EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Příběh velké spojenecké zrady

 13. 03. 2023      kategorie: Události      27 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Podle střízlivých odhadů sloužilo ve Wehrmachtu a posléze v SS resp. Waffen-SS 100 000 donských, kubáňských, těreckých a sibiřských kozáků. Na konci války, 1. června 1945, předali britští vojáci 29 000 kozáků, žen i dětí příslušníkům NKVD a poslali je tak na jistou smrt. Toto je příběh zrady, kde není spravedlivých, ani vítězů, jen poražených a velké bolesti. 

Kozáctvo se postupně vytvářelo od 14. století jako svobodné obyvatelstvo v pohraničních oblastech Ruska a polsko-litevského státu, na dolním toku Dněpru, na Donu, Volze a Urale. Na počátku 20. století existovalo 11 kozáckých vojsk a v kozáckých autonomních oblastech žilo 6 milionů lidí. Po revoluci 1917 a vytvoření Ruské sovětské federativní republiky bylo v roce 1920 zrušeno zvláštní postavení kozáků jako privilegované vrstvy a kozáci byli pod dohledem Trockého nemilosrdně pronásledováni. Bolševici kozáky nenáviděli, protože většina z nich bojovala na straně bílých a velká část kozáků po vítězství rudých emigrovala na západ. I když v roce 1936 došlo k obnovení donských, kubáňských a těreckých jízdních oddílů, kozáci sovětský režim nesnášeli a nemohli mu zapomenout obrovskou řadu křivd. Když pak na Sovětský svaz zaútočilo Německo, patřili kozáci k těm, kteří příchod Wehrmachtu uvítali a při první příležitosti přešli na stranu Němců. Jako první změnil uniformu donský kozák major Koronov, který s 2000 muži přešel na německou stranu už v srpnu 1941. Koronov s požehnáním Němců vytvořil Kozácký oddíl 600 a s každým novým týdnem německé invaze získával nové kozácké dobrovolníky. Hitler měl ke kozákům kladný vtah, protože je nepovažoval za Rusy a Ukrajince, pro něj to byli potomci s Němci spřízněných Ostrogótů, kteří budou později, až Německo vyhraje válku, tvořit obranu východního valu. 1. února 1942 byly vytvořeny kozácké dobrovolnické jednotky, které dostaly vlastní insignie a byly pro ně zřízeny vlastní hodnosti.  

Bundesarchiv_Bild_146-1975-099-15A,_Russland,_Kosaken_in_der_WehrmachtFoto: Kubáňští kozáci ve službách Wehrmachtu | Wikimedia Commons / Public domain

Obrovský přísun nových dobrovolníků nastal v létě 1942, když se německá vojska valila ke Stalingradu a k předhůří Kavkazu. Němci procházeli tradičními kozáckými oblastmi a na Donu, Kubáni a Těreku ožily staré tradice, duch neposlušnosti proti bolševikům, ale i naděje v obnovu starých časů. Německé vojáky všude vítali jako osvoboditele a do popředí davů se dostali vousatí atamani, kteří byli bolševiky nejvíce perzekuováni. Z úkrytů se vytahovali staré kozácké uniformy se svatojiřskými kříži a kozácké šavle. Na jedné z těreckých stanic se dokonce objevil ataman Kutakov, kterého naposledy viděli v bílé armádě generála Škura za občanské války. Na konci války mu dělostřelecký granát utrhl obě nohy a všichni si mysleli, že zemřel. On však přežil a dalších 16 let se skrýval ve více než 10 metrů hluboké jámě pod svou chalupou. Všude začaly vznikat kozácké oddíly a k dobrovolníkům se hlásili i ti kozáci, kteří před bolševiky emigrovali do Evropy a žili v západních zemích a byli občané jiných států. Teď, když jim svitla naděje, že bude kozáctvo zase svobodné, přihlásili se opět do boje.  

21. března 1943 byl pak vydán rozkaz, aby 30 000 nejlepších kozáků vytvořilo 1. a 2. jezdeckou divizi pod velením pruského aristokrata a veterána kavalérie z první světové války, Helmutha von Panwitze. Panwitz si srdce všech kozáků získal rychle. Miloval jízdu na koni, začal se učit rusky, popíjel a spal s nimi a oblékal se jako oni. Kozáci byli vybaveni německou výstrojí a uniformami, ale zachovali si několik kousků z výstroje kozácké tradice. Mnoho mužů na sobě mělo tmavě modré jezdecké kalhoty zdobené barevným pruhem táhnoucím se po vnější straně švu označujícím kmen nositele. Tyto kalhoty se vrátily do carských časů a sloužily ke snadné identifikaci vojáka jako kozáka. Jako pokrývku hlavy si kozáci oblékali černý Kubankaš, tradiční kozácký klobouk z ovčí kůže zdobený německými znaky. Kozáci si také udržovali své charakteristické zakřivené šavle. Pamwitz měl k ruce tři zkušené kozáky, kteří tvořili jeho velitelský sbor. Prvním byl už zmíněný Kononov, druhým byl generál Krasnov a třetím generál Škuro. Krasnov i Škuro bojovali za občanské války proti bolševiků, kdy na jejím konci utekli na západ. Krasnov se svou rodinou žil v Jugoslávii, Škuro ve Francii. Zatímco byl Krasnov čestný voják a muž, který za občanské války bojoval po boku Britů, kteří si ho vážili za jeho slušné vystupování a laskavou povahu, Škuro byl psychopat, který neblaze proslul masakrem Židů v Kyjevě, který v roce 1919 na čas obsadila vojska bílých. Během masakru tehdy zemřelo 20 000 Židů a je dokázáno, že Škuro tehdy své muže povzbuzoval k vraždění. 

