Ruský generál Suvorov je právem považován za jednoho nejlepších vojenských velitelů, však také bojoval v 60 důležitých bitvách a ani jednou neprohrál. Suvorov nebyl jen geniální taktik, ale i statečný muž, který často riskoval život v přední linii a nevyhýbal se žádnému nebezpečenství. Během své vojenské kariéry byl proto několikrát zraněn a jeho život někdy doslova visel na vlásku, což popisuje i následující příběh.

Začátek rusko-turecké války (1787- 1791) zastihl generála Suvorova na východním břehu Dněpru, kde tehdy velel nad strategickou pevností Kinburn včetně základny ruského námořnictva Cherson. A právě o Kinburn měli Turci velký zájem. Kinburn se totiž nacházel pouhé 3 kilometry od důležité turecké námořní základny Očakov a Turci měli strach, že by z něj mohli Rusové na Očakov zaútočit. Navíc Kinburn stál u vstupu do Černého moře a ovládal ho svými děly, nemluvě o tom, že by se Turkům dobytím Kinburnu následně otevřela cesta na Cherson, který byl pro ruské námořnictvo nepostradatelný.

Foto: Zachrána generála Suvorova granátníkem Novikovem v bitvě u Kinburnu | Wikimedia Commons / Public domain

I když Suvorov s případným tureckým útokem počítal a nechal Kinburn i Cherson opevnit, neměl pro boj s Turky dostatek mužů a musel vydržet, než dorazí posily, na což si musel nějakou chvíli počkat. Přestože Rusové válku s Tureckem čekali, vyhlášení války 17. srpna 1787 je zaskočilo a trvalo nějaký čas, než dali dohromady armádu. Celkem měl Suvorov k dispozici 1 500 mužů, dalších 3 000 jich bylo v Chersonu, avšak s nimi nemohl generál počítat okamžitě. Pevnost Kinburn chránilo 19 měděných a 300 litinových děl, ale jejich účinnost byla malá, protože se jednalo o malé ráže a značná část z nich byla vadná. Turci vyhlásili válku, jak je výše uvedeno, 17. srpna 1787, samotný útok na Kinburn pak započal 12. září. Jednalo se především o útoky válečných lodí z Očakova, které pevnost ostřelovaly z řeky a prováděly průzkum pro plánované vylodění, k němuž pak došlo 12. října.

Turkům se pro tuto operaci podařilo shromáždit 12 velkých válečných lodí, 16 dělových člunů a 13 transportních lodí. Celkově bylo na tureckých lodích 400 děl a na jejich palubách čekalo 5 300 janičárů. Turci se vylodili v devět hodin ráno asi 3 kilometry od pevnosti a začali se okamžitě zakopávat. Bezprostředně po vylodění pak turecký velitel Hasan Paša nařídil, aby jeho válečné lodě odpluly pryč od břehu a z řeky střílely na pevnost, čímž chtěl mimo jiné motivovat své muže k boji, jelikož nebyla možnost k úniku. Suvorov se v té době nacházel zrovna v kostele, kde probíhala bohoslužba na počest Panny Marie. Když ho důstojníci informovali, že se Turci právě vyloďují, řekl jim, ať je nechají být a umožnili jim se vylodit, protože je chce mít všechny hezky pohromadě. Pak vyslal kurýra, aby přivedl posily a pokračoval v bohoslužbě.

Psali jsme:Z velitele vražedného komanda ředitelem oddělení u Porsche

Foto: Alexander Vasilievič Suvorov (1730-1800), ruský generalissimus, hrabě a kníže. Suvorov je zobrazen ve své uniformě Preobraženského pluku nošené za vlády Pavla I. Ruska. Ocenění na portrétu jsou následující (zleva doprava a shora dolů): Řád sv. Anny (udělen 30. září 1770) portrét císaře Pavla I. Ruského Hvězda Řádu sv. Ondřeje I.- Nazván (udělen 9. 9. 1787) Řád svatých Maurice a Lazara Odznak Řádu Černého orla Hvězda Řádu sv. Jiří, I. třída (udělen 18. 10. 1789) Velký kříž Řádu sv. Jeruzalém (udělen 9. února 1799) portrét Františka II., císaře Svaté říše římské Řád Marie Terezie Hvězda Řádu sv. Vladimíra I. třídy (udělen 28. července 1783) Modrá šerpa táhnoucí se od pravého ramene k pasu Řádu svatého Ondřeje I. Pod modrou šerpou je patrná oranžová šerpa se třemi černými pruhy řádu sv. Jiří. | Wikimedia Commons / Public domain

