EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Peklo na Nové Guinei. Australané si na něj zvykli rychle. Japonci neměli šanci

 24. 04. 2024      kategorie: Vojenská historie      11 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Když se Japonci na začátku roku 1942 vylodili na Nové Guinei, nikdo netušil, že tím zahájili bitvu, která potrvá až do samého konce války. Plnou kontrolu nad ostrovem, který se měl stát odrazovým můstkem pro invazi do Austrálie, nikdy nezískali. Podmínky, v nichž se jednotky utkávaly, byly mimořádně drsné.

Japonské úsilí na počátku druhé světové války bylo zaměřeno na dobytí prostoru, který měl potenciál poskytnout japonskému průmyslu dostatečné zdroje. Síly expandující v Tichomoří a na východoasijské pevnině se snažily dobýt území pro rozšíření vlivu japonského císařství a současně vytlačit západní vlivy v regionu. Tento proces přitom nezačal s útokem na Pearl Harbor, ale přibližně o desetiletí dříve. Do konce roku 1941 se Japonci dostali daleko na jih a v jejich hledáčku se ocitla Austrálie. Kromě přímé účasti australských ozbrojených sil na operacích byla Austrálie pro spojenecké válečné úsilí v Tichomoří důležitým zdrojem zásob, a tedy pro Japonsko přirozeným cílem.

Aust_soldiers_Finisterres
Foto: Australští vojáci odpočívají během tažení na Nové Guinei, březen 1944 | Edwards, Reg J / Public domain

Nová Guinea, největší pevnina na japonské cestě do Austrálie, byla dlouho rozdělena mezi západní koloniální mocnosti. Od konce první světové války se dělila na tři území: jedno spravovalo Nizozemsko, jedno Velká Británie a jedno Austrálie. V lednu 1942 vtrhla na Novou Guineu japonská vojska. Zpočátku se japonské jednotky vylodily na sousední Nové Británii a poté v Salamaua na severní straně novoguinejské pevniny a začaly postupovat na jih směrem k Port Moresby, významnému přístavu na jižním pobřeží – nezbytném pro další přípravy invaze do Austrálie. Hornatý střed Nové Guineje se ukázal pro Japonce podle očekávání spojeneckého velení jako překážka a výhoda pro obránce, kteří je zadržovali úspěšnými partyzánskými útoky.

Další japonské síly, které mířily k Port Moresby po moři, byly zastaveny v bitvě v Korálovém moři. Ta byla vůbec první námořní bitvou, v níž se plavidla obou protivníků vůbec přímo nespatřila – boj byl veden čistě palubními letouny. Japonci dosáhli taktického vítězství, ale Američanům se podařilo odvrátit je od záměru pokračovat v operaci a vylodit jednotky u Port Moresby, což bylo pro další vývoj války zásadní. Spojenci mezitím vyslali další vlastní jednotky, včetně australské 6. a 7. divize, které se vrátily z Evropy, a nasadili je proti Japoncům. Do června měli na Nové Guineji přes 400 tisíc vojáků, z nichž naprostou většinu tvořili Australané. Spojeneckým silám velel americký generál Douglas MacArthur.

V novoguinejské džungli probíhaly prudké boje, protože obě strany se snažily získat kontrolu nad dvěma oblastmi – Buna a Milne Bay. Australský postup po úzké stezce k Buně byl zastaven 23. července, když se s nimi u Wairope střetly japonské síly, které nedávno připluly po moři. Australané se drželi čtyři dny, než byli nuceni ustoupit, protože dorazily ohromné japonské posily. Pokračovali v odvážném ústupovém boji tváří v tvář vytrvalému japonskému postupu. Ustupující jednotky způsobily Japoncům těžké ztráty a rovněž je oslabovaly efektivní a dobře naváděné letecké útoky. Japonci se potýkali s přetíženými zásobovacími liniemi a dusným vedrem v džungli, ale přesto nezdolně pokračovali dál.

Postup skončil 17. září, kdy Japonci dosáhli Ioribaiwy. Bylo jim nařízeno, aby se zastavili, zatímco se zdroje soustředí na boje na Guadalcanalu. Toto dočasné zastavení mělo znamenat konečnou hranici jejich postupu. Dne 28. září začal spojenecký protiútok vedený generálem Thomasem Blameyem. Předchozí měsíce v džungli udělaly z Australanů zkušené bojovníky v tomto nehostinném prostředí, zatímco Američané ani Japonci se podmínkám na Nové Guineji dosud dobře nepřizpůsobili. Australané během několika následujících měsíců vytlačili Japonce zpět a dobyli Kokodu, Gonu, Buna a japonskou základnu v Sananandě.

