Z hlediska dlouhodobého plánování budoucnosti tvrze Bouda, jako muzea čs. opevnění, bylo po mnoha debatách – trvajících doslova roky – jednoznačné, že právě ikonický vchodový srub K – Ba – S 22a bude předmětem rekonstrukce do původního stavu. Z vchodových srubů, které se podařilo v roce 1938 stavebně dokončit, to bylo možné a smysluplné pouze zde. Muselo se však postupovat logickými, na sebe navazujícícmi kroky, neboť situace na Boudě byla v řadě ohledů zcela specifická (kulturní památka, významná přírodní lokalita – zimoviště netopýrů, bezpečnostní požadavky, zohlednění lokality uprostřed hospodářského lesa atd.).

Foto: Nynější vzhled vchodového srubu „Krok“ tvrze Bouda - prostě krása | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Nejdříve tak přišla na řadu první etapa revitalizace tvrze – její elektrifikace. Ta umožnila odstavit tzv. starou elektrárnu v dolním patru vchodového srubu, následnou její demontáž a zcela zásadní zjednodušení provozu muzea. Firma ji dokončila na jaře 2016. Následoval další logický krok – druhá etapa. Jejím cílem bylo vybudovat nedaleko vchodového srubu – ovšem tak aby nebylo nejbližší jeho okolí narušeno – nové zázemí pro návštěvníky i personál muzea. Na konci roku 2019 tak provozovatelé tvrze od Pardubického kraje převzali novou provozní budovu. Do ní se přestěhovalo vše, co do té doby nuceně zabíralo vnitřní prostory vchodového srubu. Nové, současné době odpovídající zázemí muzea, výrazně zvýšilo kvalitu a rozsah služeb poskytovaných návštěvníkům. A dalo zároveň prostor pro zahájení třetí etapy revitalizace tvrze – rekonstrukci vchodového srubu. Ta byla nadšenci očekávaná nejvíce…

Psali jsme:František "Ferko" Cudrák: Československý vlastenec a vojenský letec

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ ve stavu do srpna 2020 - takto jej viděla většina návštěvníků | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

S ohledem na omezené prostředky, které Pardubický kraj může do tvrze Bouda investovat (vše až dosud financoval ze svých rozpočtových prostředků, nikoliv z dotačních programů), musela být tato klíčová etapa revitalizace tvrze rozdělena na dvě části. Předmětem té první byla stavební rekonstrukce celého zevnějšku srubu – opravy a izolace střechy, natažení omítek, výroba a osazení tvarově naprosto přesných replik pancéřových zvonů, střílny těžkého kulometu, granátových skluzů a trub pro stěnové periskopy, pancéřových dveří ve vchodu pro pěší a posuvných vrat ve vjezdu pro nákladní auta. Dále obnova drenážních vrstev u stěn srubu a návrat okolního terénu do stavu v roce 1938. Tedy – zjednodušeně řečeno – obnovení celého obalu srubu, jeho exteriéru. V druhé části projektu má dojít na interiéry a to jak na stavební obnovu (příčky, podlahy, omítky…), tak i na kompletní znovu vybavení interiéru (elektro a vodo instalace, vzduchotechnika, spojovací prvky, lafetace, výzbroj…).  

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ tvrze Bouda - návrh provedení terénních úprav z května 1936 | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Zázrak se skutečně stal a peníze na první část třetí etapy revitalizace tvrze Bouda se našly! První obtíže ale nastaly třetí etapě už při vyhlášení výběrového řízení na tuto neobvyklou zakázku. V prvním kole se totiž nenašel nikdo, kdo by měl zájem se do takové práce pustit. Firmám chyběly potřebné znalosti zejména u speciálních výrobků, jako jsou repliky pancéřových zvonů. Ve druhém kole se přihlásil pouze jeden zájemce, který však po té, co se seznámil s detaily a podmínkami projektu na místě, nakonec ze svého záměru odstoupil a raději zaplatil penále. Soutěž musela být vyhlášena potřetí. A opět se objevil jen jeden zájemce, tentokrát však s tou výhodou, že už věděl, o co přesně se jedná a dokázal si v mezičase oslovit subdodavatele, kteří se odvážili vypořádat se záludnostmi, jako jsou osmitunová pancéřová posuvná vrata, nebo repliky pancéřových pěchotních zvonů, u nichž zadavatel trval na naprosté historické tvarové věrnosti zevnějšku i vnitřku výrobku. Generálním dodavatelem se tak stala f. Navláčil stavební firma s. r. o. ze Zlína, subdodávky speciálních výrobků zajistil (zvonů, střílen, granátových skluzů, překážkových kolíků…) UNIPREX Trade s. r. o. Ostrava a (pancéřových dveří a vrat) Gamatec s. r. o. Červený Kostelec. 

