EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Stále aktuální druhoválečná zkušenost pro (nejen) zbrojní průmysl

 27. 07. 2021      kategorie: Události      21 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Druhá světová válka, od které uplynulo již osm desetiletí, přinesla celou řadu zajímavých prvků a zkušeností, které jsou dodnes velmi poučné. Nejde přitom jen o zbraňové systémy či taktické postupy, které jsou často i dnes používané. Stejně tak se to týká i zbrojní výroby, zbrojního průmyslu. Jednou z nejpozoruhodnějších zkušeností zbrojní výroby z druhé světové války je masová výroba tankové techniky americkým automobilovým průmyslem. Stojí za to si jí blíže všimnout, protože tato zkušenost je až překvapivě aktuální.

prumysl_TITFoto: Druhá světová válka, od které uplynulo již osm desetiletí, přinesla celou řadu zajímavých prvků a zkušeností, které jsou dodnes velmi poučné. Mezi ně patří zbrojní výroba a zbrojní průmysl. | U.S. Army / Public domain

Výroba tanků v USA před druhou světovou válkou a za války

Předně je nutno konstatovat, že při vývoji tankové techniky během dvacátých a třicátých let minulého století USA poněkud zaspaly – ostatně stejně jako celá řada jiných států. A to přesto, že s použitím tanků byly za první světové války dobré zkušenosti. Do značné míry to bylo dáno i tím, že tanky jako takové v této době své místo na slunci teprve hledaly. V USA pak v neprospěch výroby tanků negativně zapůsobily také politika izolacionizmu a z ní vyplývající relativně nízké výdaje na obranu, které bránily výstavbě mohutnějších ozbrojených sil – a to včetně tankových jednotek.

Přesto se i v této době v USA objevila celá řada výrazných osobností, které prosazovaly vyšší úlohu tankových jednotek v ozbrojených silách, ale i samotnou výrobu tanků. Šlo přitom jak o osobnosti z řad armády, ale také zbrojního průmyslu Zřejmě nejznámější osobností je konstruktér J. W. Christie, který přišel s převratnou koncepcí tankového podvozku, který se později stal základem slavného sovětského tanku T-34.

Právě díky takovýmto osobnostem se v USA rozeběhla výroba tanků již v dvacátých a třicátých letech, byť v poměrně malých počtech. USA tak vyprodukovaly hned několik typů lehkých a středních tanků, více či méně zdařilých. Je ale zajímavé, jak byla tato výroba tanků realizována. V USA - které se přitom v této době již staly světovou velmocí - v této době neexistovala společnost, resp. výrobní firma, která by se na vývoj a výrobu tankové techniky specializovala, což je rozdíl oproti přístupu, který v té době realizoval např. etatistický Sovětský svaz. Místo toho v USA existovalo několik státních institucí, Rada pro rozvoj tanků či  Caliber Board, které sledovaly vývoj tankové techniky ve světě a definovaly požadavky na nové tanky. A na základě jejich doporučení výzbrojní správa ministerstva obrany zadávala výrobu tankové techniky (byť početně omezenou) nikoliv nějakému specializovanému podniku, ale hned několika vybraným průmyslovým koncernům, pro které byla výroba tanků pouze menší částí jejich aktivit, ale které byly schopny v případě konfliktu výrobu výrazně navýšit.

Tento přístup byl mnohem výhodnější, než se může na první pohled zdát. Omezená výroba tanků dávala příležitost k výcviku specialistů na tankovou výrobu, získání zkušeností zaměstnanců, osvojení jednotlivých technických postupů atd. Existence specializovaných institucí pak umožňovala sledování technického vývoje ve světě a držet tak krok s dalšími státy. Zároveň ale tento přístup nezatěžoval stát, kdy nebylo třeba uměle hledat náplň pro podnik specializovaný jen na výrobu tanků v době míru, kdy jeho produkty nebyly třeba v až takovém množství, což je problém, se kterým se potýkalo i např. komunistické Československo.

