Jihokorejský tank K2 Black Panther se v oblasti vojenské techniky pomalu, ale jistě stává fenoménem. I přesto, že jde o jednu z nejnovějších konstrukcí (první tanky vstoupily do služby r. 2014, zatímco např. tanky M-1 Abrams, resp. jejich první vzory, vstoupily do služby na začátku osmdesátých let), již dnes dosáhl tento tank výrazného rozšíření. Tanky K2 Black Panther jsou již zavedeny do výzbroje jihokorejské armády, stejně tak se ale stávají i exportním hitem, kdy si je už objednalo sousední, mocně zbrojící Polsko. A vše naznačuje tomu, že zájem o tanky K2 Black Panther bude i nadále stoupat. Lze ostatně připomenout, že tyto tanky se před časem dostaly i do hledáčku AČR.

Foto: Tanky K2 Black Panther | ROKAF / CC BY-SA 2.0

Na druhou stranu se v poslední době objevilo hned několik zpráv, které zpochybňují kvality tanku K2 Black Panther.  I v českém veřejném prostoru se pak objevily i zprávy, že se jihokorejský tank vyznačuje nižší odolností, a že není schopen odolat známé ruské protitankové střele (PTŘS) Kornet, která je ve velkých počtech zavedena do výzbroje ruské armády a v současnosti je rozsáhle nasazována v ukrajinském konfliktu. Je ale skutečně tomu tak?

Psali jsme:První Iljušin Il-76MD-90A pro ruské letectvo

Tank K2 Black Panther

Tanky K2 Black Panther vznikly do značné míry coby reakce na čím dál vyšší kvalitu severokorejského tankového vojska. Již na počátku tohoto tisíciletí totiž Severní Korea představila tanky Chon-ma-ho IV a typ Pook-pong-ho, které převyšovaly tanky T-55 a T-62, které do té doby tvořily páteř severokorejského tankového vojska. Také tanky Chon-ma-ho původně vznikly jako licenční obdoba tanku T-62. Jenže právě od verze Chon-ma-ho IV byly tyto tanky rozsáhle zdokonaleny; obdržely novou věž, nový kanon a systém řízení palby atd. Stejně jako zdokonalený typ Pook-pong-ho a později i tank Song-un-ho se tak dostaly zhruba na úroveň modernizovaných tanků T-72. Vše navíc umocňoval obrovský počet severokorejských tanků (cca 5500 tanků).

I z toho důvodu přestal jihokorejské armádě vyhovovat předchůdce tanku K2 Black Panther, tank K-1 Rokit, zkonstruovaný jihokorejským průmyslem za vydatného přispění amerických firem. Tank K-1 Rokit byl sice povedenou konstrukcí, nenabízel ale již dostatečnou technologickou převahu nad severokorejskými tanky. Jihokorejským konstruktérům bylo také zřejmé, že odpovědí ani nemůže být jen pouhé další zdokonalování tanku K-1 Rokit, a že mnohem lepším řešením je vývoj zcela nového tanku. Tank K2 Black Panther v lecčem navazuje na tank K-1 Rokit, a představuje typický tank západní konstrukční filozofie. Při jeho konstrukci byl proto kladen důraz na vysokou kvalitu, na vybavení moderními přístroji a kvalitním systémem řízení palby atd. V tomto směru ale měli jihokorejští konstruktéři usnadněnou práci, protože díky spolupráci Jižní Koreje s USA měli přístup k moderním západním technologiím.

Přesto má tank K2 Black Panther některé specifické rysy. Vzhledem k charakteru jihokorejského území byl totiž při jeho konstrukci kladen důraz na nižší hmotnost. Aby toho bylo dosaženo, jihokorejští konstruktéři sáhli k použití nabíjecího automatu kanonu (jihokorejský automat je ale řešen zcela jinak než nabíjecí automat ruských tanků T-72/90), což je prvek mezi západními tanky ojedinělý – jediným dalším západním tankem s automatickým nabíjením je francouzský Leclerc. Díky tomu bylo možno snížit posádku na tři muže, a dosáhnout i snížení hmotnosti. To dále umocnilo použití moderních typů oceli v konstrukci tanku. Díky tomu tank K2 Black Panther dosahuje jen poměrně nízké hmotnosti 55 tun, a je tak výrazně lehčí než např. americké tanky M-1 Abrams, které váží až 73 tun.

