EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Nejlepší německý generál, o kterém jste nejspíš neslyšeli

 13. 01. 2022      kategorie: Vojenská historie      42 komentářů
Přidat na Seznam.cz

V prosinci 1942 se díky brilantní strategii podařilo generálu Hermannu Balckovi zničit desetkrát silnějšího nepřítele. Bezpochyby se jedná o jednu z nejlepších, ne-li nejlepší vybojovanou bitvu na divizní úrovni v moderních dějinách.

Prosinec 1942 byl pro německou armádu na Východní frontě časem krize. 6. armáda byla uvězněna ve Stalingradu a německý postup se zastavil. Generál Erich von Manstein, velitel skupiny armád Don, dostal za úkol obklíčení prolomit. Operace za osvobození obklíčené 6. armády dostala názem operace Zimní bouře (Unternehmen Wintergewitter). Mansteinův plán počítal s tím, že se jednotky ze západu probijí co nejblíže k městu a Paulus se svými muži jim ve vhodnou chvíli vyrazí naproti, až se oba směry setkají a společně se vrátí do bezpečí za linií řeky Čir. V té době již ovšem stalingradské jednotky Němců trpěly nedostatkem pohonných hmot a byly schopné postoupit maximálně o třicet kilometrů. Vše tedy záleželo na tom, jak blízko se k nim dokáží probojovat hlavní síly postupující ze západu. Mansteinův postup se však tehdy zastavil zhruba 50 kilometrů od Stalingradu. Paulus, na kterého Manstein naléhal s útokem, tento nakonec neuskutečnil, což bylo pravděpodobně ze strachu Hitlerovy reakce, jelikož ten stažení z města neposvětil a také v důsledku špatné kondice své armády. Tanky neměly dostatečnou zásobu paliva k probojování se k vlastním liniím a Paulus měl také obavy, že vyhladověli a zesláblí muži následný postup mrazivou zimou nezvládnou.

Bundesarchiv_Bild_101I-732-0118-03,_Hermann_BalckFoto: Hermann Balck, 1943 | Bundesarchiv, Bild 101I-732-0118-03 / Bauer / CC-BY-SA 3.0

Po původním Mansteinově postupu navíc podnikli Sověti protiútok a sovětská 5. tanková armáda pod velením gen. Prokofije Logvinoviče Romaněnka překročila řeku Čir, přítok Donu, a probojovala se hluboko do německých linií.

Německému XXXXVIII. tankovému sboru tak hrozilo bezprostřední zničení. Jeho v podstatě jedinou významnou bojovou silou byla 11. tanková divize, která se ještě před pár dny nacházela v Bělorusku, zhruba 640 kilometrů na západ od Stalingradu. 11. divize měla před sebou tehdy naprosto nemožný úkol - jediná divize nemohla přeci zastavit celou sovětskou armádu. Velitel tankové divize, generálmajor Hermann Balck se však hodlal tomuto nesplnitelnému úkolu podívat do očí a předvedl naprosto mistrovský výkon, jeden z nejlepších výkonů, jaký kdy generál na bojišti v moderní vojenské historii provedl.

I přes jeho neskutečné činy je Balck, který ukončil válku jako General der Panzertruppe (ekvivalent tříhvězdičkového generála v americké armádě), dnes prakticky neznámý i mezi mnohými válečnými nadšenci. Přesto tenkrát během tří týdnů jeho osamocená tanková divize prakticky zničila celou sovětskou pátou tankovou armádu, kdy se splnění úkolu zdálo prakticky nemožné. Sověti měli masivní převahu v naprosto všech ohledech. Měli 7x více tanků, 11x více pěchoty a 20x více děl. Šance Němců na úspěch byla tedy prakticky nulová. Generál Balck, který rád velel z první linie však pokaždé dokázal najít na sovětský útok adekvátní odpověď, odrážel, překvapoval a ničil útočící sovětské jednotky, mnohdy výrazně silnější. Během několika příštích měsíců jeho divize nasbírala úctyhodných tisíc zničených nepřátelských tanků. Pro tyto a další úspěchy byl Balck jedním z pouhých sedmadvaceti důstojníků v celé válce, kteří obdrželi Rytířský kříž s dubovými listy, meči a diamanty, což je ekvivalent toho, jako by Američan dostal dvě Medaile cti (Medal of Honor – nejvyšší americké vyznamenání).

Balck měl tu schopnost, že dokázal téměř okamžitě odhadnout a vyhodnotit vzniklou situaci. Dokázal se také velice rychle rozhodovat. Přílišné otálení a nerozhodnost totiž byly často tím klíčovým, co dokázalo rozhodnout bitvu v neprospěch. Jen v málo situacích byl Balck zaskočen, po většinu své kariéry byl vždy o krok před nepřítelem a i ve vřavě první linie nikdy neztratil nervy. Právě díky výše uvedenému ho generálmajor Friedrich-Wilhelm von Mellenthin později označil jako „našeho nejlepšího polního velitele“.

Stejně jako většina německých vyšších důstojníků té doby i Balck pocházel z vojenské rodiny, i když v tomto případě z poměrně netradiční. Jeho pradědeček sloužil pod vévodou z Wellingtonu v Královské německé legii (King's German Legion), jeho dědeček sloužil u Argyll and Sutherland Highlanders, skotské jednotky britské armády. Jeho otec, William Balck, byl v letech před první světovou válkou jedním z předních autorů taktiky německé armády. Jeho úvahy o taktice byly přeloženy do angličtiny a velice si je oblíbil  např. Leonard Wood, vrchní velitel armády Spojených států, který na Williamových spisech postavil taktiku americké armády a tyto spisy následně hrály významnou roli v důstojnických učebnicích. William Balck sloužil během první světové války jako generálporučík a vysloužil si pověstného Modrého Maxe, čili Pour le Mérite, nejvyšší pruské vyznamenání.

Hermann Balck měl válečnictví v krvi. V první světové válce sloužil jako důstojník horských jednotek, prošel všemi evropskými frontami - západní, východní, italskou a balkánskou. Během války byl celkem sedmkrát raněn a stejně jako jeho otec měl obdržet Modrého Maxe, válka však skončila dříve, než mu stihl být udělen.

Na začátku druhé světové války sloužil Hermann Balck jako velitel pěšího pluku, který v květnu 1940 převedl Guderianovy tanky přes řeku Mázu (Meuse). Když se jeho vyčerpaní vojáci po překročení řeky zhroutili k zemi, přešel do první linie, zvedl ze země pušku, prstem ukázal na nedalekou kótu a oznámil: „Ten kopec dobudu s vámi, nebo bez vás!“ Vojáci inspirováni touto krátkou větou pak Hermana následovali a kopec obsadili. Následně Balck figuroval jako velitel tankového pluku 2. tankové divize během invaze do Řecka, a to až do jara 1941, kdy přešel k dispozici hlavnímu velitelství.

