EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Okno do historie - Bitva, která byla základním kamenem ruského národa

 20. 09. 2023      kategorie: Vojenská historie      10 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Tato bitva byla základním kamenem ruského národa, který byl až do bolševické revoluce důležitou součástí západní civilizace a ochránce všeho křesťanstva. To, co je Rusko dnes, je věc druhá a netýká se to heroické ruské historie, která se byla kdysi psána křesťanskou krví.

Dmitry_Donskoy_in_the_Battle_of_KulikovoFoto: Ruský velitel, kníže Dmitrij Donský v bitvě na Kulikovském poli | Wikimedia Commons / Public domain

Slavnou bitvu mezi armádou Zlaté hordy a armádou ruských knížat odstartoval tradiční souboj dvou bojovníků, kteří byli šampióni svých národů. Před zraky 100 000 Mongolů a 50 000 Rusů se hned zrána utkali dva mistři meče, kterým nebylo rovno. Za Rusy bojoval mnich z rostovského kláštera Alexandr Peresvet a za Mongoly šlechtic a nikdy neporažený válečník Temir-Mirza. Oba bojovníci se v tomto souboji probodnou kopím, ale Peresvet si na sobě nechal schválně jen klášterní oblečení s pláštěm, takže mongolské kopí rychle pronikne jeho měkkými částmi těla a nesrazí ho ze sedla. Zatím, co byl Mongol sražen mrtev k zemi, Peresvet i s kopím v těle odjel k ruskému vojsku, kde teprve pak zemřel. Spojené vojsko ruských knížat to považovalo za dobré znamení a pověrčiví Mongolové zase za nepřízeň nebes. Zatímco ruská armáda začala vítězně řvát a provolávat slávu Ježíši Kristu, Bohorodičce a Matičce Rusi a mongolskou pověrčivou hordu sevřela děsem temná předtucha. Mongolský chán Mamaj velel své armádě s vysokého kopce a zlostně sledoval, jak se Rusové radují ze smrti jeho šampiona. Temir - Mirza nebyl předtím nikdy poražen a chán si ho vydržoval jen pro tento účel. Považoval jeho porážku převelké ponížení a supěl vzteky. Vydal proto signál a horda se pohnula k útoku. Tím Mamaj ignoroval skutečnost, že ještě nedorazily posily z Litvy. Věděl, že má stejně přesilu, jeho vojsko se považovalo za neporazitelné, tak nač čekat.

Jako první zaútočili na ruskou armádu janovští žoldnéři s kušemi. Špatně bojující janovské žoldnéře Rusové rychle odrazili, a tak Mamaj nasadil mongolskou jízdu. Úder Mongolů byl drtivý. Ruská linie odolávala jejich tlaku s největším vypětím všech sil a zemřela spousta statečných mužů. Sám ruský velitel kníže Dmitrij Donský si sundal svou knížecí zbroj a oblékl si zbroj prostého vojáka. Pak se postavil do čela svých mužů, aby všem šel příkladem a dodával jim odvahu. Kníže Dmitrij byl v boji několikrát raněn a zraněného ho našli až několik hodin po bitvě, když si už všichni mysleli, že je mrtev. Ztráty na obou stranách rostly a na bojišti se kupily těla zabitých Rusů a Mongolů. Smrt měla toho dne strašlivou žatvu a zdálo se, že se toho dne nemůže umírání nasytit.

Početní převaha Mongolů byla však velká, a když Rusové počali kolísat, nasadil Mamaj do bitvy zálohu. Mongolské válečné bubny začaly dunět píseň smrti a z mongolského tábora vyrazila černá masa čerstvých válečníků. Pod vlčími prapory jízdy se rozeznělo strašlivé kvílení synů stepi a nad hlavami Mongolů se zaleskly šavle.,, Ó Matičko Rusi a ó milostivý Kriste Pane, dejte nám sílu! " Mongolské rezervy objely bojující vojska a napadly ruské pravé křídlo. Rusové se bránili, jak mohli a rubali Mongoly svými meči a sekerami, ale bylo to marné. Mongolové byli jak dravá zvěř, jenž vyčenichá prýštící krev a vycítili svou šanci. Najížděli s kvílením na pravé křídlo, a to se pod tím tlakem začalo hroutit. Zdálo se, že nastává konec ruských vojsk.

