Před druhou světovou válkou pařilo Československo k zemím s nejrozvinutějším zbrojním průmyslem. Patřilo také k největším exportérům zbraní, kdy se v roce 1936 dokonce stalo největším exportérem zbraní na světě. Československo bylo schopné vyrábět ale hlavně vyvíjet od pistolových nábojů až po tanky a letadla. Po zabrání Československa nacistickým německém tak Němcům do rukou padly výrobky světové třídy. V tomto díle naší minisérie Lev v područí orlice, ve které představujeme jednotlivé československé zbraně, které během 2. světové války využívalo nacistické Německo, se podíváme na československé kulomety, které sloužily v nacistické armádě. 

Lehké kulomety

Brzy po konci první světové války vyvstala potřeba efektivního lehkého palebného prostředku, který by dokázal poskytnout pěšímu družstvu palebnou podporu, ale byl zároveň dostatečně lehký, aby ho mohl obsluhovat pouze jeden voják.

Československá armáda měla tehdy ve výzbroji nechvalně proslulé francouzské lehké kulomety Fusil-Mitrailleur Chauchat Mle 1915 a dánské kulomety Madsen M1922 a M1923. Francouské kulomet byly velice nespolehlivé a dánské byly zase náročné na výrobu. V roce 1922 vyhlásilo československé ministerstvo obrany soutěž na nový lehký pěchotní kulomet. V roce 1926 byl do výzbroje zařazen kulomet ZB-26 pod názvem Lehký kulomet vz. 26 konstruktéra Václava Holka. Ten vycházel z kulometu Praga I.23, který disponoval nábojovým pásem. Sériová výroba ZB-26 začala v roce 1928. 

Foto: ZB-26 ve výzbroji československé armády | Wikimedia Commons / Public domain

Lehký kulomet ZB-26 se ukázal jako spolehlivá a nenáročná zbraň. Kulomet byl komorován na německý náboj 7,92 × 57 mm a byl schopný střílet jak dávkou, tak jednotlivými výstřely. Velkou výhodou se ukázala rychlovýměnná hlaveň, která zajišťovala dlouhotrvající střelbu. Samotná zbraň je vybavena dvojnožkou, ovšem existovala i trojnožka pro palbu na vzdušné cíle.

Foto: Čínští vojáci při překonávání Žluté řeky v roce 1938. Povšimněte si dvojice vojáků s československým kulometem ZB-26. | Wikimedia Commons / Public domain

Kulomet měří celkem 1 165 mm a hmotnost bez nábojů činí 8,9 kg. Náboje byly podávány z 20 raného zásobníku a teoretická rychlost palby činí 600 ran za minutu. Kvůli použití nízko kapacitního zásobníku ovšem praktická rychlost palby v poli dosáhla v průměru 100 ran za minutu. Zásobník byl umístěn shora, což má své výhody, ale i nevýhody. Mezi výhody patří spolehlivější podávání, kdy na náboje působí gravitační síla a nemusí ji tak překonávat, jako například při plnění zbraně zespoda. Mezi další výhody patří rychlejší nabíjení, pokud střelec leží. Mezi nevýhody ovšem patří nižší rozhled střelce, kdy má zásobník přímo před obličejem a to má za následek i vyosení mířidel. 

Foto: Příslušníci Waffen-SS s kulometem ZB-26 | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1935 byl vytvořen i upravený kulomet ZB-30J, který byl určen pro Jugoslávii. Mezi nejvýznamnější změny patřilo zvětšení podkluzu nosiče závorníku, jiná konstrukce odpruženého odemykače a závorníku a úprava lůžka pro dno nábojnice. Díky tomu se stal kulomet spolehlivější ale vzrostla také hmotnost na 9,1 kg. Po okupaci Československa padlo do rukou Němcům na 7000 kulometů ZB-26 a ZB-30, ty dostaly označení MG.26(t) a MG.30(t). Němci z kulometů stříleli nejčastěji těžké náboje 7,92 × 57 mm sS Patrone. Proti lehce obrněným cílům existovala i průbojná munice 7,92 × 57 mm SmK, ta na 100 metrů byla schopna prostřelit 10mm pancíře. Existovala ale i zápalná střela 7,92 × 57 mm PmK.

