EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Platforma Pandur II: Nové možnosti pro 4. brigádu rychlého nasazení

 11. 03. 2021      kategorie: Vojenská technika      0 bez komentáře

V prosinci 2020 převzala Armáda České republiky poslední z dvacítky objednaných kolových obrněných vozidel Pandur II CZ 8x8 ve speciálních verzích KOVS a KOVVŠ. Počet obrněnců tohoto typu v českých ozbrojených silách se tak zvýšil na 127, ale toto číslo je jen přibližně poloviční proti tomu, s čím se původně počítalo v prvním desetiletí nového století. 

Platforma Pandur II se v každém případě osvědčila a již získala také exportní úspěchy. V České republice se příležitostně mluví i o akvizici dalších Pandurů v různých variantách, jelikož 4. brigáda rychlého nasazení, kde se tyto obrněnce vesměs používají, by nepochybně využila i organickou palebnou podporu, popř. rovněž mobilní protivzdušnou obranu a další prvky.

KBVP Pandur II - Foto Daniel Potocký (2)Foto: Platforma Pandur II se v každém případě osvědčila a již získala také exportní úspěchy. Tatra Defence Vehicle | CC BY-NC-ND

Psali jsme: Land Rover S2A DPV "Pink Panther" - růžové auto borců z SAS

Původní akviziční plány

Oněch 107 osmikolových obrněných vozidel Pandur II CZ, která Armáda ČR odebrala, odpovídá celkem šesti verzím, mezi které patří bojové vozidlo pěchoty, velitelská pro velitele roty, průzkumná, průzkumná s radiolokátorem, ženijní a zdravotnická. Když se však program přezbrojení české armády novým osmikolovým obrněncem rodil, plánovalo se zakoupit dokonce až 234 vozidel, resp. 199 kusů s opcí na dalších 35 obrněnců, a to v celkem devatenácti verzích. Kromě oněch šesti realizovaných se v seznamu vyskytovaly i další tři velitelské a spojovací verze, další dvě ženijní varianty, dělostřelecká pozorovatelna, koordinátor palebné podpory, verze pro radiační a chemický průzkum, vozidlo pro elektronický boj, policejní verze, samohybný minomet ráže 120 mm, protiletadlový prostředek a konečně vozidlo dílenské a vyprošťovací. 

V podstatě lze říci, že dvě nové varianty KOVS a KOVVŠ budou zastávat role, jež se původně očekávaly od oné trojice nerealizovaných velitelských a spojovacích modifikací, zatímco zbývající úlohy se v české armádě musí zatím řešit jinými prostředky. Platforma Pandur II ale již jasně prokázala své kvality v provozu a také evoluční potenciál. Ten ilustrují mj. právě nové varianty KOVS a KOVVŠ, jež vznikly jako produkt domácího českého vývoje, ale i další provedení, která jsou určena pro zahraniční zákazníky. Vývoj a výroba v Česku opravňují k tvrzení, že se typ Pandur II stal již prakticky „domácím“ vozidlem.

KOVS Pandur II foto TDVFoto: Dvě nové varianty KOVS a KOVVŠ (na snímku) budou zastávat role, jež se původně očekávaly od oné trojice nerealizovaných velitelských a spojovacích modifikací, zatímco zbývající úlohy se v české armádě musí zatím řešit jinými prostředky. | Tatra Defence Vehicle / CC BY-NC-ND

