Příslušníci britské Long Range Desert Group se stali v boji proti silnému nepříteli v nelítostném podnebí severní Afriky legendou. Italové a Němci si nemohli být jistí, kdy a kde na ně udeří. Neocenitelné byly především jejich průzkumné a zpravodajské informace.

„Problémem je,“ řekl jeden z jejích členů, „natolik ovládnout strašlivé přírodní obtíže – horko, žízeň, zimu, déšť, únavu –, abyste po jejich překonání měli fyzickou energii a psychickou odolnost na zvládnutí většího cíle, kterým je vítězství ve válce.“ Muži ze skupiny Long Range Desert Group (LRDG) na Blízkém východě za druhé světové války ale dokázali nejen toto. LRDG patří obdiv jako pravděpodobně nejprůbojnější a nejúspěšnější nepravidelné formaci na obou stranách v celé válce a současně jedné z nejúspornějších speciálních jednotek v dějinách válečnictví. Provedla přibližně 200 misí v rozlehlé poušti, přes Středozemní moře, Balkán a Jadran; za pět let existence bylo pouze pět měsíců, kdy se LRDG neúčastnila operací.

Foto: Chevrolet 1533X2 30 cwt během jedné z misí v africké poušti | Wikimedia Commons/ Public domain

Psali jsme:Císař Friedrich I. Barbarossa – a něco o jeho odkazu

Long Range Desert Group přitom vznikla doslova náhodou. Srážka lodí britského konvoje ve Středozemním moři přinutila poškozenou loď zakotvit v egyptské Alexandrii kvůli opravám. Mezi těmi, kteří zde na čas uvízli, byl i major Ralph Bagnold z Royal Engineers (Královských ženistů) na cestě na misi ve východní Africe.

V letech 1925 až 1935 Bagnold prozkoumával Velkou libyjskou poušť, dlouhou 1800 km od východu na západ a 1600 km od severu k jihu. Byl součástí mezinárodní skupiny, jejímž členem byla i budoucí ústřední postava románu a filmu Anglický pacient, maďarský hrabě Laszlo Almasy. „Nikdy jsme si na našich cestách nepředstavovali, že by válka mohla někdy dosáhnout obrovských prázdných samot vnitřní pouště, odříznuté od světa obrovskou vzdáleností, nedostatkem vody a neprostupnými moři písečných dun,“ vzpomínal Bagnold později. „Ani ve snu nás nenapadlo, že speciální vybavení a technika, kterou jsme vyvinuli pro cestování na velmi dlouhé vzdálenosti a pro navigaci, bude někdy využita ve válce.“

O Bagnoldovi se v egyptských novinách dozvěděl a poslal pro něj britský vrchní velitel na Blízkém východě generál Wavell. Bagnold vzpomínal, že generálovi radil: „Měli bychom mít nějakou mobilní pozemní průzkumnou jednotku, třeba i velmi malou, abychom mohli proniknout do pouště na západě Egypta a zjistit, co se tam děje. Protože jsme neměli žádné informace o tom, co by Italové mohli dělat.“ Němci v severní Africe ještě nezasáhli. Generál odpověděl: „Co když zjistíte, že Italové ve vnitrozemí vůbec nic nedělají?“ Bagnold odpověděl bez váhání: „A co třeba nějaké pouštní pirátství?“ Wavella tato možnost zaujala a žádal zformování jednotky do šesti týdnů.

A Bagnold byl připraven za pouhých pět. Jako vozidla si vybral nákladní vozy Chevrolet, a to pro jejich osvědčenou odolnost v poušti. Jako vybavení použil sluneční kompas, který si sám navrhl, a armádní vysílačky s dosahem 2000 km. Kontaktoval staré pouštní harcovníky a naverboval 150 Novozélanďanů proslulých houževnatostí, vyrovnanou povahou a tím, že byli zvyklí opravovat nákladní auta na svých farmách. Při své první operaci v srpnu a září 1940 se Long Range Desert Group osvědčila. Dvě jednotky, z nichž jednu vedl Bagnold, nepozorovaně překonaly 6400 km, prozkoumaly a napadly italské základny, přežily ochromující denní vedro a noční mráz a pak se úspěšně spojily. Od té doby až do konce tažení byla vždy alespoň jedna jednotka LRDG v poušti na hlídce.

Psali jsme:Hrozba kamikaze a americká propaganda – snímek z roku 1945 kombinoval skutečné i hrané situace

Průměrná hlídka LRDG se skládala ze 40 mužů v 10 vozidlech. Většina z nich vezla palivo, vodu, munici, náhradní pneumatiky a potraviny. Hlídka trvala tři týdny a urazila přes 3000 km. „Na muže z hlídek LRDG byl při návratu do Káhiry z měsíční cesty do Libye docela pěkný pohled,“ napsal Saul Kelly v knize The Last Oasis. „Neumytí, protože příděl vody to nedovoloval, vousatí, spálení do hněda od slunce a oblečení v otrhaných košilích, kraťasech a sandálech působili dojmem party divoce vyhlížejících biblických poustevníků, kteří se vynořili z pobytu v poušti.“

Přežití záviselo na nenápadnosti. Auta byla maskována křovinami nebo sítěmi. Pak se zjistilo, že když se náklaďáky natřou růžovou a olivově zelenou barvou, jsou ze vzduchu téměř neviditelné. Hlídky mohly jednoduše zastavit při zvuku blížících se letadel a nechat je přeletět. Přežití v krizových situacích záviselo na vynalézavosti a pevné vůli. Když byly hlídky napadeny ze vzduchu, vjížděly do písečných bouří, nebo třeba do oblaků prachu, které zvedaly vybuchující bomby svržené na ně.

Vedro však bylo stejně nebezpečným protivníkem jako Němci a Italové; muži LRDG museli snášet teploty bezmála 50°C ve stínu při pouhých šesti litrech vody denně. „Necítíte se jenom horký, necítíte se jenom unavený, cítíte se, jako by vás opustil každý kousek energie, jako by se vám mozek dral nahoru a vy byste nejraději leželi v klidu, dokud to prokleté slunce nezapadne,“ řekl jeden z důstojníků.

Stejně jako průzkumníci museli muži z LRDG najít cestu nebo si ji vytvořit. Jeden z Bagnoldových starých pouštních pobočníků, kapitán William Kennedy Shaw, řekl: „Byl jsi v jiném světě. Svět bez stromů, bez rostlin, bez vody, bezejmenný, téměř bez rysů.“ Pokrok mohl činit pouhých šest km denně. Pneumatiky byly podhuštěné, aby náklaďáky nezabředly do písku. Hlavními úkoly Long Range Desert Group byly průzkum, sledování silnic a nájezdy. 

Generál Bernard L. Montgomery, hrdina od El Alameinu, prohlásil, že nebýt průzkumu LRDG na Marethově linii v Tunisku, byl by jeho útok skokem do tmy. Šéf vojenské rozvědky na Blízkém východě považoval sledování silnice Tripolis-Benghází ze strany LRDG – potvrzující zpravodajské zprávy o síle Afrika Korpsu polního maršála Erwina Rommela – za její nejdůležitější přínos pro celé tažení. O těchto nervy drásajících hlídkách, kdy se člověk skrýval a neodvažoval se pohnout, jeden z příslušníků LRDG napsal: „Podíváte se na hodinky v 11:00 a o čtyři hodiny později se podíváte znovu a je 11:15.“

LRDG kladla miny, přepadávala konvoje a vyjížděla v noci k útokům na nepřátelské základny a vzletové a přistávací dráhy, pálila z kulometů a vyhazovala do vzduchu sklady paliva a letadla, někdy zničila nebo poškodila desítky letadel při jediném nájezdu. „Italům se zdálo, že se útočníci objevují odnikud, jakoby ze čtvrté dimenze, a stejně rychle mizí,“ napsal Bagnold. Jedna jednotka jednoduše projela po otevřené silnici ke svému cíli kolem nepřátelských vozidel. Protože Němci a Italové využívali ukořistěná britská nákladní auta, nikdo jim nevěnoval pozornost.

I Němci připustili, že LRDG hraje mimořádně důležitou roli, a složili jí poklonu tím, že vytvořili její vlastní verzi vedenou Bagnoldovým starým pouštním kolegou hrabětem Lazslo Almasym. Navzdory kurióznímu použití jeho skutečného jména je vyobrazení Almasyho v Anglickém pacientovi zcela fiktivní. Ve skutečnosti to byl aktivní nacista. Nezemřel hrůzným způsobem upálením v opuštěné italské vile v roce 1945, ale na úplavici v rakouském Innsbrucku v roce 1951. Bagnold se o něm ve svých pamětech zmiňuje jako o „maďarském pouštním nadšenci, který nedávno sloužil v Rommelově štábu“.

LRDG také naváděla na cíle další jednotky. V lednu 1941 vedla jednotky Svobodných Francouzů přes 800 km do centrální libyjské pouště, aby se zmocnily oázy Koufrah, a na mnoha operacích spolupracovala s SAS. Při posledním návratu z pouště na konci tažení na Blízkém východě jeden z příslušníků LRDG řekl: „Je to jako loučení se starým učitelem, který byl velmi přísný a naháněl strach, ale o němž člověk věděl, že ho má velmi rád.“ Nejtěžší boje a ztráty však Long Range Desert Group teprve čekaly.

LRDG, operující převážně jako komando, se dále účastnila akcí v Itálii, Jugoslávii, Albánii a na Dalmatských ostrovech. Plnila cenné úkoly při sledování pobřeží, když pátrala po německých konvojích podél egejského a jadranského pobřeží. Jedna hlídka strávila 17 dní na řeckém ostrově Naxos, kde se vyhýbala 650členné německé posádce, aby podala zprávu o německé lodní dopravě v přístavu, na který mělo zaútočit královské letectvo.

Zatímco za celé těžení na Blízkém východě ztratila 16 padlých a 24 nezvěstných a zajatých, při útoku na řecký ostrov Levitas v říjnu 1943 jich bylo zabito 41. O měsíc později byl Bagnoldův nástupce ve funkci velitele LRDG Jake Easonsmith zabit a 50 zajato na nedalekém ostrově Leros. Po skončení války proti nacistickému Německu se většina příslušníků LRDG, ačkoli měla nárok na demobilizaci, dobrovolně přihlásila do Tichomoří. Nabídka však byla odmítnuta a Long Range Desert Group byla v srpnu 1945 rozpuštěna. Ralph Bagnold pokračoval ve výzkumu pouště a jednou se na konferenci odborníků v Káhiře setkal s hrabětem Almasym. Bagnold se dočkal toho, že práce, která byla využita pro válku, byla použita k jinému účelu. Jeho studie pouštního písku využila NASA při navrhování přistávací sondy na Marsu.

Zdroj: warfarehistorynetwork.com