Ruská výsadková vojska VDV neboli 'Vozdušno-desantnyje vojska' jsou samostatnou součástí ruské armády a jsou považovány za jednu z nejelitnějších sil, jaké Rusové mohou na bojiště dodat. Zřejmě i proto měli výsadkáři sehrát v rychlém ukončení rusko-ukrajinského konfliktu klíčovou roli, avšak jejich úloha v prvních dnech války se zcela příčila strategické a taktické situaci v napadené zemi. Naneštěstí pro ruské výsadkáře byli totiž obránci na jejich přílet dobře připraveni. Samotní členové VDV přitom v rámci svých možností nebojovali špatně, problémem bylo spíše jejich diletantské, až politické nasazení bez ohledu na skutečný stav bojiště.

Foto: Ruští výsadkáři (VDV) na letišti Antonovo u Hostomelu | Mil.ru / CC BY 4.0

V obecném povědomí okolo VDV existuje zvláštní mytologie, která je staví do dvou poměrně extrémních rovin. Ta první je vykresluje jako speciální jednotky a naprostou elitu ruské pěchoty. Druhá teorie tvrdí, že se jedná jen o prostředky propagandy, přehlídkové vojáky s téměř nulovou bojovou hodnotou. Jak už to tak bývá, ani jeden z těchto pohledů není úplně pravdivý. Jeden z důvodů takto extrémně rozdílných pohledů je i způsob použití VDV v posledních dekádách. Výsadkáři totiž fungují trochu jako zvláštní pořádková policie systému, kterému slouží. Tomu například odpovídá i jejich nasazení v rámci "Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti" během občanských nepokojů v Kazachstánu. V samotném Rusku síla VDV žije z jejich elitního statusu, který si vybudovali v osmdesátých letech ještě během sovětské války v Afghánistánu. Pro obyvatele bývalého východního bloku tak tkví část síly VDV právě v jejich pečlivě budované pověsti.

Psali jsme:Rusko vstupuje na trh s neviditelnými letouny: První export stíhaček Su-57 Felon dokončen

Ač jsou VDV elitní lehkou pěchotou, nejsou to speciální jednotky v pravém slova smyslu. Zároveň se však nejedná pouze o modely bez výcviku, kteří jen na přehlídkách pózují pro fotografy. Ačkoliv existují i speciální jednotky v rámci VDV (například 45. Gardová brigáda specnaz GRU), jsou i obyčejní výsadkáři bezpochyby jedni z nejlépe vybavených a vycvičených jednotek ve struktuře ruské armády. Na Ukrajině vedou hroty postupů a jsou posíláni do nejtěžších bojů právě proto, že se očekává, že budou úspěšní. A vzhledem k tomu, že často úspěšní jsou, armáda Ruské Federace je používá všude tam, kde předpokládá ty nejtěžší boje. Jedná se tak o začarovaný kruh, který vojáci dlouhodobě nemohou vydržet. Každá, byť sebelepší jednotka, která je nadměrně nasazována a plní těžké úkoly, se kterými si jiné útvary nedokáží poradit, trpí nepoměrně vyšší fyzickou i psychickou zátěží a je pak jen otázkou času, kdy se toto negativně projeví na ztrátách a celkové bojeschopnosti.

V prvních dnech konfliktu byly často výsadkářům přidělovány cíle, jejichž dosažení bylo zajisté působivé, avšak pravděpodobně strategicky nebylo úplně domyšlené. Nejlepším příkladem je výsadek z prvního dne na letiště Antonovo u Hostomelu. Na tento cíl zaútočilo VDV v relativně malém množství, které sice stačilo na prvotní zajištění cíle, ale díky vzdálenosti od hlavních ruských sil byl tento výsadek rozdrcen kombinovanou pěchotní a tankovou silou 4. brigády rychlého nasazení ukrajinské národní gardy. Letiště poté musel znovudobýt druhý, podstatně větší výsadek a boje se uklidnily, až když se na místo dostaly ostatní ruské jednotky po zemi.

I přes často nesmyslné úkoly, které na Ukrajině stavěly ruské výsadkáře do boje proti nepříteli s podporou těžkých zbraní se ukázalo, že VDV umí využívat agresivitu a celkově lepší výcvik k dosažení alespoň dílčích úspěchů tam, kde jiné jednotky ruské armády selhaly úplně. Tato relativní úspěšnost VDV vedla k tomu, že je ruské velení začalo využívat i pro úkoly, na které se výsadkáři kvůli absenci těžké výzbroje příliš nehodí a nejsou na ně cvičeni. Tento paradox však není nic, co bychom již neviděli dříve. Západní speciální síly si prošly podobnou cestou v Afghánistánu a Iráku, kde se po podobně vysoce schopných a špičkově vycvičených vojácích začala požadovat činnost, kterou obyčejně provádí standardní pěchota. Jak jsem však zmínil již výše, pokud má velení jednotku, která si při plnění svých úkolů vede skvěle, bude ji pravděpodobně chtít využít i pro řešení jiných situací. To však vede pouze k postupným ztrátám a neúměrnému opotřebování jednotky, která původně vznikla pro diametrálně jiné účely.

S narůstající délkou konfliktu na Ukrajině tak nadužívání jednotek VDV stále více degraduje jejich schopnosti. Výsadkáři přicházejí o muže i techniku, avšak protože i přes to mají výsledky, jsou používáni stále častěji. Nejde však jen o ztráty vozidel či živé síly; trpí i soudržnost jednotek, vojáci jsou čím dál tím více unavení a morálka oproti prvním dnům čím dál více upadá. To vše je umocněno tristním vývojem celé operace a velkými ztrátami nejen VDV, ale i jiných ruských útvarů. Chvíle pro oddych výsadkářů jsou tak pořád kratší. Situace na frontě se pro Rusy horší každým dnem, a tak se neustále zvyšuje počet kritických míst, kde jsou výsadkáři zapotřebí. S tím, jak roste počet problémových míst ve všech směrech ruského postupu, se zvyšuje nejen četnost nasazení VDV, ale tříští se tím zároveň počty podpůrné techniky, která je jim normálně k dispozici. Absence takové podpory pak vede opět k vyšším ztrátám a celkovému vyčerpání vojáků i opotřebení dopravních prostředků.

Síly VDV jsou ruským velením stále více využívány na hašení největších problémů na frontě, přesto a nebo možná právě proto už dnes, na rozdíl od prvních dnů, nevidíme žádné mohutné výsadky. Za jeden měsíc války na Ukrajině se celý původní koncept vrtulníky resp. padáky vysazované pěchoty zredukoval na fungování výsadkářů jako běžné pěchoty, na což však jednotky VDV nejsou primárně vybaveny ani vycvičeny. Z nekrologů sdílených na ruské sociální síti VKontakte je pak zřejmé, že v této válce mají ruské výsadkové jednotky velké ztráty a někteří vojenští analytici hovoří o budoucí potřebě VDV vybudovat úplně od znova.

Zdroj: businessinsider.com, thenationalnews.com, dailymail.co.uk