Pozoruhodný a výstřední Suchoj T-60S
Jeden z nejambicióznějších poválečných leteckých projektů Sovětského svazu, bombardér T-60S, nabízí pohled na hypotetické ruské bombardovací síly, které však nevznikly. Prototyp T-60S měl být podroben letovým zkouškám v roce 1996 a bombardér měl být zařazen do služby v roce 2003. Rozpad Sovětského svazu tyto plány však rychle ukončil a projekt byl počátkem 90. let zcela zrušen.
V polovině 80. let 20. století zahájila sovětská armáda nákup nového bombardéru středního doletu, aby postupně vyřadila řadu stárnoucích letadel. Nejvíce potřebovaly nahradit útočné letouny Su-24 a strategický bombardér Tu-22M z počátku 70. let, ale sovětské úřady měly také zájem o vytvoření dlouhodobých plánů na univerzální, modernizovanou bombardovací platformu, která by nahradila novější stroje Tu-22M3.
Foto: Předchůdce T-60S – Suchoj T-4 | Wikimedia Commons / Public domain
Projekt T-60S byl od svého počátku zahalen tajemstvím a mnohé podrobnosti týkající se jeho bouřlivého vývoje zůstávají dodnes utajeny. Víme, že T-60S byl letoun s proměnlivou geometrií křídel, vybavený dvourozměrnými tryskami s vektorováním tahu. Tato změna měla zmírnit nestabilitu řízení při vysokých rychlostech, což byl jeden z hlavních problémů, s nimiž se potýkal předchozí program T-4MS. T-60S, který byl schopen překonat rychlost Mach 2 a měl vzletovou hmotnost zhruba devadesát tun, byl výrazně lehčí a nepatrně rychlejší než Tu-22M3. Objevily se zprávy, že T-60S měl využívat nové prvky stealth pro zvýšení schopnosti hlubokého pronikání nad nepřátelské území.
T-60S měl mít bojový dolet 2 200 km a předpokládalo se, že unese užitečné zatížení až 20000 kg. Výzbroj bombardéru měly tvořit střely s plochou dráhou letu řady Kh-101 a Kh-55/65, rozsáhlý katalog řízené munice a konvenční i jaderné neřízené pumy - tím se T-60S podobá Tu-22M3, i když ten se může pochlubit výrazně větším užitečným zatížením 24 000 kg.
Prototyp T-60S měl být podroben letovým zkouškám v roce 1996 a bombardér měl být pak zařazen do služby v roce 2003. Rozpad Sovětského svazu však tyto plány rychle ukončil a projekt byl počátkem 90. let zcela zrušen. Inženýři Suchoje měli tehdy údajně zjevné potíže s realizací některých unikátních konstrukčních rozhodnutí T-60S, včetně kontroverzních změn provedených v konstrukci křídla.
Nakonec se ukázalo, že dobré výkony a solidní bojové schopnosti T-60S nestojí za rizika, která z těchto výstřednějších konstrukčních rozhodnutí vyplývala. Kreml se tak rozhodl, že stíhací bombardér Su-34 je bezpečnější sázkou a tento stroj se tak stal základem ruských úderných sil. V současnosti by mělo být ve službě až 120 kusů a v příštích letech se plánuje několik vln modernizace.
Do služby by měl letos vstoupit také hloubkově modernizovaný nadzvukový bombardér Tu-22M3M - jeden z mála ruských letounů, které by měly být nosičem nové střely Ch-47M2 Kinžál s doletem 2 000 km a rychlostí letu až Mach 10.
Zdroj: nationalinterest.org