Po americko-izraelském útoku na íránské jaderné zařízení se role Hútíů v konfliktu na Blízkém východě opět změnila. Zatímco Hamas, Hizballáh a různé lokální milice utrpěly těžké rány a jsou v rozkladu, Hútíové jsou poslední funkční vojenskou silou ochotnou bojovat za zájmy íránských ajatoláhů.

Foto: Rebelští bojovníci hnutí Hútíů v Jemenu zvedají své zbraně a skandují slogany na shromáždění v San'á, Jemen, 16. března 2019 | Britannica

Psali jsme:Green Dagger 2021: Britští Commandos donutili americké mariňáky ke kapitulaci během dvou dnů

USA v rámci operace Půlnoční kladivo nasadily bombardéry B-2 ke zničení íránských zařízení ve Fordo, Natanzu a Esfahánu. Írán nyní zůstává fakticky bez spolehlivých spojenců. Jedinou výjimku tvoří Hútíové, kteří už vyjádřili ochotu dál bojovat proti Západu, aby pomstili útoky na Írán.

Podle Pentagonu disponují Hútíové flotilou rychlých útočných člunů a tisíci námořních min, které mohou krátkodobě zablokovat průjezd Hormuzskou úžinou. Jejich silnou stránkou je schopnost provádět údery na komerční i vojenské cíle. Podle analytiků za roky 2023–24 zasáhli více než 100 lodí, převážně civilních a nákladních.

Analýza v listu The Times také jasně říká, že i přes stovky amerických úderů zůstali Hútíové stále funkční vojenskou silou. Adaptují se, sami vyrábějí zbraně, využívají íránské technologie a nespoléhají na konvenční strategie. Navíc jsou motivováni ideologickým bojem proti Západu, což je činí méně ovlivnitelnými konvenčním odstrašením.

Hútíové jsou stále velkou hrozbou, protože nadále disponují schopností útočit na lodní dopravu v Hormuzu i Rudém moři. To by mohlo destabilizovat globální trhy s ropou. Hútíové zároveň mají stále volné kapacity a mohou nasadit rakety a drony proti lodím nebo i americkým základnám v regionu.

Psali jsme:Krysa v Kambodži vyhledala 39 nášlapných min. Za svůj skutek byla vyznamenána medailí

Na Západě se ozývá stále častěji myšlenka, že Hútíové měli být dávno zničeni. Pro velmoc, jako jsou Spojené státy, by to neměl být problém. Je to sice myšlenka populární a lákavá, ale obtížně proveditelná.

Na rozdíl od Íránu, kde se významné vojenské cíle soustředí v několika známých lokalitách, totiž Hútíové operují v hornatém, roztříštěném terénu, sítě jejich skladů jsou decentralizované a mnoho jednotek je mobilních. Navíc by útok na Saná nebo jiné oblasti, kde se mísí civilní a vojenské objekty, nesl vysoké riziko kolaterálních ztrát a mezinárodní kritiky. Letecké údery sice v minulosti Hútíům zničily sklady, přístavní terminály nebo další vojenské objekty, ale jejich schopnosti napadat byť v omezené míře západní lodě to nijak zásadně neomezilo.

Pro Západ tak zůstává cesta k úspěchu nad Hútíi nesnadná. Základem je udržet vojenskou námořní přítomnost v regionu a chránit klíčové trasy v Hormuzu a Rudém moři. Dlouhodobě bude klíčové přerušit tok íránských zbraní a technologií do Jemenu, což se nyní, zdá se, může podařit, protože Írán má sám svých starostí dost, než aby se staral o zásobování Hútíů. Podle některých názorů by cestou bylo také podnítit vnitřní rozpad hútíjské organizace skrze podporu oficiální jemenské vlády, se kterou jsou Hútíové stále ve válce. Ta je už několik let v defenzivě a nic nenasvědčuje tomu, že by se měly poměry na pozemním bojišti v Jemenu nějak zásadně změnit.

Hútíové dnes stále patří mezi nejefektivnější proxy síly Íránu – stabilní, odhodlaní, technologicky na vzestupu a relativně odolní vůči konvenčnímu tlaku. Nejsou schopni zvrátit regionální rovnováhu, ale mohou vážně destabilizovat námořní trasy, regionální obchod a vojenskou přítomnost Západu. Zničit je lze – ale ne snadno, ne rychle a ne bez následků. V časech, kdy se hroutí samotné centrum íránského režimu, tak Hútíové zůstávají paradoxně jeho nejsilnější zbraní a posledním zahraničním esem v rukávu.

Zdroj: The Times