Obě jezdecké divize byly nasazeny v Jugoslávii, kde bojovaly proti Titovým partyzánům. Kozáci patřili v Jugoslávii mezi ty jednotky, které se tam negativně zapsaly svou krutostí, nedisciplinovaností, brutalitou vůči civilistům, loupením a drancováním. Jejich krutost byla tak velká, že si na kozáky stěžoval i ustašovský chorvatský premiér Mandič. Hitler chtěl mít na Balkáně klid a naléhal na německé důstojníky, aby kozáky postavili do latě. Jenže problémem bylo, že německé tresty na kozáky nezabíraly. Válka se začala obracet v neprospěch Němců a kozáci tušili, že až skončí, nečeká jen nic hezkého, takže nabyli pocitu, že nemají co ztratit. V lednu 1945 byly 1. a 2. kozácká převeleny pod SS a musely z Jugoslávie ustoupit nejprve do severní Itálie a poté do Rakouska, kde se pak kozáci včetně Panwitze vzdali Britům. Britové umístili kozáky i s jejich rodinami do tábora Paggetz a rozhodovalo se, co s nimi. 

Zpočátku byly vztahy mezi kozáky a jejich britskými dozorci celkem dobré. Britský major Rusty Davis, který byl ke kozákům přidělen jako styčný důstojník, si v této době s kozáky vytvořil přátelský a důvěryhodný vztah. V rozhovoru, který vedl po letech, se zmínil, jak často chodil po táboře a rozdával malým dětem kousky čokolády. V táboře se rychle šířily zvěsti o tom, co se stane s kozáky, a někteří věřili, že budou přesídleni do Kanady nebo Austrálie, zatímco jiní věřili, že by mohli být posláni na Dálný východ bojovat proti Japoncům. Mnoho kozáků věřilo počátečním britským slibům, že nebudou předáni Sovětům, ale jejich důstojníci si tím tak jisti nebyli. 9. května poslal generál von Panwitz jednoho ze svých pobočníků s dopisem k britským vojenským úřadům, V dopise se otevřeně vyjádřil, že předat kozáky Rudé armádě by mělo hrozné následky, protože jim sovětská vláda pohrozila, že je všechny jako národ vyhladí. Britové Panwitzova posla sice přijali, avšak nikdy neposlali odpověď. 

Pravdou bylo, že o osudu kozáků bylo rozhodnuto již dlouho před koncem války. Během dohody z Jalty Stalin od Britů a Američanů požadoval ústupek, aby na konci války byli předáni do sovětské vazby všichni sovětští občané, kteří sloužili v německých ozbrojených silách. Roosevelt a Churchill ochotně souhlasili, protože se obávali, že by jinak Sověti mohli zdržet předání britských a amerických vojáků, kteří byli osvobozeni z německých zajateckých táborů na východě. Kromě tohoto oba muži pravděpodobně chovali pramálo soucitu s mužům, kteří byli považováni za zrádce. Jenže dohoda z Jalty jasně stanovila, že zatímco bývalí sovětští občané mají být vydáni bolševikům, bílí ruští emigranti měli být osvobozeni, protože opustili Rusko před vznikem sovětského státu. V případě, že se dopustili válečných zločinů, měl je čekat soud v zemi, ve které zločin spáchali. Ale Stalin měl všechny důvody chtít, aby mu byli vydáni tito lidé. V následujících letech po konci občanské války se komunity bílých emigrantů horlivě zapojily do antikomunistických aktivit, které byly zaměřeny na destabilizaci sovětského režimu a emigranti bolševikům škodili, jak mohli. A Stalin dobře věděl, že nyní na konci války mohou bývalí sovětští občané, kteří mají vojenské zkušenosti a hoří nehynoucí záští vůči své bývalé vládě, představovat reálnou hrozbu pro jeho režim i budoucí plány na šíření komunismu do východní Evropy. Bylo tak třeba se s nimi vypořádat. Stalin začal Spojence vydírat a požadoval, aby mu vydali všechny bývalé sovětské občany, a to včetně carských emigrantů, kteří již měli jiné občanství. Jako páku pro své vydírání měl tisíce spojeneckých vojáků, které Rudá armáda osvobodila z německých táborů. Stalin hrozil, že pokud se Spojeni nepodvolí, zajatce nevydá. Roosevelt, který šel Stalinovi vždy ochotně na ruku, rychle souhlasil a donutil Churchilla, který Stalinovi nevěřil, avšak neměl sílu silným Američanům odporovat, aby se přidal. A tak bylo rozhodnuto, že Britové vydají bolševikům všechny kozáky. 

KubanCossacks1945Foto: Kubáňští kozáci na vítězné přehlídce v Moskvě v roce 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

V polovině května Britové generálu von Panwitzovi oznámili, že je pravděpodobné, že kozáci budou předáni sovětské tajné policii. Generál von Panwitz věděl, že on osobně se této skutečnosti bát nemusí, protože jako německý důstojník by i se zbytkem jeho německého štábu zůstali v britském vězení. Von Panwitz však cítil povinnost se svými muži zůstat a byl rozhodnut, že v případě potřeby bude sdílet jejich osud. Když pak novinu o možném předání Sovětům uslyšel generál Krasnov, rychle sepsal dopis ve francouzštině a poslal ho svému příteli, polnímu maršálu Haroldu Alexandrovi, aby se za ně přimluvil. Podobné dopisy přeposlal také králi Jiřímu VI., papeži a jugoslávskému králi Petrovi, protože mnoho bílých Rusů z tábora žilo před válkou v Jugoslávii a podařilo se jim získat občanství. Polní maršál Alexander byl vrchním velitelem spojeneckých sil s odpovědností za všechny operace ve Středomoří a generál Krasnov a Alexandr se znali z ruské občanské války a pojilo je tak přátelství. Alexander stále nosil stuhu Řádu svaté Anny, kterou mu udělil bělogvardějský generál Judenič za projevenou statečnost během občanské války. Alexander si byl ve skutečnosti dobře vědom kozáků a jejich nejisté situace a požádal tak britskou vládu, aby kozáky nevydala. Na odpověď nečekal dlouho. 26. května 1945 byl Alexandrovi předložen rozkaz z nejvyšších míst britské vlády, že kozáci bez výjimky a zejména jejich důstojníci, mají být všichni předáni sovětským okupačním silám. A tato akce měla být provedena okamžitě. 