Nástup druhé světové války tuto situaci dramaticky změnil. Nešlo jen o to, že se plně potvrdily někdejší spíše teoretické úvahy o klíčovém významu tanků pro moderní konflikty. Důležité bylo i to, že vzhledem k míře nebezpečí ze strany Německa a Japonska americké ozbrojené síly enormně početně rostly; tanků bylo proto potřeba mnohem více, než kolik se původně předpokládalo a stávající kapacity i po rozšíření své produkce pro jejich výrobu nepostačovaly. Z těchto důvodů byly do výroby tanků kromě zmíněných průmyslových koncernů zapojeny i automobilové firmy, které se do té doby výrobou tanků či nějaké podobné obrněné techniky vůbec nezabývaly. Velké automobilové společnosti, jako je např. firma Cadillac či Chrysler, tak byly naplno zapojeny do válečného úsilí.

Právě tehdy se naplno projevily přednosti amerického automobilového průmyslu, schopného chrlit miliony automobilů ročně. Nejde přitom jen o často zdůrazňovanou pásovou výrobu. Ještě větší roli sehrálo to, že již v této době americký automobilový průmysl kladl důraz na výrobu automobilů „in time“, tj. bez hromadění zbytečných zásob, bez nutnosti budovat rozsáhlé sklady atd. To samozřejmě výrazně snižovalo náklady, odstraňovalo zbytečné duplicity, ale především umožňovalo výrobu jakéhokoliv produktu ve velkých sériích. Neméně významnou roli sehrál i tradiční americký důraz na management, a to i management střední a nižší, důraz na co nejlepší organizaci nejen logistiky, ale i samotné výroby atd.

A toto všechno bylo za druhé světové války dáno k dispozici výrobě tanků. Díky tomu mohly být americké tanky, jako byly M3 Lee či lehké M5 vyráběny v tak obrovských počtech (a to v době, kdy v amerických automobilkách současně běžela masivní výroba osobních a nákladních automobilů!) a následně dodávány v dostatečném množství nejen pro americkou armádu, ale také pro tehdejší spojence, Velkou Británii a Sovětský svaz.

Tato zkušenost ze zapojení amerického automobilového průmyslu do výroby tanků je někdy poněkud nedoceněna – a to neprávem. Je třeba si uvědomit, že tanky na straně jedné a osobní či nákladní automobily na straně druhé představují zcela odlišný systém. Odlišný nejen pro uživatele, ale především pro výrobce, protože vyžaduje zcela jiné technologie, ale především úplně jiný přístup. O to je obdivuhodnější, jak snadno tento přechod na výrobu zcela odlišného produktu americký automobilový průmysl dokázal realizovat.

Zkušenosti USA z druhé světové války nám pak ukazují, jak lze takového cíle dosáhnout. Nikoliv jen spoléháním na stát, jak tomu činí etatistické režimy (Sovětský svaz dokázal něco obdobného, ale za cenu mnohem většího vypětí obyvatelstva), ale stejně tak nikoliv neoliberálním spoléháním jen na soukromý sektor. Jako ideální cesta- nejen v tomto případě- se ukázal důraz co nejlepší spoluprací státu a soukromého sektoru. Tedy nějakého státního orgánu, který sleduje vývoj daného systému ve světě a definuje jeho nejvýhodnější vlastnosti, armády, která vznese požadavek na určité množství výrobků, a průmyslu, který následně je schopen dané systémy vyrobit. Nejde přitom jen o nějakou druhoválečnou vzpomínku. Tato druhoválečná zkušenost totiž nabízí jakousi paralelu s dnešním automobilovým průmyslem a problematikou dopravy jako takovou.

Automobilový průmysl dnes

Automobilový průmysl je dnes často kritizován. Kritizována bývá právě masovost jeho produkce; to, že chrlí miliony automobilů, které si přitom jsou technicky velice podobné, a nepřinášejí téměř nic skutečně nového. Jako nedostatečné řešení bývají hodnoceny i dnes tolik prosazované elektroautomobily, které také nepřinášejí žádnou skutečně zásadní inovaci. Kritizováno bývá i dominantní postavení automobilového průmyslu v průmyslu jako takovém.

Obdobná, v lecčem ještě silnější kritika se objevuje i v České republice. V případě České republiky jsou výše zmíněné faktory umocněny i mimořádným postavením automobilového průmyslu nejen v českém průmyslu samotném, ale české ekonomice, na tvorbě HDP. Čím dál častěji se objevují varovné hlasy, že Česká republika je na výrobě automobilů, na automobilovém průmyslu až příliš závislá. Objevují se i různé katastrofické vize, že se objeví nějaký principiálně nový dopravní prostředek – často jsou zmiňovány třebas drony, dálkově řízené robotické systémy atd. - a ten bude schopen automobily nahradit, takže automobily ztratí svůj stávající význam. A následně ztratí svůj význam i samotné automobilky, což by vzhledem k jejich podílu na ekonomice mohlo být pro Českou republiku katastrofální.

Tyto úvahy i přes svou oprávněnost jsou ale v lecčem chybné. Je třeba si uvědomit, že vždy bude důležitá schopnost dopravy – a to doprava čehokoliv, na různou vzdálenost. Význam dopravy navíc stále roste, a lze předpokládat, že důraz na dopravu bude růst i nadále. Je to dáno i dnešní globalizací, potřebou dopravovat produkty třebas i na druhý konec Země, a to co nejrychleji. Svou roli samozřejmě hraje i rostoucí počet obyvatel Země, ale stejně tak i rostoucí úroveň obyvatel v zemích třetího světa, kde nejenže čím dál víc lidí bude chtít mít svůj dopravní prostředek, ale čím dál víc lidí si jej bude moci také dovolit. Lze navíc předpokládat, že pokud se prosadí nějaký principiálně nový dopravní prostředek, pak se stane „módní záležitostí“, a bude ho chtít každý.

Pokud drony či nějaké podobné, principiálně nové dopravní prostředky skutečně potvrdí svůj trvalý nástup a především pokud prokáží svou schopnost plně nahradit automobily, pak to bude znamenat, že jich bude potřeba nesrovnatelně víc než nyní (lze navíc předpokládat, že u těchto nových dopravních prostředků se projeví ještě větší důraz na individualizaci než u automobilů, každý člověk bude chtít zřejmě hned několik takovýchto systémů, schopných dopravit náklady o různé velikosti a na různé vzdálenosti). Budou potřeba v milionových počtech, minimálně srovnatelných s počtem stávajících automobilů – a patrně ještě větších. To znamená, že pro výrobu těchto dronů či podobných nových dopravních prostředků nebudou stačit jejich stávající výrobny, schopné produkovat maximálně stovky takovýchto výrobků. Místo nich pro výrobu nových dopravních systémů budou potřeba adekvátní výrobní kapacity, schopné produkovat dané výrobky v milionových sériích, ale také plynule přecházet z výroby jednoho produktu na druhý. Bylo by přitom nesmyslné, aby pro tyto účely byly budovány zcela nové závody, něco takového by bylo neúčelné, a především neekonomické. Mnohem logičtějším řešením je využít stávající výrobní kapacity – a ty převést na novou výrobu, na výrobu nových dopravních prostředků. Tyto výrobní kapacity ovšem dnes nabízí pouze automobilový průmysl. Kdo jiný bude schopen ony nové dopravní (a zřejmě nejen dopravní) prostředky vyrábět tak rychle a v tak velkém množství, než právě automobilky?

Základní předností dnešních automobilek možná nejsou samotné automobily, ale především jejich výrobní, produkční schopnosti. Schopnost vyrábět v rozsáhlých, milionových sériích, umožněnou především díky schopnosti vyrábět v režimu “ in time“, který je dnes oproti třicátým letům minulého století samozřejmě mnohem lepší. A především dokonalá organizace práce, kdy jednotlivé procesy na sebe plynule navazují, a umožňují tak vyrábět rychleji a ve větších sériích. Je to jedinečná, unikátní schopnost, která bývá někdy poněkud nedoceněna. A pokud zde takovéto kapacity máme, proč je nevyužít právě pro výrobu zcela nových dopravních prostředků?