,, Bojujte bratři, bojujte! Vydržte ještě chvíli, ještě malou chvíli. Bojujte za Boha, své rodiny, mnicha Peresveta a naši Matičku Rus! " A Rusové drželi. Stáli pevně na svých místech a také tam umírali. Ústup stejně nebyl možný a nebylo kam jít. Za nimi byly už jen jejich domovy, kde žily jejich rodiny, světlo jejich životů. A všichni věděli, že Mongol nezná slitování a všem bylo jasné, že pokud nevydrží, jejich blízké čeká smrt. Jenže Mongolů bylo, jak hvězd na nebi a silou vůle povodeň prostě nezastavíš.,, Ó Matičko Rusi, ještě jednou tě prosíme, pomoc nám. Ó Ježíši Kriste, vykonej prosím zázrak! "

A Matička Rus volání svých dětí vyslyšela a nebesa se pohnula. Ještě před bitvou opustil ruský tábor silný jízdní oddíl, který měl pracovat v okolí. Oddíl se však někde zatoulal a nestihl se zapojit do bitvy. Hluk bitvy přivolal naštěstí tento oddíl nazpět a jízda dorazila na poslední chvíli, když se už vše hroutilo. Odpočatí ruští jezdci udeřili hladově do zad vyčerpaných Mongolů a dramaticky změnili situaci na bojišti. Zdánlivě poražená ruská armáda přešla do protiútoku a Mongolové se ocitli v dvojím ohni.,, Bijte Mongoly, bijte ten vlčí národ, který pije křesťanskou krev! " Bitva trvala další čtyři hodiny a na jejím konci přestala armáda chána Mamaje existovat. Byla doslova vyhlazena, v bitvě zemřelo 8 / 9 Mongolů a Tatarů. Samotný chán se zachránil jen zběsilým útěkem a doma ho čekala smrt z rukou vraha.

Ruské ztráty byly taky vysoké. Zemřelo 60 % procent Rusů a spousta významných mužů. Trvalo sedm dní, než je všechny se ctí pohřbili. Statečný mnich Presvet byl slavnostně pohřben v Moskvě a je dodnes považován za hrdinu. Pravoslavní křesťané ho dokonce uctívají jako světce. Závěrem nutno dodat, že tato bitva neznamenala konec mongolské poroby, a Rusové museli na úplnou svobodu ještě chvíli počkat. Ale byl to začátek konce poroby a zdánlivě neporazitelná armáda Mongolů byla poprvé poražena. Ruský historik Lev Gumiljov později napsal:,, Rusové šli na Kulikovo pole jako občané různých knížectvích a vrátili se jako jednotný ruský národ."

Zdroj: historie válek

Komentáře

Marek

25. 09. 2023, 00:40

To si nikdo nedovede představit - tihle krutí bojovní asiaté, kultura odlišná od té evropské - kteří neznají slitování - muselo to být ve středověku něco naprosto šíleného a děsivého. A to ještě na území Ruska. A dnes mají za zadkem obrovskou Čínu která je sice jejich spojencem ale se kterou se mydlili již za komunistů na hranicích. Mají všude za zadkem asiaty o kterých moc dobře vědí že by se s nimi nijak nemazali a to ani dnes. Proto ta ohromná vojenská síla,snaha o odstrašení a ohromné množsvtí jaderných zbraní. Oni také nemají to úplně jednoduché.

Czertik

26. 09. 2023, 15:30

jenze rusove to nemaji dnes jednoduche kvuli svoji debilite.
kdyby se ruske vedeni snazilo o spolupraci se zapadem, misto konfrotace, tak by rusku stacila tretinova armadda a cina by byla odstrasena 2x ucineji.

Vaclav Flek

27. 09. 2023, 00:36

pro Marek :

K vasemu vyjadreni : "... muselo to být ve středověku něco naprosto šíleného a děsivého..." se domnivam, ze to asi tak hrozne nebylo. Desivy byl mozna ten prvotni mongolsky vpad, spojeny s drancovanim, ale pote se asi situace ustalila a Mongolove se spokojili s pravidelnym poplatkem. Pokud jej Rusove odvadeli, nechali je vladci byt. Tak to fungovalo nekolik staleti. Sami Rusove nemaji mnoho historickych filmu o bojich proti Mongolum, ale treba ve filmu "Andrej Rublev" nebo dokonce i ve filmu "Dimitrij Donsky" vystupuji Tatri sice jako vladci a okupanti, ale celkem tolerantni, kteri prece nezabiji dojnou kravu, ktera je zivi... Vase vnimani historie povazuji spise za jakesi mentalni klise.

Vaclav Flek

28. 09. 2023, 02:35

pro Marek :

Omlouvam se za preklep, misto nazvu filmu "Dimitrij Donsky" melo byt "Alexander Nevskyj". Ten se sice venuje necemu jinemu, nicmene Mongolove jsou ve filmu ukazani jako utlacovatele, na ktere"teprve prijde rada".

Vaclav Flek

21. 09. 2023, 01:51

V clanku se trochu ztracim, nevim, kdy se snazi objektivne popsat prubeh bitvy a kdy pouze cituje stare ruske kroniky. Vysledny dojem ovsem je, ze je text extremne priznivy k ruskemu vojsku, na ukor historicke pravdy. Pokud by Mongolove utrpeli tak hroznou porazku, jak mohli jeste po vice nez sto let vladnout ruskym knizectvim a dokonce dva roky po bitve vypalit Moskvu ?

Mark

20. 09. 2023, 20:55

Rusové museli na úplnou svobodu ještě chvíli počkat."

Přesnější by možná bylo "obyvatelé různých knížectví ve východní Evropě zvané Rus" si museli na svobodu ještě chvílí počkat.

Celá oblast vých. Evropy byla protkáná ohromným množstvím knížectví, které se dalo by se říct vzájemně nesnášeli a často mezi sebou vedli války a taky se každé knížectví pokládalo za samostatnou entitu. Takže o zemi jako Rusko nemohlo jít v žádném případě a také národů Rusové. Ta tzv. ruská svoboda přišla až za více než sto let po bitvě na Kulikově poli a to ještě do konce 17. století byli obyvatelé Rusi houfně odvlekání Tatary do otroctví, kdy ho vlastně jen vyměnili z ruského za turecké.


Význam bitvy na Kulikově poli má v podstatě jen jako nějaký symbol státní hrdostí, protože k žadným změnám nedošlo, snad jen to, že dva roky po této bitvě byla Moskva Zlatou hordou dobyta i se ztraceným územím a Dmitrij byl nadále i jeho následníci vazaly Zlaté hordy po dalších sto let.

Je tu i jedná zajímavost, která je uvedená v kronice františkánského mnicha Dietmara z Lübecku, že když se po bitvě vraceli zranění Moskvané se svými spojenci, tak byli přepadení Jagellovými Litevci kdy jich bylo mnoho pobito a také značná tatarská kořist odebráná.

Vaclav Flek

21. 09. 2023, 01:43

pro Mark :

Diky za vas nazor. Chtel jsem napsat neco podobneho, ale zdrzim se toho, nebot bych jiz opakoval vami sdelene.

Jenom pznamku : v sovetskych dobach, ktera urcite nebyla prizniva poctive interpretaci ruske historie, jsem cetl povidku Alexandra Solzenicyna o jeho navsteve kulikovskeho bojiste. Obsah si jiz prlis nepamatuji, hlavni cast povidky zabrala diskuse s podivinskym, ale velmi vlastenecky orientovanym spravcem bitevniho pole. S jeho nazory (se kterymi mozna Solzenicyn souhlasil) pak kontrastuji posledni dve vety povidky, ktere suse konstatuji, ze o dva roky pozdeji byla Moskva vypalena, a mongolske jho nad Ruskem se udrzelo jeste po dalsich sto let (parafrazuji velmi volne, nebot Solzenicynuv text jiz nemam k dispozici).

Ja to chapu tak, ze ta bitva nebyla tak svetodejna, jak ji v oficialnich ruskych ci sovetskych dejinach prezentuji...

Mark

21. 09. 2023, 15:38

Vaclav Flek

Děkují za reakcí na můj koment. Se vší úctou k autorovi článků panu Janu Tinterovi se domnívám, že bitva na Kulikovském poli proběhla v hrubých rysech správně jak vyznívá v članků, ale v určitých detailech pravděpodobně jinak.
V pozdnějších zápiscích je uvedeno, že se Dmitrij převlékl do prosté zbroje a jeho knížecí zbroj i jeho koně si vzal Moskvan Michail Brenok. Problém je v tom, že Brenok v bitvě padl a když vojsko vidělo padnout knížete ( že to byl Brenok, muselo vědět jen pár blízkých Dmitrie ) i s jeho korouhví, tak to muselo s psychikou bojovníků dost zamávat a další věc v článků, jak jízda se někde zatoulala a pak když slyšela válečnou vřavu, tak se vrátila. Podle všeho měla být jízda schovaná v lese jako záloha a díky správnému načasování se teprve vynořila z lesa a vlastně vojvoda Dmitrij Michajlovič Bobrok-Volynsky svým překvapivým útokem jízdy rozhodl o bitvě.



Samozřejmě hodně Moskvanům a jejích spojencům pomohlo i štěstí, protože Litevci se nakonec rozhodli hrát spíš pasivního spojence Mamaje a to s ohledem k Tochtamišovi, kterého Litevci více uznávali a dalo by se říct i k řezníkovi Timuru Lenkovi, který se začal pro Litevce a jiné knížata jevit jako významnější, silnější spojenec proti Moskvanům a jejích spojencům, ale i Tatarům. Jo, geopolitika hrála svou rolí odjakživa.

Vaclav Flek

26. 09. 2023, 02:58

pro Mark :

Diky za reakci. Asi nejsme v zasadnim rozporu, ja mohu pouze opakovat to, co jsem uvedl v teto diskusi jiz predtim - bitva na Kulikovskem poli nebyla svetodejna a v podstate nic nerozhodla - mongolska nadvlada nad ruskymi knizectvimi stale trvala po nekolik generaci. Bohuzel pozdejsi ruske, pote sovetske a nyni opet ruske interpretace vyznam teto bitvy velmi precenily...

Zajimava je v teto souvislosti postava Tamerlana, ktery se svymi vojsky pronikl hluboko do nitra Ruska pri pronasledovani chana Toktamise. Chuda a uboha ruska mesta, vcetne Moskvy, mu vsak nestala za dobyvani, proto se opet obratil na bohaty jih.

Mark

26. 09. 2023, 07:39

Vaclav Flek :thumbsup: