Hitlera pod Moskvou zastavily „nadpozemské síly“
V listopadu 1941 byly německé armády nuceny se pokusit z posledních sil dobýt Moskvu. Plánovaný Blitzkrieg, který se Němcům v minulosti tolik osvědčil, však tentokrát krachl. Hitler měl pro to jednoduché vysvětlení - počasí. Samozřejmě počasí. Co si asi tak pomyslel ministr zahraničí Itálie hrabě Galeazzo Ciano, když mu Hitler zdůvodňoval krach německého útoku na Moskvu "povětrnostními podmínkami"?
Začátkem října 1941 byla odstartována obrovská německá operace, která na sebe vázala kolem dvou milionů německých vojáků Skupiny armád Střed. To vše bylo ke konci roku 1941 sjednoceno za jediným účelem - mohutným útokem na Moskvu. Hitler tehdy vydal osobní rozkaz dne, ve kterém stálo: "Dnes začíná poslední a rozhodující bitva tohoto roku".
Foto: Protitankové zátarasy v Moskvě | Wikimedia Commons
Asi za dva měsíce pak Hitler řekl svému hostovi z Říma, hraběti Galeazzovi Cianovi, následující: "Pokud by během šesti týdnů panovalo dobré počasí, Německo by Rusko zcela zlikvidovalo". Na to se Ciano spontánně zeptal: "A jak velká byla pravděpodobnost, že v říjnu a listopadu bude ve východní Evropě po dobu šesti týdnů suché a ne příliš chladné počasí?". Tato zcela logická otázka tzv. uhodila hřebíček na hlavičku a jasně ukázala tehdejší Hitlerovu naivitu.
V roce 1972 tehdejší důstojník Bundeswehru Klaus Reinhardt poskytl ve své doktorské disertaci "Zásadní zlom pod Moskvou" (Wende vor Moskau) jasnou charakteristiku Hitlerova vysvětlení neúspěchu útoku na Moskvu: "Vinu za krach operací, do kterých Hitler vkládal obrovské naděje, včetně operace Tajfun (krycí název pro německý útok na Moskvu), přisuzoval nadpozemským silám, vinu svaloval především na klima." O tom, že by existovala nějaká jiná příčina nezdařeného útoku, nepadlo ani slovo. Hitler tehdy zcela ignoroval varování svých důstojníků, kteří hovořili o riziku nepředvídatelnosti počasí v Rusku během pozdního podzimu.
Reinhardt ve své práci dále tvrdil, že Hitler svými vyjádřeními položil základ propagandistické kampaně, která měla ukázat, že vojáci Wehrmachtu byli na východě nuceni zastavit svůj útok díky nesjízdnosti cest a extrémně nízkým teplotám, jaké v Rusku nebyly za posledních 150 let. Ve skutečnosti, jak poznamenal tento historik, síly Wehrmachtu na východě nebyly zastaveny první vlnou mrazů, ale celkovým katastrofálním stavem vlastních útvarů, rozpadu zásobovacího systému a především kvůli stále sílícímu odporu ruských vojsk.
Stejný názor zastával i hrabě Johann Adolf Graf von Kielmansegg, který se bitvy před Moskvou osobně zúčastnil jako důstojník operačního oddělení 6. tankové divize. "Podle mě jsme prohráli z důvodu strategických i taktických příčin," poznamenal v roce 1955. "Porážku před Moskvou nezpůsobil silný mráz, ale způsobil to celkový Hitlerův plán vedení této operace, která mohla být úspěšně realizována pouze v případě, pokud by ve prospěch Wehrmachtu hrála celá řada nepředvídatelných faktorů a náhodných okolností."
Rudá armáda tehdy na konci podzimu 1941 obrovský německý nápor vydržela a německé armádě tehdy způsobila ztráty, jaké během předchozích operací (proti Polsku, Francii a také během bojů na Balkáně) nezažila. Až na východní frontě začaly německé útvary rychle ztrácet svoji bojeschopnost, což ve srovnání se zkušenostmi z let 1939-1940 nikdo nečekal. Tato vojenská kampaň byla jednoznačně organizována jako blesková válka, jako Blitzkrieg, která však v nekonečných západoruských prostorech vzala za své.
Tehdy na konci roku 1941 začalo být stále jasnější, že boje na východě budou dlouhodobého charakteru. Hitler dobře chápal, že Německo bude v případě prodlužování války postupně slábnout, zatímco Sovětský svaz bude s podporou anglosaských námořních sil schopen plnohodnotně využít své zdroje a upevňovat tak svoji převahu ve vojenské technice.
Pokud se podíváme na tehdejší situaci Němců nezaujatým pohledem vojenského experta, tak toto všechno začalo být zřejmé nejpozději na začátku posledního týdne listopadu 1941. Právě tehdy generál polní maršál Fedor von Bock oznámil totální úpadek své Skupiny armád Střed. Avšak od Hitlera jako odpověď obdržel jasný rozkaz: "Shromáždit zbývající síly a pokračovat v útoku na Moskvu."
Německé tanky skutečně 30. 11. 1941 obsadily obec Libní, která se nacházela přibližně 20 km od severní hranice Moskvy. O dva dny později pronikla jedna německá průzkumná skupina do obce Chimok, což bylo jen 8 km od městské hranice. Zde však vojáci Wehrmachtu narazili na lokální protiútok sovětských tanků a své pozice dlouho neudrželi. Nezdarem útoku na Moskvu začala operace Barbarossa (německý krycí název pro útok na Sovětský svaz) ztrácet na dechu. 5. prosince 1941 pak začal mohutný sovětský protiútok.
Tři dny před tímto útokem, který Němcům jejich plány na obsazení Moskvy definitivně zhatil, náčelník štábu 4. tankové skupiny plukovník Walter Chales de Beaulieu ve svém deníku uvedl: "Od 10. tankové divize se požaduje příliš mnoho. Tato divize již není schopná útočit. " Ani samotní vojáci této tankové skupiny na tom nebyli lépe. "Vojáci jsou již tak vysílení a demotivovaní, že se s nimi nedá již nic dělat."