Od 2. světové války jsou americká vozidla pojmenovávána po významných amerických historických osobnostech, ale tuto tradici pojmenovávání amerických tanků ve skutečnosti zahájili Britové. Britové, kteří se potýkali se složitým a matoucím systémem označování tanků vyráběných v USA, začali tato vozidla pojmenovávat po amerických generálech nebo významných vůdcích. Například tank M4 byl pojmenován Sherman podle generála Williama Tecumseha Shermana a tank M3 dostal jméno Stuart podle generála Jamese Ewella Browna "Jeba" Stuarta. Existují však i výjimky z tohoto pravidla, například M22 Locust. USA tuto tradici převzaly a začaly podobným způsobem pojmenovávat svá vozidla, v čemž pokračují dodnes, přičemž jejich současný hlavní bojový tank (MBT) je pojmenován po generálu Creightonu W. Abramsovi.

Ke konci 2. světové války USA představily tank M26 Pershing, který byl v té době označován jako těžký tank. Byl pojmenován po armádním generálovi Johnu Josephu Pershingovi. I když tank Pershing nesplnil všechna očekávání, používal v zásadě solidní podvozek, který měl velký potenciál ke zdokonalení. M46 Patton vycházel z tanku Pershing a byl prvním z rodiny tanků pojmenovaných po legendárním generálovi Georgi S. Pattonovi. Po něm následovaly M47, M48 a M60.

Foto: Tank M48A3 Patton ve Vietnamu v roce 1966 | Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Nejhledanější žena gestapa Nancy Wake: Holýma rukama zabila esesáka

M46 Patton byl prvním novým středním tankem, který se v USA dostal do služby po druhé světové válce, k jednotkám dorazil v roce 1949. Měl nové jméno, ale v podstatě se jednalo o vylepšený a modernizovaný M26 Pershing. Do tanku M26 Pershing se při jeho uvedení na trh vkládaly velké naděje, ale kromě přijatelného pancéřování a 90mm kanonu mnoho nepřinesl a zásadní převahu nad nepřítelem neznamenal.

Používal stejný motor Ford V8 o výkonu 500 koní jako tank M4A3 Sherman, ale byl o více než 10 tun těžší. Model M46 již měl nový motor Continental AV-1790-5A V12 o výkonu 800 koní, který výrazně zlepšil pohyblivost tanku. Měl také řadu dalších vylepšení, ale jeho pancéřování zůstalo prakticky stejné. Tank M46 výrazně vylepšil model M26 a někteří jej považují za první americký MBT. M46 bojoval v Koreji, ale trpěl problémy se spolehlivostí. Byl stále de facto provizorní konstrukcí. Přesto bylo vyrobeno 1160 tanků M46 Patton všech variant.

M47 Patton byl nástupcem tanku M46 a byl mnohem více než pouhou modernizací svého předchůdce. Původně měl být náhradou za M26 a M46 střední tank T42, ale problémy s tímto tankem a probíhající korejská válka otevřely cestu nové verzi Pattonu. Místo vývoje tanku T42 byla jeho věž spojena s korbou tanku M46, čímž vznikl další provizorní tank. Toto řešení kromě dalšího znamenalo, že výroba mohla začít velmi rychle. Do služby vstoupil v roce 1951. Kromě více skloněného 100 mm silného čelního pancíře, většího prstence věže a několika dalších drobných změn zůstala korba z větší části stejná jako u M46. Největší modernizace se týkala věže. Téměř ze všech stran skloněná věž představovala menší cíl a poskytovala mnohem lepší ochranu osádky, zatímco stereoskopický dálkoměr zlepšil pravděpodobnost prvního zásahu pro 90mm kanón.

M47 Patton byl posledním americkým tankem, který měl kulomet namontovaný v přídi korby. Bylo vyrobeno více než 8500 kusů M47, které však rychle zastínil příchod tanku M48 Patton, jenž se od obou předchozích tanků Patton výrazně lišil. Dřívější tanky byly v zásadě stále konstrukce z období druhé světové války modernizované tak, aby odpovídaly novějším hrozbám, ale M48 Patton byl od základu navržen jako MBT nové generace. M48 měl odolnou korbu, nové odpružení, velkou věž, široké pásy a centrálně umístěného řidiče v přední části korby ve tvaru "zobáku". Vysoce skloněný zobák měl tloušťku 110 mm, zatímco čelo věže bylo silné 180 mm.

Psali jsme:Nad troskami hrdého Leningradu se v srpnu 1942 rozezněla symfonie – vzkaz Němcům byl jasný

Zpočátku M48 používal podobný 90mm kanón a motor jako M47, ale v průběhu výroby se díky své přizpůsobivé konstrukci dočkal řady vylepšení. Za vrcholnou verzi M48 je považována M48A5, která nesla 105mm kanon M68, americkou licenční verzi vynikajícího britského kanonu L7 s drážkovaným vývrtem hlavně. Konstrukce byla natolik úspěšná, že M48 mohl být průběžně modernizován a používá se dodnes, přestože do služby vstoupil v roce 1952. Celkem bylo vyrobeno 12000 kusů M48.

Následoval typ M60. Tento MBT druhé generace do značné míry vycházel z předchozího modelu M48, ale nikdy nebyl oficiálně pojmenován Patton. Pro svou podobnost je však M60 často klasifikován jako neoficiální člen rodiny tanků Patton. V letech 1959 až 1983 jich mělo být vyrobeno 15000 a během studené války sloužil jako hlavní MBT ozbrojených sil Spojených států.

M60 vznikl vývojem z tanku M48 a ve většině ohledů, zejména co se týče palebné síly, tento tank překonával. Podnětem pro vznik tanku M60 byla událost z roku 1956, kdy na pozemek britského velvyslanectví v Budapešti vjel tank T-54A. Poté, co Britové vozidlo prohlédli, zjistili, že jeho čelní pancíř je odolný proti střelám z jejich vlastního tanku Centurion i z amerického M48.

Právě proto Britové zkonstruovali 105mm kanón Royal Ordnance L7; jeden z nejlepších tankových kanónů, jaké kdy byly vyrobeny. M60 měl tento kanon používat ve věži ve stylu M48. V roce 1963 přišel model M60A1, který měl vylepšenou a balisticky odolnější věž.

Uspořádání jeho korby bylo podobné jako u M48, ale M60 nahradil "zobák" konvenčnějším pancéřováním korby. Jeho horní glacisová deska byla silná pouhých 93 mm, ale protože byla extrémně dobře skloněná, poskytovala ochranu rovnající se 225 mm pancíře. Stejně jako M48 Patton byl M60 velmi přizpůsobivý a zaznamenal velký exportní úspěch. Příchod tanku M1 Abrams znamenal, že dny tanku M60 ve službách USA byly sečteny, ale dodnes slouží ve velkém počtu u jiných států.

Zdroj: warhistoryonline