V některých článcích se lze dočíst, že nižší hmotnosti jihokorejských tanků bylo dosaženo díky použití slabšího pancéřování. Takovéto tvrzení je ale mylné. Předně – prakticky žádná armáda pancéřování svých tanků neuvádí. Jihokorejská armáda si je navíc vědoma, že čelí obrovskému počtu severokorejských tanků, ale i velkému počtu PTŘS, a proto si nemůže dovolit jít cestou lehce pancéřovaných tanků. Tank K2 Black Panther se zřejmě nevyrovná izraelským tankům Merkava, které jsou považovány za nejlépe chráněné tanky světa. Přesto jsou v odolnosti srovnatelné s dalšími západními tanky. Někde se lze dočíst i to, že nevýhodou jihokorejského tanku je to, že silnější pancéřování má jen ve přední části, a boční pancéřování má slabší. Takové tvrzení je ale nesmyslné. Takto jsou totiž řešeny všechny tanky světa. Tanky jako takové jsou totiž primárně útočná zbraň, a je tedy logické, že nejsilnější pancíř budou mít vepředu.

Psali jsme:Pokročilé stíhací letouny stále spoléhají na kanóny, a to z velmi dobrých důvodů

Za vše hovoří srovnání s tankem Leclerc, který je tanku K2 Black Panther nejbližší. Tanky Leclerc má kanon stejné ráže 120 mm, disponuje automatickým nabíjením a má tak posádku jen tři muže, a dosahuje hmotnosti cca 55 tun. Pancéřová ochrana obou tanků je proto jistě srovnatelná. A lze zmínit, že tanky Leclerc jsou pro úroveň svého pancéřování vysoce hodnoceny, a to i jordánskou armádou, která je nasazuje ve svém boji proti Islámskému státu. Ani tanky K2 Black Panther se během svého vývoje nevyhnuly obtížím. Nejvíce problémů způsobil domácí motor, kvůli čemuž u prvních sérií bylo nutno použít německý motor. Tyto problémy ale již byly odstraněny – a v současnosti jsou jihokorejské tanky vybaveny novými motory domácí provenience, které fungují bezproblémově (tanku K2 Black Panther ovšem nadále zůstává německá převodovka, i ta by ale měla být nahrazena domácí převodovkou).

Díky svým charakteristikám a výkonům - kanonu 120 mm, vybavení moderními přístroji v kombinaci s relativně nízkou hmotností - jsou tanky K2 Black Panther vysoce ceněny, a dosáhly také již výrazných exportních úspěchů. Tento tank se stal základem pro turecký tank Altay, který má být vyráběn v rozsáhlých sériích. O tanky Black Panther mají vážný zájem i arabské státy, např. Omán. Velkým úspěchem je pak prodej jihokorejských tanků do Polska, které závazně objednalo 180 tanků, a na to by měla navázat výroba až 800 modifikovaných tanků. A zájem mají i další státy. Lze proto předpokládat, že tanky K2 Black Panther se postupně zařadí mezi nejrozšířenější tanky světa.

Protitankové rakety Kornet  

Na druhou stranu obdobně vysoko lze hodnotit i druhého aktéra, hypotetického protivníka tanků K2 Black Panther – ruskou, resp. sovětskou protitankovou střelu Kornet. Vývoj PTŘS Kornet (v kódu NATO AT-14 Spriggan) začal již v osmdesátých letech minulého století, tedy ještě v éře Sovětského svazu. Obdobně jako u dalších typů ruské techniky byl vývoj PTŘS Kornet v důsledku rozpadu Sovětského svazu a ekonomických potíží Ruska opožděn, a tak do výzbroje ruské armády vstoupila až r. 1998. Úkolem systému 9M133 Kornet bylo nahradit starší sovětské protitankové zbraně, především známý typ Konkurs ( AT-5 Spandrel). Oproti typu Konkurs se typ Kornet lišil mj. tím, že používal navádění pomocí laserového paprsku, a nikoliv pomocí drátu, což výrazně zlepšovalo přesnost palby. Oproti starším typům sovětských PTŘS se typ Kornet liší i vyšším dostřelem. Ten u základní verze činí až 5,5 km, v případě zdokonalené verze Kornet-EM činí až 8 km, resp. 10 km.

