Mezi hrdiny Dne D, tedy vylodění spojeneckých sil v Normandii 6. června 1944, byl i muž, který nebyl známý pro způsob vedení boje, ale pro svou úžasnou schopnost hrát hudbu i v nejhorších chvílích. "Piper Bill" Millin hrál na normandských plážích na dudy a překrýval chaos a krveprolití melodiemi, které zvedaly náladu vojákům kolem něj, i když tím riskoval vlastní život.

Foto: Bill Millin v roce 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Bill Millin se narodil 14. července 1922 v Regině ve státě Saskatchewan v Kanadě. Jeho rodina pocházela ze Skotska, kam se přestěhovala, když mu byly tři roky. Když byl Millin dostatečně starý, narukoval do teritoriální armády. Byl zběhlý ve hře na dudy a hrál v kapelách Highland Light Infantry a Queen's Own Cameron Highlanders.

Psali jsme:O Adolfu Hitlerovi a osudu jednoho norimberského knihkupce

Když vypukla druhá světová válka, přihlásil se dobrovolně k výcviku jako člen Commandos, a tak se setkal se Simonem Fraserem, 15. lordem Lovatem. S ním absolvoval výcvik v Achnacarry. Lovat byl ohromen jeho hudebními schopnostmi a pověřil ho, aby se stal jeho osobním dudákem.

Millin nemohl tušit, že toto zdánlivě malé rozhodnutí z něj později udělá jednoho z nejslavnějších mužů dne D. Když byl Lovat jmenován velitelem 1. brigády speciálních služeb, byl dudák převelen přímo po jeho boku. Dudy se používaly po staletí, ale ministerstvo války vydalo během druhé světové války zákaz jejich používání na frontách, protože se (oprávněně) domnívalo, že by přilákaly nepřátelskou palbu.

Bill Millin vzpomínal na rozhovor, který vedl s lordem Lovatem před vyloděním v Normandii, kdy mu jeho velitel řekl: "Tohle měla být největší invaze v dějinách válečnictví a on chtěl, aby ji vedly dudy". Dudák namítl s odvoláním na předpisy. Lovat odpověděl: "Aha, ale to je anglický úřad. My dva jsme Skotové, na nás se to nevztahuje."

Na vyloďovacím plavidle ze Spojeného království Lovat zopakoval, že jednadvacetiletý dudák "má hrát a o následky se postará později". Millin byl nejen jediným dudákem, který se vylodil v Den D, ale také jediným mužem, který měl na sobě kilt – tentýž, který nosil jeho otec v první světové válce. V souladu s uniformou byla dudákovou jedinou zbraní skene-dhu v punčoše.

Psali jsme:Vývoz zbraní z Československa do kapitalistické ciziny (1950–1960)

Bill Millin se vylodil na pláži Sword po boku lorda Lovata a zbytku 1. brigády speciálních služeb. Vystoupil z vyloďovacího plavidla a začal hrát píseň "Hielan' Laddie", zatímco kolem něj padali jeho kamarádi. Přestože byl také ostřelován, Millin vzpomíná, že si toho v tu chvíli ani nevšiml, protože se soustředil na hraní.

Čeho si však dudák všiml, bylo, že "voda byla ledová. Další věc, kterou si pamatuji, je, že můj kilt plaval ve vodě jako sukně baletky." Nějak se mu podařilo vyplavat na břeh, zatímco Lovat s puškou a holí se na chvíli otočil, aby mu ukázal palec nahoru. Než se přeskupili uprostřed pláže, bylo po melodii, ale velícímu důstojníkovi to nestačilo. Lovat se obrátil k Millinovi a řekl: "Mohl bys nám zahrát další melodii, Milline? Co třeba 'Cesta na ostrovy'?" Trubač žertovně odpověděl: "A to, chcete, abych také chodil sem a tam, pane?"

Lovat vážným tónem odpověděl: "Ano, Milline, to by bylo hezké. Ano, chodit sem a tam." Na základě rozkazu Millin třikrát prošel pod těžkou palbou celou délku pláže Sword Beach. Mnozí, kteří ho slyšeli, jásali, ale jeden seržant zařval: "K zemi, ty bláznivej hajzle! Přitahuješ na nás pozornost." Zrodil se jeho odkaz jako "Šíleného dudáka". Jejich den ještě zdaleka nebyl u konce. 1. brigáda speciálních služeb měla podpořit 2. prapor oxfordshirské a buckinghamshirské lehké pěchoty, který se vylodil v časných ranních hodinách 6. června 1944 a předběžně se držel na Pegasus Bridge.