Počátkem roku 1942 byl Balck ustanoven inspektorem mobilních jednotek u vrchního velitelství německé armády, stejnou funkci zastával v roce 1938 jeho mentor Guderian. Ale Balck se snažil dostat zpět do bojové jednotky. Později ve svých pamětech napsal: „Ve své pozici inspektora mobilních jednotek jsem si svou autoritu mohl udržet pouze díky čerstvým zkušenostem z fronty. To byl oficiální důvod, který jsem uvedl, když jsem žádal o přesun na frontu jako velitel divize. Skutečným důvodem bylo, že jsem měl vrchního velení dost. Vždyť jsem byl voják, ne úředník a v žádném případě jsem jím nechtěl být v době války.“

Jeho žádosti bylo vyhověno, a přestože byl stále pouze plukovníkem, byl Balck přidělen k velení 11. tankové divizi. Po příjezdu do Sovětského svazu se ocitl v neutěšené situaci. Morálka vojáků byla na dně. Téměř všichni velitelé pluků a praporů divize byli raněni, nebo na nemocenské. Po měsících neustálých bojů zůstaly z 11. tankové divize pouze roztroušené zbytky této jednotky. Balck tak musel svou jednotku přestavět od nuly – a to v boji. Během měsíce postavil divizi zpět na nohy, i když jí stále chybělo zhruba 40 % tanků.

Během jedné z prvních bitev prokázal Balck doslova nervy z ocele, kdy zúročil své zkušenostmi z bojů první světové války, ve které se setkal se všemi typy bojišť na všech frontách. Balck byl zvyklý velet zepředu, odtud měl totiž nejlepší výhled na bojiště. Během onoho střetnutí byly jeho jednotky pod silnou dělostřeleckou palbou, ve které zemřel i jeho pobočník, major von Webski, který padl, když se mu do levého spánku zarazila střepina sovětského dělostřeleckého granátu. O několik dní později byl jeho štáb napaden sovětským stíhačem, který na ně zaútočil svými kulomety. Zatímco všichni utíkali do bezpečí, Balck stál na místě s mapou v ruce, do které tehdy sovětský stíhač svými kulomety udělal několik děr.

Bundesarchiv_Bild_146-1978-062-24,_Floing,_Pontonbrücke_über_die_MaasFoto: 1. pancéřová divize překračuje přes pontonový most řeku Mázu (Meuse) poblíž francouzského města Sedan, 1940. | Bundesarchiv, Bild 146-1978-062-24 / CC-BY-SA 3.0

Balck upřednostňoval přímé ústní rozkazy, díky kterým bylo rozhodování mnohem rychlejší, nemuselo se totiž čekat na písemné rozkazy, které Balck nakonec ve své divizi zcela zakázal, což bylo jedno z jeho prvních rozhodnutí ve funkci velitele divize. Rozhodnutí popisuje následovně: „Zakázal jsem písemné rozkazy. Naučil jsem své důstojníky se samostatně rozhodovat pomocí podrobné válečné hry a dlouhých procházek po bojišti. Velkou výhodou bylo odstranění prodlev, kdy důstojník musel čekat na písemný rozkaz v velení a případným nedorozuměním, kdy velení špatně pochopí situaci. Se svými důstojníky jsem brzy pracoval v perfektní harmonii a nepředložil jsem jim jediný písemný rozkaz.“

Do konce listopadu 1942 se německá situace v jižním Rusku výrazně zhoršila. Italští, maďarští a rumunští spojenci se ukázali jeho nespolehliví, zvláště když teploty klesly pod nulu. 19. listopadu Sověti zahájili operaci Uran a dokončili tak obklíčení Stalingradu.

V noci na 1. prosince byla 11. tanková divize upozorněna, aby se přesunula na jih od Roslavle, aby podepřela hroutící se sektor 3. rumunské armády. Než se divize naložila na železnici, Balck a náčelník jeho štábu major von Kienitz vyjeli napřed zhodnotit situaci u Stalingradu. To, co viděli, bylo ještě horší, než čekali. Celý sektor rumunských jednotek, který byl dlouhý 59 kilometrů na řece Čir, která se vlévala do řeky Don, byl řídce osídlen a na celém sektoru byla pouze jediná 50mm houfnice! V ještě horší pozici byl XXXXVIII. tankový sbor pod velením generála Otta von Knobelsdorfa, který se snažil držet vtok Čiru do Donu a i jeho mohutný meandr. Pravou stranu německé linie držela vyčerpaná 336. pěší divize. Levou stranu držela zase nezkušená 7. polní divize Luftwaffe, jednotka relativně dobře vybavených, ale nevycvičených letců sloužících jako pěchota.

První jednotky Balckovy divize na místo dorazili 6. prosince. Počátečním úkolem 11. tankové divize bylo vytvořit zálohu postupu XLVIII. tankového sboru na Stalingrad. Následujícího dne však prvky sovětské 5. tankové armády překročily slabě bráněnou řeku Čir na několika místech a pronikaly hluboko za levým křídlem 336. pěší divize. Když přišel sovětský útok, Balck a jeho klíčoví velitelé právě prováděli pozemní průzkum terénu v rámci přípravy na plánovaný postup. Na místě se nacházel pouze Balckův 15. tankový pluk. Jeho 110. a 111. pluk tankových granátníků se stále pohybovaly po železnici a zasekly se ve stanici Millerovo nedaleko Luhansku. Jejich příjezd se tak do konce dne nedal očekávat. 7. prosince cca v 9 hodin vyslal XXXXVIII. tankový sbor na velitelské stanoviště Balckovy divize varovný rozkaz, aby se 15. tankový pluk připravil na protiútok. V nepřítomnosti svého velitele, který byl stále na obhlídce terénu, přešel štáb divize do bojové pohotovosti. 15. tankový pluk se dal do pohybu o půl hodiny později.

Když se Balck o situaci v poli dozvěděl, okamžitě se přesunul na velitelské stanoviště 336. pěší divize poblíž Verchnesolonovski. Umístění dvou divizních velitelských stanovišť na jedno místo bylo podle německé doktríny zakázáno, protože pro nepřítele tento stav představoval lukrativní cíl. Balck si však uvědomoval, že v nadcházejícím boji bude okamžitá koordinace mezi oběma divizemi životně důležitá a s tehdejšími nespolehlivými komunikačními systémy to byl jediný způsob, jak toho dosáhnout. Němci nikdy nepovažovali svou taktickou doktrínu za nedotknutelnou a němečtí velitelé byli oprávněni a dokonce se od nich očekávalo, že se od ní odchýlí, pokud si to situace vyžádá. Balck nikdy neváhal tuto výsadu uplatnit.