Když se major Davies dozvěděl o rozkazu, zhroutil se. Později se přiznal: „Doslova jsem se zhroutil, protože to bylo v rozporu se vším, co jsme kozákům v předchozích týdnech říkali a slibovali. Byl jsem to já, kdo kozáky uklidňoval a ujišťoval je, že nikdo neuvažuje o jejich násilnou repatriaci.“ Davies následně rezignoval na svou funkci, ale rezignace byla odmítnuta. Protože Britové věřili, že bude kozáky snazší zvládnout bez jejich důstojníků, bylo důstojníkům řečeno, že budou převezeni na schůzku s polním maršálem Alexandrem, aby projednali jejich případ. Důstojníci věděli o Krasnovově přátelství s Alexandrem a neviděli důvod Britům nevěřit. Na důkaz důvěry, kterou si kozáci vytvořili se svými britskými vězniteli, manželka jednoho z kozáckých důstojníků později řekla, že její manžel jí řekl, že se té noci vrátí, a očekává, že se s ní následně podělí o britskou omeletu. Ti dva se už nikdy nesetkali. 

V den setkání měli mnozí z důstojníků na sobě svou nejlepší uniformu, někteří dokonce přišli ve svých starých uniformách z carské nebo bělogvardějské éry. Důstojníci však byli převezeni do tábora ve městě Spittal, který byl obehnán ostnatým drátem. Tam jim bylo řečeno, že místo schůzky s polním maršálem Alexandrem přejdou přes linii do sovětského sektoru, kde budou předáni čekistům. Krasnov se znovu pustil do psaní dopisů a požádal, aby byl odeslán telegram králi Jiřímu VI., Winstonu Churchillovi, Spojeným národům, arcibiskupovi z Canterbury a Mezinárodnímu červenému kříži, ale žádná pomoc nepřicházela. V posledních hodinách před repatriací napsal starý carský generál dopis na rozloučenou své ženě Lydii.  

Když se rozšířily zprávy o tom, že Britové chtějí kozáky vydat bolševikům, mnozí se pokusili svým britským zajatcům dokázat, že nejsou sovětskými občany a mají tak právo na ochranu. Mnoho bílých ruských emigrantů mělo od Společnosti národů identifikační karty, které je označovali jako osoby bez státní příslušnosti. Jiní ukazovali své uniformy nebo vyznamenání z carské éry ve snaze potvrdit svá tvrzení, že nejsou sovětskými občany. Někteří dokonce předložili doklady o albánském nebo jugoslávském občanství, které získali v předválečné éře, ale nebylo to k ničemu. Britové souhlasili s předáním důstojníků a v tuto chvíli jim už nic nebránilo, aby to udělali. Kozáckým důstojníkům bylo nařízeno nastoupit do čekajících nákladních vozidel, která je měla odvézt do sovětských sektorů. Před nástupem do vozů důstojníci Brity požádali, aby dostali povolení ke krátké modlitbě. Britové souhlasili a důstojníci poklekli, sklonili hlavy a zpívali: „Bůh ochraňuj svůj lid.“ Nastupování do vozů neprobíhalo hladce, protože mnoho kozáků se začalo bránit. Britští strážci se nakonec museli uchýlit k násilí a pažbami pušek donutili kozáky do čekajících náklaďáků nastoupit. Mnozí kozáci byli těžce zbiti a několik jich bylo do nákladních aut vhozeno v bezvědomí. Při potyčce zahynuli nejméně dva důstojníci. Generál Krasnov, který v noci předtím dostal infarkt, musel být na jeden z vozů přenesen na nosítkách. Když ho Britové nesli k vozu, strhl si z uniformy britský vojenský kříž, kterým byl vyznamenán v občanské válce a upustil ho do bláta. 

Když konvoj opustil tábor a zamířil do sovětských sektorů, řada důstojníků se rozhodla spáchat sebevraždu. Někteří z britských strážců následně vzpomínali, jak ze zadních částí nákladních vozů tekla krev. Přestože byli všichni kozáci před naložením prohledáni, některým se podařilo propašovat břitvy, kterými si podřezávali zápěstí nebo v některých případech i hrdla. Jiní kozáčtí důstojníci v okamžiku, když kolona přejížděla most přes údolí, vyskočili z vozu a zvolili smrt pádem do propasti. Po čase konvoj konečně dorazil do sovětského sektoru, kde bylo 2000 kozáckých důstojníků odvedeno do sovětského zajetí. V následujících hodinách britští vojáci, kteří byli blízko sovětského sektoru, hlásili, že slyšeli střelbu z kulometů. Zatímco mnoho důstojníků bylo zavražděno přímo na místě, generál Škuro, generál Krasnov a generál von Panwitz, který s kozáky dobrovolně zůstal, byli posláni do Moskvy k soudu, který je odsoudil k trestu smrti a všichni tři muži byli v roce 1947 v Moskvě veřejně oběšeni. V roce 1996 rodina generála von Panwitze požádala o posmrtný verdikt zprošťující jeho odsouzení. Vojenský vysoký žalobce v Moskvě následně rozhodl, že Von Panwitz byl ve skutečnosti způsobilý k rehabilitaci jako oběť represí ze Stalinovy éry a byl formálně rehabilitován. Osvobozující rozsudek měl však krátké trvání, protože v roce 2001 byla rehabilitace zrušena rozhodnutím, které zpochybňovalo jurisdikci řízení z roku 1996. 

Hrůzy, které se odehrály v rámci repatriace kozáckého důstojnictva, měly v nadcházejících dnech nabrat na síle. Když se důstojníci nevrátili, jak jejich britští věznitelé slíbili, zbývající vězni (poddůstojníci, staří, ženy a děti) věděli, že je něco špatně. Jejich obavy se pak naplnily, když je major Davies informoval, že následující den mají být všichni vráceni do své vlasti. Zpočátku tato zpráva vyvolala bouřlivou reakci. Duchovní v táboře požádali, aby se před deportací konala mše. Povolení bylo uděleno. Následujícího rána duchovenstvo postavilo oltář a obklopilo jej ruskými pravoslavnými ikonami a zahájilo modlitební bohoslužbu. Kozácké ženy, děti a starci následně oltář a jejich kněze doslova obklopili a kozáčtí poddůstojníci a mužstvo se muselo spojit lokty a vytvořit ochranný perimetr. Vězni možná věřili, že projevem náboženské oddanosti a jednoty by snad Britové mohli přehodnotit své rozhodnutí. Pravděpodobnější však je teorie, že to byla poslední zoufalá výzva k Božímu zásahu, když byla všechna ostatní naděje ztracena. Britští vojáci zpočátku nereagovali a dovolili, aby modlitby pokračovaly. Když se však akt, který měl být krátkou mší, změnil v mnohem delší záležitost, Britové se, možná unavení dlouhým čekáním, rozhodli jednat. Nejprve nařídili kozákům nastoupit do čekajících transportů, avšak modlitby a bohoslužba pokračovaly. Když stráže viděly, že je kozáci ignorují, byla použita síla. Vojáci se přesunuli ke kozákům, kteří se na ně vzdorně dívali s pevně spojenými pažemi. Stráže postoupily vpřed, přičemž někteří mávali puškami s bajonety, jiní máchali polními lopatkami. Kozáci se však nepustili a začali jednohlasně skandovat: „Uhni, Satane! Kristus vstal z mrtvých! Pane měj slitování!" Křik kozákům bohužel nepomohl, a britským strážcům se za pomoci ran z pažeb pušek a polních lopatek podařilo nakonec ochranný kruh kozáckých mužů prolomit a dostat se k jejich ženám a dětem.  

V ten okamžik začali kozáci panikařit a snažili se své rodiny ochránit. Dav cca 20 000 lidí se začal nebezpečně vlnit, a tak několik vyděšených Britů začalo střílet do lidí. Britové později tvrdili, že stráž pouze střílela přes hlavy davu, aby obnovila pořádek, což je možná pravda, ale několik lidí bylo i tak střelami zasaženo a zabito, a to včetně dětí. Když střelba utichla, začali Britové hnát kozáky na nákladní vozy. „Viděl jsem vojáka, jak rval matce z náručí dítě, aby ho hodil na náklaďák. Matka svého syna pevně držela za jednu nohu a nechtěla ho pustit. Nakonec matka spadla a voják chlapce hodil nahoru, kde si chlapec rozbil hlavu o korbu vozu.“ Stejně jako předtím důstojníci, také velká část davu začala páchat sebevraždu. Některé matky se rozhodly se zemřít společně se svými dětmi. Trvalo celý den, než bylo nakládání dokončeno. Naložená vozidla pak odjela do sovětského sektoru, kde byli nešťastní kozáci předáni. Stejně jako předtím pak v následujících dnech britští vojáci, kteří hlídkovali na sovětských hranicích, tvrdili, že slyšeli střelbu z kulometů a viděli mrtvoly visící na větvích stromů.

Britští gardisté byli většinou skotští horalové pocházející z roty Y, 8. Argyle a pluku Sutherland. Zatímco někteří strážci plnili svěřenou povinnost s lehkomyslným pobavením, jiným se z toho, co museli provést, udělalo fyzicky špatně. Katolický kaplan irského pluku, který celý akt sledoval, později řekl, že to, co se stalo, bylo ostudné, a že se do konce života bude za Brity stydět. Vzpomínal také, jak viděl některé strážce, kteří do kozáků strkali svými puškami, plakat. „Tohle bylo poprvé, co jsem viděl horala plakat. Osobně jsem viděl, kolik vojáků bylo morálně zlomeno. Několik vojáků dokonce zašlo tak daleko, že vytáhli několik rodin z transportů a i přes řev důstojníků je pustili na svobodu. Není divu, že někteří strážci byli blízko vzpoury a odmítli se zúčastnit. Londýnský irský pluk, který dostal rozkaz se k evakuaci kozáků připojit, odmítl nastoupit, protože sami měli dostatek zkušeností s represí v jejich vlastní zemi a s kozáky zjevně sympatizovali ". Major Davies později k tomu řekl: „ Kozáci mě mohli zlynčovat. Místo toho mi nepřestávali věřit a prosili mě, ať to zastavím. Bylo to hrozné a na vše vzpomínám s opravdovou hrůzou. Byl to opravdu ďábelský plán."

V následujících letech pak někteří z mužů, kteří se této operace účastnili, spáchali sebevraždu. I když tato operace nebyla na úrovni válečných zločinů a genocidy, které během 2. světové války spáchali Němci, konečný výsledek byl pro mnohé z kozáků úplně stejný. Ti, kteří nebyli přímo zavražděni, byli posláni do gulagů na Sibiři, kde byli nuceni dlouhá léta pracovat v nelidských podmínkách a jejich děti skončily v sirotčincích NKVD.

Zdroj: historie válek

Komentáře

Vaclav Flek

14. 03. 2023, 01:38

Pribeh zrazenych kozaku mne neustale dojima od dob, co jsem se seznamil s knihou Alexeje Tolsteho (potomka slavneho spisovatele) nazvanou "Obeti Jalty".

Zradu na nich vidim v tom, ze bojovali v uniformach a jako ozbrojeny sbor, tim padem meli plne pravo na statut valecnych zajatcu podle Zenevskych konvenci. To mimo jine znamenalo vybrat s zemi, kde chci po valce zit. V to kozaci pevne verili, ovsem realita byla jina.

Stalin zcela drsne rozehral vuci spojencum svou kartu - chcete-li videt vase "boys" (40.000 Americanu a 30.000 Britu), kteri se v teto chvili nachazeji u nas v "karantene", vratte nam vsechny sovetske obcany, ktere drzite v zajeti, byt jsou mnozi z nich v uniformach wehrmachtu. Bohuzel Roosevelt i Churchill na tento handl pristoupili, ackoliv bylo zrejme, ze to pro kozaky (a take vlasovce i dalsi) znamena prakticky rozsudek smrti - bud popravu nebo pomale umirani v gulagu.

Jenom perlicka : V clanku zminovany general Krasnov zil jako emigrant po ruske obcanske valce v Ceskoslovensku. Zde take vydal svuj znamy ctyrdilny epos " Od carskeho orla k rudemu praporu", jakousi ideologickou protivahu k "Tichemu Donu". V letech nejhlubsi normalizace jsme si cetli tento obsahly pribeh na vojenske akademii, jednotlive dily kolovaly, se zajmem sirokeho ctenarskeho okruhu. Asi jsme si v te chmurne dobe znova uvedomili, ze nezijeme ve stastnych casech a autor ma k nam co rici.

Standa

14. 03. 2023, 18:29

Vaclav Flek

Domnívám se, že si jednotky Waffen-SS přizpůsobujete obrazu svému. Waffen-SS neměly s armádou nic společného. Nepodléhaly Oberkommando der Wehrmacht (Vrchní velení ozbrojených sil), ale přímo Říšskému vůdci SS, Heinrichu Himmlerovi (i když někdy akce spolu koordinovaly). SS nebyli vojáci, ale původně "Ochranné oddíly" členů NSDAP. Později byly oddíly doplněny většinou dobrovolníky "neárijské krve". Nenosili uniformy Wehrmachtu a používali i svoje hodnostní označení. V počátcích válečného tažení byli nasazováni i na frontu, ale protože byli nedisciplinovaní a většinou špatně vycvičení, byli používáni především ke strážním úkolům v Koncentračních a zajateckých táborech, a proti partyzánům, kde se dopouštěli bestiálních válečných zločinů. Jejich statečnost a oddanost je mediálně silně zidealizovaná, armádní vojáci jimi pohrdali. Bránili se do poslední chvíle, protože věděli, že zejména Sověti je nepovažovali za "válečné zajatce", ale za ozbrojené teroristy. Zvláště, pokud to byli bývalí občané Sovětského svazu, tedy to byli především vlastizrádci. A na ty se žádné Mezinárodní konvence nevztahují.

Vaclav Flek

14. 03. 2023, 20:25

pro Standa

O Waffen-SS toho vim celkem dost, o jejich bojich, odvaze i brutalite jsem v minulosti nepsal radu clanku do vojensko-historickych casopisu. Ve vasem vyjadreni mate nekolik podstatnych chyb, ktere ale nechci rozebirat. Jenom vas prosim o odpoved na jednu otazku - proc v reakci na muj vyse uvedeny prispevek pisete o Waffen-SS, ktere ja v clanku vubec nezminuji ?! Me vyjadreni se tykalo kozaku, kteri ovsem nebojovali v sestavach Waffen-SS, to je, myslim, dostatecne znamo...

Standa

14. 03. 2023, 21:11

Vaclav Flek

Ukrajinští Kozáci sice nepoužívali oficiální označení Waffen-SS, ale všechny ukrajinské jednotky podléhaly vyššímu vedoucímu SS a policie Hansi Adolfu Prützmannovi. Byly vytvořeny dvě jzdecké divize, podle německého vzoru, které byly nasazovány podobně jako Waffen-SS, tedy zejména proti partyzánům, i v cizích zemích. Přes 14 tisíc Ukrajinců, včetně řady Kozáků, bylo vybráno pro 14. granátnickou divizi SS Galizien (14.Waffen Grenadierdivision der SS, galizische Nr.1). Z dalších dobrovolníků vznikly zvláštní policejní pluky SS čísel 4–8, které posílily stávající německou policii (Galizische SS-Freiwilligen Regiment/Polizei). Takže ono to bylo jedno, zda oficiálně nebo neoficiálně, verbež to byla stejná.

Vaclav Flek

15. 03. 2023, 00:06

pro Standa :

Nevim, co mne udivuje vice - zda vase neskutecna neznalost a motani faktu, nebo vase neskutecna arogance, se kterou si troufate diskutovat s tak slabymi kartami na ruce. Vzdyt podminkou k tomu, aby nejaky utvar mohl byt oznacen jako Waffen-SS, musela byt jeho viditelna prislusnost k tomuto uskupeni. To u kozaku zcela chybelo ! Skutecnost, ze bojovali proti jugoslavskym partyzanum, neni dukaz, proti nim bojovali treba chorvatsti ustasovci nebo srbsti cetnici, kteri take nebyli soucasti SS. Ve Treti risi vzniklo asi 38 divizi Waffen-SS (realne vsak mene, cast divizi nebyla nikdy aktivovana), ale kozaci do teto mnoziny nikdy nepatrili. Tak se, prosim, jiz vice neztrapnujte.

Osud kozaku byl po jejich vydani Brity do sovetskeho zajeti velmi tragicky, nekteri byli popraveni, vetsina skoncila svuj zivot jako utyrani vezni gulagu. Stalinska justice je povazovala za zradce, nikdy vsak proti nim nevznesla obvineni, ze by se dali do sluzeb jednotek SS. Zjevne je za esesmany nepovazovala.

Nevim, proc argumentujete 14. divizi Waffen-SS Galizien (tedy Halic) ? Proc by mel kozak od Tereku, Kubane ci Donu slouzit v divizi, postavene z rad obyvatel Halice ?

Standa

15. 03. 2023, 09:27

Vaclav Flek

Mě nejvíc udivuje, že si někdo dovolí napsat takový slzotvorný článek a ještě jej veřejně vystavit na Webu.

Ať´měli Kozáci ve službách Němců označení jaké chtěli, byli po především vlastizrádci a vrahové vlastních spoluobčanů. Samozřejmě, tak jako ostatní pomocné dobrovolnické jednotky byly pod přímým velení SS a nikoliv armády. Tedy to byli ozbrojení esesáci. Napsat takový ostudný článek, a ještě se k němu vyjadřovat, jací byli vlastizrádci a váleční zločinci chudáčci, a jak nehezky se k nim Sověti zachovali, považuji za urážku a znevážení památky nejenom jejich obětí, ale všeho sovětského lidu, který přinesl největší oběti. Stydím se, a už se k tomu nebudu vyjadřovat.

Vaclav Flek

15. 03. 2023, 19:55

pro Standa

Blahopreji k vasemu rozhodnuti se k teto problematice jiz nevyjadrovat. Zatim jste projevil pouze ohromnou neznalost a predevsim neschopnost se poucit. Lide s vasim cernobilym videnim sveta to maji v zivote urcite jednodussi, ale ja bych s vami nemenil.

Karel

13. 03. 2023, 22:16

Bohužel si už nepamatuji zdroj, v hlavě mám povědomí, že jsem někde četl, že prakticky na celé Ukrajině vítali němce jako osvoboditele a s wehrmachtem šlo proti SSSR bojovat cca 800 000 ukrajinců.Protože němci nedokázali rozlišit mezi rusy(pozůstatky poražených armád), kteří se sdružili do partyzánských skupin a prováděli záškodnické akce, a ukrajinci, trestali za provedené sabotáže ukrajinské vesničany , takže počáteční podpora se postupně vytratila a němci přišli o významnou podporu.

Standa

13. 03. 2023, 23:15

Karel

To nemusíte pátrat v povědomí. Téměř každý den je na našich loajálních televizních stanicích možné vidět hrdinné vojáky Wehrmachtu a Waffen-SS, často jak je vítají nejenom ukrajinští, ale i třeba lotyští, litevští a další obyvatelé. Ale jenom do té doby, než Němci předvedli, co si myslí o "Untermenschen". Ve válce zahynulo asi 27 milionů sovětských občanů, z toho 18 milionů vojáků kteří většinou zemřeli hladem a žízní v zajateckých táborech, a 9 milionů civilistů, z velké části při popravách. Je zajímavé, jak autor dojímavého článku roní slzy nad vlastizrádci a vrahy vlastních spoluobčanů. Jednotky cizineckých Waffen-SS byly nedisciplinované a většinou špatně vycvičené, takže nebyly nasazovány jako bojové, ale k takzvaným protipartyzánským akcím, kde páchaly neskutečná zvěrstva. Aby si  zajistili jejich poslušnost, nechávali jim němečtí okupanti volnou ruku při rabování a válečných zločinech. Takže označení "váleční zajatci" je urážlivé pro jejich oběti. Ale v dnešní době je obvyklé adorovat i u nás dezertéry a vlastizrádce, takzvané "legionáře", kteří se po boku bělogvarděkských atamanů proháněli po Ukrajině a Rusku, terorizovali celé oblasti a vyvražďovali vesnice.

Vaclav Flek

14. 03. 2023, 00:53

pro Standa :

Nesouhlasim temer s nicim z toho, co pisete, ale vyjadrim se pouze k jedne vasi hrube nepravde :

Vas vyrok "... zahynulo asi 27 milionů sovětských občanů, z toho 18 milionů vojáků kteří většinou zemřeli hladem a žízní v zajateckých táborech..." stoji na vode (?).

18 milionu padlych sovetskych vojaku povazuji za nejnizsi odhad, podle mne se pravde blizi spise cislo 22 milionu, ale budiz. Ovsem k temto nenavratnym ztratam je nutno pripocitat i sovetske valecne zajatce - asi 5. 700. 000 (z toho 3. 400. 000 padlo do zajeti v roce 1941). Vice nez polovina zajatych byla postupujici Rudou armadou osvobozena, coz ovsem neznamena, ze se vratili v poradku domu. byli totiz obratem zarazeni do proridlych jednotek Rude armady a mnozi padli v zaverecnych bojich o Nemecko.

Moji otazkou tedy je : i kdyby se z nemeckeho zajeti nevratil ani jediny rudoarmejec, predstavuje tech 5.700.000 (z 18 milionu) tu "vetsinu, ktera zemrela hladem a zizni v zajateckych taborech " ?

Martin23 .

14. 03. 2023, 01:24

Standa:

je otázka, jestli můžeme právem zahrnout národy, které Sovětský Svaz okupoval před tím, než byl zrazen svým spojencem, Nacistickým Německem, do "jejich" ztrát. Já si myslím že ne.

Martin23 .

14. 03. 2023, 01:25

Pane Fleku jak jste prosím získal informaci ohledně 22 milionu vojáků, já jsem našel tento údaj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodn%C3%AD_fronta_(druh%C3%A1_sv%C4%9Btov%C3%A1_v%C3%A1lka)#Bilance_a_ztr%C3%A1ty:~:text=z%C3%A1%C5%99%C3%AD%201945.-,Bilance%20a%20ztr%C3%A1ty,-%5Beditovat%20%7C

a také k němu připojuji moji poznámku, že se jedná o ztráty živé síly, včetně okupovaných území Sovětským Svazem před rokem 1941, které bychom ale měli vynechat.

Vaclav Flek

14. 03. 2023, 02:20

pro Martin 23

Informaci o o 22 milionech padlych sovetskych vojaku jsem ziskal z knihy ruskeho autora Borise Sokolova, ktery se teto otazce dlouhodobe venuje. Ja mu verim, take na zaklade udaju z jinych zdroju. Zminovane ztraty se tykaji pouze valky zahajene operaci Barbarossa, tedy nikoliv vojenskych ofenziv, ktere byly spusteny predtim.

Dekuji za zaslanou referenci, ale moc se mi nedari dostat ke zdroji. Na vine je asi muj velmi zastaraly pocitac, nebo ma neschopnost, Bud jak bud, nemohu vam v teto chvii na vasi otazku lepe odpovedet.

K te vasi posledni poznamce : V sovetsko-finske valce z let 1939-40 padlo asi 130.000 sovetskych vojaku. Sovetstke ztraty v ostatnich agresivnich akcich, uskutecnenych Rudou armadou, jiz v souhrnu nepresahly par desitek tisic.

Šebesta

14. 03. 2023, 09:41

Pane Fleku sorry, ale vy věříte tomu co se vám hodí. 22 milionů padlých sovětských vojáků za 3 roky a necelých 11 měsíců je nesmysl. Je zvláštní že v minulosti za SSSR se uváděla cifra 20.000 000 padlých všech občanů SSSR včetně vojáků a navíc i tehdy se ozývaly hlasy ne ze strany komunistů že to numero je nadsazené a jsou v něm i ti co byli za Stalina zabiti nebo zemřeli v Gulagu aby tak sověti zamaskovali počet zavražděných Stalinem.

Standa

14. 03. 2023, 10:13

Vaclav Flek

Samozřejmě, každý čerpáme informace z jiných zdrojů. Vy nesouhlasíte téměř s níčím, co píšu. Já se zase podivuji něktrerým Vašim příspěvkům. Pravda se prokazuje obtížně. Ale ono nejde o počty, ale o zrůdnost německého nacionalismu. Zřejmě dnešní smrtelník to nechápe, nebo v naivitě, podporované médii ani nechce chápat. Dnešné adolescenti si představují válku, jako počítačovou hru. Je to vidět i na příkladu Ukrajiny. Je mi na zvracení, když slyším nebo čtu, jak fanatici jásají nad vražděním, posílají zbraně a mohutné finanční příspěvky, aby vraždění trvalo, co nejdéle. Měl jsem kolegu v práci, bojoval ve Svobodově armádě. Velice jsem si ho vážil a obdivoval jej. O válce moc vyprávět nechtěl, ale někdy se rozhovořil o zvězstvech německých okupantů a jejich přisluhovačů Waffen-SS a dobrovolných místních policistů. To muselo být něco nepředstavitelně zrůdného, co viděl na vlastní oči. Ty počty Vámi uváděných zajatců, kteří se měli vrátit z německých táborů budou silně nadsazené. Při ústupu praktikovali Němci taktiku "Spálené země" a zajatce většinou popravili. Mám tady paměti německého důstojníka, kde popisuje, jak němečtí vojáci sledovali, a se zájmem komentovali sovětské zajatce, kteří šíleli v táborech žízní.

Šebesta

14. 03. 2023, 11:10

Poslední věc k tématu.Když jsem byl v roce 1973 co by osmák na ZDŠ na filmu osvobození po jeho skončení se uváděly počty padlých ve 2.válce podle státu. Počet padlých občanů SSSR byl uváděn jako poslední a byla tam suma 20.000.000. Pak jsem se dověděl že tuto sumu uvedl Chruščov v době kdy velel SSSR . Jenže před ním uvedl Stalin někdy ke konci 40.let numero 7.000.000 padlých. Dnes uvádi mnozí historici numero 27.000.000. Z toho je vidět jak se manipuluje s čísly a jak gigantické rozdíly jsou nakonec vydány. Tedy kde je vlastně pravda ? Říká se někdy uprostřed ale kdo ví ?

Šebesta

14. 03. 2023, 11:37

Stando vy jste ale jako zde někteří diskutujicí jako Veritas Vincit,Zdenek,Bombero nebo Martin 23 jen v obraceném garde. Jak vy tak oni máte černobíle viděni světa a to zaslepuje a hlavně je falešné. I  Krael Gott ve své podle mne nejlepší písní navždy být mlád zpívá že svět není černobilý ale hraje všemi barvami. Nacisté (Němci) jistě páchali zvěrstva ale nebyli sami i za Stalina po celou dobu jeho vlády bylo plno prasáren (hladomor na Ukrajině 3-4.000.000 mrtvých) žen i děti. Tento zrůdný čin nařídil osobně Stalin. Milióny lidí zavlečených do gulagu okolo 70 % z nich byli političtí nebo pozor zcela nevinní lidé.Pracovali zde v otřesných podmínkách srovnatelných s nacistickými tábory a umrali po tisících. Přes 20.000 zavražděných Poláků NKVD atd. Tak bych mohl pokračovat. A po válce 1956 už za Chruščova v Maďarsku Rusové (sověti) vraždili i ženy a děti při maďarském povstání. To vše jsou fakta. Jistě i " demokratické "NATO má mnoho hříchů že jo např.(jugoslávie 1999) atd.Prostě svět není černobilý.

Standa

14. 03. 2023, 12:34

Šebesta

No tak s tím oblíbeným hladomorem na Ukrajině, údajně osobně nřízeným Stalinem, bych si nebyl tak jistý. V té době ještě doznívala Občanská válka, podporovaná zejména expedičními okupanty Velkou Británií a Francií, a mocenské vpády Poláků. Oblasti ovládaly loupeživé tlupy, a bílí Kozáci spolu s Poláky při jejich výbojích vyvražďovali vesnice, kde si obyvatelé dovolili obhospodařovat kolektivně půdu. Pálili zásoby obilí, vybíjeli dobytek a ničili úrodu. Za mých školních let byly přístupné knihy sovětských spisovatelů, kde popisují praktiky těchto band, což bych ovšem dneska chtěl asi moc. Carské zemědělství a průmyslová výroba byly naprosto zanedbané, proto samozřejmě docházelo k rozsáhlému přesídlování obyvatel z neúrodných oblastí do Povolží a jiných zemědělsky vhodných krajů, a začal se budovat průmysl, takže se stavěla velká průmyslová města, zejména za Uralem, kam se stěhovali dělníci. Takže ty bláboly o hladomoru a vraždění obyvatel je potřeba brát s rezervou.

Šebesta

14. 03. 2023, 13:22

Pro Standa. Malíře člověk pozná podle tahu štětcem. I vás. Jste komunistický fanatik jako Skálá nebo soudružka Konečná. V době hladomoru okolo roku 1933 už bylo dávno 13 let po občanské válce. A pochybuji že by za Beckovského Polska (1932 se stal ministrem zahraničí ) dělali Poláci výpady proti SSSR. Beck naopak ač byl protisovětský uzavřel se svými mocnými sousedy SSSR a Německo pakty o neutočení. Prostě smiřte se s tím že Stalin vědomě vraždil vlastni lidi ženy i děti. Vím pro vás je to něco nemožného ale je to tak.

Standa

14. 03. 2023, 16:14

Šebesta

Samozřejmě, malíře můžete poznat podle tahu štětcem. Ale každý umělec má řadu téměř dokonalých falzifikátorů. Mezi sběrateli jsou i podivíni, kteří si zakládají právě na shromažďování nepovedených "odchylek". A Vás mohu směle označit za vášnivého obdivovatele falzifikátorů historie.
Ale nejste sám, byla vytvořeno dokonce i několik "badatelských" ústavů s podobným zaměřením, ÚDV, ÚSTR, Paměť národa, a podobné.

Jurka

14. 03. 2023, 19:27

Podle vás je největší vědec, umělec, spisovatel a myslitel všech dob Vladimír Iljič, nebo Josif Vysarionovič?

Standa

14. 03. 2023, 19:55

No a proč ne, napsali spoustu knih a všechny tlustý. Museli být pilní a chytří. Dříve byly regály v knihovnách zaplněny jejich spisy.
To i náš současný pan prezident, jako předseda ZO KSČ jistě studoval Marxismus-Leninismus, a  pomáhal „prosazovat vedoucí úlohu strany mezi svými podřízenými“.

Vaclav Flek

14. 03. 2023, 21:16

pro Sebesta :

Pane Sebesto, ja neprijimam fakta nekriticky, ale snazim se je analyzovat, porovnat s ostatnimi fakty a udelat nejakou syntezu. Drivejsi sovetske udaje o padlych (Stalinovych 7 milionu a Chruscevovych 20 milionu) mely nejaky politicky kontext a je treba je jako takove brat. Kdykoliv jsem se pokousel blize seznamit s tim, jak sovetsti/rusti autori dosli k udajum o sovetskych ztratach, byl jsem vzdy zdesen jak hrubou metodiku pouzili - zpravidla velmi obecne a nepresne demograficke udaje. Tu nejlogictejsi metodiku, tedy sumaci hlaseni o ztratach od jednotlivych divizi, armad, frontu apod. v podstate pouzit nemohli pro naprostou neverohodnost a rozptyl techto udaju.

Tezkou mohu povazovat za bernou minci neco, co se drive oficialne uvadelo. Podle toho jiz ma moje generace davno zit v komunismu. Jak je zrejme, zatim se to prilis nedari...

Šebesta

14. 03. 2023, 10:12

Pro Karel. To že Ukrajinci vítali Němce je logické. Po tom co jim Stalin za dobu své vlády udělal 3-4000 000 jich zemřelo na Stalinem řízeným hladomorem.

Karel

14. 03. 2023, 21:30

Já se tomu nedivím, je to logická reakce na to, jak s nimi režim zacházel.

Standa

13. 03. 2023, 21:18

Казаки в Берлине

nejraději v podání Марина Девятова (Single 2020)
https://www.youtube.com/watch?v=rMzwH565jD4

Yarco

13. 03. 2023, 18:21

dnes Vševeliké vojsko donské bije na Ukrajině Banderovce