Psali jsme:Pozoruhodný obdiv Heinricha Himmlera k islámu: "Islám je pro vojáky praktické a vhodné náboženství"

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ tvrze Bouda - výkres nadzemního patra z července 1936 | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ tvrze Bouda - výkres podzemního patra z července 1936 | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Už na podzim 2020 firma staveniště ohradila a těžká technika postupně odkryla a odstranila nepůvodní terénní úpravy. Cílem bylo obnažení vchodového srubu tak, aby se objevila celá pracovní spára (napojení původního vchodového srubu z roku 1937 a jeho poválečné opravy z roku 1949) a původní kamenná rovnanina. To aby se poškozená a hlavně nedokončená konstrukce mohla precizně zaizolovat (chybělo), opatřit omítkami (na opravě z r. 1949 nebyly provedeny) a kamenná rovnanina mající také funkci drenážní znovu vyskládat a napojit na tu, co zůstala pod úrovní terénu dochována. Mezitím se v dílnách obou specializovaných firem rozeběhla výroba replik dveří, vrat, střílny, pancéřových zvonů…

Prostor před vchodovým srubem byl po zbavení se nepůvodní vrstvy materiálu mírně snížen, položil se drén a navezla se jiná frakce štěrku, která by plochu měla zbavovat vody při přívalech deště a tání sněhu. 
Výkop u pravé věže srubu byl prohlouben o více než 2 m pod úroveň terénu před srubem, dostal se tak až na klenbu pravé větve odvodňovací štoly a ukázal nám skálu původního výkopu. To byl zážitek! Na podzim firma připravila první „referenční plochy“, kdy na několika místech očistila stěnu a na ni aplikovala vzorky omítky pro plánované jarní odtrhové zkoušky. Došlo k prořezání pracovní spáry v místě napojení původního a poválečného betonu, na připravené místo se o pár měsíců později aplikovalo postupně několik těsnících a izolačních systémů. Za střechy se odstranil zvětralý a vyluhovaný beton, nahradil ho nový.

Zima následně zastavila stavební práce, ale výroba ocelových prvků pokračovala. Zimní počasí s mrazy a sněhem bohužel pokrčovalo i v jarních měsících a do toho se přidaly komplikace s C-19. Radost nám tak dělaly jen fotografie z pokračující výroby věrných replik obou pancéřových zvonů. Detaily naprosto přesně odpovídaly původnímu řešení. Nechyběly masivní manipulační čepy (samozřejmě jen ty horní), otvory ve stěně zvonu určené k osazení střílen (byly vyrobeny z jakostnějšího materiálu, než samotný zvon) dostaly přesně ten tvar, jaké měly původní odlitky po svém opracování. Střílnové vložky se tak vsazovaly do stěn zvonů stejným postupem, jako v roce 1938. Žádné „zavaření na tvrdo“! Kolegové bunkrologové z Ostravy, spolupracující s f. UNIPREX, odvedli práci na špičkové úrovni! Generacím Boudařů se tak díky nim po třech desetiletích začaly plnit sny, se kterými na tvrz od roku 1989 přicházeli.

Jak zmizel sníh definitivně, u stěn srubu vyrostlo po více než 70 letech opět lešení. Dělníci čistili fasádu, odstraňovali sintr, zbytky armatur a drátů, organických nečistot, vyčistili dutiny v místech, kde byl beton při opravě srubu špatně zhutněn, ty následně vyspravili a celý povrch objektu připravili na aplikaci omítky. Ta se pro srub míchala na míru, podle výsledků odtrhových zkoušek vzorků omítek, které na povrchu srubu vyzrály. Betonové vysprávky střechy, které se díky rychlému nástupu zimy s původním betonem nespojily, firma odstranila a vybetonovala znovu. 

Pak přišel ten slavný den, kdy za značné pozornosti médií dostal vchodový srub K – Ba – S 22a znovu své pancéřové zvony! Stalo se tak 28. května 2021 a na ARMYWEBU jsme přinesli o celé akci podrobnou zprávu i s fotografiemi.