Balck dostal rozkaz zatlačit sovětské tanky zpět za řeku Čir, což však vyhodnotil jako riskantní a rozkaz si upravil ve zničení sovětských tanků na této straně řeky a donutit sověty stáhnout. Vzhledem k tomu, že Balck stále neměl k dispozici své dva pluky pěchoty, jeho tanky nedokázaly zabránit sovětskému postupu 16 kilometrů za řeku Čir a do soumraku 7. prosince dosáhly Sověti hospodářského družstva č.79, kde jejich postup zastavily obrněné vlaky 336. pěší divize. Sověti se na noc zakopali a připravovali na další postup následujícího dne. Balckovi bylo jasné, že sovětským cílem je obklíčení a zničení celé 336. divize a tak její levé křídlo podpořil svými protitankovými, ženijními a protileteckými jednotkami a zbylé jednotky připravil na útok.

Ráno před úsvitem 8. prosince 1942 vyrazili Sověti znovu vpřed, Balck však k jejich překvapení zaútočil. Sověti, kteří očekávali jen slabý odpor (a už vůbec nepředpokládali protiútok), byli zcela zaskočeni a v nastalém chaosu tak německému útoku rychle podlehli. Do konce dne se Balckovým jednotkám podařilo zničit 53 sovětských tanků, čímž prakticky zničili sovětský I. tankový sbor.

Bundesarchiv_Bild_146-1994-009-17,_Griechenland,_gefangener_NeuseeländerFoto: Valck ve velitelském voze v Řecku, duben 1941 | Bundesarchiv, Bild 146-1994-009-17 / CC-BY-SA 3.0

Následující tři dny sváděl Balck řadu překvapivých útoků, které Sověti nepředpokládali až se nakonec probojoval zpět k řece Čir. Zatímco vojáci 336. pěší divize figurovali jako štít, Balckovy tanky fungovaly jako kopí. Balck vždy zaútočil nečekaně a agresivně, v noci pak dobyté území obsadili vojáci 336. pěší divize a Balck ještě téže noci všechny své jednotky zas přesunul na jiný úsek. Sověti, kteří očekávali že následující den Němci využijí a budou ze stejného směru postupovat dál, sektor posílili a tak oslabili své ostatní sektory, o kterých se domnívali že nebudou napadeny, a právě této sovětské taktiky Balck využil a pokaždé zaútočil nečekaně někde jinde -  tam, odkud Sověti odveleli své jednotky. Svůj styl Balck popisoval jako „Noční pochod šetří krev“. Svou taktiku zaznamenal i ve svých pamětech: „Můj brilantní náčelník štábu, major Kienitz, zůstal ve stálé pozici v týlu a udržoval spojení s Bohem, mnou a celým světem pomocí rádia. Byl jsem neustále v pohybu, vždy v ohnisku akce. Vždy jsem každý pluk navštěvoval několikrát denně. Zatímco jsem byl v pohybu, plánoval jsem akce pro další den. Telefonicky jsem plán projednal s Kienitzem, pak jsem jel ke každému pluku a osobně informoval velitele o plánu na další den. Pak jsem jel zpět na své velitelské stanoviště a zatelefonoval plukovníku Mellenthinovi, náčelníkovi štábu XXXXVIII. tankového sboru. Pokud souhlasil, dal jsem to vědět osobně plukům. Žádná změna plánů. Pokud byly nutné nějaké změny, vyjel jsem v noci a znovu navštívil každý pluk. Nikdy nedošlo k žádným nedorozuměním. Za úsvitu jsem znovu vyjel do přední linie.“

15. prosince byla 11. tanková divize ve zdánlivě nikdy nekončícím cyklu (ve dne bojovala a v noci se přesouvala) již osm nepřetržitých dní. Toto období popsal Balck ve svých pamětech následovně: „Každý den byl jako další. Útok na nejslabší sovětskou pozici, do večera vše hotovo. Přesun o 20 kilometrů východně k oslabené sovětské linii. Tanky, pěchota a dělostřelectvo pochodují zimní nocí jen za svitu měsíce. Za úsvitu jsme připraveni na pozici. Překvapivý útok, naprosté rozdrcení překvapených sovětů. To samé každý další den o nějakých 10 nebo 20 kilometrů dále na západ nebo na východ.“

Mezitím, 10. prosince, zahájila německá čtvrtá tanková armáda svůj útok směrem ke Stalingradu; XXXXVIII. tankový sbor měl stále za úkol překročit řeku Don a spojit se s tímto postupem. Ale když se Balck 17. prosince konečně připravoval převést své jednotky přes řeku Čir, Sověti udeřili jinde.

Nový sovětský nápor během operace Saturn měl za cíl obsadit Rostov na Donu a odříznout skupinu armád A polního maršála Ewalda von Kleista na Kavkaze. Manstein neměl jinou možnost, než odklonit většinu 4. tankové armády k obraně Rostova. To natrvalo zpečetilo osud německé 6. armády ve Stalingradu – která nakonec kapitulovala 2. února 1943.

Nový sovětský útok byl podpořen dalšími údery 5. tankové armády proti XXXXVIII. tankovému sboru. Balck vedl další noční pochod a před úsvitem 19. prosince opět zcela zaskočil sovětské síly. Balckův 15. tankový pluk měl dvacet pět provozuschopných tanků, když narazil na zadní část kolony čtyřiceti dvou tanků sovětského mechanizovaného sboru v Nižnokalinovsku. Balckovy tanky v noci nepozorovaně vklouzly do týlu sovětské kolony „jako na přehlídce“, napsal později  Balck ve svých pamětech. Sověti považovali německé tanky za své. Než si Sověti uvědomili, co se děje, německé tanky zahájily palbu a zničili celou kolonu se všemi tanky bez ztráty jediného německého stroje. Balckovy tanky se poté otočily, aby se střetly s kolonou třiadvaceti sovětských tanků blížící se ve druhém sledu. V nížině měli Němci perfektní pozici, sovětské tanky musely přejet vysoký pás zeminy, aby vůbec dokázaly německé tanky spatřit. Když pak sovětské tanky vjížděly do kopce, odkryly tak spodní část vany a staly se tak snadnou kořistí německých tankových děl. Do konce dne zničil 15. tankový pluk celý sovětský mechanizovaný sbor a jeho 65 tanků, aniž by utrpěl jedinou ztrátu.

Balckovy jednotky se nacházely v nočních obranných pozicích, když ho major Kienitz 21. prosince ve 2:00 probudil „Sám čert nám musel náš úspěch oplatit . 110. pluk téměř poražen, 111. pluk obklíčen. Za jasné měsíční noci zaútočili Rusové na spoj mezi oběma pluky Panzergrenadierů. Když jsem nad ránem dorazil na místo, situace už byla poněkud lepší. Abych zacelil klín mezi pluky, zorganizoval jsem protiútok s motocyklovou rotou a několika tanky. V 9:00 byla situace docela dobře zvládnutá. V našich pozicích a kolem nich ležely stovky mrtvých Rusů.“

Série obranných bojů podél řeky Čir skončily. Sovětská pátá tanková armáda byla prakticky zničena. Ale taktické vítězství se neproměnilo v operační úspěch, Němci byli zatlačováni stále dále a dále od Donu. 22. prosince přišel rozkaz přesunout se 140 kilometrů na západ a zaujmout obranné pozice v Morozovsku a udržet je za každou cenu. Když Balck do Morozovsku dorazil, Sověti obsadili vesnici Tacinská nalevo od Morozovsku, v oblasti se nacházely jen roztroušené a vyčerpané jednotky německé armády. Balck si poznamenal: „Situace byla zoufalá. Jediná naše naděje spočívala v jediné unavené a vyčerpané divizi, která přicházela v kapičkách. Podle mého názoru byla situace tak bezútěšná, že ji bylo možné zvrátit pouze nehoráznou drzostí – jinými slovy útokem. Jakékoli pokusy o obranu by znamenaly naši zkázu. Potřebovali jsme nejprve rozdrtit sovětskou kolonu na západě, abychom získali trochu operačního prostoru. Mohli jsme jen doufat, že naše jednotky bránící Morozovsk alespoň jeden den udrží."

S pouhými 20 tanky a jedním pěchotním praporem se tak vydal do útoku a po krátkém, ale intenzivním boji obsadil vesnici Skosyrská, čímž se dostal do sovětského týlu. Svým jednotkám v Morozovsku pak vydal rozkaz vydat se do Tacinské a obklíčit ji. Když se velitel sovětského XXIV. tankového sboru dozvěděl, že německé tanky jsou v jeho týlu, nařídil všem svým jednotkám, aby se shromáždily kolem jeho pozice na kopci 175. Rozkaz byl vyslán rádiem a nešifrován, takže ho Balckovi radisté hravě zachytili a ten věděl, že má nepřítele v pasti.

Balck sovětský tankový sbor následně obklíčil, ale neměl již k dispozici dostatečné síly k jeho likvidaci. K dispozici měl již pouze 8 funkčních tanků. 24. prosince se Sověti snažili z obklíčení probojovat, ovšem bez úspěchu. Ke konci dne však Balck získal operační kontrolu nad jedním z pluků pancéřových granátníků a praporem útočných děl z nově příchozí německé 6. tankové divize.

Během následujících tří dnů Balck postupně utahoval smyčku okolo uvězněného sovětského tankového sboru. Ten se 28. prosince rozhodl pro zoufalý protiútok a průlom obklíčení. To se z části povedlo, ale podařilo se uniknout pouze 12 tankům a zhruba 30 nákladním automobilům. Balckovy jednotky zničily zbývající sovětský odpor v kapse a pak se vrhl pronásledovat uniknuvší sovětskou techniku, kterou po krátkém boji zničil také.

Balckovým vojákům se tak podařilo v krátké době zničit další sovětský sbor. Samotnému Hermannu Balckovi se začalo přezdívat Hannibal a jeho působení u Stalingradu bylo přirovnáváno ke starověké bitvě u Kann, kde Hannibal rozdrtil mnohem silnější římské vojsko. Je možné, že právě bitvou u Kann se Balck ve své taktice inspiroval. Stejně jako Hannibalovi se i Balckovi povedly brilantní obkličovací akce i akce v týlu nepřítele.

Balck pak bojoval v dalších bitvách až do svého převelení v březnu 1943. Právě v březnu se podařilo 11. tankové divizi zničit svůj jubilejní 1 000. nepřátelský tank.

Během období od 7. prosince 1942 do 31. ledna 1943, kdy divize bojovala u Stalingradu, se 11. tankové divizi podařilo zničit celkem 225 tanků, 347 protitankových děl, 35 houfnic a zneškodnit zhruba 30 700 sovětských vojáků (mrtví, ranění a zajatí). Balckovy ztráty za stejné období čítaly 16 tanků, 12 protitankových děl, 215 vojáků zabitých v akci, 1 019 zraněných a 155 nezvěstných.

Zatímco velel 11. tankové divizi, byl Balck povýšen na generálmajora a později na generálplukovníka. 3. dubna 1943 převzal velení nad elitní divizí Großdeutschland, kterou vedl až do 30. června. Po krátkém vedení XIV. takového sboru v Itálii se 15. listopadu vrátil na Východní frontu, kde převzal velení nad XXXXVIII. tankovým sborem.

Když pak Balck v srpnu 1944 velel 4. tankové armádě, jeho protiútok zastavil sovětskou ofenzívu ve velkém ohybu řeky Visly. Na podzim téhož roku byl převelen na Západní frontu, kde po generálu Johannesu Blaskowitzovi převzal velení Skupiny armád G, která bojovala převážně proti generálporučíkovi George S. Pattonovi Jr. v Lotrinsku.

Následně se Balck dostal do osobního konfliktu se šéfem německého gestapa a velitelem SS Heinrichem Himmlerem kvůli nelegitimním zatýkání a popravám vojáků a zajatých odbojářů, načež byl Hitlerem bez udání důvodu vyhozen z armády. Němci však tehdy zoufale potřebovali zkušené a kvalitní velitele, načež Heinz Guderian, v té době náčelník štábu německé armády, se za Balcka přimluvil a ustanovvil ho velitelem nově vytvořené šesté armády působící v Maďarsku. Tu pak Balck vedl až do konce 2. světové války, než se vzdal generálmajorovi Horaci McBrideovi, veliteli XX. sboru armády Spojených států.

Po válce Balck pracoval jako dělník v zásobovacím skladu. V roce 1948 byl zatčen a postaven před soud za to, že v roce 1944 nařídil popravu zastřelením velitele německého dělostřeleckého praporu, který byl ve službě opilý a tím zmařil dělostřelecké krytí německých vojáků, kteří kvůli tomu byli v boji zabiti. Balck byl odsouzen ke třem letům vězení, ale po roce a půl byl propuštěn.

