Dolní Vilémovice – 24. červen 1913
Právě tam a tehdy se do rodiny místního ševce Františka a jeho ženy Kristíny Kubišových narodí malý Jan. Rodina je velmi chudá. Kristýna postupně porodí pět dětí. Bohužel, porod holčičky Marušky se jí v září 1919 stává osudným. Po několika dnech umírá i malinká Maruška. O rok později se Janův otec podruhé žení, a to s vdovou Marií Dusíkovou, která do již tak početné rodiny přivede své čtyři děti a další čtyři porodí svému novému muži. Opravdu početná rodina Kubišova dále žije v Dolních Vilémovicích. V té době však již malý Jan Kubiš v rodném domě nebydlí. Jeho výchovu si vezmou na starost příbuzní z maminčiny strany, žijící v obci Ptáčov. Jan u nich žije po následujících sedm let, do věku čtrnácti let.

Foto: Rotmistr Jan Kubiš v Anglii v roce 1941 | Wikimedia Commons / Public domain

Vzhledem ke špatné finanční situaci rodiny, poté co Jan Kubiš dokončí základní školní docházku, začíná pracovat jako zemědělský čeledín a později jako topič v cihelně. 1. října 1935 je povolán k absolvování základní vojenské služby. Stává se příslušníkem pěšího pluku 31 Arco v Jihlavě. Právě v řadách československé armády se Jan Kubiš doslova najde. S velmi dobrým prospěchem absolvuje poddůstojnickou školu a v hodnosti desátníka slouží ve stavu 9. roty pěšího pluku 31 v jihomoravském Znojmě. Protože se mu vojenský život líbí, rozhodne se v armádě zůstat jako délesloužící.

Psali jsme:Posádky nepřátelských bombardérů se vzájemně sestřelily, aby na sobě pak byly v norské ledové pustině životně závislé

V polovině října 1937 se stává, nyní již četař Kubiš, příslušníkem strážního praporu XIII v Jakartovicích (mezi Opavou a Bruntálem), který v této oblasti provádí střežení výstavby pěchotních srubů, tedy těžkých objektů československého opevnění západně od Opavy. Právě zde zažije události spojené s Mnichovem na konci září 1938. Již 19. října téhož roku je propuštěn z armády. Vrací se zpět do Dolních Vilémovic a opět pracuje jako topič v cihelně.

V březnu 1939 je ale okleštěná republika obsazena nacistickým Německem, vzniká Protektorát Čechy a Morava a s tím se Jan Kubiš nehodlá smířit. O tři měsíce později, 16. června, se mu daří překročit hranice do Polska. Jeho kroky vedou do Krakova a později do tábora pro československé dobrovolníky v Malých Bronovicích.

28. července 1939 vyplouvá na palubě plavidla Chrobry do severoafrického Alžíru, kde se již 2. srpna stává příslušníkem 1. pluku francouzské Cizinecké legie. Po vypuknutí 2. světové války na počátku září 1939 je Jan, jakož i stovky dalších Čechoslováků, zbaven svého pětiletého závazku pro službu v Cizinecké legii a je odeslán do jihofrancouzského Agde, kde se začíná formovat 1. československá pěší divize. Právě v jejích řadách si nyní rotný Jan Kubiš v létě následujícího roku při obraně hroutící se Francie za hrdinství vyslouží francouzský Válečný kříž a později i ten československý.

29. července 1940 se mu podaří na egyptské lodi Rod el Farag odplout na Britské ostrovy. Ve Velké Británii je zařazen do stavu 1. pěšího praporu československé smíšené brigády. Pro své vynikající schopnosti je brzy osloven s nabídkou provedení speciálních úkolů v okupované vlasti.

Psali jsme:Bitva v Korálovém moři a poslední boj „letadlové lodi“ Neosho

Na začátku roku 1941 si Jan Kubiš opět zvyšuje své vojenské vzdělání – absolvuje rotmistrovský kurz a v březnu je do této hodnosti povýšen. V srpnu míří do Skotska, kde podstupuje základní sabotážní kurz, dále kurz sebeobrany, rovněž kurz řízení motorových vozidel a následně i nezbytný para výcvik v Ringway u anglického Manchesteru. 8. října 1941, na žádost jeho dobrého přítele Josefa Gabčíka, nahrazuje v rámci dvoučlenné paraskupiny ANTHROPOID zraněného Karla Svobodu. S Gabčíkem následně podstupuje doplňující speciální výcvik a čeká na rozkaz k provedení operace, jejímž výsledkem má být likvidace zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha.

Po několika odloženích se nakonec výsadek hned tří paraskupin (Anthropoid, Silver A a Silver B) uskuteční 29. prosince 1941. Vinou navigačních problémů Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem seskočí zhruba 100 kilometrů od plánovaného místa výsadku, tedy v Nehvizdech východně od Prahy (původní místo seskoku se mělo nacházet u Ejpovic na Plzeňsku). Díky pomoci statečných domácích odbojářů se jim podaří dostat do Rokycan na první záchytnou adresu a později do Prahy, kde jim – opět jen díky obětavé pomoci desítek vlastenců a jejich rodin – pomohou zrealizovat to, kvůli čemu do okupované vlasti seskočili.

27. května 1942 je to právě vržený upravený britský protitankový granát Jana Kubiše, který v ulici V Holešovičkách těžce zraní Reinharda Heydricha, jenž 4. června v nemocnici Bulovka vydechne naposledy. Odplata německých okupantů je strašlivá. Vyšetřování je až do 16. června na mrtvém bodě. Právě v ten den se v sídle pražské řídicí úřadovny gestapa v Petschkově paláci objevuje příslušník paraskupiny OUT DISTANCE Karel Čurda, který následně nejen vypoví, kdo je pachatelem smrtelného útoku na Heydricha, ale poskytne i všemožné informace o pomocnících z řad domácího odboje – i to, že je sám výsadkářem. Nezapomene ani na výpověď související s jeho výcvikem v Británii a osobách, se kterými tam přišel do styku.

Smyčka nad Janem Kubišem a další šesticí výsadkářů z dalších paraskupin, jež se po německých represáliích uchýlili do zdánlivého bezpečí pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, se právě utáhla. Zbortila se i pomyslná hradba, která výsadkáře a jejich pomocníky chránila. Ráno 18. června 1942 je kostel v pražské Resslově ulici neprodyšně obklíčen. Poté se rozpoutá několikahodinový boj se stonásobnou přesilou, do kterého jako první – kromě Adolfa Opálky a Josefa Bublíka – zasáhne právě i Jan Kubiš, a to z kůru kostela. Prakticky všichni jeho spolubojovníci si poslední náboj nechají pro sebe a po utrpěných zraněních, např. u Adolfa Opálky, volí v bezvýchodné situaci smrt vlastní rukou.

Jan Kubiš vykrvácí po mnoha zraněních způsobených střepinami německých ručních granátů. Stává se tak šest dní před svými 29. narozeninami. Strašlivý osud si Němci připraví i pro jeho rodinu...

Zdroj: valka.cz, palba.cz