Foto: Pohled na střechu vchodového srubu tvrze Bouda po osazení obou replik zvonů | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Hned následující den se mu vrátila i masivní – nově odlitá – střílna pro těžký kulomet do stěny pravé střelecké místnosti a řada dalších „maličkostí“ (granátové skluzy...). Na konci května už bylo viditelné, že srub dostává svoji původní tvář.

Po osazení zvonů se rozeběhly práce na omítkách. Do stavební laboratoře se v předstihu poslaly vzorky originálních omítek z objektů tvrze Bouda. Nejen kvůli složení, ale i kvůli zjištění barevné pigmentace. Experti z firmy STAVEXIS, s. r. o. už předem upozorňovali na fakt, často opomíjený, že původní receptury omítek z let stavby opevnění nebude možné použít. Aplikovaly se totiž na sruby za jiných podmínek – nanášely se na čerstvý beton a tak jejich vzájemná chemie vedla k jiným procesům, než nás čekaly v případě srubu K – Ba – S 22a. Jeho beton, pocházející z roku 1950, postrádal jakékoliv povrchové finální úpravy. Více než 70 let jej luhovaly mnohdy kyselé deště, sedal na něj prach a organické i minerální látky v něm obsažené, kořínky zapustili první „kolonizátoři“ v podobě mechu a bříz. Na některých místech se na vlastnostech povrchové vrstvy betonu podílel i kouř a dehet z lokálního vytápění srubu dřevem a zplodiny z výfuku elektráren. To vše zásadně ovlivňuje chování omítkových směsí, zejména sledovanou přídržnost.

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ po rekonstrukci | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Odtrhovými zkouškami se vybraly omítky s nejvyšší hodnotou přídržnosti k podkladu, následně se posuzovala jejich struktura. Cílem bylo vybrat takovou omítku, která se svým povrchem bude nejvíce podobat té původní, dochované na dalších srubech tvrze. Obrovská plocha několika set metrů čtverečních, na kterou se následně na srubu K – Ba – S 22a omítka aplikovala, se při rekonstrukcích čs. opevnění dosud neřešila! Byla to tedy výzva i pro omítkáře, které firma na práci nasadila. Řešil se dlouho i odstín omítky. Nakonec zvolený tmavě šedý vychází z faktu, že zelená barva se sice dochovala na velkých plochách stěn dalších objektů tvrze Bouda – pěchotních srubů K – Ba – S 21 a 24, bohužel jsme však dosud neobjevili žádný archivní dokument, který by zelenou barvu potvrzoval i na vchodovém srubu tvrze. Při čistění okolí srubu jsme pátrali po úlomcích původní omítky, která vzala za své při jeho poválečných opravách. Vzorky omítek poslané do specializované laboratoře po zvětšení ukázaly několik skupiny barevných pigmentů, ale zelená nepřevládala. Také vzpomínky pamětníků, které se nám podařilo v 90. letech minulého století vyzpovídat, bohužel k rozřešení „tajemství odstínu omítky“ nevedly… Budeme hledat dál… Srub dostal standardní tmavě šedou omítku, která na Králicku u objektů těžkého opevnění převládala a kterou vysloveně zmiňuje dokument z dubna 1938, jehož autorem byl plk. Ing. Hubálek. Pokud se objeví důkaz, že barva vchodového srubu byla přece jen sytě zelená, kabát mu přemalujeme. Druhou možnou variantu odstínu omítky (sytě zelenou) si mohou zájemci prohlédnout na modelu srubu v měřítku 1:35, vystaveném na tvrzi Hůrka v expozici ve válečných kasárnách v podzemí. Omítky se na stěny srubu nanášely pěkně ručně, jako tehdy. Chladný a vlhký vzduch vyfukovaný podzemím tvrze ovlivňoval výrazně některá místa na fasádě, kde omítka zrála znatelně pomaleji, než jinde.

Souběžně s pracemi na omítkách došlo ke srovnání horní vrstvy betonu střechy, k pokládání izolace, sekání ochranných límců zvonů (poválečné provedení bylo o něco větší a mělo jiný tvar, než límce původní), k těsnění pracovní spáry mezi předválečným a poválečným betonovým zdivem srubu.

