Álejí Szucha o své budoucnosti po válce přemýšleli s rozvahou. Záleželo jim pouze na dolarech, librách či jiné tvrdé měně, a to jen ve zlatě. Nadčasové diamanty a šperky byly také přijatelné.

Ukrývající se Židé z počátku možnosti si zaplatit cestu ke svobodě nevěřili a požadovali jako důkaz něco důvěryhodného. Proto první skupina Židů z akce "Hotel Polski" skutečně šťastně dorazila do Portugalska. Po čase pak z Portugalska začaly přicházet do Varšavy pohlednice, ve kterých byly zakódované informace o tom, že odesílatel dorazil šťastně do cíle. Mezi bohatými Židy tak brzy převládla euforie, uvěřili. Záchrana se zdála na dosah ruky. Leon Skosowski a jeho lidé již tak neměli větší potíže s akvizicí dašlích židovských zájemců o cestu ke svobodě.

Foto: Židovská policie (Jűdischer Ordnungsdienst) | wikimedia commons

Další vlny židovských uprchlíků však již nesměřovaly do slunečného a bezpečného Portugalska, ale přímo do plynových komor koncentračního tábora Auschwitz. Počet obětí akce "Hotel Polski" se odhaduje na 3500 osob. Všechny transporty z akce "Hotel Polski" směřovaly přímo do plynových komor, přestože židovští uprchlíci byli většinou mladí, zdraví lidé, kteří mohli v táboře pracovat. Esesáci z Auschwitz tak všechny potenciální svědky z akce "Hotel Polski" ihned zlikvidovali, za což jim údajně připadla i část lupu.

Psali jsme:Bělorusko obdrží od Ruska další raketové systémy protivzdušné obrany Tor-M2K

Z hlediska nacistických úřadů byla akce "Hotel Polski" vyhodnocena jako úspěšná. Díky pomoci a zručné činnosti skupiny židovských informátorů vedených Leonem Skosowskim a Adamem Żurawinem, bylo asi 3500 Židů vylákáno z úkrytů a následně zavražděno. Vedení skupiny z Álejí Szucha bylo vyznamenáno a povýšeno. Dalším podstatným bonusem byly uloupené peníze a další cennosti. Gestapo tak získalo ohromnou kořist. Jak už jsem uvedl, jednalo se o cca 20 USD ve zlatě na hlavu, možná více. Židé si pak s sebou na cestu za svobodou brali veškerý majetek ve formě zlatých mincí, diamantů, šperků a podobných drobných předmětů, které lze v případě potřeby i spolknout nebo ukrýt v tělních dutinách. Po příjezdu do koncentračního tábora však byli o všechy své cennosti okradeni. Dokonce jim byly po jejich smrti zkontrolovány žaludky a střeva s cílem nalézt případné spolknuté cennosti. Celé dílo hrůzy pak členové Sonderkommanda dokonali vytrháním zlatých zubů.

Kdybychom počítali průměrný "zisk" z jedné židovského oběti akce "Hotel Polski", došli bychom k částce kolem 1000 USD.  Celkově tak můžeme odhadnout sumu plynoucí do kapes německých aktérů akce "Hotel Polski" na tehdejších 3500000 USD. Jednalo se tedy o kolosální majetek, který umožnil mnoha bývalým příslušníkům SS a gestapa se po válce docela dobře zařídit, založit si vlastní podnikání apod.

Foto: Jűdischer Ordnungsdienst kontroluje zuboženého Žida | wikimedia commons

Akce "Hotel Polski" byla neobvyklá s ohledem na rozsah, drzost a krutost s jakou byla provedena a finalizována. Gestapu a esesákům z Álejí Szucha se ani nedivíme, s ohledem na fakt, jaké zrůdy tam úřadovaly. Jejich hlavním úkolem bylo zabíjet Židy a při té příležitosti si řádně "namastit kapsy". Na celé akci byla však šokující aktivní účast židovských konfidentů, vedených Leonem Skosowskim. Tito konfidenti a udavači přímo napomáhali hromadnému zabíjení svých často blízkých známých, přátel a příbuzných. Je těžké najít slova, která by popisovala jejich jednání.

Dnešní tradiční výklad a ospravedlňování těchto židovských konfidentů zní, že to museli udělat, protože by je Němci stejně zlikvidovali. Lze však obhajovat argument, že smrt jiných může ospravedlnit moji záchranu? Navíc případ nebyl tak jednoduchý. Po celé Varšavě se potulovali židovští konfidenti, a to zcela volně s jasnými úkoly svých nadřízených. Jejich kontrola byla zcela iluzorní. Proč tedy tito "donucení" židovští konfidenti nevyužili příležitosti a neutekli nebo se nepřipojili k odboji?

