Operace Barbarossa: Během prvních dní měl svět Rudou armádu za poraženou
Bitva o Bialystok-Minsk, která trvala pouhých 18 dní, od 22. června do 9. července 1941, a byla jednou z prvních akcí operace Barbarossa, byla jednou z nejničivějších, jaké kdy Sovětský svaz během druhé světové války zažil. Vzhledem k tomu, že německá skupina armád Střed prolomila západní frontu Sovětského svazu, porazila každý protiútok sovětské armády a úspěšně obklíčila čtyři sovětské armády, mohl si svět snadno myslet, že Němci již celou válku proti Rudé armádě vyhráli. A při pohledu na počty ztrát jednotlivých armád byla operace skutečně vítězstvím Němců a totální prohrou Sovětů.
Foto: Německé jednotky v Lotyšsku v létě roku 1941 | Bundesarchiv, Bild 101I-009-0882-04 / Schröter / CC-BY-SA 3.0
Tuto strategickou operaci zahájil Wehrmacht pod velením polního maršála Fedora von Bock, který stál v čele skupiny armád Střed. Plánem bylo zaútočit z Polska přes osu Bialystok-Minsk-Smolensk směrem na Moskvu. Ve spolupráci s Luftflotte 2 se jim podařilo úspěšně obklíčit síly Rudé armády v Polsku a zničit velkou část sovětského letectva. Nebyla to však početní převaha Němců, co způsobilo tak špatný výsledek Sovětů, ale spíše nedostatky v jejich vlastních plánech agresivních protiútoků, a umístění demarkační linie v Polsku.
Právě přesun sovětské armády do Polska způsobil, že německé plány byly úspěšné. Německá 3. tanková skupina zaútočila na sovětskou 11. armádu ze severu a postoupila dále na sovětské území, přičemž překročila řeku Němen.
Poté se 2. tanková skupina přesunula o 37 mil na sovětské území a 23. června 1941 překročila řeku Bug. Plánem bylo dokončit obklíčení tím, že se obě tankové skupiny setkají východně od Minsku, aby Sověti nemohli uniknout. Sovětská 10. armáda se pokusila o protiútok v souladu s předválečným plánem do 23. června 1941, ale neuspěla. Generál Ivan Boldin převzal řízení 6. a 11. mechanizovaného a 6. jezdeckého sboru k protiútoku směrem na Hrodno, který nařídil generál Dmitrij Pavlov, a pokusil se tímto způsobem uniknout nebo ještě lépe zabránit obklíčení sil Rudé armády. Protiútok se příliš nezdařil a Sověti utrpěli mnoho ztrát, i když některým jednotkám se podařilo z německého obklíčení uniknout.
Generál Pavlov musel do 25. června 1941 nařídit ústup a stáhnout všechny jednotky, aby se vyhnuly obklíčení za řekou Ščara u Slonimi. Takový postup byl nutný, protože kontakt s Němci bylo stále těžší přerušit, neboť německý XLVII. tankový sbor se probil sovětskými pozicemi mezi Slonimí a Vawkavyskem. V té době už Sovětům docházely pohonné hmoty a zdroje, což je nutilo ustupovat pěšky. Ústup Rudé armády poskytl Němcům výhodu, protože nechal otevřené jižní přístupy k Minsku.
Oblast východně od Minsku Němci odřízli pouhých pět dní po invazi, akci provedly 2. tanková skupina generála Heinze Guderiana a 3. tanková skupina Hermanna Hotha 27. června. Do té doby Němci postoupili téměř 200 kilometrů na území Sovětského svazu a byli na pouhé třetině cesty k Moskvě.
Během obklíčení 28. června německou 9. a 4. armádou byly sovětské armády rozděleny do dvou kapes. Jedna obklíčená kapsa se nacházela až východně od Bialystoku a obsahovala sovětskou 10. armádu, zatímco větší obklíčení zachytilo sovětskou 3. a 13. armádu v Novogrudoku.
Rudá armáda se pokusila o další protiútok s využitím svého 20. mechanizovaného sboru a 4. leteckého sboru, ale nepodařilo se jí obklíčení prolomit, protože kapsa byla 30. června uzavřena. Nakonec byly sovětské 10., 13., 3. a část 4. armády s celkem 20 divizemi Němci zničeny. Ztráty byly pro Sověty obrovské: 417729 mužů. A tragédie to byla, i pokud jde o techniku, o kterou Rudá armáda přišla: 1177-1669 letadel, 4799 tanků a 9427 děl a minometů.
Němci naproti tomu ztratili minimální počet 12157 mužů, a uvážíme-li, že počáteční útok zahájili s celkovým počtem 750000 mužů, jde o ztráty skutečně mimořádně nízké, které ukazují, jak neefektivní byla sovětská obrana. Bitva byla pro Sověty krutá a způsobila jim porážku, kvůli které si svět myslel, že válku prohráli prakticky v prvních týdnech německého útoku. Bude trvat ještě velmi dlouho, a stát obrovský počet životů, než Rudá armáda svou reputaci alespoň částečně napraví. Příčinou byli nekompetentní velitelé a nedostatečné prostředky, nereálné plány a tvrdošíjné trvání na jejich provádění tváří v tvář dobře fungující německé válečné mašinérii. Tu naopak zastaví především chybné Hitlerovo rozhodnutí tříštit hlavní síly do tří směrů, a pověstné ruské podzimní a zimní počasí.
Zdroj: warhistoryonline