Je ale zřejmé, že takovýto přechod výroby z automobilů na nějaký nový, principiálně lepší dopravní prostředek se dotkne nejen samotných firem, automobilek, ale i státu jako takového. I vzhledem k tomu, jak velkou roli hraje automobilový průmysl v ekonomice státu, by se stát měl tohoto procesu aktivně účastnit. Stát by měl určovat priority, stát by měl definovat zdroje pro tento průmysl, ale také nastavovat zákonné mantinely. Stát by tak měl být jakýmsi moderátorem celého procesu. Již nyní by se proto měl stát pro takovýto úkol připravovat.

Stejně tak je ale zřejmé, že tento jev se dotkne i ozbrojených sil a otázek obrany státy. Pokud se objeví nějaký principiálně nový dopravní prostředek, pak to samozřejmě ovlivní i vojenství, armádu. Je navíc pravděpodobné, že na bázi oněch nových dopravních prostředků vzniknou i bojové systémy – ostatně stejně tak, jak se tomu stalo v případě automobilů. To ovšem zcela změní tvář budoucích konfliktů. Stačí se podívat na to, jak významnou roli sehrály bezpilotní prostředky v konfliktech poslední doby, jako jsou válka mezi Arménií a Ázerbajdžánem, občanská válka v Libyi či Iráku atd. A to přitom bezpilotní prostředky hrály v ozbrojených silách daných států zatím spíše doplňkovou roli, představovaly jen malou část jejich početních stavů. Co když se ale objeví něco, nějaký převratný vynález, který schopnosti dronů zásadně umocní, a zároveň usnadní jejich ovládání? Co když se drony, bezpilotní prostředky stanou skutečně dominantním bojovým systémem, ale i dopravním prostředkem? Je zřejmé, že na to budou muset reagovat prakticky všechny ozbrojené síly po celém světě, a to včetně AČR.

Nejde navíc jen o drony, ty autor uvádí spíše jako příklad netradičního, ale již existujícího systému. Stejně tak se může objevit nějaký zcela jiný, atypický systém, který změní dopravu, ale stejně tak i komunikaci, získávání informací atd. Je zřejmé, že příchod takového nového systému by měl obrovský dopad i na stát jako takový, a tedy i na ozbrojené síly.

Vše navíc umocňuje čím dál častější nasazování ozbrojených sil i při operacích nevojenského charakteru, při různých humanitárních operacích, přírodních katastrofách, ale i při operacích naprosto nesouvisejícími s ozbrojenými silami, jako jsou např. nyní probíhající nasazení vojáků při řešení covidové krize. Stejně tak se ale mohou objevit i nějaká zcela nová, principiálně odlišná ohrožení, mnohem nebezpečnější než klasická armáda vyzbrojená konvenčními zbraněmi. Co když budou drony, bezpilotní systémy, či jiné podobné systémy jedinou obranou proti nějakému zcela novému, dosud neznámému nebezpečí?

To ale bude znamenat, že i my (Česká republika a její občané, ale i stát jako takový, bezpečnostní složky) budeme potřebovat ony nové dopravní prostředky, bezpilotní prostředky a podobně, ale v množství nesrovnatelně větším než dnes, patrně v milionových sériích. A co je nejhorší, budeme je potřebovat patrně velice rychle. Už třeba proto je třeba se touto problematikou zabývat už nyní, s dostatečným předstihem. Je navíc zřejmé, že ten stát, který bude mít výrobní kapacity (byť budou v rukou soukromých subjektů, a navíc se zahraničními vlastníky) dopředu připraveny, který bude mít alespoň promyšleno, jak takovýto přechod kapacit na novou výrobu realizovat a bude mít některé procesy alespoň teoreticky namodulovány, bude oproti ostatním státům v obrovské výhodě. Mohla by to být právě Česká republika.