Protitankový systém Kornet je skutečně nebezpečnou zbraní. Díky své ráži 152, bojové hlavici o hmotnosti 4,6 kg a vysoké rychlosti je PTŘS Kornet schopna ohrozit i moderní tanky. I proto je ruská armáda masově zavádí do své výzbroje, osadila jimi např. svá modernizovaná vozidla BMP-1/2. PTŘS Kornet se ale staly i významným exportním artiklem, kdy byly dodány do dalších cca 30 zemí, a to jak postsovětských států, tak i např. Řecka či Saúdské Arábie      

Důležité také je, že raketa Kornet se dostala i do výzbroje severokorejské armády. Severní Korea totiž zakoupila od Ruska menší počet těchto raket, a následně zahájila výrobu své vlastní varianty raket Kornet – typu Bulsae-3. Rakety Bulsae  pak v severokorejské armádě dosáhly značného rozšíření. Severokorejská armáda raketami Bulsae dokonce osazuje i své tanky. Je proto reálné, že se rakety Kornet, resp. jejich severokorejská obdoba Bulsae-3, stanou protivníkem jihokorejských tanků K2 Black Panther.

PTŘS versus tanky

Pokud hodnotíme boj tank versus protitankové řízené střely, pak je třeba uvést, že něco takového jako absolutně nezničitelný tank neexistuje. I sebelépe chráněný tank, jako je třeba již zmíněná  Merkava, může být zničen. Stoprocentně tomu nezabrání ani sebelepší pancéřování, ale ani systémy aktivní ochrany. U tanků stejně jako u jiných druhů obrněné techniky je proto měřítkem spíše procentuální hodnota jejich ztrát, a samozřejmě také to, jaká je šance na přežití osádky, pokud dojde k zasažení, resp. zničení tanku. Nejlepšími protitankovými zbraněmi jsou přitom právě protitankové řízené střely. Jejich výkony se navíc neustále zvyšují. Moderní protitankové rakety – jako je i ruská PTŘS Kornet – jsou tak technicky zcela jinde než jejich předchůdci, proto jsou také schopny ničit i moderní tanky. Kvůli tomu ostatně také byly zkonstruovány.

Vždy samozřejmě záleží na konkrétní situaci. Pokud se tank dostane do nějaké atypické, nevýhodné bojové situace, pak může být zničen. A to i v případě, že se jedná o moderní tank. Tuto zkušenost má za sebou např. turecká armáda, která při svých operacích proti IS nasadila i německé tanky Leopard 2. Jenže turecká armáda tyto tanky nasadila ne zrovna vhodným způsobem, v nevýhodném terénu. Jednotky IS navíc nasadily velké množství týmů s PTŘS 
(a to včetně typu Kornet). Ty pak bojovaly bez ohledu na ztráty. Je potom pochopitelné, že pokud se tanky Leopard 2 staly cílem útoků třeba i desítek PTŘS současně, musely utrpět ztráty. Pokud je vypáleno velké množství PTŘS, pak aspoň některá zasáhne cíl, a pokud tank zasáhne hned několik PTŘS současně, dojde k jeho zničení či aspoň poškození. I turecké nasazení tanků Leopard 2 tak potvrdilo, že nemá smysl tanky nasazovat v nevhodném terénu, stejně jako se potvrdilo, že tanky musí být vždy doprovázeny pěchotou, která je ochrání před útoky z menších vzdáleností.

Je také třeba připomenout, že to, jaké průbojnosti PTŘS dosahuje, bývá obvykle výsledkem rozsáhlého testování, a to jak během vývoje, tak i během armádních zkoušek při jejím zavádění do výzbroje. Testuje se, jak silný pancíř je PTŘS schopna prostřelit, za jaké situace, pod jakým úhlem atd. V moderní době se také testuje, nakolik je PTŘS schopna odolávat rušení, zda je schopna překonávat systémy aktivní ochrany tanku atd. Obvykle jsou při takovém testování použity desítky PTŘS, stejně tak jsou při nich zlikvidovány i desítky tanků. A to jak starých vyřazených tanků, tak i tanků, které jsou upraveny tak, aby byly schopny imitovat tanky protivníka.

Obdobně jsou ale testovány i tanky. Již v průběhu jejich vývoje je testováno, nakolik jsou schopny odolávat PTŘS, a to především PTŘS hypotetického protivníka. Často se tak děje pomocí PTŘS, které jsou PTŘS protivníka svými výkony, ale i svými charakteristikami blízké. Nezřídka bývají i použity právě PTŘS hypotetického protivníka, získané díky průmyslové špionáži atd. Zkušební tank (či hned několik tanků) pak bývá terčem řady cvičných útoků.