Lehké kulomety MG.26(t) a MG.30(t) byly zařazeny do výzbroje bezpečnostních, okupačních a policejních složek, ale hlavně do stavu jednotek Waffen-SS. Československé kulomety byly dále ve výzbroji slovenské, rumunské, chorvatské a bulharské armády. Nicméně více než 2000 kulometů bylo vyvezeno v roce 1936 do Číny, kde se z těchto kulometů staly kultovní zbraně, které se staly pevnou součástí čínských ozbrojených sil. Například i dnes v čínských válečných filmech kulometem ZB-26 vždy disponuje hlavní hrdina. Nicméně tyto kulomety se dostaly i do Jižní Ameriky. 

Foto: Brazilští vojáci vyzbrojeni československými zbraněmi - kulometem ZB-26 a puškou vz. 24 (rok 1932). | Wikimedia Commons / Public domain

V brněnské zbrojovce se kulomety vyráběly až do roku 1942, kdy byla jejich výroba zastavena. Nebylo to ovšem kvůli nedostatkům zbraně, ale kvůli snaze německého velení sjednotit kulometnou výzbroj a tím i ulevit logistice. Německá armáda celkově odebrala 31 204 kulometů ZB-26, které se používaly až do konce války. Od roku 1942 se v brněnské zbrojovce rozjela výroba kulometů MG-42, který byl oproti předchůdci MG-34 na výrobu jednodušší a měl i vyšší kadenci, která dosahovala až 1500 ran za minutu. 

Těžké kulomety

Jako dědictví po Rakousku-Uhersku zdědila československá armáda několik tisíc kulometů Maschinengewehr Patent Schwarzlose M.07/12 a kulometů Škoda M1909 a M1913. Kulomet Schwarzlose byl vodou chlazený kulomet komorován na náboj 8×50 mm R Mannlicher. Postupem času ovšem Československo přešlo na německou ráži 7.92mm Mauser a sjednocena ráže musela být i s kulomety. Na počátku 20. let 20. století byl pod vedením inženýra Františka Janečka kulomet modernizován. Hlaveň byla z 530mm prodloužena na 630mm, čímž se zvýšila přesnost, kulomet byl překomorován na ráži 7.92mm Mauser a tím byl upravený i závěr a systém podávání munice. Modernizované kulomety dostaly označení vz. 7/24 a nově vyrobené kusy vz. 24. Celkem bylo modernizováno a vyrobeno asi 8 000 kulometů. Samotný kulomet vážil 19,3 kg, s trojnožkou hmotnost činila 40,3 kg. Rychlost střelby dosahovala 550 ran za minutu a kulomet byl krmen nábojovým pásek s 250 náboji.

Foto: Českoslovenští vojáci během manévrů s kulometem vz. 24 | Wikimedia Commons / Public domain

Němci v Československu ukořistili celkem 7 141 těchto kulometů. Zařadili je do výzbroje pod názvem MG-7/24 (t) a MG-24 (t), ale pro svou zastaralost byly umístěny převážně do výzbroje Atlantického valu, přičemž pár stovek kusů se nicméně dostalo i do výzbroje jednotek bojujících na východní frontě. Kromě Německa kulomety využíval i fašistický Slovenský štát a v licenci je vyráběla i Velká Británie pod označením BESA.

V polovině 30. let byl vz. 24 považován za zastaralý a plánovalo se jeho nahrazení novým, mnohem lehčím a modernějším kulometem ZB-53. ZB-53 patří právem mezi nejlepší těžké kulomety druhé světové války. Oficiálně ZB-53 vstoupil do služby v roce 1937 a dostal armádní označení vz. 37. Hmotnost kulometu s trojnožkou byla 39,6 kg. Rychlost střelby byla od 500 do 800 ran za minutu, přičemž vyšší kadence se používala primárně pro palbu na letadla. Pro tuto roli existovala speciální vyvýšená trojnožka. Kulomet byl skvělé zpracovaný a spolehlivý, díky tomu byl mezi vojáci velice oblíben.

Foto: Těžký kulomet vz.37 v čínském muzeu. Kulomet ve své době patřil ke světové špičce. | Wikimedia Commons / Public domain

Německé síly kulomet samozřejmě přijaly do výzbroje pod názvem MG-37 (t) a byl zařazen i do výzbroje Wehrmachtu a Waffen-SS a zažily aktivní frontovou službu. Výroba kulometu probíhala až do roku 1944, kdy bylo pro německou armádu vyrobeno 12 672 kulometů. Konec výroby byl stejný, jako u lehkého kulometu ZB-26 - přeorientování zbrojovky na kulomety MG-42. Mezi důvody ukončení produkce kulometů ZB-53 patřila vysoká cena, složitost výroby a vysoká spotřeba kovů, stejně tak i unifikace kulometů v německé armádě. Již vyrobené kulomety ovšem zůstaly ve výzbroji až do konce druhé světové války. 