Japonci utrpěli strašlivé ztráty – 12 tisíc ztracených mužů oproti 2800 spojeneckým vojákům. Generál Tomitaró Horii, velitel japonských sil, se utopil při pokusu překročit řeku u Wairope a byl nahrazen generálem Hatazó Adačim. Po pádu Sananandy 22. ledna 1943 japonské síly ustoupily daleko na západ. Když dosáhly letiště ve Wau, zahájily 30. ledna protiútok, ale byly odraženy místními jednotkami a utrpěly dalších ztráty dalších více než 1200 vojáků. Pokus Japonců o posílení těchto jednotek skončil katastrofou, když byl 3. března během bitvy v Bismarckově moři potopen konvoj, přičemž se utopilo nebo bylo palubními zbraněmi spojeneckých letounů pobito na 3000 vojáků.

Adači se zakopal v okolí Mubo a byl odhodlán udržet Salamauu, kterou považoval za životně důležitou, a na její ochranu použil 9 tisíc ze svých 11 tisíc vojáků. Australané však obsadili Mubo a donutili Japonce Salamauu opustit, přičemž ji 11. září obsadili Američané. Japonci v těchto bojích opět ztratili mnohem více mužů než jejich protivníci a měli téměř pětkrát více mrtvých.

Spojenci rozdělili své síly a zahájili postup ve dvou směrech. Australská 7. divize postupovala údolím Markham Valley, aby odřízla poloostrov Huon, zatímco australská 9. armáda a americké jednotky provedly obojživelné výsadky podél pobřeží Huonu. Do listopadu 1943 dosáhli Spojenci velkého pokroku a generál MacArthur vyhlásil v bojích přestávku pro obnovu sil. Zatímco Spojenci odpočívali a doplňovali zásoby, izolovaní Japonci trpěli.

V lednu 1944 začal postup znovu. Výsadek americké 32. pěší divize, doprovázený australským postupem z nedávno dobytého Sattelbergu, odřízl 12 tisíc japonských vojáků na poloostrově Huon. Generál Adači a jeho zbývajících 30 tisíc mužů ustoupili směrem k Wewaku, kde je Spojenci odřízli s 20 tisíci civilisty a omezenými zásobami. Adači se pokusil z této pasti vymanit, ale byl zastaven americkým II. sborem. Tentokrát Japonci ztratili téměř dokonce 20krát více mrtvých než Spojenci a ústup se nezdařil. Palebná síla spojenců byla zdrcující.

Místo aby se však MacArthur pokusil zaútočit na Adachiho přímo, rozhodl se nechat jednotlivé kapsy Japonců roztroušené bez zásob po Nové Guineji. Obojživelné vylodění umožnilo Spojencům rozbít protivníka a znemožnilo mu provést jakoukoli rozhodující akci. Poslední velký postup v novoguinejském tažení zůstal na Australanech, kteří 11. května 1944 po strašlivém pochodu džunglí dobyli Wewak.

Adachi neměl šanci splnit své cíle ani se aktivně zapojit do zbytku války. Nevzdal se však a Nová Guinea zůstala válečnou zónou. Vydržel ještě rok a vzdal se až na samém konci války spolu s 13 500 svými muži. Boje na Nové Guineji se vyznačovaly trpělivostí a vytrvalostí na obou stranách, které boje protahovaly, a děsivě neúměrnými ztrátami na japonské straně. To vše ve velmi tvrdých přírodních podmínkách. Japonská věc byla de facto ztracena již v květnu 1942. Přesto válka na ostrově zuřila ještě více než tři roky.

Zdroj: warhistoryonline.com

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Monarchista

28. 04. 2024, 14:31

Armáda složená z farmářů a jejich synů prokázala houževnatost, odvahu a odhodlání, zabít Japonce a přežít. Existuje hodně kvalitní literatury, ale k nám se ty překlady nedostanou. Každý zná film "Kokoda", ale při prvním bombardování území Australie se armáda ukázala nepřipravena a civilní obyvatelstvo vyděšené. Velmi brzy se vše dostalo do normálu a známe Australany jak ze Středního Východu i z bojů s Japonci. Obstáli velmi dobře. Děkuji za článek.