Balck patřil mezi několik německých vyšších důstojníků, kteří odmítali spolupracovat s americkými historiky. To, spolu s faktem, že většinu války strávil na východní frontě, má za následek jeho dnešní relativní neznámost. Svůj příběh začal odkrývat až v 70. letech, kdy podnikl několik přednášek o vojenské taktice na U.S. Army War College v Pennsylvánii.

Stejně jako Rommel ani Balck nikdy nebyl německým důstojníkem generálního štábu. I když měl několik nabídek od Kriegsakademie stát se lektorem válečné taktiky, vždy odmítl se slovy, že chce zůstat frontovým důstojníkem. Na rozdíl od Rommela však Balck nikdy nepropadl obdobím deprese a sebelítosti. Byl známý především pro svůj suchý, britský humor, který jistě podědil po předcích z britské armády a trvale veselé vystupování. Když Balck v roce 1943 opouštěl 11. tankovou divizi, dostal několik týdnů zaslouženého volna domů a bonus 1 500 říšských marek (v dnešních penězích cca 172 000Kč). Peníze si ponechal až do podzimu 1944, kdy se 11. tanková divize stala součástí Skupiny armád G, které velel. Tehdy všechny své ušetřené peníze utratil za příjemný večer se zábavou pro všechny vojáky, kteří s ním sloužili na Východní frontě.

Myslím, že nemusím ani dodávat, že byl v kolektivu velice oblíbený. Jeho neohrožená chrabrost, pohyb v přední linii, časté návštěvy svých vojáků i rozhodné uvažování a taktické myšlení mu u spolubojovníků vysloužilo obdiv a respekt. Nikdy se nedopustil žádného zločinu na civilním obyvatelstvu a za svou kariéru vykonal pouze jednu popravu již zmíněného dělostřelce.

Americký major David T. Zabecki Balcka hodnotil jako jednoho z nejnadanějších velitelů mechanizovaných vojsk, generál William E. DePuy ho zase označil za nejschopnějšího německého divizního generála.

Balck své memoáry sepsal v knize Ordnung im Chaos / Erinnerungen 1893 - 1948 (Pořádek v chaosu / vzpomínky 1893-1948), která má 578 stran. Jeho příběh je také popsán v knize Panzer Commander historika Stephena Robinsona.

Zdroj: historynet.com, military-history.org

CENOVÉ BOMBY (558)

Komentáře

Vaclav.Flek

16. 01. 2022

pro Parlamentni : K vasemu nazoru "... Kazda armada ma sveho tzv. nejlepsiho generala tedy az na Anglii, ta mela jen šaška Montyho. Ruda armada Rokosovskiho, amici Bredlyho a na strane nemcu snad Kesselringa." bych za sebe dodal :

Jsem take kriticky k Montgomerymu, ale "saskem" bych ho nenazyval, prece jenom zastavil Rommela u El-Alameinu a hral druhe housle pri invazi do Normandie (byt falesne). Pro mne je nejlepsim britskym generalem William Slim, ktery ovsem valcil na barmske fronte.

Rokossovskeho - dejme tomu, i kdyz take nezazival jenom vitezstvi. O svych porazkach ve svych pametech mlci,nebo jejich vyznam snizuje. Presto jde asi o nejlepsi pameti mezi sovetskymi vojevudci.

Proti Bradleymu nelze mnoho namitat, ja bych volil spise Pattona, ktery mel navic Bradleyho funkci zastavat, nebyt toho "fackovaciho incidentu".

Take Kesselring je celkem dobra volba, urcite patri do "nejuzsiho vyberu". Mym tipem na nejlepsiho nemeckeho vojevudce je nicmene von Manstein, po nem asi Model a pak jiz Kesselring.

Vaclav.Flek

16. 01. 2022

pro Míra : Na rozdil od vas se domnivam, ze jsme si nic nevyjasnili, ja na vsech svych nazorech trvam. Sovetskych agresi do vsech azimutu je vice nez koralku na snure, na tomto linku jsem je popsal nekolikrat, uz se nechci opakovat. Jenom dodam, ze vsechny sovetske agrese byly bez vyjimky skutecnymi agresemi, tedy byly vedeny jako utocna valka se snahou o uzemni, ekonomicky, politicky ci jiny zisk.

Vyjimku tvori pouze nemecka invaze do Sovetskeho svazu, ale ani zde neni vse uplne jednoznacne. Dnes je jiz dobre znamo, ze poslednich pet let pred operaci Barbarossa se Sovetsky svaz pripravoval na utok do stredni Evropy, a nemecka invaze tak predbehla tu sovetskou mozna o nekolik tydnu, ci dokonce jenom dnu... To by mohly zodpovedet dokumenty, stale nepristupne v putinovskych archivech, ovsem proto je rusky vladce tak bedlive taji.

Vaclav.Flek

16. 01. 2022

pro Veritas vincit : Diky za vas prehled, ovsem neuplny.

Ony byly jeste dalsi agrese, treba jezero Chasan (1938), Chalchin-gol (1939), Iran (1941), Mandzusko (1945), neprimo Korea (1950-53), kubansky konflikt (1962), a mnoho dalsich, kde Sovetsky svaz casto stal v pozadi a za sebe nechal bojovat jine (pri konfliktech v Africe zejmena Kubance - viz Angola, Mozambik, Etiopie...).

Ani po rozpadu Sovetskeho svazu tato agresivita nezmizela, Ruska federace se povazuje za primeho nastupce Sovetskeho svazu, a pokracuje v jeho agresivni politice - dve cecenske valky, Abchazie + Gruzie, Ukrajina...

Veritas vincit

16. 01. 2022

Míra
Omluva za chyby a oprava
1939 - Napadení Finska a vyloučení SSSR z tehdejší Společnosti národů (14.12.1939). (datum)
1953 - Sovětské tanky rozprášily povstání dělníků v Berlíně. (pravopis)

Veritas vincit

16. 01. 2022

Míra
Namátkou - ruské zrůdičky na pochodu:
1920 - Bitva u Varšavy a na Němenu, když se bolševici vydali do Evropy šířit bolševickou revoluci.
1939 - Napadení Polska
1939 - Napadení Finska a vyloučení SSSR z tehdejší Společnosti národů (14.11.1939).
1940 - Napadení a okupace Litvy, Lotyšska, Estonska, Besarábie a Severní Bukoviny.
1953 - Sovětské tanky rozprášili povstání dělníků v Berlíně.
1956 - Válka proti Maďarsku
1968 - okupace Československa
1979 - invaze do Afghánistánu
2014 - invaze a okupace Krymu
2014 - sestřelení dopravního letadla MH-17 (298 mrtvch),
přímá vojenská podpora separatistů v Luhansku a Doněcku.