Letecké, protiletadlové a velkorážové kulomety 

Začneme leteckým kulometem vz. 30. Ten byl do výzbroje přijat v roce 1930 a jedná  se o zbraň konstruktéra Františka Myšky. Kulomet vz.30 byl určen pro pozorovatele a zadní střelce československých letadel. Jako inspirace Františku Myškovi posloužil rozšířený britský kulomet Vickers Mk.III, který se v Československu vyráběl i licenčně pod názvem vz.28. Vz.30 je inspirovaný právě kulometem Vickers Mk.III, ovšem místo nábojového pásu využívá diskový zásobník na 50 nábojů, nicméně je i možnost použití nábojového pásu. Hmotnost kulometu byla 11,95 kg a rychlost střelby byla 950 ran za minutu s diskovým zásobníkem, nebo 1 100 ran za minutu s nábojovým pásem. Kulomety vyráběla Česká zbrojovka Strakonice a do roku 1938 bylo vyrobených zhruba 4 500 kusů, které byly zařazeny do Československé armády, ale byly exportovány taktéž do Estonska, Řecka a Íránu. 

Foto: Letecký kulomet vz.30 byl od roku 1943 vydáván i polním jednotkám Lutwaffe. | Wikimedia Commons / Public domain

Němci kulomety zařadily do výzbroje, kde sloužily díky své vysoké kadenci jako lehká obrana polních letišť. Postupem času se ovšem Německo dostalo do neustálého tlaku a průmysl nedokázal vyprodukovat dostatečné množství kulometů a od roku 1943 byly kulomety s nově vytvořenou dvojnožkou vydávány polním divizím Luftwaffe

V polovině 30. let započal v Československé zbrojovce vývoj velkorážového kulometu, který mohl sloužit jak jako efektivní protiletadlová zbraň, ale taktéž i k palbě na lehce pancéřované cíle. Vývoj vyústil v 15mm hrubý kulomet ZB-60. Tento těžký kulomet měl být určen k výzbroji průzkumného tančíku Škoda Š-I-P (T-2), ale taktéž jako výzbroj Československého opevnění, jako improvizovaná protitanková zbraň na těch úsecích, kde se nasazení tanku nepředpokládalo, ale přesto se tam s nimi mohli setkat. 

Foto: Velkorážový kulomet ZB-60 na kolové lafetě | Wikimedia Commons / Public domain

Samotný kulomet bez nábojů měl hmotnost 60 kg a s lafetou hmotnost přesahovala 100 kg. Rychlost palby činila 450 ran za minutu, kulomet střílel náboje ráže 15×104 mm, které byly  umístěny nábojovém pásu ve schránkovém zásobníku na 40 nábojů. Úsťová rychlost činila 970 m/s, což bylo dost na přesnou střelbu na velkou vzdálenost, na kterou mohl střílet protipancéřové, třístivo-trhavé a standardní náboje. Výroba kulometu ZB-60 ovšem započala až v srpnu 1938 ve Vsetínské zbrojovce a před německou okupací bylo pro potřeby armády vyrobených jen několik málo kusů.  Nicméně kulomety využívalo i Řecko, Rumunsko, Írán, Španělsko a Jugoslávie. Vyráběn byl i ve Velké Británii pod názvem 15mm BESA Mk II. Němci o kulomet projevili zájem a zařadili ho do výzbroje pod názvem 15 mm FlaMG 39(t) a také MG-38(t)  a určen byl především pro protileteckou ochranu lodí a ponorek. Pro potřeby německých sil bylo vyrobeno 200 kusů.

Foto: Jugoslávský ZB-60 na kolové lafetě v rozložené pozici | Wikimedia Commons / Public domain

Kulomety byly upraveny i pro použití německé munice 15×96mm Mauser, leteckého kanónu MG 151/15, díky tomu mohl kulomet střílet i tyto letecké granáty. Standardní trojnožka se ukázala jako nedostatečná, která nedokázala dostatečně zvládat silný zpětný ráz a kvůli tomu byla přesnost palby nižší. Proto byly pro kulomety vyrobeny nové, masivní trojnožky, a nebo sloupky, které byly pevně ukotveny k zemi. Výroba byla ukončena v roce 1943. Cílem ukončení výroby mělo být uvolnění prostředků k výrobě 20mm kanónů, které byly v protiletadlové palbě lepší, než 15mm kulomety.

Zdroj: TopWar