Vaclav Flek

25. 04. 2024, 00:05

Kladem clanku je pokus o popis tazeni, ktere u nas neni prilis znamo.Negativem pak je ponekud chaoticke priblizeni techto dramatickych udalosti a neustale zduraznovani japonskych ztrat. Skoro to vypada, jako by japonsti vojaci byli nejaci "otloukankove", ktere americti a australsti vojaci pobijeli jako kraliky. Tak to ale asi na Nove Guineji nevypadalo. Mozna se mel autor clanku zamyslet nad tim, jak bylo mozne, ze v roce 1942 male oddily japonskych vojaku pronikaly dzunglemi Malajsie a ryzovymi poli Barmy a tak lehce porazely sve protivniky ? Jak vysvetlit, ze  se z nich ta bojovnost a schopnost vest mobilni valku v dzungli vytratila ? Nemohu se ubranit dojmu, ze autor ponekud zjednodusuje...

Czertik

25. 04. 2024, 16:01

ano, v cine a nahore se japoncum v cine skutecne darilo, pad singapuru byl ukazkou mistrostvi japoncu, nejen co se tyka pochodu dzungli.
proto je skutecne velmi prihodna otazka co se tak zmenilo, ze najednou japonci v dzungli na nove gunei doslova tahaly za kratsi konec.

JanJan

25. 04. 2024, 19:58

Určitě v tom hralo roli konec období překvapení. Japonská pěchotní taktika v útoku byla z počátku velmi účinná, ale dost přímočará. Čelní utok části jednotek, který vazal obránce, zbytek je pak obešel po křídlech. Japonska mobilita byla vykoupena nižší palebnou silou, jejich jednotky doprovodných zbraní (těžké kulomety, pěchotní kanóny 70mm apod) byly početné po stránce mužstva, což jim umožňovalo presun i v těžkém terénu (doslova zbraně nosili vojaci jak mravenci), na druhou stranu měli tech zbraní málo. V te době uz navíc stoupla moralka a bojové odhodlání spojeneckych vojáků po prvotním šoku a prostě se po útoku Japonců nerozutekli, využili palebné převahy a dokazali vítězit v obraně. Japonci za změnu situace platili obrovskymi ztrátami. Při tažení na Port Moresby Kokodskou stezkou přes džungli a pohoří Owena Stanleye zpočátku Japonci postupovali proti nepříliš zkušeným a nepočetným ad hoc složeným australským jednotkám, ale s prodlužujícími zásobovacími cestami v nesmírně narocnem terénu jim dosel dech a ústup se stal hororovou záležitosti. Při bojích na Nové Guiney se projevilo podcenene japonske zásobování i z důvodu, ze si v té době Japonci příliš nepřipouštěli neúspěch. V následující fázi pri obraně se Japonci sice nesmírně tvrdě branili, ale to uz bojiště ovladla spojenecká palebná převaha.

Pepík Knedlík

24. 04. 2024, 13:40

Masakr

JanJan

24. 04. 2024, 11:04

Mimochodem pro redakci, před chvili jsem napsal trošku podrobnější komentář, ale ten mně nešlo odeslat (stránka neni k dispozici, nebo tak nějak). Nebylo to ale nějak rozsáhlé, tak 10 vět. Už se mne to jednou stalo, v čem je problém?

Czertik

24. 04. 2024, 21:16

a neni problem v tom, ze nez si text odeslal, tak te system odhlasil a nebyl uz si prihlaseny ?

JanJan

25. 04. 2024, 19:00

Myslim, že ne, alespoň v predchozim případě, text jsem měl bůh vi proč nakopírovaný a tak jsem to zkusil znova se stejným vysledkem. Ted jsem to teda nezkoušel. Samozřejmě to bylo bez vulgarit ci jineho poruseni pravidel.

Czertik

26. 04. 2024, 16:09

existuje jedoduche overeni jestli je to ten problem. kdyz mas problem s odeslanim komentare, tak si otevri novou zalozku na armywebu (nebo aktualizuj existujici, ale ne tu ve ktere si napsal komentar, to je dulezite) a podivej se jestli si prihlaseny. pokud ne, tak se prihlas, vrat se na zalozku kde si napsal komentar, stiskni f5, odsouhlas aktualizaci (neco v tom smyslu ze doslo ke zmene obsahu a jestli chces aktualizovat, ci tak nejak) a voala, mas na strance odeslany komentar a nemusis ho psat znovu.

JanJan

26. 04. 2024, 16:12

Dik, příště zkusím.

JanJan

24. 04. 2024, 11:01

400000 v cervnu 1942 je totalni nesmysl, mozna tak 10x méně.