Je ovšem třeba vzít v potaz i to, že výsledky takového testování – a to jak tanků, tak PTŘS – bývají předmětem přísného utajování. Informace o průbojnosti PTŘS, či naopak o odolnosti tanku dává totiž protistraně obrovskou výhodu. Proto jsou výrobní firmy leckdy cílem špionáže, kterou navíc dnes ulehčují i moderní technologie. Jenže stejně tak i výrobní firmy, ale taktéž státní úřady se naučily s průmyslovou špionáží bojovat, a bránit se proti ní.

Stejně tak je třeba zmínit i to, že tyto informace jsou předmětem přísného utajování i při obchodu, při dodávkách daných zbraňových systémů do dalších států. Proto producentské státy své zbraňové systémy nedodávají do jakéhokoliv státu – obvykle je přísně střeženo, zda by odběratelský stát nemohl ony citlivé informace či přímo samotné zbraňové systémy prodat hypotetickému protivníkovi. Zbrojní dodávky jsou proto obvykle výsledkem vojenské a průmyslové spolupráce, budované po celá desetiletí, a málokterý stát (i odběratelský) nechce takové výhodné svazky porušit. Pokud toto vše vezmeme v potaz, pak se samozřejmě nabízí otázka, zda je skutečně protitanková raketa Kornet schopna probít pancíř tanku K2 Black Panther, odkud se tato informace vzala, a především zda může být pravdivá.

Může raketa Kornet zničit tank K2 Black Panther?

Jak z výše zmíněného vyplývá, to, zda je protitanková střela Kornet schopna zničit tank K2 Black Panther, by muselo být výsledkem rozsáhlého testování v Rusku. To by ale bylo možné uskutečnit jen tehdy, pokud by se Rusku podařilo nějak získat jihokorejské tanky K2 Black Panther, a to pokud možno hned několik kusů. Něco takového ovšem Rusko nedokázalo. Jihokorejské tanky svou dráhu teprve začínají, zatím bylo vyrobeno jen menší množství těchto tanků, které slouží v jihokorejské armádě. Proto je vyloučeno, že by některé mohlo získat Rusko. Ze stejných důvodů je vyloučeno, že by tank K2 Black Panther – třebas jen jeden jediný kus – mohla nějak získat Severní Korea, a následně jej podrobit testům, zjistit jeho průbojnost protitankovou ŘS a tyto informace dál předat. Více než padesátitunový tank nelze jen tak získat na černém trhu a převézt jej na severokorejské území. Je také třeba vzít v potaz, že pokud by Severní Korea něco takového dokázala, jistě by to bylo halasně oznámeno severokorejskou propagandou.

Hypoteticky by se také mohlo stát, že by z Jižní Koreje unikly informace o síle pancéřování tanků. A je faktem, že Jižní Korea je terčem rozsáhlé vojenské a průmyslové špionáže, především ze strany Severní Koreje. Stejně tak je faktem, i to, že některé dílčí informace o zbraňových systémech Jižní Koreje do Severní Koreje unikly. Týkalo se to ale jen menších zbraňových systémů. Lze pochybovat, že by unikly informace o tak strategickém projektu, jako je tank K2 Black Panther, a především informace o odolnosti, případně síle pancíře. Vždyť sílu pancéřování obvykle neznají ani samotní vojáci – posádky tanků. Ani oni tedy nemohou posoudit, zda tanky K2 Black Panther jsou schopny odolávat protitankovým střelám Kornet, resp. Bulsae.

Velmi nepravděpodobná je i opačná možnost – že by se Jižní Koreji podařilo získat PTŘS Kornet, a ty následně použít při testování tanků K2 Black Panther. Obdobné případy se sice občas stávají, lze ale pochybovat, že by se tomu stalo v tomto případě. Předně – není známo, že by Jižní Korea získala PTŘS Kornet, něco takového není v žádných databázích atd. Jižní Korea sice v minulosti získala některé ruské zbraně v rámci deblokace dluhu (získala tak např. tanky T-80 či vozidla BMP-3, ale i lehké PTŘS Metis), rakety Kornet mezi takto získanými zbraněmi nebyly. Hypoteticky se nabízí možnost, že by Jižní Korea získala PTŘS Kornet v rámci černého obchodu se zbraněmi. Jenže v takovém případě by rozhodně nesdělovala světu, že tyto rakety jsou schopny ničit její nejmodernější tank.

A právě tento faktor asi nejvíce hovoří proti zprávám, že by rakety Kornet dokázaly zničit tanky K2 Black Panther, a že by takovou informaci sdělili světu sami představitelé Jižní Koreje. Vždyť taková informace by Jižní Koreu velice poškodila, dala by také severokorejské straně obrovskou výhodu. V neposlední řadě by taková informace poškodila tank K2 Black Panther i obchodně – a zde lze připomenout, že s tímto tankem má Jižní Korea rozsáhlé exportní ambice. Vždyť kdo by chtěl tank, který lze tak snadno zlikvidovat? Lze spíš předpokládat, že pokud by jihokorejská armáda nějak zjistila (pomocí podloudně získaných PTŘS), že PTŘS Kornet je schopna probíjet její tanky, pak by to velice pečlivě tajila, a snažila by se tuto situaci nějak napravit (dalším vývojem tanku). Stejně tak je nepravděpodobné, že by takovou informaci prozradili Poláci coby největší zájemce o tanky K2 Black Panther, protože takováto uniklá informace by byla pro ně velkou nevýhodou za dnešních napjatých vztahů s Ruskem. Je možné, že rakety Kornet jsou skutečně schopny probíjet pancíř tanku K2 Black Panther. Na základě výše zmíněného je ale pravděpodobné, že tomu tak není, a že tyto zprávy jsou spíše informační hrou. Za celou touto kauzou tak lze vidět spíš politický a především konkurenční boj.

Je třeba si uvědomit, že tank K2 Black Panther do značné míry zamíchal se světovým obchodem s tanky. Na světovém trhu se objevil tank západního typu, vybavený moderními technologiemi. Tank relativně lehký – i to je pro mnohé armády důležité. A oproti jiným západním tankům, jako jsou tanky M-1 Abrams či Leopard 2 má tank K2 Black Panther i tu výhodu, že je relativně nový. I na západě byly v poslední době představeny nové tanky, např. německý typ KF-51 Panther, či typ EMBT. Jenže tyto typy mají do dokončení vývoje, natož do zahájení výroby ještě hodně daleko, a tank K2 tak má před nimi náskok.

Není proto divu, že je ve světě o tanky K2 Black Panther takový zájem, a to včetně států bohaté Evropy, která navíc nyní začíná navyšovat své vojenské výdaje. Už třebas ona zmíněná dodávka tanků do Polska je do značné míry přelomová. Vždyť Polsko by postupně mělo získat cca 1000 (!) těchto tanků. Tak rozsáhlá akvizice tanků je v současné době poměrně ojedinělá. O tanky K2 Black Panther mají navíc zájem i další evropské státy. Je velice pravděpodobné, že tanky K2 Black Panther si pořídí Norsko. Svůj zájem o ně vyslovilo i např. Rumunsko, a nejspíš přibudou i další evropské státy. Je vcelku pochopitelné, že takto rozsáhlé dodávky tanků z Jižní Koreje se mnohým nelíbí. A to zvlášť když se jihokorejskému zbrojnímu průmyslu na evropském kontinentě daří i s dalšími zbraňovými systémy (samohybná děla K-9 Thunder, letouny F/A-50 atd.).

Je ovšem možné, že za tím není jen obchodní boj, a že za tím je ještě něco jiného. Stojí také za to si všimnout, jak se tyto zprávy v evropských médiích objevily. Nejdřív se objevily na některých balkánských, a následně i v ruských serverech. To je dnes, v době masivní dezinformační války Ruska s Evropou minimálně podezřelé. Až teprve následně se tyto informace objevily v polských médiích – a to ve chvíli, kdy Polsko finišuje se smlouvami na nákup tanků K2 Black Panther. I to je trochu podezřelé. A posléze se tyto informace objevily i v českých médiích.

Tato kauza nám tak ukazuje, že pokud se objeví nějaká takováto „šokující“ informace, pak je třeba dát si pozor. Brát takové informace s rezervou, a trochu si nad nimi zauvažovat. Je totiž možné, že všechno je úplně jinak.

Zdroj: military-today.com, army-technology.com