Výše popsané zkušenosti amerického automobilového průmyslu a jeho účasti na výrobě tanků za druhé světové války nám pak ukazují, že takovýto přechod stávajících výrobních závodů na principiálně odlišnou výrobu je nejen možný, ale také to, jak něčeho takového dosáhnout. Řešením této situace je co nejlepší spolupráce mezi státem, jeho jednotlivými částmi (ozbrojené síly, ministerstva, příslušné státní instituce a podniky, ale stejně tak i bezpečnostní složky včetně armády) na straně jedné, a soukromým resortem (automobilovým průmyslem, ale jistě i dalšími, navazujícími průmyslovými odvětvími) na straně druhé. Tato spolupráce dnes v České republice bohužel funguje ne zcela optimálně. Možná je ideální čas na to tento přístup změnit.

Zdroj: defense.gov

 Autor: David Khol

CENOVÉ BOMBY 600)

Komentáře

Czert

06. 08. 2021

Autor
Neda me to abych jeste nenapsal to v jakem s**u sou dnesni automobilky kvuli nedostatku cipu za par dolaru.
A diky tomu sou statisice lidi bez prace, automobilky maji miliardove ztraty.

Toz kde sou ty vyhody automobiloveho prumyslu?

Czert

30. 07. 2021

Autor
No evidentne se neshodneme, dle me schpnost predelat vyrobu na neco jineho je otazka penez nez schopnosti.
Skutecne nevidim zadne extra speciální schopnosti ve vedeni automobilek ci jejich delniku, ve srovnani s treba leteckym prumyslem nebo jinou prumyslovou vyrobou.

Jiste ze ze zpusoby dopravy meni, dnes se nejezdi na konich a pres oceany se necestuje parnikem.

Autor

29. 07. 2021

Pro czert - několik linek jsem viděl. A jestli má smysl něco takového předělávat... pokud se zásadně sníží poptávka po automobilech ( což je vzhledem k technickému vývoji, ale i změnám v dopravě jako takové docela reálné), bylo by škoda nevyužít stávající kapacity a nepřesměrovat je na jiné produkty, o které bude zájem. Ona relativní jednoduchost výroby a rozfázování výroby na relativně nenáročné operace je tou největší výhodou, nikoliv nevýhodou

karel3

29. 07. 2021

Míra
""krádež Krymu" - tak ten byl taky dobrej!"
---------------------------------------------------------------------------------
Víš, kterej je skvělej ?
Rozkradený státní peníze na výrobní linku pro Armaty T-14.
Státní ruský zbrojní průmysl produkuje ledacos, ale zisk to tedy určitě není.
Nemáte to přece zapotřebí.:laughing:

Míra

29. 07. 2021

"krádež Krymu" - tak ten byl taky dobrej!

lioo

28. 07. 2021

Tak jde asi predevsi o to ze mame to know how a kdyz umime postavit linku na oktavky, zvladnem asi i tu na pandury.. Samo sebou je nesmysl neco predelavat ale jde o to umet to vybudovat.. A jak tu jiz padlo "just in time" nefunguje uz ani ted, kdy tlak na cenu totalne zrusil rozmanitost dodavatelu tudiz existuje dost casto jen jeden a tomu kdyz fabrikou projede tornado nebo povoden(bombarder) tak cela vyroba stoji na jedny blby komponente.. O tomhle celym je tedka pohadka o nedostatku cipu, plastu atd.. Absolutni nepripravenost na sebemensi zadrhel..

Czert

28. 07. 2021

Autor
Vydel jste nekdy dnesni vyrobni linku v automobilce?

Tam sou vsude jednoucelove automaty, takove aby je pokud mozno dokazaly ovladat cvicene opice.
Jen malo stroju vyzaduje kvalitni specialisty.

A jedina mozna zmena vyroby je jen v ramci lisovaci/strikaci/plnici formy.

Takze jina vyroba by byla mozna jen ranci toho, co by slo udelat v ramci existujicich limitu formy, samozrejme za predpokladu zachovani stavajicich materialu (pripadne jeho nahrada jinym jednoslozkovym plastem v kulickach).