Jsou známy případy, kdy Židé během německé okupace vydírali a udávali jiné Židy. Polští "šmalcovníci" vypadali ve srovnání s těmi židovskými tak říkajíc "nevinně". Ti totiž neudávali své příbuzné, členy rodiny a přátele, což samozřejmě nijak neospravedlňuje jejich podlé chování. Hitlerovi židovští agenti, jako je Leon Skosowski a jeho banda, nebo Stella Kuebler-Goldschlag se svou sítí konfidentů, způsobem a rozsahem své činnosti, tak vytvořili zcela zvláštní třídu.

Foto: Představitele krakovského Judenratu - mnozi z nich žili na úkor svých židovských soukmenovců. A tak tomu bylo ve všech ghettech | tojuzbylo.pl

Po obsazení Polska Německem a Sovětským svazem v roce 1939 vykazovali polští Židé značnou tendenci ke spolupráci s oběma okupanty: Sověty ve východním Polsku a Třetí říší v tzv. Generálním gouvernementu. Sověti chytře používali Židy k ochromení polského odboje na východních okupovaných územích. Židé převažovali mezi sovětskými konfidenty. Mnoho z nich bylo zcela nebo téměř asimilováno v polském prostředí, znali polský jazyk, kulturu a Poláci jim bohužel věřili. Díky jejich aktivní spolupráci bylo NKVD mimořádně úspěšné: dokázalo paralyzovat nebo infiltrovat struktury polského podzemního hnutí na východě tak důkladně, že po útoku Německa na SSSR 22. června 1941, muselo být toto podzemí doslova od základů utvářeno.

Udání NKVD znamenalo pro udaného téměř jistou smrt. Ostatní členy rodiny čekal podobný osud nebo cesta na Sibiř. Fyzické vyhlazení velké části polské inteligence, vedoucích činitelů odboje apod., způsobilo, že podzemní struktury byly budovány zcala od základů, což si vyžádalo spoustu času. Vyvražďování Poláků na východě organizací ukrajinských nacionalistů UPA (1943-1945) bylo nepřímým výsledkem činnosti židovských konfidentů NKVD. Vzhledem k vyvraždění polských vůdčích sil, bylo polské obyvatelstvo často bezbranné a byli vystaveni útokům ukrajinských nacionalistů a to i přes to, že se dříve Ukrajinci ve spolupráci s Němci podíleli na masovém vyvražďování židovského obyvatelstva v oblasti Podole, Wolyně nebo Východního Malopolska (Východní Halič). Za zmínku stojí i fakt, že dokonce o tři roky později po návratu sovětů v roce 1944, NKVD znovu oživila své „spící“ agenty v Zemské armádě. Takto úspěšná byla infiltrace odbojového podzemí židovskými konfidenty v letech 1939-1941.

Německý okupant nevykázal podobnou prozíravost jako Sověti. Židé byli Němci zavřeni v ghettech a mohli tak přirozeně udávat zase jenom Židy. Židovští informátoři spolupracovali s politickou policii (gestapem) a kriminální policii (kripo) a je zcela jedno, o jakou policii se jednalo. Německá policie v GG úzce spolupracovala a například agenti kripo často vykonávali úkoly pro gestapo. Německé dokumenty týkající se této problematiky se většinou nedochovaly, svědkové byli zavražděni. Známe pouze zprávy polského londýnského podzemí z řad ZWZ (Związek Walki Zbrojnej-Svaz ozbrojeného boje), AK (Armia Krajova-Zemská armáda) a také komunistického odboje. Díky tomu víme, že Židé aktivně spolupracovali s německou policií v mnoha ghettech a táborech (Varšava, Lodž, Białystok, Vilnius, Krakov a mnoho dalších). Příkladem je varšavské ghetto, kde vládla Židovská pořádková policie (Jűdischer Ordnungsdienst), neblaze proslulá „Třináctka“ (formálně podřízená kripo, ve skutečnosti gestapu), sdružující nejpodlejší živly, zabývající se udavačstvím, úplatkářstvím a vydíráním, nebo tzv. Židovská záchranná služba, která se pod pláštíkem pomoci potřebným zabývala nekalou činnosti za účelem obohacování židovských špiček v ghettu (příkladem může být postava Abrahama Gancwajcha). A to vše se dělo nejen ve varšavském ghettu. V krakovském ghettu to byla kupříkladu temná postava Symche Spiry, v lubelském ghettu stejně odporná postava Šama Grajera.