Druhoválečná letecká esa na straně vítězných mocností se jednoznačně zapsala do historie svými odvážnými činy. Také ti, kteří válku nevyhráli (hlavně Němci), jsou díky svým obdivuhodným výkonům dodnes považováni za hrdiny. Co však letecká esa, která válku začala na jedné straně a skončila na straně druhé? O nich se mluví jen zřídka, přestože se mezi nimi nachází řada zkušených pilotů, jako například Ital Teresio Martinoli.

Italské eso Martinoli je jedním z těch mužů, kteří začali druhou světovou válku dosahováním vzdušných vítězství proti Spojencům a skončili ji létáním po jejich boku proti svým bývalým spolubojovníkům. Během své služby tak Martinoli sestřeloval letadla spojenců i Luftwaffe a je mu celkem připisováno úctyhodných 22 samostatných vítězství.

Foto: Na letounu CR.42 Falco získal Matinoli své první vzdušné vítězství | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Attagirls: Ženy létající na Spitfirech a Hurricanech

O životě Teresia Martinoliho před jeho službou ve druhé světové válce je známo jen velmi málo, kromě toho, že se narodil 26. března 1917 v italské Novaře. O tom, čím se zabýval v prvních 20 letech života, nevíme. V roce 1937 však získal licenci pilota kluzáků a následujícího roku se přihlásil do Regia Aeronautica – italského královského letectva. U Regia Aeronautica absolvoval Martinoli vojenský letecký kurz v Ghedi, kde se naučil létat nejen na kluzácích. Po dokončení výcviku byl přidělen k 366ª Squadriglia, 151° Gruppo, 53°Stormo v hodnosti Sergente. Brzy poté byl převelen k 384ª Squadriglia, 157° Gruppo.

Dne 10. června 1940 Itálie oficiálně vstoupila do druhé světové války, když italský diktátor Benito Mussolini vyhlásil válku Francii a Velké Británii. V této době byla Regia Aeronautica teoreticky silou, s níž se muselo počítat, i když ve skutečnosti měla ve srovnání s ostatními zeměmi jen velmi málo moderních stíhaček. Dalším z problémů byly neefektivní výrobní metody tehdejšího italského průmyslu.

Itálie nasazovala své letecké eskadry po celou dobu války, přičemž Teresio Martinoli sloužil v severní Africe, na Maltě, v kontinentální Itálii a na Sicílii. Svého prvního sestřelu dosáhl pouhé tři dny po vstupu země do konfliktu. Dne 13. června 1940 letěl na dvouplošném Fiatu CR.42 Falco nad Tunisem v Tunisku, kde pravděpodobně sestřelil francouzský Potez 630.

Teresio byl poté převelen k 78ª Squadriglia, 13° Gruppo, 2° Stormo. O čtyři měsíce později si připsal při doprovodu italského bombardéru do Egypta druhý sestřel, a to stíhacího Glosteru Gladiator, o němž se předpokládá, že pocházel od 112. perutě britského Královského letectva.

Psali jsme:Lehký tank Renault FT přispěl k výsledku první světové války

Na podzim 1941 byl Teresio Martinoli převelen k 9° Gruppo, 4° Stormo, u níž sloužil po zbytek války. Skupina létala na mise nad Maltou, britskou kolonií považovanou za velmi důležitou pro spojenecké úsilí v severní Africe a Středomoří. Mezi 19. říjnem 1941 a 16. květnem 1942 si Martinoli připsal sestřelení tří Hawker Hurricanů, jednoho Bristolu Blenheim a tří Supermarine Spitfirů.

Tyto sestřely Martinolimu vynesly status leteckého esa. Zatímco jeho letka si během zimy 1941-42 krátce odpočinula, na jaře a v létě létala na bojové mise téměř denně. Navzdory svým úspěchům však zůstali nad Maltou jen dočasně.

Teresio Martinoli a 9° Gruppo, 4° Stormo byli v polovině roku 1942 vysláni do severní Afriky, kde zuřila bitva o Bir Hakeim. Během svého druhého afrického působení bylo nyní již proslulé letecké eso mnohem úspěšnější. Sestřelil dva Curtissy P-40 Warhawk a třetí poškodil, stejně jako další stíhačku Curtiss a Bell P-39 Airacobra, i když se vedou spory, zda byl tento stroj správně určen.

Mezi 23. říjnem 1942, kdy provedl svůj poslední sestřel v severní Africe, a létem 1943 vyšel Martinoli naprázdno, resp. nejsou k dispozici záznamy o jakémkoli úspěchu. Je však pravděpodobné, že pokračoval v létání se svou letkou. Během spojenecké invaze na Sicílii a pevninskou Itálii si pak připsal další vzdušná vítězství. Připisuje se mu společný sestřel strategického bombardovacího Boeingu B-17 Flying Fortress a samostatný sestřel stíhacího Lockheedu P-38 Lightning.

Navzdory jeho úsilí a úsilí italských sil během operace Husky padla Sicílie do rukou spojenců. V zápětí se zhroutil Mussoliniho režim a Itálie se postavila na stranu protihitlerovské koalice. Mnoha pilotům bylo i nadále dovoleno létat v řadách nově ustaveného italského letectva.

Teresio Martinoli byl jedním z mnoha mužů, kteří se přihlásili. Jeho první bojová mise probíhala nad Jugoslávií, kde se také poprvé utkal s letouny německé Luftwaffe. Zaznamenal zde také své poslední vzdušné vítězství, když 1. listopadu 1943 sestřelil nad Podgoricou transportní letoun Junkers Ju 52/3m.

Dne 25. srpna 1944 byl Martinoli zabit při výcviku na letecké základně Campo Vesuvio. V té době se učil létat na americkém letounu P-39 namísto svého obvyklého Macchi C.205 Veltro.

Za svou službu byl Teresio Martinoli posmrtně vyznamenán Medaglia d'oro al valor militare, když předtím obdržel Železný kříž II. třídy. Je jedním z mála leteckých es druhé světové války, která sestřelila jak letadla spojenců, tak letadla Osy, a připisuje se mu 22 vzdušných vítězství a 14 společně zničených letadel, a to během 276 bojových misí.

Zdroj: warhistoryonline