Zavadet tam vyrobu z dvouslozkovhe materialu ci neco co by vyzadovalo vetsi formy nez exustiji.. .. Tak to bylo jednodusi postavit novou fabriku.

Samozrejme, vyse popsane plati pro dodatele,kde se veci vyrabi, ne zavody kde sevse jen montuje.

A pro montovny just in time, ano tam predelat linky na montaz neceho jineho by nebyl problem, samozrejme pri zachovani vahovych a rozmerovych limitu novovyroby.

A uprime nevidim jakykoliv rozdil ci vyhodu automobilove montovny vuci montovne cehokoliv jineho.
Vyjma toho, ze automobilky sou velmi bohate a maji penize na financovani nakladnych oredelavek linky.
Ale to je otazka penez, ne schopnosti.

Czert

28. 07. 2021

Mira
Je ti jasne ze neuvalit sankce narusko za kradez krymu, by bylo jako tu kradez schvalit?

karel3

28. 07. 2021

Míra
"ignorante sociopate karle3 ani mne nepřekvapuje, že si nic nepochopil.
Ani ti nemá cenu něco vysvětlovat."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nic mi nevysvětluj.
Úplně bude stačit, když své myšlenky budeš čerpat z podepsaných zdrojů
a nikoliv z anonymní komunistické nástěnky ve Frýdku-Místku. Děkuji.

Autor

28. 07. 2021

Pro Majkl - já jsem chtěl hlavně poukázat na samu schopnost vyrábět in time, to je opravdu zajímavá schopnost. Já sám jsem k takové výrobě trochu skeptický. A možná jste zaznamenal, jak je nyní tento způsob výroby kritizován, jelikož za covidu došlo k celé řadě výpadů výroby některých částí . Nicméně je asi typické, že žádný z velkých výrobců se toho nevzdává - ty řetězce jsou natolik zaběhnuté, že nějaká alternativa tady moc není

Autor

28. 07. 2021

Pro Radim - ono předělávání linek se děje zcela běžně, v tom článku poukazuji na reálnou zkušenost, byť již z druhé světové války. Samozřejmě, nedělá se to vždy, ne vždy je to možné a ne vždy se to vyplatí. Ale v minimálně některých případech by to jistě šlo

Míra

28. 07. 2021

ignorante sociopate karle3 ani mne nepřekvapuje, že si nic nepochopil.
Ani ti nemá cenu něco vysvětlovat.

Majkl

28. 07. 2021

Pekny clanek.Zminovana vyroba IN TIME je hezka a prakticka,ale pouze v mirovem stavu, kdy zeme neni napadena a pravidelne i nepravidelne bombardovana.USA mohlo jet vyrobu IN TIME, ktera se velmi osvedcila jen proto,ze byli za velkou louzi a nikdo jim tovarny, sklady, nadrazi a celkove infrastrukturu nebombardoval. Pokud by se tak delo(jako napr.Nemecku), tak v tu chvili muzou stat tanky nebo jakakoliv jina valecna vyroba na vyrobnich pasech a cekat treba jen na blbe chybejici srouby nebo tesneni z jine vybombardovane tovarny nebo chybejici diky vybombardovanemu vlakovemu nadrazi...Takze za globalni valky,kdy je vtazena cela zeme do val.konfliktu se urcite 100% vyplati zasobovani skladu a teprve nasledne dodavky do vyroby.

Radim

28. 07. 2021

No, je vidět, že autor článku nemá žádné zkušenosti s výrobou. Vize, že by se jedna výrobní linka na výrobu automobilů předělávala na výrobu něčeho jiného je zcestná. Automobilky toto nedělají ani když přecházejí z staršího typu auta na novější. Výrobní linka se téměř vždy dělá nová, protože je to levnější a protože se mohou optimálně dimenzovat pomocné prostory a pomocné linky, což se zaplatí už při prvních měsících provozu.
Stejně tak by se to muselo dělat při výrobě principiálně úplně nového výrobku, třeba dronu. Musela by se postavit kompletně nová výrobní linka.
Pravdu má autor článku v tom, že lidi tyto věci umí.

