Podceňovaní Sověti se rychle poučili. Jedna puška na dva střelce je mýtus
V dálce vybuchují bomby. Vojáci slyší dunění dělostřeleckých granátů a uhýbají před útočícím bombardérem. Politický komisař je pobízí, aby šli vpřed. Pušku dostává jen každý druhý. Když klopýtají k nepříteli, ohlédnou se přes rameno a vidí obávanou NKVD připravenou zastřelit každého ustupujícího. Vběhnou do husté palby Němců a hrdina nakonec popadne pušku, kterou tu zanechal jeden z jeho mrtvých kamarádů. Hollywood.
Foto: Útok ruské pěchoty ve Stalingradu | RIA Novosti archive / Zelma / CC-BY-SA 3.0
Výše uvedené popisuje úvodní scénu velkofilmu Nepřítel před branami a udržuje mýtus, že Sověti posílali do boje nevyzbrojené vojáky, vojáky bez pušek, s pokynem, aby voják, který nese náboje, sebral pušku vojáka s puškou, který bude v boji zabit. Tato představa je však ale jen produktem Hollywoodu, propagandy a katastrofálního výkonu sovětské armády v počátečních fázích války.
Stalinovy kroky na konci 30. let sovětskou armádu ochromily. Mnoho vyšších důstojníků bylo zlikvidováno a ti, kteří zůstali, byli přesvědčeni, že jejich život závisí na rigidním provedení jakéhokoli rozkazu bez ohledu na podmínky na bojišti. Stalin se zoufale snažil udržet mír s Německem, a proto zakázal jednotkám na hranicích a budoucích frontových liniích provádět byt jen základní obranné přípravy. Předsunuté jednotky byly někdy vzdáleny až 80 km od hranice, které byly střeženy jen lehce ozbrojenými příslušníky NKVD.
Nedávné dobytí některých polských a pobaltských území znamenalo, že armáda měla málo času na přípravu nové obrany míst, která byla daleko od jádra sovětského území. Současně jde ovšem o poněkud paradoxní situaci, protože kromě politických a ekonomických patří mezi posléze uváděné důvody anexe východní části Polska právě větší obranyschopnost SSSR pro případ napadení Německem. V době německé invaze Sověti reorganizovali velitelské pozice, bojové řády a obranné plány. V prvních dnech války naprosté strategické překvapení na nejvyšších úrovních velení a rozhodný průnik německých jednotek rychle proměnily Rudou armádu v pouhý prchající dav.
Druhý den invaze se Rudá armáda pokusila o protiútok podle předem připraveného plánu. Zničené telefonní linky, rušené vysílačky, drtivá letecká převaha nepřítele, který se zdál být všude najednou, však protiútok rychle proměnily v další panický ústup. Kromě toho, že téměř 4 miliony vojáků byly zraněny, zajaty nebo zabity, museli Sověti rychle přesunout klíčové továrny pryč od německého postupu. Skutečnost na frontě byla tak špatná a Stalin a jeho nejbližší spolupracovníci byli tak mimo, že mnoha sovětským jednotkám, které již neexistovaly, byly posílány rozkazy k protiútoku z míst, odkud před několika dny uprchly. Důstojníci, kteří znali skutečnou situaci, se příliš báli čistek, než aby Stalinovi odporovali, a prostě předávali směšné pokyny dál.
Konečným výsledkem bylo něco, co skutečně vypadalo jako masa střelců bez pušek, které nekompetentní generálové a političtí důstojníci hnali vpřed v lidských vlnách. Jakmile byla německá ofenziva v prosinci 1941 otupena a průmysl byl přemístěn, Sověti reorganizovali své zbývající polní armády kolem střeleckých divizí s omezenou moderní výzbrojí tanků a dělostřelectva. Většina tohoto vybavení byla beztak nedostatková a tyto jednotky bylo pro nezkušené sovětské velitele snazší nasadit.
Dne 9. prosince 1941 generál Žukov skutečně zakázal frontální útoky, jaké známe z hollywoodských filmů. Místo toho se zaměřil na pevné obranné zásady, jako je pružná obrana v hloubce, soustředění protitankových děl na pravděpodobných přístupových cestách a útoky pěchoty koordinované s dělostřelectvem. Tyto manévry zastavily německý postup a umožnily Sovětům přežít. Koncem roku 1942 začali provádět útočné operace s použitím těžkých obrněnců, které byly nakonec účinnější než blesková válka.
Zničující německý útok v roce 1941 vytvořil masu zmatku, která téměř zahltila Rusko a málem je rozhodujícím úderem vyřadila z války. V důsledku zdrcující německé ofenzivy mnoho sovětských pěšáků často podnikalo marné protiútoky a obvykle museli podnikat zoufalé útěky bez svých původních zbraní a vybavení. Sovětská taktika se však změnila velmi rychle. Nejenže vynikali v dodávkách pušek a dalších ručních zbraní, ale také se zásadní měrou zasloužili o vítězství ve válce proti Německu.
Zdroj: warhistoryonline.com