Psali jsme: Turecko a Spojené státy zřídí pracovní skupinu k systémům S-400

Samohybné minomety

Nejpočetnější z nerealizovaných verzí v původních plánech je samohybný minomet, který měl být pořízen v počtu 25 exemplářů. Právě o této verzi se v posledních letech znovu často mluví a Armáda ČR zřejmě opravdu plánuje pořízení prostředků této kategorie, a to dokonce v počtu ještě daleko vyšším, protože do médií unikla informace o 60 kusech. Zatím ale není jisté, jaký prostředek by to přesně měl být. Každopádně je nepochybné, že česká armáda potřebuje nový praporní minomet ráže 120 mm. V současnosti tuto roli zastává typ PRAM ve dvou verzích, a to tažené PRAM-L a samohybné PRAM-S na prodlouženém podvozku BMP-1, ale ačkoliv se ve své době zajisté jednalo o kvalitní zbraně, dnes je již nutná jejich náhrada. Vhodné by tudíž bylo, aby se zajistily adekvátní prostředky organické palebné podpory pro 7. mechanizovanou brigádu i 4. brigádu rychlého nasazení, což by ve druhém případě logicky znamenalo zakoupit minomety právě na podvozku Pandur II. 

Minometná verze Panduru II byla podnikem Tatra Defence Vehicle představena roku 2017. Patří mezi bezvěžové minomety se zbraní umístěnou v korbě, odkud se vede palba otevřeným stropním poklopem. V představeném vozidle byl instalován izraelský minomet Soltam Cardom kalibru 120 mm na stabilizované otáčivé lafetě propojený s počítačovým systémem řízení palby dovolujícím rychlé nastavování palebných prvků. Uváděna byla max. kadence okolo 16 ran za minutu a vozidlo mělo kapacitu pro 50 kusů min, přičemž použita mohla být jak munice standardu NATO, tak také „východní“.

O úrovni typu Soltam Cardom zajisté velmi vypovídá i skutečnost, že se pro něj rozhodla také americká armáda, protože minometná obměna kolového obrněnce Stryker je vyzbrojena právě tímto minometem. Jako zajímavost lze dodat, že kvůli menším vnitřním rozměrům typu Stryker má v něm umístěná zbraň menší rozsah odměru než ta stejná ve vozidle Pandur II. Vedle toho u amerického provedení chybí možnost minomet vymontovat z vozidla a pálit z prostoru mimo vozidlo, což se u Panduru II uskutečnit dá. Co se týče dostřelu, 120mm minomety standardu NATO zpravidla nabízejí hodnotu kolem 7 km, ale s municí s raketovým urychlovačem může být dostřel i více než dvojnásobný. 

120 mm ShM Pandur II 8x8 CZ - foto TDV (1)Foto: Minometná verze Panduru II byla podnikem Tatra Defence Vehicle představena roku 2017. Patří mezi bezvěžové minomety se zbraní umístěnou v korbě, odkud se vede palba otevřeným stropním poklopem. | Tatra Defence Vehicle / CC BY-NC-ND

Souhrnně se dá konstatovat, že bezvěžový minomet reprezentuje jednodušší a levnější řešení, jež je optimální k vytváření palebných přehrad. Druhé řešení představuje minomet usazený v otáčivé věži, což zákonitě znamená nabíjení závěrem (nikoli ústím), eventuálně i nabíjení automatické. Výhodu znamená možnost vést i přímou palbu, ale minomet nelze vymontovat z vozidla a celý systém je samozřejmě výrazně složitější a dražší. Jako příklady takových věží, jež by se daly umístit i na platformu Pandur II, lze zmínit finské typy AMOS a NEMO či britský komplet AMS. Ještě se dá doplnit, že k samohybným minometům by se měly pořídit i vhodné podpůrné prostředky na stejném podvozku, resp. verze vozidla Pandur II pro pozorování, velení a koordinaci palby, což koneckonců obsahovaly i původní akviziční plány.

Protivzdušné prostředky

V někdejších plánech se nacházel také samohybný protiletadlový prostředek na šasi Pandur II, evidentně zamýšlený jako náhrada sovětských systémů 9K35 Strela-10 (S-10M2D/IFF). Ty již byly z výzbroje české armády vyřazeny, a proto dnes protiletadlovou obranu na nejkratší vzdálenosti zajišťují komplety RBS-70 a RBS-70NG s naváděním po laserovém paprsku. Nepochybně se jedná o špičkové systémy, ve své kategorii určitě jeden z nejlepších na světě, avšak pokud jde o protivzdušnou obranu 4. brigády rychlého nasazení, u tohoto kompletu by mohla na bojišti vadit malá ochrana obsluhy, protože jeho transport standardně zajišťují nákladní automobily Tatra. 