karel3

28. 07. 2021

Míra
"Lokajská EU předvádá pouze to, co si přeje vrchní četník USA. USA si přejí sankce proti Rusku, tak hurá uvalíme na Rusko sankce. Co na tom, že to poškodí naši ekonomiku."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Export ČR do Ruska tvoří asi 2% z celkového exportu ČR.
Nikdo ti nebrání tento pidivývoz zvýšit Rusomile. :slight_smile:
Hlavně si dávej bacha, abys neskončil okradený jako mnoho ostatních před tebou.
Rusko není Německo. V Rusku se práva nedovoláš. :slight_smile:

Míra

27. 07. 2021

hb74
Lokajská EU předvádá pouze to, co si přeje vrchní četník USA. USA si přejí sankce proti Rusku, tak hurá uvalíme na Rusko sankce. Co na tom, že to poškodí naši ekonomiku.
Kdybychom byli opravdu právním státem a justice byla nezávislá, tak by museli tyto politiky stíhat za vlastizradu - za sabotáž proti ČR.
Jaké pozdvižení bylo kolem Nord stream 2 protože jsme si ho v Evropě dovolili stavět proti vůli USA.
A těžko jako rozkradená kolonie Německa (díky Klausovi a jeho mafiánské ODS) můžeme uskutečnit restart, když všechno podstatné vlastní zahraničí, hlavně banky.

karel3

27. 07. 2021

Autor
Díky za komentář.
Podle mě, byla třeba ta léta kolem 2003, když se začalo o Pandurech (Špidlova vláda odstartovala výběrové řízení) ideálním časem na nějaký "restart" českého průmyslu a Tatra mohla být první vlaštovkou. Možná. Ti Amíci taky nikdy nestavěli tanky každý den jako hlavní sortiment a dali to. Proč by to nedala Tatra? :slight_smile: Plus mínus jeden rok mohla armáda klidně počkat, nebyla válka.
První Pandury dostala AČR myslím v roce 2010, takže asi 7 let. času pro vývoj a spolupráci bylo dost. Nakonec ty české stály 3,5x víc než ty portugalské s podobnou výbavou. Úplatky musel někdo zaplatit. :slight_smile:
A žádná technologie ani technici po jejich výrobě v ČR nezůstali. Jak by také mohli, když se vyrábělo v Rakousku. Technologický užitek pro budoucnost nula.

Ano, ekonom Milan Zelený. :thumbsup:
Jeho texty a názory se čtou "jedním dechem".
ČR jej měla vyvážit zlatem místo těch nedouků z prognosťáků a místních "univerzit". Takoví lidé chybí ČR dodnes a budou dál chybět.

Hodně štěstí novým vizím, alespoň do chvíle, než se jich chopí politicko-úřednický aparát ČR s čerpačem v čele, čínským importérem v rudé mikině a dvěma kontrolory práce v terénu, kteří nikdy nepracovali. Hradní mrtvolu s vizí české odbočky "čínské hedvábné stezky" netřeba již počítat do stavu. Naštěstí pro průmysl ČR.:slight_smile:

V registru ekonomických subjektů to nevypadá na první pohled, že by Omnipol již vlastnil
AERO Vodochody AEROSPACE a.s.. V těch zaknihovaných akciích na jménu může být samozřejmě kdokoliv.
Tak asi ne Rusové, ale přes maďary má někdo zájem "inovovat". :slight_smile:
https://www.securitymagazin.cz/defence/aero-vodochody-meni-majitele-prodej-omnipolu-a-madarskemu-investorovi-s-vazbou-na-rusko-resi-uohs-1404067292.html

