Ve Stalingradu postavené tanky T-34 se staly ikonou této bitvy. Poslední tanky vyrobené ve Stalingradu pak vyjížděly z továrních vrat rovnou do boje s posádkou složenou ze zaměstnanců továrny. Opomíjeným strojem, který pomáhal Stalingrad bránit, byl však i tank T-60. Na předměstí Stalingradu, Krasnoarmejsku, se tanky T-60 vyráběly sice pouze půl roku, ovšem v obrovských počtech. 

Krasnoarmejsk pro nás může být zajímavý tím, že byl založen českými a moravskými emigranty v roce 1765, tehdy pod názvem Sarepta na Volze. V roce 1920 pak bylo město přejmenováno na Krasnoarmejsk. Ve 20. letech ve městě vznikly doky pro stavbu civilních lodí, ve druhé polovině 30. let se zde však rozjela i vojenská produkce, kdy doky začaly produkovat obrněné říční bojové čluny Projekt 1124 s dělovou a raketovou výzbrojí, kterým se přezdívalo „říční tanky“, hlavně díky výzbroji sestávající z věže tanku T-34.

Foto: Prvním vojenským projekterm továrny byly říční obrněné čluny Projekt 1124, jejichž výzbroj byla různorodá – od věží k tankům T-34 a T-28, přes raketomety Kaťuša až k velkorážním kulometům. | wio.ru

Brzy však se doky dočkaly i produkce skutečných tanků. Když STZ (Stalingradský traktorový závod)  zahajoval produkci tanků T-34, měly se do výroby zapojit i doky v Krasnoarmejsku, kde měly být vyráběny trupy tanků. Po německé invazi do Sovětského svazu se pak produkce tanků T-34 stala hlavní prioritou Stalingradského traktorového závodu. Na konci září 1941 se produkce v Krasnoarmejsku znovu pozměnila, kdy zde kromě říčních člunů projektu 1124 a koreb pro tanky T-34 začala produkce tanků T-60 a pásových traktorů ChTZ-16. Vybavení sem bylo evakuováno z charkovské továrny. Výroba traktorů ChTZ-16 byla po čase zamítnuta a továrna se měla zaměřit jen na produkci tanků T-60. Doky v Krasnoarmejsku pak byly přejmenovány na Továrnu č. 264. Zahájení výroby však bylo velice náročné, továrna neměla tolik místa, aby mohla vybavení z Charkova kam umístit, proto v rychlosti začala stavba nové budovy. Ovšem v době, kdy dorazily první vlaky se soustruhy, svářečkami a dalším vybavením z Charkova, budova ještě nebyla zcela dostavěná a jednalo se v podstatě jen o hrubou stavbu s okny, bez topení ani tekoucí vody. Dělníci tak měli při práci opravdu náročné podmínky, nicméně výroba tanků T-60 1. listopadu 1941 se výroba tanků rozjela. Podle dobových záznamů měla továrna v listopadu 1941 vyprodukovat 30 kusů tanku T-60, v prosinci to mělo být již 150 tanků a od 15. ledna 1942 měla být produkce minimálně 10 tanků denně! Výroba v listopadu však neprobíhala. Továrna sice vytvořila v podstatě hotové tanky, ovšem neměla do nich motory. První tři motory pak dorazily do továrny až 29. listopadu.

Foto: Tank T-60 obsluhovali pouze dva lidé a hlavní výzbroj tvořil 20mm kanón TNŠ | Wikimedia Commons / Public domain

Továrna č. 264 však tanky sama nevyráběla, ale pouze kompletovala, což bylo velice zajímavé, když byla schopna vyrábět korby pro tanky T-34. Naopak korby a věže tanků T-60 se vyráběly v továrně STZ, ty se poté vozily do 35 km vzdálené továrny č. 264, kde se kompletovaly. Z dnešního pohledu se jedná o poměrně nelogické rozdělení práce, kdy si továrny dodávaly části tanků navzájem, místo toho, aby se výroba udržela na jednom místě. Korby a věže dodávaly také výrobní závody Rudý Říjen, ty měly v prosinci dodat 100 koreb a věží, ovšem v reálu jich dodaly pouze sedm, z toho jedna korba musela být vrácena jako zmetek. STZ ovšem také nedodával podle plánů, a tak se muselo mnoho částí v továrně č. 264 vyrábět improvizovaně. Navzdory všem těžkostem první hotový tank z továrny vyjel 8. prosince 1941, kdy byl hned odeslán k 21. rezervnímu tankovému výcvikovému praporu. V prosinci 1941 pak dokázala továrna vyrobit celkem 45 tanků T-60.

Produkce tanků T-60 probíhala pomalu a velice zaostávala za původním plánem, a to z drtivé většiny kvůli neplnění dodávek od subdodavatelů. V lednu 1942 tak bylo vyrobených pouze 101 tanků, místo 240, jak znělo v plánu. Korby, které přicházely z Rudého Října byly velice nekvalitní a svařované spoje se musely často udělat znovu. Dodávky palivových nádrží a chladičů byly také neúplné, a tak některé tanky musely být vyhotoveny nekompletní. Například v lednu 1942 bylo 11 tanků vyprodukováno bez olejových chladičů. Kvůli chybějícímu topení musely být tanky natírány nitrocelulózovým smaltem místo křídových a vápenných barev.

Foto: Tank T-60 v tankovém muzeu Kubinka. Povšimněte si různých druhů pojezdových kol. Plná kola byla standardní, kola s výseky byly určené pro provoz i bez pryžové obroučky. | Wikimedia Commons / Public domain

Sovětské vedení nicméně považovalo tyto nedostatky za dočasné a 30. ledna byla objednaná rozšiřující objednávka na celkem 650 tanků, z nichž některé měly být vybaveny vysílačkou. Jednotková cena tanku T-60 tehdy byla 81 000 rublů a cena T-60 s vysílačkou byla 82 700 rublů. Nakonec však nebyl vyroben ani jeden tank T-60 s vysílačkou, a to z prostého důvodu – Sovětský svaz je neuměl vyrobit v dostatečném množství.

Problémy s výrobou díky neúplným dodávkám od subdodavatelů i nadále pokračovaly. V únoru 1942 bylo místo plánovaných 200 tanků dokončeno pouze 67 a v březnu, kdy se mělo dokončit až 250 tanků, se jich nakonec podařilo dokončit pouze 159. Největším nedostatkem se však stal nedostatek motorů. Továrna měla na skladech hotových spoustu tanků, ovšem neměla pro ně motory. V březnu do továrny místo 350 motorů dorazilo pouze 35 kusů, což bylo desetkrát méně, než se plánovalo. Dodávky však zaostávaly i u jiných komodit. Z 670 palivových nádrží jich skutečně dorazilo pouze 170, ze 600 pásových brzd jich dorazilo 133, z 5000 pojezdových kol jich dorazilo pouze 1257.

Továrna č. 264 se rozhodla problémy s neúplnými dodávkami vyřešit dalšími dodavateli, mezi které patřila např. Továrna č. 180 ze Saratova, která měla dodávat korby tanků. Nicméně to nebylo nic moc plané, jelikož kvalita korby z této továrny byla katastrofická. Sváry byly extrémně špatné, avšak špatně ošetřené byly i pancéřové desky, takže měly tendenci praskat. Polovina dodávky tak musela být vrácena zpět. Skryté vady se pak projevovaly i na frontě, kdy často sváry nevydržely zásah, stejně tak i pancéřové desky.

Problémy s výrobou se podařilo překonat až v dubnu 1942, kdy Továrna č. 264 vydala nová opatření o zmetkovosti výroby a jejich dodávek. Kvůli tomu si továrna Rudý Říjen a továrna č. 180 stěžovaly až v Moskvě, ovšem nebylo jim to nic platné. Továrna č. 264 postavila nový řetězec subdodavatelů a výroba se mohla znovu pořádně rozjet. V dubnu byla dokonce překonána kvóta, když se továrně místo 250 tanků podařilo postavit celkem 255 tanků T-60. Na druhé čtvrtletí roku 1942 přišla nová objednávka na 825 tanků T-60 z nichž 660 tanků mělo být standardních s cenou 75 000 rublů za kus a 165 tanků mělo být vybaveno rádiem 9-R. Celková cena měla být 77 750 rublů za kus, ovšem, jak již bylo psáno výše, žádný T-60 nikdy rádio neobdržel.

Foto: Zničené tanky T-34 a T-60 při obraně Voroněže. Poslední vyrobené tanky to na frontu neměly daleko. | Wikimedia Commons / Public domain

Souběžně s řešením výrobních dodávek pracovali inženýři také na modernizaci tanku. V únoru 1942 tak byla vyvinuta nová věž s novým odvětráváním bojového prostoru, nicméně nikdy nebyla uvedena do výroby. Byly také vyvinuty nové úložné boxy na nářadí, které se do výroby už dostaly. Existovaly dvě varianty: 060-21-Sb.12, kdy byly boxy na nářadí uloženy na oba blatníky a 060-21-Sb.13, kdy byl box na nářadí umístěn pouze na pravý blatník.

I když nebyly návrhy na modernizaci trupu a věže nakonec schváleny, výroba původního tanku se přeci jen trochu upravila. Například víko výlezu na věži nebylo nově kulaté, ale osmihranné, zjednodušen byl také odvod spalin z bojového prostoru a do výroby byla uvedena i nová kola, která nebyla plná, ale byly v nich otvory, což mělo sloužit i jako jakýsi tlumící prvek, protože v té době byl nedostatek pryže, proto některá pojezdová kola neměla vůbec pryžové obutí.

Menších i větších změn bylo opravdu mnoho, často díky vlastním improvizacím v továrně kvůli nedostatku některých komponent. V továrně tak nakonec vzniklo celkem více než 300 variant tanku T-60. Můžeme tak vidět tanky se zesíleným či přídavným pancéřováním, tanky s různými druhy světel či kufrů na nářadí, tanky s různými poklopy ale i různými sadami kol. Nicméně tento miš-maš měl svá pozitiva, a to vysokou produkci tanků, jelikož pokud nebyl nějaký komponent zrovna k dispozici, prostě se vzal z něčeho jiného a nemusela se kvůli tomu pozastavovat výroba. 

Továrna tak díky tomu původní výrobu předčila i v květnu 1942, kdy z továrny odjelo 275 tanků T-60 a v červnu to bylo dokonce 311 tanků. Továrna pak měla v plánu v červenci vyrobit 325 tanků, to se ovšem nestalo. Tentokrát ne kvůli neúplným nebo zpožděným dodávkám, ale kvůli tomu, že byla výroba zastavena. Tank T-60 byl v té době již beznadějně zastaralý a jeho výroba tak byla oficiálně ukončena 3. července 1942. Nicméně ještě v tomto měsíci bylo vyrobeno 51 tanků, které měla továrna na skladě a čekala na dodávku motorů. Poslední tank T-60 byl dokončen 26. července 1942. Od 5. července se měla produkce továrny č. 264 změnit opět pouze na výrobu koreb pro tanky T-34. Jako náhrada za tanky T-60 byl vybrán tank T-70, ten se ovšem v továrně již nevyráběl. Poslední tanky byly směřovány k posílení Stalingradského frontu, který se připravoval na obranu města a nevyužité věže tanků T-60 byly použity k vytvoření bunkrů. Továrna č. 264 v Krasnoarmejsku vyprodukovala celkem úctyhodných 1174 tanků T-60. 

Foto: Kořistní tanky T-60 v omezeném množství přijala i německá armáda pod názvem Panzerkampfwagen T-60 743(r). Na obrázku tankista z Kampfgruppe Scherer při obraně v Cholmském kotli, 1942. | Bundesarchiv

Během bitvy o Stalingrad pak továrna pokračovala v dodávkách trupů pro tanky T-34, kdy utrpěla poškození bombardováním. Po bitvě byla továrna přetvořena na opravárenský závod, kde se opravovala kromě sovětské také kořistní technika. V roce 1944 se v továrně vyráběly pancéřové kasematy pro samohybná děla ISU-152, stejně tak i některé komponenty pro tanky T-44, nebo i pancéřové kryty motoru a kabiny pro bitevníky Il-2. Po válce se továrna vrátila ke svému původnímu záměru – loďařině. V roce 2019 byla Továrna č. 264 přejmenována na JSCO Volgogradský lodní strojírenský závod a dnes se zabývá výrobou lodních komponentů, a to i pro ruské vojenské lodě, kdy vyrábí například lodní dveře, okénka, kryty, ale například také lodní přepážky a ventilaci.

Zdroj: Warspot, Tank Archives