Již dva měsíce po okupaci zbytku českých zemí, 15. května 1939, začal v okupovaném hlavním městě působit tzv. Pracovní štáb zbrojního úřadu Praha. O týden později, 22. května, právě tento úřad převzal do výzbroje německého Wehrmachtu prvních 10 původně československých lehkých tanků LT vz. 38, které u nových pánů nesly označení PzKpfw 38(t) Ausf. A.

Pracovní štáb měl česko - německé složení. Měsíčně bylo v továrně BMM (Böhmisch - Mährische Maschinenfabrik AG), bývalé ČKD, smontováno 25 obrněnců, takže do listopadu 1939 obdržela německá armáda celou předchozí objednávku československé armády na 150 strojů. Pro zajímavost, celková suma kterou za ně čs. armáda měla zaplatit představovala ne právě zanedbatelných 92 993 100 korun.

Foto: PzKpfw 38(t) | Bundesarchiv / Public domain

Psali jsme:Naši vojáci si vyzkoušeli extrémní školu smyku s vozidly TATRA 815-7 PRAM/TATRA s vlekem

Ve vozidlech Ausf. A byly uplatněny jen malé změny v porovnání s původní československou zakázkou. Změněn byl např. elektrický zapalovací systém. Typ Scintilla nahradil Bosch. Byl instalován prstencový kryt korbového kulometu a změněno uchycení antény. Důvodem bylo zavedení německých radiostanic FuG 2 a 5, které nahradily československou vz. 37 se dvěma anténami, tedy prutovou a rámovou. Německé radiostanice však byly do vozidel montovány až po vyčerpání původních. Další změnou byla také změna kamufláže, kdy čs. trojbarevnou nahradil na všech plochách standardní šedý nátěr.

Výzbroj vozidla, na tehdejší dobu více než účinná ( kanon ÚV vz. 38 Škoda A7 ráže 37 mm + dva kulomety vz. 37 ráže 7,92 mm ), byla samozřejmě ponechána, jedinými změnami prošly zásobníky na kulometnou munici, které byly německého původu a kanon nyní dostal německé označení KwK 38(t) L/47,8, nové označení se týkalo i kulometů, jež se označovaly MG 37(t). Co vozidlu zvýšilo bojovou efektivitu bylo přidání čtvrtého člena osádky, k původním třem, tedy nabíječe, rychlost palby se tím výrazně zvýšila a veliteli odpadla část činností, které musel předtím vykonávat. Pancéřování nedoznalo žádných změn, čelní mělo tedy tloušťku 25 mm, boční 15 mm, zadní 12 mm, strop 10 a podlaha pouhých 8 mm. Stejná zůstala i pohonná jednotka, tedy řadový zážehový 6válec Praga EPA o výkonu 93,2 kW, který umožňoval 9,7 tun vážícímu tanku jet po silnici max. rychlostí 42 km/h, v terénu max. 25 km/h, dojezd činil 210 kilometrů.

Verze PzKpfw 38(t) Ausf. B představovala modifikovanou verzi Ausf. A vyráběnou podle objednávky 325 vozidel z června 1939. Z vozidel byly demontovány rámové antény čs. původu, umožňující dosah pouze v okruhu 1 kilometru. Nově byl přidán noční světlomet Notek. Byl upraven kryt zaměřovače kanonu a na zadní pancíř několika tanků byly instalovány zadýmovací granátomety. Od ledna 1940 do května 1940 bylo zkompletováno celkem 110 strojů této verze. Z tohoto počtu mělo prvních 50 kusů starší zapalování firmy Bosch. Později byla část strojů verze Ausf. B přestavěna na velitelská vozidla Panzerbefehlswagen 38(t).

Varianta PzKpfw 38(t) Ausf. C byla v Praze vyráběna v období květen - srpen 1940. Do té doby bylo vyrobeno 110 tanků. Novinkou byl prstenec kryjící ložisko věže. Vozidla dostala německé prutové antény se značně menší základnou, část z nich poté dostala výše namontovaný tlumič výfuku a větší počet úchytů na zavěšení dodatečné výstroje a nářadí.

Psali jsme:„Nebeský strážce“ – nové letadlo pro speciální síly Spojených států

Verze PzKpfw 38(t) Ausf. D se od předchozí verze téměř nelišila. Hlavní změnu představovalo přemístění sedadla řidiče, které bylo dosud vpravo, tedy na opačné straně než u německých vozidel, u posledních strojů bylo přesunuto nalevo a zarovnáno prakticky do jedné přímky se sedadlem velitele/střelce. To umožnilo vyrovnat na tomto místě profil čelního pancíře, zjednodušilo konstrukci a zvětšilo užitný prostor uvnitř obrněnce. Některé stroje měly dostat přídavné pancéřové desky na čelo korby, které ji zesilovaly až na 50 mm. Také tato verze měla výše umístěný tlumič. Tuto změnu podnítila montáž zásobníku na 5 elektricky odpalovaných zadýmovacích granátometů. Od září do listopadu roku 1940 bylo postaveno 105 tanků verze D.

PzKpfw 38(t) Ausf. E. Tato verze lehkého tanku se dostala do výzbroje poté, co se vozidla více než dobře předvedla v Polsku, kde Němci ztratili jen 7 strojů ( všechny se ale podařilo opravit ), a především na jaře a v létě 1940 během tažení na Západě. Právě v roce 1940 podali Němci do BMM objednávku na dalších 275 vozidel, které mělo v roce 1941 následovat dalších 250 exemplářů. První objednávka byla realizována do května 1941. Změnou bylo zavedení svislé horní desky korby na všechny stroje této verze rovnou při výrobě. Tloušťka pancéřování dosáhla na čele 50 mm. Byly v ní rovněž změněny štěrbinové průzory řidiče i kulometčíka/radisty. Stejnou tloušťku pancíře měla nově i věž ( u dřívějších verzí byla silná pouze 25 mm ). Spodní deska korby byla upevněna ke kostře vozidla jiným počtem šroubů. Také boční pancíř věže a korby byl zesílen a to na 30 mm, z původních 15 mm. Odstraněn byl štít kulometu souose montovaného s kanonem. Po těchto úpravách se samozřejmě zvýšila hmotnost tanku a to na 9,85 t. To si vyžádalo zvýšení počtu listových per ze 14 na 15. Stroje také dostaly modernější elektroinstalaci.

Verze PzKpfw 38(t) Ausf. F byla prakticky identická jako Ausf. E, jedinou změnou u vozidel této řady vyráběných od května do října 1941 byla demontáž zadýmovacích granátometů.

Varianta Ausf. G se do výzbroje dostala poté, co si Panzer 38(t) vydobyl na frontě pověst spolehlivého a celkem účinného vozidla ( to se samozřejmě změnilo poté co Sověti na východní frontě začali nasazovat ve větším počtu střední tanky T-34 a těžké KV ). Armádní zbrojní úřad nicméně ještě v prosinci 1941 podal objednávku na 8. a 9. sérii s označením G a H. Přičemž každá měla čítat rovných 500 nových vozidel. Od začátku roku 1942 do října mělo výrobní závod měsíčně opouštět 65 kusů, výroba měla být definitivně ukončena 1. dubna 1943. Tanky verze G měly zjednodušený způsob montáže pancéřových desek, což opět snížilo počet potřebných šroubů. Světlomet Notek byl přemístěn na spodní čelní desku korby. V lednu 1942 však Adolf Hitler rozhodl ukončit výrobu tanků s kanony ráže 37 mm, které se ukazovaly stále méně účinnými, především v SSSR. Následovat měly úpravy tovární linky, které se měly přeorientovat na stavbu stíhačů tanků Marder. Toto rozhodnutí tedy způsobilo že z 500 objednaných strojů bylo do 20. června 1942, kdy z výroby sjel poslední tank, vyrobeno 306 strojů Ausf. G. V rámci této objednávky, tedy na variantu Ausf. G bylo vyrobeno i dalších 184 věží, které byly následně použity jako součást stálých opevnění budovaného Atlantického valu i jinde. Celkem však bylo za účelem stálých opěrných bodů použito 351 věží lehkého tanku Panzer 38(t).

Německý Wehrmacht v červenci 1940 zabavil i vozidla určená původně pro švédskou armádu. Ty nesly označení PzKpfw 38(t) Ausf. S ( původní označení pražské ČKD pro Švédy bylo TNH - Sv ). Jednalo se celkově o 90 obrněnců, bez výzbroje, kterou si Švédské království mělo zajistit z vlastních zdrojů. V únoru 1941 tak Němci byli nuceni objednat ve Škodovce 90 nových kanonů A4 a v brněnské Zbrojovce pomocnou kulometnou výzbroj.

Firma BMM uzavřela 26. dubna 1940 se slovenskou vládou objednávku na 37 strojů, první z nich byl armádě Slovenského štátu, respektive Slovenské republice, dodán v říjnu 1940, poslední až v únoru 1943! Slováci ale používali dalších 37 strojů různých verzí ze zásob Wehrmachtu.

Výčet verzí původního čs. lehkého tanku LT 38 v německé armádě doplňují velitelské tanky, kterých bylo postaveno několik desítek z různých verzí. Vzniklo také 102 kusů muničního transportéru Munitionsschlepper 38(t). Jejich přestavba z původních poškozených tanků byla zahájena v květnu 1944. Jiná vozidla zbavená věže byla používána jako cvičná pro řidiče, přičemž část z nich byla upravena na pohon dřevoplynem. Některé byly používány jako tahače a vyprošťovací. Zapomenout se nesmí ani na průzkumnou verzi PzKpfw 38(t) n. A., která se ale nakonec do výzbroje nedostala, vítězem soutěže se totiž stal výrobek firmy MAN Panzer II Ausf. L Luchs. Protože však jeho výroba byla poměrně složitá a nákladná, obdržela pražská BMM objednávku na přestavbu 70 tanků Panzer 38(t) na průzkumný stroj pod označením Aufklärungspanzer auf Fgst. PzKpfw 38(t). Stroje byly zbaveny tankové věže, kterou nahradila shora otevřená Hängelafette 38, vyzbrojená 20 mm kanonem KwK 38 a kulometem MG 42. Dvě z těchto vozidel byly dokonce přezbrojeny kanonem ráže 75 mm KwK 37 L/24 s krátkou hlavní. V květnu 1942 byl tank výrobního čísla 1481 upraven k provozu v tropickém podnebí, ale do severní Afriky nakonec poslán nebyl, i když se již zkoušela jeho přeprava v útrobách obřího transportního Messerschmittu Me 323 Gigant. Na dalším stroji se zkoušely plováky AP-1, které měly tanku umožnit překonávání širokých vodních toků.

Existují i svědectví o nasazení několika plamenometných tanků. Zápalná směs byla přepravována v taženém přívěsu. Další lehké tanky Panzer 38(t) ze zásob německé armády byly odeslány jejím spojencům, tedy kromě Slovenska, ještě Maďarsku ( 110 vozidel ), Rumunsku ( 50 vozidel ) a Bulharsku ( 10 vozidel ). Základ tanku však také zejména Němcům posloužil i ke stavbě dalších obrněných vozidel, stíhačů tanků Marder, Hetzer, či protiletadlových Flakpanzerů 38(t) Gepard.

Zdroj: druhasvetova.com