Autor

27. 07. 2021

Pro Karel 3 - ano, jsem si vědom, že na území ČR je poměrně rozšířená korupce. Ale to s tím nemá co dělat. Tady jde o nějakou vizi - vizi pro ČR, jak restartovat její ekonomiku, jak provést restrukturalizaci, o které se tady mluví už celá desetiletí. Něco podobného ostatně hlásal už ekonom M. Zelený skoro před třiceti lety. A řekl bych, že nyní pro něco takového je ideální příležitost. Zkušenost s podobným procesem tu je - proč ji tedy nevyužít? K vašim odkazům - TATRA nemohla vyvinout žádný obrněný transportér, neměla odpovídající technologie, v dané době neměla výrobní kapacity( dnes je to už zcela jiné). Vyvinout nový kolový OT, to by byla práce nejméně na 5 let. Výběr z konstrukcí, které byly na trhu, byl omezený, proto byl výběr pouze mezi AMV a Pandury. A Aero Vodochody patří Omnipolu

karel3

27. 07. 2021

hb74 :thumbsup:

karel3

27. 07. 2021

Autor: David Khol :thumbsup:

Problémem ČR bude i v budoucnu všudypřítomná obyvatelstvem tolerovaná korupce.
Každý zdejší Slovan rád zavře oči za bakšiš 100,- měsíčně od státu na dluh budoucnosti. :slight_smile:

Přednost vyrábět pro armádu ve velkém zřejmě nedostanou žádné domácí firmy. Už vůbec si nedovedu představit, že by v ČR kooperovalo na jedné státní zakázce hned několik subjektů.
Závist a nekonečná řevnivost je v ČR mnohem větší než tah na branku, technologická motivace a zisk.O národní motivaci nemá cenu psát. :slight_smile:
Větší a zahraniční firmy mají více prostředků pro úplatky a do vlády ČR si lidé nejsou mentálně schopni zvolit slušné a schopné politiky.

Každá zakázka domácí firmě i když jsou její vlastníci ze zahraničí je technologickým i pracovním přínosem pro ČR a technickým vkladem do budoucnosti. Samozřejmě s ohledem na bezpečnost státu a spojenecké závazky.
Vyprávějte to ale socialistickým mozečkům třeba z Paroubkovy vlády (2006) při zahájení jejich akce Pandury.
Tatra Kopřivnice mohla v pohodě zakázku udělat. Technologie, výrobní kapacita a odborníci z výroby by zůstali v ČR. To jenom rudé noky zřejmě nechtěli dát zakázku české firmě s americkými vlastníky a tak nechali vydělat Američany přes jejich rakouskou pobočku Steyer. :slight_smile:Podobná akce se bude jistě opakovat i v budoucnu.

Neprodává se náhodou AERO Vodochody AEROSPACE a.s. Rusákům ? :slight_smile:
Podobný scénář jako Let Kunoivice ?
Samozřejmě. Soukromý subjekt a proti gustu žádný dišputát. :slight_smile:
Velmi zajímavý je i výpis z obchodního rejstříku:

TULAROSA a.s.
pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor
výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=230814&typ=PLATNY

OAKFIELD a.s.
Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem
Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=239273&typ=PLATNY

Jediný akcionář:
VODOCHODY HOLDINGS LIMITED
3082 Limassol, 212 Agias Fylaxeos & Polygnostou Street, C & I Center (Building), 2nd Floor, Kyperská republika

hb74

27. 07. 2021

1.) Pro mě je neuvěřitelné, že USA dokázaly v takto relativně krátkém čase reagovat na zvýšenou poptávku po zbraních - od procesu návrhu zbraně, schválení, výběru dodavatele a realizace. Když si vezmu, jak dlouho a blbě probíhají výběrová řízení na obnovu naší armády na již odzkoušených zbraních. Jak se přehazují peníze z jedné hromádky na druhou a v podstatě vše se vleče a vše je v nedohlednu
2.) Současné automobilky je kapitola sama pro sebe. To co předvádí EU a všechny její státy je podřezávání větve, na které sedíme. Automobilky víc než auta řeší politiku emisí EU. A dost pochybuju, že se svým specializovaným vybavením jsou schopny vyrábět něco jiného než zase jenom auta. CO bylo kňourání, když jim vypadly tržby v době Corona. A pochybuju, že nějaký nadnárodní koncern bude mít zájem na obraně nějaké pidizemě, hb

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací