EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Svérázný způsob testování neprůstřelné vesty

 18. 04. 2019      kategorie: Události      0 bez komentáře
Přidat na Seznam.cz

Opravdu svérázný způsob testování neprůstřelné vesty si zvolili dva Italové, kteří se rozhodli, že se stanou živým terčem, do kterého bude střílet jejich kolega z ruské útočné pušky AK-47 z bezprostřední blízkosti. 

Chlapi v podobě živých terčů absolvovali rovnou hned několik střeleckých sérií, kdy ve volné chvíli mezi střelbou demonstrují na kameru míru poškození balistických plátů. Druhý z figurantů na sebe nechal kromě pušky AK-47 střílet i z pistole. Když pomineme riziko fyzické újmy nebo dokonce smrti obou figurantů, měli bychom brát na zřetel také vysokou míru psychického stresu, který oba figuranti museli podstoupit.

Video: Způsob testování neprůstřelných vest "po italsku" / YouTube

V moderním pojetí je neprůstřelná (balistická) vesta ochranný oblek, většinou více či méně pokrývající trup a zhotovený z pevných materiálů, který je odolný proti střelám z ručních palných zbraní a chrání také proti střepinám z granátů a min. Vesty také v různé míře odolávají útoku bodnou zbraní (nožem).

Snaha o ochranu před zbraněmi nepřátel je nejspíše stará jako lidstvo samo. Ochranné obleky a různá brnění, ať už z kůží, ze dřeva, kostí, nebo kovu, existují již řádově tisíce let. V tomto ohledu je to věčný souboj mezi průbojností střely (nebo jiné zbraně) a pevností, odolností ochranného obleku nebo brnění.

736px-Testing_bulletproof_vest_1923
Foto: Test neprůstřelné vesty z roku 1923 | Wikimedia Commons

Vtip odolnosti balistické vesty je ve vysoké pevnosti vláken v tahu. Většina běžných střel se při zásahu deformuje a rotuje, čímž na sebe zachytává vlákna a snaží se je při postupu natáhnout, čemuž brání extrémní pevnost těchto vláken. Pro snazší deformaci bývají u některých vest vloženy na povrch ještě pláty z oceli, titanu, keramiky (karbidy kovů), případně kombinace těchto materiálů. Při dopadu projektilu dojde k jejímu zploštění. Účelem je dosáhnout deformace střely ještě před vstupem do vrstvy kevlarových vláken a rozložit kinetickou energii na větší plochu.

Většina materiálů má sníženou odolnost, pokud je namočena, protože voda působí jako mazivo pro projektily a navíc jako změkčovadlo polyamidů (kevlar) – snižuje pevnost a zvyšuje tažnost. Proto se vesty vyrábějí s vrstvami neprůstřelného materiálu s vodoodpudivou úpravou. Vesty se dále vybavují tzv. protišokovými vložkami. Je to vrstva nejblíže tělu a absorbuje kinetickou energii a rozloží ji na větší plochu povrchu těla. I na to je pamatováno v příslušných normách. Při zásahu do vesty bez protišokových vložek dojde k prohnutí tkaniny v místě dopadu střely. Toto prohnutí není nijak výrazné, např 1 cm. Ale rychlost, jakou k němu dojde, způsobí u většiny střel ráže 9 mm luger popraskání žeber, výjimečně i frakturu (zlomeninu). Po zásahu do vesty je oběť vyřazena, i když neumírá. Pokud ale dojde k zásahu ze silnější ráže (např 40 SaW), je průtlak větší a často způsobuje i smrtelná vnitřní zranění. Představa hrdiny, který dostane 30 zásahů do vesty a ani nemrkne, je tedy zcela mylná. V těchto případech velice záleží na rychlosti a hlavně hmotnosti střely. Ta určuje její setrvačnost. Protišoková vložka rozloží energii střely na mnohem větší plochu. Tlak potom nestačí na poškození žeber, potažmo vnitřních orgánů.

1280px-Modular_Tactical_Vest_OkinawaFoto: Američtí mariňáci s neprůstřelnými vestami | Wikimedia Commons

Materiálem budoucnosti mohou být výrobky původem z přírody. Vlákna pavoučích sítí jsou pevnější nežli kterákoliv vyrobená lidmi a chitin, který tvoří exoskeleton hmyzu, je rovněž nesmírně pevným materiálem. Tyto materiály jsou ale zatím ve stadiu pokusů.

Existují moderní průbojné střely, které jsou zhotoveny z pevných a těžkých materiálů – nejlevnější eventualitou je střela s ocelovým jádrem. Může být i podkaliberní, tedy například v plastovém projektilu je vložena tyčinka z oceli, nebo ještě těžšího a tvrdšího wolframu. Povrchová úprava střel teflonem nemá, navzdory populární představě, žádnou spojitost s její účinností proti balistické ochraně, teflonem se potahují olověné střely, aby nedocházelo ke stírání olova v hlavni a tím k přílišnému znečištění zbraně. Příkladem je munice české provenience „Snail“, která pronikne jakoukoliv běžnou neprůstřelnou vestou i s keramickými vložkami. Přesné detaily nejsou u výrobce pochopitelně uvedeny, ale podle dostupných fotografií se může jednat o tento typ munice. Na velmi podobném principu je založena i moderní protitanková podkaliberní munice, kde jsou střely zhotoveny z pevného a těžkého ochuzeného uranu-OU (nebo anglicky DU-depleted uranum), a rovněž střelivo do takzvaných „protimateriálových“ ostřelovacích pušek, jako je český „Falcon“ nebo některá z pušek „Gepard“ maďarské výroby a jiné. Vzhledem k tomu, že tyto zbraně jsou určeny na ničení lehce pancéřovaných cílů, mají použitelný dostřel kolem 2000 m a průbojnost 1-2 cm oceli až na několik set metrů, nelze se divit, že jim žádná neprůstřelná vesta neodolá.

MPS_officers_supervising_World_Cup,_2006
Foto: Neprůstřelné vesty jsou také běžnou výstrojní součástí policistů | Wikimedia Commons

Neprůstřelné vesty uvedeného typu lze (pokud nejsou vybaveny dodatečnými pláty z keramiky a podobně) také poměrně snadno prostřelit kuší nebo lukem, případně probodnout nožem. Ostré předměty, které navíc nerotují, na sebe nenabalují vlákna ale odsouvají je do stran nebo řežou, těmito vestami proniknou. Existují i vesty odolné proti takovým projektilům, většinou založené na vložené síťce z pevných kovových drátů, například z titanu.

 Autor: Fels

Komentáře