Foto: Vchodový srub 1 - K - Ba - S 22a „Krok“ po rekonstrukci | Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s. / Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Část prací se přesunula i do interiéru srubu. Ve vstupu pro pěší firma Gamatec osadila rámy obou ocelových silnostěnných dveří, začalo se pracovat i na velké nepůvodní spáře v místě napojení vchodového srubu na hlavní galerii v podzemí. Spára představovala „neuralgické“ místo, které nás hodně a dlouho trápilo... 

Když se začalo pracovat na úpravách terénu a úklidu části materiálu a následně začala demontáž lešení, bylo zřejmé, že se finiš prací přiblížil. Úpravy terénu do původní podoby ovšem trvaly několik týdnů a bagry při nich přemístily neuvěřitelných 2.000 tun materiálu! Počasí finiši prací nepřálo – bahno bylo doslova všude. Přívalové deště se pravidelně opakovaly a jakoby chtěly prověřit naše odhodlání a výdrž dělníků.

Omítka dostala další nátěr a na začátku července dozrála do toho správného odstínu, který jsme si přáli. Dikcí ŘOP-u: „...omítka tmavo- šedá...“. Odstín nám i RAL přesně sedl k barvě všech kovových prvků. Barevně odpovídají – tak jak mají – i světlejší pole maskovacího nátěru obou zvonů. Mříže vjezdu a vstupu pro pěší však nátěry teprve čekají. 

Do poloviny srpna je ze stavebních prací vše zcela hotovo, včetně úklidu jednotlivých pracovišť. Jsou doladěny všechny detaily na omítce, osazeny pancéřové dveře ve vstupu pro pěší, dokončena oprava revizní šachty kanalizace, vyladěny terénní úpravy... Pracuje se jen na jediném – výrobě a postupné montáži pancéřových posuvných vrat ve vjezdu. I tady si svoji daň vybral C-19 a také nečekaný prudký nárůst cen spolu s nedostatkem veškerého hutního materiálu… Pancéřové desky s tloušťkou 40 mm se prostě jen tak koupit v dnešní době nedají… Doufejme, že do výročí zářijové mobilizace čs. branné moci bude úspěšně dokončen i tento složitý a expozičně velmi atraktivní prvek.  

Vše ukazuje na to, že první část třetí etapy revitalizace tvrze Bouda proběhla právě včas! Za rok by ji nejspíš nebylo možné se stejnou finanční částkou ani rozeběhnout… „Ruka trhu“ se zbláznila… 

Rekonstrukce zevnějšku vchodového srubu tvrze Bouda přinesla i další poznání. Obrovskou podporu a vstřícnost řady kolegů bunkrologů nabízejících nám pomoc a také potvrzení precizního plánování jednotlivých kroků revitalizace tvrze Bouda Pardubickým krajem. Za to patří vedení kraje a klíčovým úředníkům, kteří mají tvrz Boudu v gesci, velký dík! Nám Boudařům se splnil sen, který trval 32 let (!!!). A splnil se takovým způsobem, že můžeme být velmi spokojeni! Podařilo se totiž v daném čase, za finanční prostředky, jenž byly k dispozici, asi maximum možného… Zároveň jsme si ale připomenuli, že žijeme v Česku a existuje hrstka těch, kterým se dosažený pokrok na Boudě ani trochu nezamlouvá… Ve veřejném prostoru řeší detaily a poučují o zaomítaném otvoru pro zvonek, odstínu omítky, odstínu barvy maskovacího nátěru zvonů, či se dokonce cítí povolaní k tomu, aby posoudili erudovaně cenu, kterou si tato mimořádně úspěšná akce vyžádala… Nenachází však srovnání, neboť např. osmitunová vrata se na zakázku nedělají v ČR běžně, a repliky zvonů v totožných parametrech a technickém provedení se v ČR rovněž ještě nevyrobily… Uvidíme, co předvedou tito experti v reálném prostředí. Teoretické představy mají a docela dobře jimi baví…

Přes současnou neobvyklou situaci, která se dotkla významnou měrou veřejných rozpočtů, fungování firem i celoevropského trhu nejen s hutním materiálem, se Pardubický kraj hlásí i ke druhé části třetí etapy revitalizace tvrze Bouda… Pokud se vše podaří, za čas by si návštěvníci tvrze mohli prohlédnout i rekonstruovaný a vybavený interiér tohoto unikátního objektu… Držte prosím Boudě pěsti!

Zdroj: Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s.