Slavnou bitvu mezi armádou Zlaté hordy a armádou ruských knížat odstartoval tradiční souboj dvou bojovníků, kteří byli šampióni svých národů. Před zraky 100 000 Mongolů a 50 000 Rusů se hned zrána utkali dva mistři meče, kterým nebylo rovno. Za Rusy bojoval mnich z rostovského kláštera Alexandr Peresvet a za Mongoly šlechtic a nikdy neporažený válečník Temir-Mirza. Oba bojovníci se v tomto souboji probodnou kopím, ale Peresvet si na sobě nechal schválně jen klášterní oblečení s pláštěm, takže mongolské kopí rychle pronikne jeho měkkými částmi těla a nesrazí ho ze sedla. Zatím co je Mongol sražen mrtev k zemi, Peresvet i s kopím v těle odjede k ruskému vojsku, kde teprve pak zemře.

Spojené vojsko ruských knížat to považuje za dobré znamení a pověrčiví Mongolové zase za nepřízeň nebes. Ruská armáda začne vítězně řvát a provolávat slávu křesťanskému bohu a Matičce Rusi. Mongolský chán Mamaj velel své armádě s vysokého kopce a zlostně sledoval, jak se Rusové radují ze smrti jeho šampiona. Temir - Mirza nebyl předtím nikdy poražen a chán si ho vydržoval jen pro tento účel. Považoval jeho porážku převelké ponížení a supěl vzteky. Vydal proto signál a horda se pohnula k útoku. Tím Mamaj ignoroval skutečnost, že ještě nedorazily posily z Litvy. Věděl, že má stejně přesilu, jeho vojsko se považovalo za neporazitelné, tak nač čekat.

Foto: Obraz Pavla Ryženka "Vítězství Peresveta"  | Pavel Ryženko

Psali jsme:Hitlerovo světové hlavní město Germania a jeho dokončené i plánované gigantické stavby

Jako první zaútočili na ruskou armádu janovští žoldnéři s kušemi. Špatně bojující janovské žoldnéře Rusové rychle odrazili, a tak Mamaj nasadil mongolskou jízdu. Úder Mongolů byl drtivý. Ruská linie odolávala jejich tlaku s největším vypětím všech sil a zemřela spousta statečných mužů. Sám ruský velitel kníže Dmitrij Donský si sundal svou knížecí zbroj a oblékl si zbroj prostého vojáka. Pak se postavil do čela svých mužů, aby všem šel příkladem a dodával jim odvahu. Kníže Dmitrij byl v boji několikrát raněn a zraněného ho našli až několik hodin po bitvě, když si už všichni mysleli, že je mrtev. Ztráty na obou stranách rostly a na bojišti se kupila těla zabitých Rusů a Mongolů. Smrt měla toho dne strašlivou žatvu a zdálo se, že se toho dne nemůže umíráním nasytit.

Početní převaha Mongolů byla však velká, a když Rusové počali kolísat, nasadil Mamaj do bitvy zálohu. Mongolské válečné bubny začaly dunět píseň smrti a z mongolského tábora vyrazila černá masa čerstvých válečníků. Pod vlčími prapory jízdy se rozeznělo strašlivé kvílení synů stepi a nad hlavami Mongolů se zaleskly šavle. Ó Matičko Rusi, dej nám sílu. Mongolské rezervy objely bojující vojska a napadly ruské pravé křídlo. Rusové se bránili jak mohli a rubali Mongoly svými meči a sekerami, ale bylo to marné. Mongolové byli jak dravá zvěř, jenž vyčenichá pryštící krev a vycítili svou šanci. Najížděli s kvílením na pravé křídlo, a to se pod tím tlakem začalo hroutit. Zdálo se, že nastává konec ruských vojsk.

,, Bojujte bratři, bojujte! Vydržte ještě chvíli, ještě malou chvíli. Bojujte za Boha, své rodiny, mnicha Peresveta a naší Matičku Rus!" A Rusové drželi. Stáli pevně na svých místech a také tam umírali. Ústup stejně nebyl možný, nebylo kam jít. Za nimi byly už jen jejich domovy a žily tam jejich rodiny. A všichni věděli, že Mongol nezná neslitování. Ale Mongolů bylo jak hvězd na nebi a silou vůle povodeň nezastavíš. Ó Matičko Rusi, ještě jednou tě prosíme, pomoc nám.

A Matička Rus volání svých dětí vyslyšela. Ještě před bitvou opustil ruský tábor silný jízdní oddíl, který měl pícovat v okolí. Oddíl se však někde zatoulal a nestihl se zapojit do bitvy. Hluk bitvy naštěstí přivolal tento oddíl nazpět a jízda dorazila na poslední chvíli, když se už vše hroutilo. Odpočatí ruští jezdci udeřili hladově do zad vyčerpaných Mongolů a dramaticky změnili situaci na bojišti. Zdánlivě poražená ruská armáda přešla do protiútoku a Mongolové se ocitli v dvojím ohni. Bijte Mongoly, bijte ten vlčí národ! Bitva trvala další čtyři hodiny a na jejím konci přestala armáda chána Mamaje existovat. Byla doslova vyhlazena, v bitvě zemřelo 8 / 9 Mongolů a Tatarů. Samotný chán se zachránil jen zběsilým útěkem a doma ho čekala smrt z rukou vraha.

Ruské ztráty byly taky vysoké. Zemřelo 60 % procent Rusů a spousta významných mužů. Trvalo sedm dní než je všechny se ctí pohřbili. Statečný mnich Peresvet byl slavnostně pohřben v Moskvě a je dodnes považován za hrdinu. Pravoslavní křesťané ho dokonce uctívají jako světce. Závěrem nutno dodat, že tato bitva neznamenala konec mongolské poroby, na úplnou svobodu museli Rusové ještě chvíli počkat. Ale byl to začátek jejího konce, zdánlivě neporazitelná armáda Mongolů byla poprvé poražena. Ruský historik Lev Gumiljov později napsal: ,, Rusové šli na Kulikovo pole jako občané různých knížectvích a vrátili se jako jednotný ruský národ.

Zdroj: britannica, encyclopedia