Ve 13 hodin měli Turci vykopány zákopy a vybudováno zázemí a jejich velitel nařídil pochod k pevnosti. Tam už je však čekal Suvorov se svým vojskem. Nejdřív po nich nechal pálit z děl, pak rozdělil vojsko na tři části a zahájil protiútok. První ruský oddíl zaútočil na Turky z pravé strany od moře, druhý z levé strany od řeky a třetí oddíl, pod velením samotného Suvorova, útočil čelně. Rusové se tak do Turků zakousli ze tří stran a začali je drtivě tlačit. Avšak Turků bylo víc, nenechali si nic líbit a působili Rusům velké ztráty. Nejvíce zkoušený byl právě Suvorovův 3. oddíl, který byl v největším bitevním ohni. Suvorov se nacházel na samém čele oddílu, kde z koně vedl protiútok.

V jednu chvíli se Suvorov ocitl ve velmi nebezpečné situaci, když mu Turci zasáhli koně a okamžitě se ho pokusili zajmout. Před generála se však postavil granátník Štěpán Novikov a vlastním tělem generála začal bránit. Podle zprávy napsané po bitvě, Novikov tehdy prvního Turka zastřelil, další dva další zabil bodákem a zbytek se díky jeho statečnosti dal na útěk. To už na místo dorazili další ruští vojáci a odtáhli svého generála do bezpečí.

Záchrana Suvorovova života vdechla ruským vojákům novou sílu, a ti se pomalu ale jistě prokousávali tureckou armádou. Turci ruský tlak nevydrželi a vojsko Hasana Paši se pomalu rozpadalo. Hasan si po nějakém čase velmi dobře uvědomil, že stačí jen málo a přijde o celou armádu. Neochotně tedy zavelel k ústupu a stáhl se s celým vojskem zpět k Dněpru do zákopů.

Rusové Turky pronásledovali, ale jejich postup zastavila střelba z tureckých děl. Suvorov se pak se svým vojskem stáhl zpět k pevnosti a čekal na posily. Ty dorazily odpoledne. Suvorov pak s novými silami zahájil závěrečný útok, kdy se snažil  zakopané Turky zcela zničit. Když se pak Rusové dostali do zákopů, přestala Turky podporovat střelba z lodních děl, protože hrozilo, že zasáhnou i vlastní muže. Přesto se jednalo o velmi těžký boj. Turci tvrdě odolávali, protože si uvědomovali, že nemají kam ustoupit. Suvorovovi byl v této bitvě zabit i druhý kůň a sám generál byl zraněn na ruce. I přes své zranění však bojoval dál a šel svým mužům příkladem. Největší ztráty způsobovaly Turkům ruská děla, ze kterých Rusové stříleli z velmi malé vzdálenosti a masakrovali tak Turky po stovkách. K večeru se pak podařilo kozákům objet mělkou vodou turecké postavení a vpadnout Turkům do zad. To už mleli Turci doslova z posledního.

Psali jsme: Německý Pak 36: Klepadlo na tanky

S příchodem noci již měli Rusové ve svém držení většinu tureckých zákopů. Kvůli tmě Suvorov boj nakonec přerušil a střelba pomalu utichla. Jeho muži už sotva stáli na nohách a bylo třeba ošetřit raněné. Rusové přišli v bitvě celkem o 138 mužů a 370 jich bylo zraněno. V noci se podařilo většině přeživších Turků zachránit úprkem po vodě na pramicích, zbytek se pak ráno vzdal. Do Očakova bylo převezeno kolem čtyř stovek zajatců, téměř 4 000 Turků v bitvě zemřelo či bylo zajato. Mezi zajatými Turky našli Rusové i dva francouzské poradce, které následně poslala carevna za trest na Sibiř.

Za bitvu u Kinburnu dostal Suvorov od carevny hvězdu a stuhu řádu svatého Ondřeje, nezapomnělo se ani na granátníka Štěpána Novikova. Kromě finanční odměny mu carevna udělila stříbrnou pamětní medaili, kterou s Novikovem obdrželo celkem 20 nejstatečnějších vojáků od Kinburnu. Vděčný Suvorov pak Novikovu synovi zaplatil vojenskou akademii. V roce 1912 pak nechala dokonce ruská armáda složit pochodovou píseň, která pojednává o Novikově odvaze.

Zdroj: britannica.com