RBS-70NG v mobilní verzi - foto SAAB.. (2)Foto: RBS-70NG v mobilní verzi | SAAB / CC BY-NC-ND

Logicky se tudíž nabízí možnost vyvinout protivzdušnou variantu obrněnce Pandur II, jež by byla vyzbrojena stejným typem řízených raket. Švédská společnost Saab již ostatně zařadila do nabídky také zbraňovou stanici, která je ovládána zevnitř vozidla a nese trojici střel. Doplňkem je další vozidlo, na kterém je instalován malý přehledový a výstražný radiolokátor. Je ale nutno dodat, že tato koncepce je míněna především pro lehké terénní automobily, jež pochopitelně nabízejí menší nosnost. V případě platformy Pandur II by tedy zřejmě bylo možné zkonstruovat i zcela autonomní komplet na jediném podvozku, který by nesl odpalovací zařízení (možná i pro více než tři rakety) a současně onen přehledový radiolokátor.

Kromě takového prostředku pro „konvenční“ protiletadlovou obranu je ale možné, resp. nutné uvažovat i o dalším prvku, který zabezpečí ochranu proti relativně nové a prudce se rozvíjející hrozbě, a to proti malým bezpilotním letadlům. Zkušenosti z některých konfliktů v posledních letech jasně demonstrovaly, že většina nynějších protivzdušných systémů nabízí proti dronům pouze malou, případně prakticky nulovou účinnost, takže je nutno zavést zcela odlišně řešené prostředky obrany. Největšího rozšíření se dočkaly směrové rušiče, které ruší jednak ovládací signály dronů (frekvenční pásma 2,4 a 5,8 GHz) a jednak signály družicové navigace. Některé mají podobu přenosných „pušek“, zatímco jiné fungují jako součásti integrovaných komplexů obsahujících i senzory pro včasnou detekci a flexibilní sledování dronů. 

Všechny tyto součásti již nabízí také český průmysl. Jako primární senzor lze využít malý radar ReGUARD, který je určen primárně pro detekci a sledování dronů. Optické (a)nebo infračervené senzory by mohla zhotovit firma Meopta, kdežto směrové rušiče dodává URC Systems. Všechny prvky by se tedy daly propojit do integrovaného systému na platformě Pandur II, aby vznikl mobilní systém kategorie C-UAS (Counter-Unmanned Aerial System). Perspektivně si lze představit i instalaci malého „anti-dronového“ laseru, na kterém již pracuje Vojenský technický ústav. Šlo by tak vlastně o obdobu speciálních variant obrněnce Stryker, jež nesou rušiče a lasery a které už US Army otestovala také na cvičeních v Evropě.

Raketová a kanonová vozidla

Zajímavé možnosti uplatnění podvozku Pandur II se ale vyskytují i mimo onen výčet původně zamýšlených variant tohoto obrněnce. Jako jedna z možností se tady nabízí stíhač tanků, který by nesl izraelské protitankové řízené střely řady Rafael Spike. Připomeňme, že na bojové věži KBVP Pandur II české armády se nalézá odpalovací zařízení pro dvě tyto střely, což je u současných kolových a pásových bojových vozidel pěchoty vcelku standardní řešení. Odpalovací zařízení pro stejný typ raket má tedy nést také nové pásové bojové vozidlo pěchoty pro 7. mechanizovanou brigádu.

Specializovaný stíhač tanků by ovšem reprezentoval jinou koncepci, protože by šlo o vozidlo určené výhradně pro ničení nepřátelských obrněnců a jiných odolných pozemních cílů, např. bunkrů. Současné protitankové rakety (včetně systémů série Spike) totiž existují i s jinými hlavicemi proti jiným cílům. Šlo by tak o ekvivalent jedné z modifikací amerického obrněnce Stryker, jež nese řízené střely TOW-2. Pro Armádu ČR by tudíž mohla vzniknout i verze vozidla Pandur II s odpalovacím zařízením pro větší počet střel Spike a prostorem k dopravě dalších raket. Standardně by mělo jít o již zavedené zbraně verze Spike-LR s dosahem 4 km, avšak lze si představit i instalaci verze Spike-NLOS, jež slouží pro nepřímou palbu a poskytuje max. dostřel až 25 km.

V případě požadavku na výrazné navýšení palebné síly 4. brigády rychlého nasazení existuje i možnost použít šasi Pandur II jako platformu pro věž se zbraní velké ráže. Taková vozidla dnes najdeme v řadě armád, obvykle označená jako stíhače tanků, samohybné protitankové kanony nebo vozidla palebné podpory. V médiích se o nich poměrně často (byť nepřesně) hovoří jako o „kolových tancích“. Bez ohledu na terminologii ale platí, že nejčastěji jde právě o podvozky kolových obrněných transportérů, na nichž se nacházejí věže s kanony, které se svou účinností vyrovnají těm v tancích (mnohdy se s nimi přímo shodují). Oproti tankům mají taková vozidla samozřejmě nižší úroveň pancéřové ochrany, ale nabízejí výrazně vyšší pohyblivost na silnici a snazší přepravu vzduchem, což je důležité mj. u sil rychlé reakce. 

Je nutno zdůraznit fakt, že se obrněnec Pandur II již stal základem pro dvě exportní vozidla této kategorie. První nazvané Pandur II FSV (Fire Support Vehicle) vzniklo pro Indonésii a je vybaveno věží John Cockerill CT-CV 105HP, kdežto druhé vozidlo jménem Sabrah bude dodáváno pro armádu Filipín a ponese věž izraelské firmy Elbit. V obou případech se ve věžích nalézají 105mm drážkované kanony, které střílejí municí standardu NATO a disponují samočinným nabíjením. Věž CT-CV 105HP má navíc neobvyklý maximální náměr, a to až 42 stupňů, a proto může poskytovat i nepřímou palebnou podporu, de facto jako 105mm houfnice. Takové vozidlo by nepochybně znamenalo obrovský přínos i pro 4. brigádu rychlého nasazení.

Sabrah - foto Elbit (1)Foto: Je nutno zdůraznit fakt, že se obrněnec Pandur II již stal základem pro dvě exportní vozidla této kategorie. První nazvané Pandur II FSV (Fire Support Vehicle) vzniklo pro Indonésii a je vybaveno věží John Cockerill CT-CV 105HP, kdežto druhé vozidlo jménem Sabrah (na snímku) bude dodáváno pro armádu Filipín a ponese věž izraelské firmy Elbit. | Elbit / CC BY-SA 3.0

Předání dvacítky vozidel Pandur II ve speciálních spojovacích a velitelských verzích KOVS a KOVVŠ má velký symbolický význam, jelikož Armáda ČR tak fakticky pokračuje v realizaci původních plánů zavádění osmikolových obrněnců. Ty obsahovaly téměř dvojnásobný počet a skoro trojnásobek variant. Tento proces by proto měl jistě pokračovat, aby 4. brigáda rychlého nasazení dostala další vozidla Pandur II ve variantách, které se postarají o zvýšení její palebné síly. Měly by to být zejména samohybné minomety jako organické nástroje nepřímé podpory, dále pak protiletadlové prostředky a mobilní systémy ochrany proti dronům. Výhledově si lze představit také raketové nebo kanonové stíhače tanků, resp. vozidla palebné podpory, která již na platformě Pandur II koneckonců reálně vznikla. Do realizace těchto projektů by se pochopitelně měl v maximální míře zapojit domácí obranný průmysl, který by tak potvrdil, že typ Pandur II je dnes již skutečně českým obrněncem.

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (600)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací