V listopadu roku 2015 se v reportáži odvysílané v ruských státních televizích objevily - těžko říci, zda omylem, nebo záměrně - nákresy zcela nové ruské jaderné zbraně Status-6, která by mohla zahýbat poměrem jaderných sil ve světě. Mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov následně potvrdil, že materiály jsou pravé a poslední americká zpráva o revizi jaderné strategie (Nuclear Posture Review, NPR), vydaná před pár dny, pak existenci této zbraně definitivně potvrdila. 

Status-6, známé rovněž pod názvem Kanyon, lze poměrně těžko zařadit do nějaké kategorie zbraní; de facto se jedná o jaderné torpédo, nicméně přesnější by asi bylo jej považovat za malou bezpilotní ponorku. Je poháněné malým jaderným reaktorem, jeho operační dosah je dle dostupných údajů přes 10000 km, maximální rychlost závratných 100 km/h, dokáže se ponořit až do hloubky 1000 m a unese jadernou hlavici o síle několika (podle některých zdrojů dokonce až 100) megatun. Vypuštěno může být z ponorky třídy Oscar nebo Yasen a jeho účelem je likvidace přístavů a pobřežních měst. Dle některých zdrojů pak může být Status-6 vybaven kobaltovou bombou, jejímž účelem je vytvořit co nejvíce radioaktivního spadu a zamořit tak cílovou oblast na staletí, nebo dokonce svojí detonací vyvolat vlnu tsunami.

Foto: Simulace následků útoku zbraně Status-6 | Wikimedia Commons

Psali jsme:Čínské námořnictvo je větší než to americké, počet však není vše

Nevýhody i výhody takovéto "podmořské mezikontinentální jaderné střely" jsou zřejmé. Zásadní výhodou, zvlášť v době pokročilých radarů, protiraketových deštníků a brzy i energetických zbraní, schopných včas zachytit a případně i zastavit přilétající mezikontinentální rakety, je fakt, že Status-6 by bylo velice obtížné detekovat a ještě obtížnější zastavit. I když by se jej podařilo zachytit sonarovou sítí (jako je např. SOSUS), vzhledem k jeho rychlosti by prakticky neexistovala šance na jeho zničení - navést k jeho trase útočnou ponorku by zabralo příliš mnoho času a i kdyby se to podařilo včas, zasáhnout takto malý a rychlý cíl klasickými torpédy by bylo extrémně problematické.

Foto: Jaderné torpédo Status-6 může být vypuštěno z ponorky třídy Oscar nebo Yasen. Na snímku Projekt 949A třídy Antey (NATO označení pro ponorku: třída Oscar II) | Oleg Kuleshov, navyrecognition.com

Nevýhodou systému Status-6 je pak fakt, že lze útočit jen na pobřežní cíle. V praxi to znamená, že Status-6 sám o sobě neplní hlavní účel strategických jaderných zbraní, kterým je odstrašení nepřítele hrozbou úplného zničení. Jeho použití by tak mělo smysl pouze ve velmi specifických případech a spíše pro taktické údery. 

Foto: Simulace následků útoku zbraně Status-6 | Wikimedia Commons

Pravděpodobně nejhorší a nejděsivější vlastností této zbraně je však fakt, že po odpálení by ji už nedokázal zastavit ani ten, kdo ji odpálil. Zatímco bombardéry se dají odvolat a vzduchem letícím mezikontinentálním střelám lze vyslat signál k deaktivaci, ke změně cíle nebo k autodestrukci, s torpédem plujícím kilometr pod hladinou se nelze nijak spojit. Jakmile by tedy jednou bylo odpáleno, automat by jej dle instrukcí navedl k cíli a zničil jej drtivým jaderným výbuchem, i kdyby k odpálení došlo omylem např. kvůli falešnému poplachu nebo selhání jednotlivce.

Nehledě na nevýhody a omezené možnosti použití zůstává faktem, že Status-6 je realitou a světové velmoci musejí počítat s tím, že jejich přístavy a pobřežní města mohou být v ohrožení, nehledě na vyspělost a účinnost jejich protiraketových štítů.

Video: Nová ruská jaderná zbraň Status-6:  Torpédo s dosahem 10000 km a silou až 100 megatun / YouTube