Americké armádě není používání propagandy a psychologických triků při vedení války cizí. Během 2. světové války využívaly spojenecké síly tyto taktiky proti Němcům i Japoncům a v době, kdy se v šedesátých letech 20. století naplno rozhořela válka ve Vietnamu, využily americké jednotky psychologického boje i na tomto válčišti. Jednou z nejvýraznějších operací na tomto poli pak byla operace Bloudící duše (Wandering Soul), která využívala vietnamských pověr a víry. 

Podobně jako řada jiných kultur po celém světě mají i Vietnamci své vlastní představy o tom, co se stane s člověkem a jeho duší po smrti. Věří, že zemřelí musí být řádně pohřbeni, aby se po celou věčnost netoulali po zemi a nezpůsobili neštěstí živým. To platí zejména pro ty, kteří zemřeli násilnou smrtí mimo domov. Americká armáda si byla této vietnamské víry týkající se smrti vědoma, přičemž velitelství americké vojenské pomoci ve Vietnamu (MACV) sepsalo v prosinci 1969 zprávu, v níž popsalo typy duchů, které lze využít v různých kampaních psychologické války.

Foto: Příslušníci Vietkongu v roce 1966 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Co vše si Sověti odnesli z okupovaného Německa v roce 1945

Velitelé chtěli tyto poznatky využít a rozhodli se vypracovat operaci, která by nejen demoralizovala Vietkong a jednotky Vietnamské lidové armády, ale také je přesvědčila k dezerci a přeběhnutí. Inženýři americké armády strávili několik týdnů nahráváním přízračných zvuků ve studiu v Saigonu. Pro zvýšení autenticity nahrávek byli přizváni také jihovietnamští vojáci a vojáci Vietkongu, kteří zběhli, aby nahráli své vlastní zvuky.

Mezi nahranými zvuky byly například výkřiky žen a dětí, údery gongů, kvílení, hlasy "potomků" Vietkongu a iterace některých nejstrašidelnějších duchů vietnamského folklóru. Patřil k nim i "duch utahovacího uzlu", který měl po zašeptání "cổ cổ" – vietnamsky "krk" – přesvědčit nepřátelské vojáky, aby zemřeli sebevraždou. Nahrávky vyrobené v Saigonu používala americká armáda a námořnictvo. Nahrávky začínaly pouštět v osm hodin večer a přehrávaly je celou noc, často z člunů Patrol Craft Fast (PCF) "Swift" a vrtulníků. Za nepřátelskými liniemi byli nasazováni také příslušníci speciálních sil, kteří nahrávky pouštěli z reproduktorů připevněných na zádech nebo zavěšených na stromech.

Americká armáda měla pro své speciální válečné operace také vyčleněné prapory. Jedním z nich byl 6. prapor psychologických operací, který vznikl ve Vietnamu v listopadu 1965. Jeho příslušníci patřili k těm, kteří proti Vietkongu a Severnímu Vietnamu takové nahrávky používali systematicky. Jedna z nahrávek, nazvaná "kazeta duchů číslo deset", se obvykle přehrávala v oblastech, o nichž se vědělo, že se v nich Vietkong ukrývá. Údajně bylo nemožné ignorovat, protože byly přehrávány tak hlasitě, že se zvuk šířil i podzemními tunely, které se vinuly vietnamskou džunglí.

Názory na to, zda byla operace Bloudící duše úspěšná, se různí. V době jejího trvání došlo k řadě zběhnutí příslušníků Vietkongu, včetně 150 lidí, kteří se obávali, že je zabijí tygři poté, co uslyšeli zvukový záznam se zvířecími zvuky, a pěti dalších, kteří se vzdali během jiného podobného nasazení zvukotechniky.

Psali jsme:Jak dopadlo Hitlerovo bavorské sídlo Berghof v Obersalzbergu

Mezi místními obyvateli se začaly šířit zvěsti o tom, že v určitých oblastech straší, a někteří zemědělci šli tak daleko, že odmítali pracovat v blízkosti míst, kde se nahrávky vysílaly. Kazety byly tak účinné, že vojákům bylo doporučeno, aby se vyhýbali jejich přehrávání v blízkosti míst, kde byly rozmístěny jihovietnamské jednotky. "Byly stejně náchylné jako Vietkong a severovietnamská armáda," řekl Raymond Deitch, který 6. praporu psychologických operací velel.
To však neznamená, že by Vietkong nevěděl, že nahrávky jsou falešné. Existovaly důkazy, že nepřátelské vedení se obávalo psychologických účinků nahrávek, a vyskytly se případy, kdy Vietkong skutečně střílel na americké jednotky, které je přehrávaly. To sice zpočátku ohrožovalo americké vojáky, ale zároveň to odhalilo polohu nepřítele, což umožnilo palbu opětovat. Operace byla ukončena počátkem 70. let.

Jak bylo řečeno, válka ve Vietnamu nebyla jediným případem, kdy američtí specialisté na psychologickou válku použili nadpřirozené síly, aby nepřítele zastrašili. Kromě druhé světové války byly tyto prostředky nasazeny také na počátku 50. let 20. století, kdy američtí vojenští poradci filipínské vlády zosnovali spiknutí, které mělo vyvolat strach domorodých marxistických partyzánů z Luzonu, známých jako Hukbalahap neboli "Huks".

Místní pověry vyprávěly o nepolapitelném mýtickém stvoření známém jako "Aswang". Místní folklor věřil, že tito okřídlení upíři měnící podobu obývají džungli, kde se živí krví narušitelů. Součástí amerického plánu bylo vyvolat strach v řadách Huků šířením pověstí v místních vesnicích o nedávném spatření Aswangů v oblasti držené povstalci. Později byla zajatému hukskému strážnému vypuštěna krev a na krku dostal dvě rány tesákem. Jeho tělo bylo poté v tichosti vráceno na stanoviště. Údajně když se jeho druhové vrátili a našli bezkrevné tělo, nastala panika a Hukové z oblasti uprchli.

Zdroj: warhistoryonline