Míra

16. 01. 2022

Václav.Flek

Když vynecháte vymyšlené agrese tak jich zas tolik nebude.
Finsko už jsme zmínili, Polsko jsme si už taky vyjasnili, že o žádné napadení Polska nešlo, fakt by mne zajímali ty údajné agrese.
Tak aspoň jednu.

Veritas vincit

16. 01. 2022

Míra
*Nevadilo by vychvalování generála nepřítele, kdyby válčili podle psaných i nepsaných pravidel.
Ale to v případě této války už jaksi z podstaty nešlo, když cílem bylo vyvraždění židů a Slovanů.*
-
1/ Hlavně, že generálové a vojáci Varšavské smlouvy vtrhli do Československa (1968) podle pravidel a ruští okupanti zůstali 23 let. Přitroublí jedinci je vychvalují dodnes.
2/ Vojáci Wehrmachtu nebyli hlavními strůjci a organizátory genocidy Židů
3/ "Konečné řešení" se žádných Slovanů netýkalo.
4/ Zvláštní, že ze 3 největších masových vrahů v historii lidstva jsou dva komouši a jeden nacista. :-)
Mao Ce-Tung – 50 až 78 milionů obětí
Adolf Hitler – 15 až 70 milionů obětí
Josif Stalin – 10 až 47 milionů obětí
A mohl bych vypsat další komouše, Pol-Pot 2 milióny, ...

Honza

16. 01. 2022

Dobry den pane Svobodo,
na zaver Vaseho clanku pisete o tom, ze vysla jeho kniha "Poradek v chaosu".
je Vam znamo, ze by vysla i v cestine?
zdravi
J. Stary

Vaclav.Flek

15. 01. 2022

pro Mira : K vasemu pozadavku : "... tak mohl by jste vypsat sovětské agrese včetně přesného data a počtu obětí, abychom zbytečně neztrácely čas vymyšlenými agresemi." odpovidam, ze nemohl, nebot by slo o velmi dlouhy seznam, vhodny spise na diplomovou praci. Neco jsem v teto diskusi jiz naznacil, napr. ve svem prispevku, urcenem diskutujicimu Daliboru Rysavemu. Vychazim z predpokladu, ze navstevnici teto webove diskuse maji zajem o vojenskou historii a take jiz nejaky zaklad, na kterem mohou dale stavet. Jinak se domnivam, ze zadna sovetska agrese nebyla "vymyslena", jak o tom svedci postoje VSECH zemi, ktere se obeti teto agrese staly.

Míra

15. 01. 2022

Nevadilo by vychvalování generála nepřítele, kdyby válčili podle psaných i nepsaných pravidel.
Ale to v případě této války už jaksi z podstaty nešlo, když cílem bylo vyvraždění židů a Slovanů.

Míra

15. 01. 2022

Vaclav.Flek

Když už jste se zapojil, tak mohl by jste vypsat sovětské agrese včetně přesného data a počtu obětí, abychom zbytečně neztrácely čas vymyšlenými agresemi.

Michal Komarek

15. 01. 2022

podle me pekny koment od Tomáš Svoboda, nikdy jsem jeste neprispel do zadne int. diskuse, ale tento clanek je vyjimecny, byl to proste vojensky genius na spatne stare

otacon70

14. 01. 2022

Co velitel SS divize Wiking Max Steiner za bitvu u Narvy na podzim 1944? Heroické, defenzivní bitvy proti několikanásobné přesile začaly už v zimě 1941. Mnohdy pár chlapů bránilo kilometr fronty, nebo byly celé týdny obklíčení v kotli, z kterých se dokázali probít.

Vaclav.Flek

14. 01. 2022

pro Dalimil Ryšavý : K vasi reakci "... není Vám přinejmenším divné, že tento vojenský genius předváděl svoji genialitu na cizím, tady přesně na sovětském území?" mam tuto pripominku :


Neni vam divne, v kolika zemich predvadeli svoji genialitu sovetsti generalove ? Pred valkou Dalny vychod (1938-39), pote Polsko (1939), Finsko (1939-40), Pobalti (1940), Rumunsko (1940), Iran (1941-46), Mandzusko (1945), Madarsko (1956), Ceskoslovensko (1968) atd. atd. az do dnesnich dnu. Merme kazdemu stejnym metrem.

Vaclav.Flek

14. 01. 2022

pro Míra : K vasemu prispevku jinemu diskutujicimu (Mark): "Přestaň si konečně vymýšlet údajné sovětské agrese." sdeluji, ze to vidim stejne jako jmenovany diskutujici.

Sovetsky svaz jiz pred II. svetovou valkou utocil na sousedy (Dalny vychod), a jeho aktivity v prvni fazi II. svetove valky tvori dlouhou snuru agresi ci vyboju, ktere neukoncila ani operace Barbarossa. Jeste v srpnu 1941, kdy se chystala nejvetsi porazka Rude armady za calou valku (tzv. Kyjevsky kotel se 665 000 zajatci, coz prekonavalo sedmkrat stalingradskou bitvu) vyslal Sovetsky svaz tri armady do Iranu, aby si spolu s Britanii tuto zemi rozdelil.

Ovsem tusim, ze ve vasem pripade je jakekoliv upresnovani zbytecne. Puvodne jsem se domnival, ze jste pouze tak malo vzdelany v historii II. svetove valky, ted se spise domnivam, ze sireni dezinformaci je vasim konickem, nebo dokonce mozna zdrojem obzivy.

Míra

14. 01. 2022

Mark

Přestaň si konečně vymýšlet údajné sovětské agrese.
Jediná "agrese" je napadení Finska: https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/archivy-finsko-valku-s-moskvou-vyprovokovalo-40104170

Lvan Krajčík

14. 01. 2022

.l.

Parlamentní

14. 01. 2022

Premyslel jsem koho mi Balc pripomina. A myslim si, ze velmi spolecnyho mel s Hermanem Hothem. Vojak v poli, ktery byl i podrizenych oblibeny.

Tomáš Svoboda

14. 01. 2022

@Dalimil Ryšavý

Váš komentář nedává vůbec smysl. Pokud Vám není známo, Nacistické Německo vedlo útočnou válku po celé Evropě, není tedy nic zajímavého na tom, že se generálu Balckovi povedla ukázková taktická vítězství na území v Sovětském Svazu, jelikož zde byl téměř po celou svou vojenskou kariéru nasazen. Co se Vám na tom nezdá?

S pozdravem,
Tomáš Svoboda

Gunn

14. 01. 2022

Lze tu knihu sehnat v češtině? Našel jsem jen anglické a německé vydání. Děkuji

Mark

14. 01. 2022

Tomáš Svoboda
Děkují za dobrý článek:thumbsup:

Rozhodně tento článek, anebo podobné jemu, není žádná propagace nacismu, fašismu apod. a dost mě překvapuje, že někteří to tak chápou...i když....bohužel je ještě dost mezi námi komunistů apod., takže vlastně dá se to pochopit, že takové články je pro ně, jako pěst mezi oči.
Samozřejmě Německo v tomto případě bylo agresorem, ale SSSR se sám předtím a i po válce choval jako agresor. Nebít přepadení SSSR Německem, tak SSSR by dál pokračoval ve své agresivní výbojné činností. Nakonec SSSR za přepadení Finska byl i vyloučen ze Společností Národů.
Stalo se prostě jen to, že jedná teroristická země jako Německo přepadlo jinou teroristickou zemí a to SSSR.
Za ty obětí na lidských životech na straně SSSR by se mělo hlavně děkovat Stalinovi aspol., jak za svou až mileneckou politiku k Německu až po jeho diletantismus, neschopnost a nevážení si lidských životů.

Bono

14. 01. 2022

Dalimil Ryšavý
Další takovej ... když se vám to nelíbí, nečtěte to. Jak psal pan Svoboda.
Ostatní o historii třeba zájem mají.

Bono

14. 01. 2022

Václav Urbánek
Správně, je mi to nepříjemné, tak to zakážu všem :point_up:
Cancel Culture pro všechny
.... hlavně ať se náhodou něco nedozví mladá generace(!!!), mohla by se totiž něco přiučit..:scream: Takhle si to v nejhorším případě můžou prožít znovu na vlastní kůži.

Lepší bude když mladý zůstanou nevzdelaní jelimani jako vy.
V historii fandění postrádá smysl, výsledky už jsou známy.
Já bojim spíš toho, že dneska každej ukvičenej nevzdělanej jeliman na internetu by zakazoval co se jemu nelíbí...
Asi máte internet nově, ale informace o historii se na něm objevují pořád.

Dalimil Ryšavý

14. 01. 2022

Vážený autore, není Vám přinejmenším divné, že tento vojenský genius předváděl svoji genialitu na cizím, tady přesně na sovětském území??? Asi ne, já už se totiž v "našem" tisku dokonce dočetl, že Rudá armáda ve Stalingradu nelidsky nedovolila skopčákům důstojné prožití Vánoc. Pořád útočila a střílela:-) Mementem Vám budiž to sovětské území, na němž se ti slavní skopčáci proslavili!

Monarchista

14. 01. 2022

Byl to vzdělaný generál, rozumný chlap, zaslouží si úctu. Prostě byl to člověk na ne té správné straně, ale byl to zaroveň člověk, který své práci rozumněl. Mně se článek líbí.

Tomáš Svoboda

14. 01. 2022

@Václav Urbánek
Od Vašeho kometáře se razantně distancuji! Přestaňte mi do úst prosím vkládat věty, informace ani slova, která v článku popsané nejsou. V žádném případě se nejedná o podporu jakéhokoliv zrůdnéo režimu vedoucí k potlačování lidských práv a svobod ani práv jednotlivce.

Pokud se vám článek nelíbí, číst ho nemusíte. Pokud se Vám nelíbí ani mé ostatní články ( vit. zde: https://www.armyweb.cz/autor/tomas-svoboda ) poprosím Vás, abyste je nečetl.

Pokud z článku vidíte nějakou popularizaci nacismu, či vámi zmíněný fašismus, je to jen podobraz vaší zvrácené mysli.

Článek má za úkol čtenáře informovat o geniálním vojenském veliteli, který díky tomu, že po válce nepracoval na svém kultu osobnosti nedostal do podvědomí.
Generál Hermann Balck samozřejmě nebyl členem Nacistické strany, ani nebyl jejím příznivcem, naopak byl za své kritické postoje a výtky k Heinrichu Himmlerovi z armády téměř propuštěn.

V žádném případě zde nebudeme provádět přepisování historie, jako tomu bylo za minulého režimu a jak se o to snaží i někteří jedinci dnes. Článek o generálu Balckovi by vyšel i kdyby se jednalo o Maďara, Sověta, Bulhara, Američana, Číňana, či příslušníka kteréhokoli jiného národa na světě, neboť článek je o skvělém stratégovi, ne o Nacistovi, kterým ani nebyl.

Pokud tedy trváte na přepisování historie podle své interpretace, že by se o něčem "nemělo psát, protože se mi to nelíbí a neměli by o tom vědět ani ostatní." tak zde bohužel nepochopíte.
Armyweb je vyvážené informační médium, a vy na tom, díky Bohu, nic nezměníte.

S pozdravem, Tomáš Svoboda.

Mirek

14. 01. 2022

Neskutečné, budeme obdivovat německé "hrdiny" za to, že vraždili naše předky.
Možná přijde i doba, jim budeme stavět pomníky.

Václav Urbánek

14. 01. 2022

Hmm, leckdo řekne, že jde o popis historické pravdy. Já jsem ale přesvědčen, že popularizovat nacistického generála, předkládat tady naší mladé generaci jeho drzej ksicht a jeho "úspěchy" je zcela nevhodné, zcestné, ba odpudivé až zrůdné. Táži se: Co tam ti Němci pod Stalingradem pohledávali? Z mého pohledu to byli agresivní zločinci, byť taky plnící rozkazy fouskatýho psychopata a blázna Ády. Komupak asi v té "Válečné historii" fandí autor, pan Tomáš Svoboda? Pane Svobodo, jděte se s Vaším němčourským jenerálem vycpat! Vám není líto padlých sovětských hrdinů? Mně ano. Sověti jen bránili svou zem před útočnými hajzly, jako byl ten Váš němčourský jenerál. Vážení spoluobčané, myslím, že do jisté míry oprávněně se obávám fašizace našeho prostředí, když je náhle dovoleno na internetu do nebes vychvalovat germánskýho "bojovníka".

Bodie Pilot

14. 01. 2022

němčour.

Czert

13. 01. 2022

Flek
Vidite to je rozdil mrzi vami a beznym navstevnikem tehle stranek.
Bezny nyvstevnik dokaze z hlavy uvest jmena tak 5, max 10 nemeckych generalu, u ostatnich je to podobne.
Byt u italu bude uspech pokud budiu znat jednoho jedineho.

Myslet si, ze by znali jmena vicero generalu, ci dokonce vedeli jake jednotce ci skupe veleli by bylo velmi blahove.

Vaclav.Flek

13. 01. 2022

pro Vladimír Votýpka : Zasadne nesouhlasim s vasim nazorem, ze (cituji) : " východopruský Královec pouhé dva týdny dobývalo 80.000 Rusů a bránilo jej 120.000 Němců."

Myslim, ze tak to to nebylo. Dle mych informaci branilo Konigsberg pet velmi oslabenych nemeckych divizi o celkovem poctu 50.000 muzu, naopak na mesto utocilo vice nez 135.000 rudoarmejcu ze sestavy 3. beloruskeho frontu, podporovaneho 5.200 dely a 500 tanky.

Jo, a nebyli o "Rusove", ale sovetske jednotky, kde velkou cast tvorili vojaci neruske narodnosti, zejmena Ukrajinci, Belorusove, Kazasi a dalsi...

Czert

13. 01. 2022

Votypka a spol
To uz tak byva, ze i kdyz vitezis v bitvach, valku prohrajes.

Nemci presto ze meli nekolik skvelych volitelu a obecne nejlepsi dustoniky (nejhorsi meli soveti a italove), proste nemuzes vyhrat nad matematikou.
Kdyz nepritel doplnuje ztraty rychleji nez mu je pusobis, a tvoje schopnost doplnovat ztraty casem upada, prohrat proste musis.

Vaclav.Flek

13. 01. 2022

Clanek ma z meho hlediska zvlastni nazev - predpokladam, ze na tomto webu diskutuji zajemci o vojenskou historii, je proto zvlastni, ze by jim nemelo byt jmeno Hermanna Balcka zname. Ja je znam jiz pres padesat let, pote co jsem si poprve precetl Carellovo dilo o udalostech na vychodni fronte z nemeckeho pohledu. Pak jsem se s tim jmenem setkal mnohokrat.

Vladimír Votýpka

13. 01. 2022

Ještě k těm fámám, že Rusové měli vždy daleko větší pevahu v živé síle než Němci. Stačí se podívat na YOU TUBE, kde jsou často uvedeny počty Němců a Rusů, kteří proti sobě stáli např. při útočných operacích Rudé armády. Poměr v lidské síle byl přitom tak jedna celá pět, až dva ku jedné ve prospěch Rusů. Je logické, že "bránící" se Rusové měli v první fázi války daleko větší ztráty, než útočící Němci. Čistkami zdecimované a nezkušené ruské velení a sám Stalin dělali totiž veliké taktické chyby a vlivem toho se dostaly do zajetí statisíce jejich vojáků a řádově tolik jich i padlo. Ale například východopruský Královec pouhé dva týdny dobývalo 80 000 Rusů a bránilo jej 120 000 Němců.

Vladimír Votýpka

13. 01. 2022

Takových článků jsem už četl tolik, že vlastně nevím, proč Němci prohráli. Jak je možné, že tolik hrdinů a vynikajících velitelů nedokázalo odrazit "hordy" útočníků z východu. U nás se vžilo to, že Rusové měli vždy desetinásobnou převahu a neuvěřitelně plýtvali vojáky. To však není pravda. Jako není pravda, že Rudá armáda po vítězství u Stalingradu a poté u Kurska už jenom postupovala na západ. Němci kladli tvrdý odpor a na lokálních úsecích byly Rusové často donuceni ustupovat a hrozila jim i větší porážka, pokud by včas nepřeskupili síly. Např. po dobytí Kyjeva se Rudá armáda dostala jihozápadně od města do velice složité situace, chvíli hrozila i nutnost stažení se za Dněpr. To samé bylo u Varšavy, kdy se Rudá armáda spolu s polskými oddíly dostala skoro až k Visle. Německým protiútokem byli vyčerpaní Rusové zatlačeni o desitky kilometrů zpátky na východ. Tím vznikl mýtus, že Rusové nechali z politických důvodů utopit v krvi Varšavské povstání.

jan

13. 01. 2022

Vítězil tak dlouho až se vzdal.

otacon70

13. 01. 2022

Stenly: Co mělo rozhodující váhu byla pomoc USA.

Stenly

13. 01. 2022

To Ivan - je vidět, že články čteš hodně povrchně a vůbec toho o II.sv. válce mnoho nevíš. To že byli na německé straně i schopní velitelé je prostě fakt. Stačí si jen pohrát se statistikami a je jasné na čí starně byla kvalita a kde se to nahradilo množstvím. Kolik padlo sovětů, kolik němců, jaktože i když útočili Němci tak měli sověti násobně vyšší ztráty (většinou je to opačně) což o něčem vypovídá. Stalin jak známo brutálně oslabil Rudou armádu svými čistkami ve 30- tých letech, schopné veletele nechal popravit, to jsou fakta, které jsou známá. My jsme se učili, že na začátku války měli souvěti horší zbraně, míň, že byli zaskočeni a jiné kecy. Ve skutečnosti jim mohli Němci závidět T-34, Špagin, Kaťuše atd. Zaskočeni by taky nebyli, nebýt paranoidního Stalina, který Sorgemu prostě nevěřil. Dá se říci, že Němci prohráli velkou vinou Hitlera a Sověti pro změnu vyhráli Stalinovi navzdory. To není nějaké velebení Německé říše nebo nekritický obdiv, Sověti prostě měli potenciál Němce porazit mnohem rychleji ale vojín válku nevyhraje.

Parlamentní

13. 01. 2022

Jak poznamenal jeden nacisticky vojak, uvitezili jsme se k porazce. Kazda armada ma sveho tzv. nejlepsiho generala tedy az na Anglii, ta mela jen šaška Montyho. Ruda armada Rokosovskiho, amici Bredlyho a na strane nemcu snad Kesselringa.

Nick

13. 01. 2022

Jméno a příběh muže, o kterém jsem nikdy nečel, zajímavé a díky za zveřejnění. Škoda, že kniha není přeložená do češtiny.

Frankee85

13. 01. 2022

Tak tohle je na natočení filmu! Chápu, že mnohdy to může být "přifouknuté", ale tohle je řízek podle mého gusta! Knihu seženu.

ivan

13. 01. 2022

Vždycky se musím smát historkám německých generálů kteří neustále vítězili na východní frontě a úspěšně zkracovali frontu až se nějakým zázrakem ocitli v Berlíně a pak v americkém zajetí. V kronice mé rodné obce bylo konstatování, že v průběhu přechodu fronty přes území obce bylo u sovětských jednotek zaznamenáno asi 16 mrtvých nebo raněných vojáků (nedalo se přesně určit) a 200 mrtvých německých vojáků. Sověti své mrtvé a raněné odvezli s sebou, německé vojáky pak sesbírali občané obce. Tři občané obce zahynuli, dva při opravě mostu pod německou palbou a jeden když běžel naproti vítat sovětské vojáky a ti ho omylem zastřelili.

Přidat komentář