Lord Lovat a jeho muži v doprovodu dudáka pochodovali z pláže Sword Beach na místo setkání. Cestou narazili na osamělého německého odstřelovače, který na ně začal střílet. Utekli do úkrytu, ale Billu Millinovi chvíli trvalo, než si toho všiml. Nakonec se Lovatovi podařilo nepřátelského vojáka zabít. Obrátil se k Millinovi a řekl: "Dobře, dudáku, spusť znovu."

Kousek od Bénouville se opět dostali pod nepřátelskou palbu. Plukovník Derek Mills-Roberts ze 6. komanda požádal Millina, zda by jim mohl zahrát na ulici k mostu v běhu. Dudák odmítl s tím, že to zvládne jen za chůze.

Navzdory palbě je Millin dovedl do francouzské vesnice a k mostu, kde mohli vystřídat prapor. Jejich příchod v kombinaci s hudebním doprovodem udělal dojem. Němečtí odstřelovači si připravili pozice, aby se zaměřili na ty, kteří přechází přes prostranství. Dvanáct Commandos bylo přitom střeleno do hlavy, zbývající se museli začít krýt. Millin se však postavil a kráčel přes Pegasus Bridge, přičemž hrál svou poslední píseň toho dne, "Blue Bonnets Over the Border".

Jak to, že Bill Millin dokázal pochodovat po Sword Beach bez krytí a nebyl zasažen? Odpověď dostal o 40 let později, když se na srazu vojáků, kteří bojovali v den D, setkal s německým velitelem. Podle Millina mu Němec řekl: "Velitel si jen poklepal na hlavu a řekl: 'Mysleli jsme si, že jsi 'Dummkopf', neboli blázen. Proč plýtvat kulkami na Dummkopfa?". Millin proti tomu vůbec nic nenamítal. Ve skutečnosti ho "velmi potěšilo, že si mysleli, že jsem se zbláznil, protože se zdálo, že všichni ostatní jsou postřeleni a zraněni a to, že jsem dudák, mě pravděpodobně zachránilo."

Ani to však Millina neuchránilo před tím, aby se stal svědkem hrůz onoho dne. Když pochodoval po pláži sem a tam, viděl muže, "jak leží a teče z nich krev. Do smrti budu vidět jejich tváře. Ranění muži byli šokováni, když mě viděli. Čekali, že uvidí lékaře nebo nějakou lékařskou pomoc. Místo toho viděli mě v kiltu a hrajícího na dudy. Bylo to strašné, protože jsem se cítil tak bezmocný."

Když se lordu Lovatovi podařilo dobýt od Němců most Pegasus Bridge, pokračoval se zbytkem 1. brigády speciálních služeb dál. O několik dní později, během bitvy u Bréville, byl velitel těžce zraněn, čímž jeho služba skončila. Millin naproti tomu pokračoval s brigádou dál, když se přesunula do Nizozemska a Německa. V roce 1946 byl demobilizován a odešel sloužit Lovatovi na jeho panství ve Skotsku.

Po letech Bill Millin změnil povolání a stal se zdravotním bratrem na psychiatrii. Pravidelně se účastnil vzpomínkových akcí ke Dni D a v roce 2009 mu bylo uděleno vyznamenání Čestné legie. Když lord Lovat v roce 1995 zemřel, Millin mu naposledy zahrál na své dudy.

Snad nejlépe je Millinův odkaz vidět v kultovním filmu Nejdelší den z roku 1962. Ve filmu sice není hlavní postavou, ale pokud budete pozorně sledovat scény s Lovatem na pláži Sword Beach, uvidíte, že ho doprovází dudák. Mnozí si myslí, že Millin hrál sám sebe, ale ve skutečnosti ho ztvárnil Leslie de Laspee. Kromě filmu Nejdelší den Millina připomíná také socha v Colleville-Montgomery nedaleko pláže Sword Beach, která byla odhalena v červnu 2013. Bill Millin zemřel 17. srpna 2010 ve věku 88 let.

Zdroj: warhistoryonline